Jak se tato kniha zachovala dodnes?

Starověké spisy měly své přirozené nepřátele — oheň, vlhkost, plíseň. Proti takovým druhům ohrožení nebyla imunní ani Bible. Ze souboru zpráv, jak se Bible zachovala navzdory ničivým účinkům času a stala se nejdosažitelnější knihou na světě, je vidět, že je to nejpozoruhodnější ze starověkých spisů. Tento historický záznam zasluhuje více než povrchní zájem.

PISATELÉ Bible nevyrývali svá slova do kamene, ani je nepsali na trvanlivé hliněné tabulky. Nepochybně svá slova zaznamenávali na materiály, které podléhají zkáze — na papyrus (vyráběný z egyptské rostliny téhož jména) a na pergamen (vyráběný ze zvířecích kůží).

Co se stalo s původními spisy? Většina z nich se pravděpodobně již dávno ve starověkém Izraeli rozpadla. Odborník Oscar Paret to vysvětluje: „Oba tyto materiály k psaní [papyrus i kůže] jsou stejnou měrou velmi silně ohroženy vlhkostí, plísní a různými červy. Z každodenní zkušenosti víme, jak snadno se papír, a dokonce i silná kůže kazí na vzduchu i ve vlhké místnosti.“¹

Jak se však slova pisatelů Bible zachovala až do dnešní doby, jestliže již neexistují originály?

Zachovala se díky pečlivým opisovačům

Brzy potom, co byly napsány originály, začaly být pořizovány jejich opisy. Opisování Písma se ve starověkém Izraeli stalo povoláním. (Ezra 7:6; Žalm 45:1) Také opisy však byly zaznamenávány na netrvanlivé materiály, a později musely být nahrazeny dalšími opisy. Když přestaly existovat originály, staly se tyto opisy základem pro budoucí rukopisy. Postupné opisování opisů probíhalo mnoho století. Změnil se chybami opisovačů během staletí text Bible zásadně? Z dokladů vyplývá, že ne.

Profesionální opisovači byli své práci hluboce oddáni. Ke slovům, která opisovali, měli hlubokou úctu. Také byli velmi pečliví. Hebrejské slovo so·ferʹ přeložené jako „opisovač“ souvisí s počítáním a zapisováním. Pro znázornění přesnosti opisovačů se můžeme zmínit o masoretech. * Odborník Thomas Hartwell Horne o nich říká: „[Masoreti] spočítali, které písmeno je uprostřed Pentateuchu [prvních pěti biblických knih], který odstavec je uprostřed každé knihy a kolikrát se každé písmeno [hebrejské] abecedy vyskytuje v celých Hebrejských písmech.“³

Zruční opisovači tedy používali několik metod křížové kontroly. Nechtěli v textu Bible vynechat ani jediné písmeno, a proto šli tak daleko, že počítali nejen opisovaná slova, ale i písmena. Posuďte, jakou úzkostlivou péči tomu věnovali: V Hebrejských písmech údajně napočítali 815 140 jednotlivých písmen!⁴ Takovým pilným úsilím zajistili velkou přesnost textu.

Opisovači ovšem nebyli neomylní. Existují tedy nějaké doklady, že se text Bible  zachoval ve spolehlivé podobě, přestože byl po staletí stále znovu opisován?

Pevný základ pro důvěru v Bibli

Máme opodstatněný důvod věřit, že Bible byla předávána v přesné podobě až dodnes. Doklady spočívají v rukopisech — odhadem existuje 6 000 rukopisů celých Hebrejských písem nebo jejich částí a přibližně 5 000 rukopisů Křesťanských písem v řečtině. K nim patří rukopis Hebrejských písem objevený v roce 1947, ten dokládá, jak bylo opisování Písma přesné. Proto byl označen jako „největší novodobý objev rukopisu“.⁵

Začátkem toho roku jeden mladý beduínský pastýř hlídal stáda nedaleko Mrtvého moře a přitom objevil jeskyni. V ní nalezl několik hliněných nádob, z nichž většina byla prázdná. V jedné nádobě, která byla pevně uzavřená, však našel kožený svitek pečlivě zabalený v plátně, obsahující celou biblickou knihu Izajáš. Na tomto zachovalém, ale opotřebovaném svitku byly patrné známky po opravách. Mladý pastýř si tehdy neuvědomoval, že v rukou drží starověký svitek, na nějž se posléze upře pozornost celého světa.

Co bylo na tomto rukopise tak významné? V roce 1947 byly nejstarší dostupné rukopisy celých Hebrejských písem datovány přibližně do desátého století n. l. Tento svitek však byl datován do druhého století př. n. l. * — do doby starší o více než tisíc let. * Znalci měli velký zájem zjistit, jak dopadne srovnání tohoto svitku s rukopisy vytvořenými mnohem později.

Při jednom zkoumání znalci porovnali 53. kapitolu Izajáše ze svitku od Mrtvého moře s masoretským textem vytvořeným o tisíc let později. Kniha A General Introduction to the Bible (Všeobecný úvod k Bibli) popisuje výsledky tohoto zkoumání: „Ze 166 slov 53. kapitoly Izajáše je sporných pouze sedmnáct písmen. U deseti z těchto písmen se jednoduše jedná o pravopis, který nijak nemění smysl. Další čtyři písmena poněkud mění stylistiku, jsou to například spojky. Zbývající tři písmena tvoří slovo ‚světlo‘, které bylo přidáno v 11. verši, ale význam textu nijak zvlášť neovlivňuje. . . . Takže v jedné kapitole, která má 166 slov, je po tisíci letech předávání sporné pouze jediné slovo (tři písmena) — a toto slovo nijak významně nemění smysl textu.“⁷

Profesor Millar Burrows, který s těmito svitky léta pracoval a zkoumal jejich obsah, dospěl k podobnému závěru: „Mnohé z rozdílů mezi . . . svitkem Izajáše a textem masoretským je možné vysvětlit jako chyby při opisování. Kromě těchto rozdílů text jako celek pozoruhodně odpovídá textu středověkých rukopisů. Takový soulad s rukopisem o tolik starším je přesvědčivým svědectvím toho, že tradiční text je v podstatě přesný.“⁸

 „Přesvědčivé svědectví“ je také možné získat o opisování Křesťanských řeckých písem. Například v 19. století nález Sinajského kodexu — rukopisu na pergamenu datovaném do čtvrtého století n. l. — pomohl potvrdit přesnost rukopisů Křesťanských řeckých písem vytvořených o staletí později. Papyrový fragment Janova evangelia objevený v Egyptě v oblasti Fajjúm je datován do první poloviny druhého století n. l., což je necelých 50 let po napsání originálu. Tento fragment byl po staletí uchován v suchém písku. Text se shoduje s textem v rukopisech objevených mnohem později.⁹

Doklady tedy potvrzují, že opisovači byli skutečně velmi přesní. Přesto však dělali chyby. Žádný z rukopisů není bezchybný — ani Izajášův svitek od Mrtvého moře. Badatelům se však podařilo takové odchylky od originálu nalézt a opravit.

Opravování chyb opisovačů

Představme si, že by bylo 100 osob požádáno, aby ručně opsaly dlouhý dokument. Nepochybně přinejmenším někteří z těchto opisovačů by udělali chyby. Všichni by však neudělali tytéž chyby. Kdybyste si vzali všech 100 opisů a pečlivě je porovnali, byli byste schopni rozeznat chyby a určit přesný text původního dokumentu, i kdybyste ho nikdy neviděli.

Podobně neudělali stejné chyby ani opisovači Bible. Textologové mají nyní k dispozici doslova tisíce rukopisů Bible, takže mohou provádět srovnávací analýzy a jsou schopni rozeznat chyby, určit původní text a zanést potřebné opravy. Díky takovému pečlivému bádání se textologům podařilo vytvořit vzorové texty v původních jazycích. V těchto vytříbených vydáních hebrejských a řeckých textů jsou převzata slova, jež jsou všeobecně přijímána jako původní; v poznámkách pod čarou jsou mnohdy uvedeny obměny nebo alternativní verze, jež se možná vyskytují v určitých rukopisech. Právě tato vytříbená vydání vytvořená textology používají ti, kdo Bibli překládají do moderních jazyků.

Když se tedy začtete do některého moderního překladu Bible, máte dostatečný důvod k důvěře, že hebrejské a řecké texty, na nichž je tento překlad založen, předkládají slova původních pisatelů Bible s pozoruhodnou věrností. * Příběh o tom, jak Bible při neustálém ručním opisování přetrvala tisíciletí, je opravdu mimořádný. Sir Frederic Kenyon, dlouholetý správce Britského muzea, tedy mohl říci: „Není ani možné dost zdůraznit, že text Bible je v podstatě spolehlivý. . . . To není možné říci o žádné jiné starověké knize na světě.“¹⁰

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 8]

Bible se zachovala díky zručným opisovačům

[Obrázky na straně 9]

Izajášův svitek od Mrtvého moře (na obrázku je faksimile) je prakticky totožný s masoretským textem vytvořeným o tisíc let později