Kniha, která je pro dnešní život praktická
Kniha, která je pro dnešní život praktická
Knihy předkládající rady jsou v dnešním světě velmi oblíbené. Brzy však vyjdou z módy a musí být revidovány nebo nahrazeny jinými. A co Bible? Byla dokončena před téměř 2 000 roky. Její původní poselství však nikdy nebylo upravováno ani aktualizováno. Mohla by taková kniha obsahovat praktické poučení pro dnešní dobu?
NĚKTEŘÍ lidé říkají, že ne. „Nikdo by při dnešním vyučování chemie neprosazoval používání učebnice chemie, která byla vydaná v roce 1924,“ napsal dr. Eli S. Chesen, když vysvětloval, proč se domnívá, že Bible je zastaralá.1 Tento argument zdánlivě dává smysl. Od té doby, co byla Bible napsána, se toho člověk opravdu mnoho dozvěděl o duševním zdraví a lidském chování. Mohla by tedy být tato starověká kniha skutečně důležitá pro dnešní život?
Nadčasové zásady
Je sice pravda, že časy se mění, ale základní lidské potřeby zůstávají stejné. Po celou dobu svých dějin lidé potřebují lásku a náklonnost. Chtějí být šťastní a chtějí vést život, který má smysl. Potřebují rady, jak se vyrovnat s hospodářskými těžkostmi, jak vytvořit šťastné manželství a jak svým dětem vštěpovat dobré mravní a etické hodnoty. Bible obsahuje rady zaměřené na tyto základní potřeby. (Kazatel 3:12, 13; Římanům 12:10; Kolosanům 3:18–21; 1. Timoteovi 6:6–10)
Z jejích rad vyzařuje pronikavá znalost lidské povahy. Podívejme se na několik příkladů nadčasových biblických zásad, které jsou pro dnešní život praktické.
Praktické rady pro manželství
Jak říká časopis UN Chronicle, rodina je „nejstarší a nejzákladnější jednotka lidské společnosti; nejdůležitější spojovací článek mezi generacemi“. Tento „nejdůležitější spojovací článek“ se však ve znepokojující míře rozpadá. „Mnoho rodin v dnešním světě,“ uvádí UN Chronicle, „se potýká se skličujícími problémy, které ohrožují jejich schopnost žít v rodinném uspořádání a nadále v něm setrvat.“2 Jaké rady dává Bible, aby pomohla zachovat rodinu?
Bible má především mnoho co říci k tomu, jak by se měli k sobě navzájem chovat manželé a manželky. O manželech například říká: „Manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová.“ (Efezanům 5:28, 29) Manželka dostala radu, že by měla „mít ke svému manželovi hlubokou úctu“. (Efezanům 5:33)
Podívejme se, jak se takové biblické rady dají uplatnit. Manžel, který svou manželku miluje jako ‚své vlastní tělo‘, s ní nejedná nenávistně ani surově. Nenapadá ji tělesně ani ji slovně či citově netýrá. Naopak jí prokazuje stejnou úctu jako sobě a bere na ni stejné ohledy jako sám na sebe. (1. Petra 3:7) Jeho manželka se tak cítí ve svém manželství milována a v bezpečí. A manžel tím dává dětem dobrý příklad, jak by měly zacházet se ženami. Na druhé straně manželka, která má ke svému manželovi „hlubokou úctu“, nesnižuje jeho důstojnost neustálým kritizováním nebo znevažováním. Jestliže manželka svého manžela respektuje, manžel cítí, že má její důvěru, uznání a úctu.
Jsou takové rady v dnešním moderním světě praktické? Je zajímavé, že ti, kdo se v současné době ve svém povolání specializují na zkoumání rodin, docházejí k podobným závěrům. Jedna pracovnice na programu rad pro rodinu uvedla: „Nejkvalitnější rodiny, které znám, jsou takové, kde mezi matkou a otcem je pevný, láskyplný vztah. . . . Zdá se, že v dětech vzniká pocit bezpečí právě díky tomuto pevnému základnímu vztahu.“3
Během let se ukázalo, že biblické rady pro manželství jsou mnohem spolehlivější než dobře míněné rady nesčetných rodinných poradců. Není to nakonec ještě tak dávno, co mnoho odborníků doporučovalo jako rychlé a snadné ukončení nepěkného manželství rozvod. Dnes mnozí z nich lidi nabádají, aby si své manželství pokud možno trvale udrželi. Tato změna smýšlení však nastala teprve potom, když rozvody nadělaly značné škody.
Naproti tomu Bible dává pro manželství spolehlivé, vyrovnané rady. Za určitých mimořádných okolností připouští možnost rozvodu. (Matouš 19:9) Současně však odsuzuje rozvod z malicherných důvodů. (Malachiáš 2:14–16) Odsuzuje také manželskou nevěru. (Hebrejcům 13:4) Říká, že s manželstvím je spojen závazek: „Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ * (1. Mojžíšova 2:24; Matouš 19:5, 6)
Biblické rady pro manželství jsou dnes stejně praktické jako v době, kdy byla Bible psána. Jestliže manžel a manželka spolu jednají s láskou a úctou a považují manželství za výlučný vztah, jejich manželství a s ním i rodina se pravděpodobně udrží trvale.
Praktické rady pro rodiče
Před několika desetiletími se objevily „novátorské názory“ na výchovu dítěte, a na jejich základě si mnozí rodiče mysleli, že je „zakázáno zakazovat“.8 Obávali se stanovit dětem hranice, aby jim nezpůsobili duševní otřes a frustraci. Ti, kdo v dobrém úmyslu dávali rady k výchově dítěte, tvrdili, že se rodiče mají při výchově omezit jen na co nejmírnější usměrňování svých dětí. Mnozí z těchto odborníků však nyní úlohu ukázňování znovu zvažují a také rodiče, jichž se to týká, chtějí mít na tuto záležitost jasný názor.
Bible však stále nabízí jasné, rozumné rady na výchovu dítěte. Téměř před 2 000 lety vyjádřila: „Otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Řecké podstatné jméno překládané jako ‚kázeň‘ znamená „výchova, výcvik, poučování“.9 Bible říká, že takové vedení ke kázni neboli poučování je důkazem rodičovské lásky. (Přísloví 13:24) Děti se dobře rozvíjejí, jestliže mají jasně stanovená mravní měřítka a vypěstovaný smysl pro to, co je správné, a co nesprávné. Z ukázňování dítě poznává, že o něj rodiče mají starost a že jim záleží na tom, jaký člověk z něho vyroste.
Avšak rodičovská autorita — „prut ukázňování“ — by nikdy neměla být zneužívána. * (Přísloví 22:15; 29:15) Bible varuje rodiče: „Nebuďte na děti příliš přísní, nebo z nich vypudíte všechen cit.“ (Kolosanům 3:21, Phillips) A také uznává, že tělesný trest obvykle není tou nejúčinnější vyučovací metodou. Přísloví 17:10 říkají: „Přísné napomenutí zapůsobí hlouběji na toho, kdo má porozumění, než když hlupáka stokrát udeříš.“ Kromě toho Bible doporučuje preventivní ukázňování. V 5. Mojžíšově 11:19 jsou rodiče vybízeni, aby k vštěpování mravních hodnot svým dětem využívali jakékoli příležitostné chvíle. (Viz také 5. Mojžíšovu 6:6, 7.)
Nadčasové biblické rady pro rodiče jsou jasné. Děti potřebují důsledné a láskyplné ukázňování. Ze zkušeností je dobře vidět, že takové rady jsou opravdu účinné. *
Jak překonávat bariéry, které rozdělují lidi
V dnešní době jsou lidé rozděleni rasovými, národnostními a etnickými bariérami. Takové uměle vytvořené přehrady přispívají k zabíjení nevinných lidí ve válkách kdekoli na světě. Podíváme-li se do minulosti, vidíme, že skomírá naděje na to, že by se muži a ženy různých ras a národností vzájemně považovali za sobě rovné a tak spolu jednali. Jeden africký státník říká: „Řešení je v našem srdci.“11 Avšak změnit lidské srdce není snadné. Podívejme se tedy na to, jak biblické poselství působí na lidské srdce a jak vede lidi k tomu, aby druhé považovali za sobě rovné.
Biblické učení, že Bůh „udělal z jednoho člověka každý lidský národ“, zcela vylučuje myšlenku rasové nadřazenosti. (Skutky 17:26) Ukazuje, že je pouze jediný rod — lidský rod. Bible nás dále povzbuzuje, abychom se stali „napodobiteli Boha“, o němž říká: „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Efezanům 5:1; Skutky 10:34, 35) Na ty, kdo Bibli berou vážně a opravdu se snaží žít podle jejího učení, má toto poznání sjednocující vliv. Působí na té nejhlubší úrovni, v lidském srdci, a rozbíjí rozdělující bariéry vytvořené člověkem. Podívejme se na jeden příklad.
Když Hitler zaplavil celou Evropu válkou, jedna skupina křesťanů — svědkové Jehovovi — neochvějně odmítala připojit se k zabíjení nevinných lidí. ‚Nepozdvihli meč‘ proti svému bližnímu. Tento postoj zaujali proto, že měli touhu líbit se Bohu. (Izajáš 2:3, 4; Micheáš 4:3, 5) Opravdu věřili tomu, co učí Bible, že žádný národ ani rasa není lepší než jiné. (Galaťanům 3:28) Kvůli svému mírumilovnému stanovisku byli svědkové Jehovovi mezi prvními vězni v koncentračních táborech. (Římanům 12:18)
Toto stanovisko však nezaujali všichni, kdo tvrdili, že se řídí Biblí. Německý protestantský duchovní Martin Niemöller krátce po druhé světové válce napsal: „Kdokoli chce [z válek] obvinit Boha, nezná, nebo nechce znát Boží slovo. . . . Křesťanské církve se po staletí propůjčovaly k žehnání válkám, armádám a zbraním a modlily se velice nekřesťanským způsobem za zničení svých nepřátel. To vše je naše vina a vina našich otců, ale Bůh za to nikterak nemůže. A my, dnešní křesťané, jsme zostuzeni ve srovnání s takzvanou sektou vážných badatelů Bible [svědků Jehovových], kteří šli po stovkách a po tisících do koncentračních táborů a tam [dokonce] umírali, protože odmítali sloužit ve válce a nechtěli střílet na lidské bytosti.“12
Svědkové Jehovovi jsou dodnes známi jako společenství bratrů, které sjednocuje Araby a Židy, Chorvaty a Srby, Huty a Tutsie. Svědkové však ochotně připouštějí, že taková jednota mezi nimi je možná ne proto, že jsou lepší než jiní lidé, ale proto, že jsou k ní podněcováni mocným biblickým poselstvím. (1. Tesaloničanům 2:13)
Praktické rady, které přispívají k duševnímu zdraví
Tělesné zdraví často závisí na tom, do jaké míry je člověk zdravý duševně a citově. Vědeckým zkoumáním byly například zjištěny škodlivé účinky hněvu. „Většina dostupných dokladů prozrazuje, že u nepřátelsky zaměřených lidí je větší nebezpečí výskytu kardiovaskulárních chorob (i jiných nemocí) z mnoha různých důvodů — například proto, že mají menší společenskou podporu, že když jsou rozzlobeni, dochází u nich ke zvýšeným biologickým reakcím, a že více tíhnou k chování, které ohrožuje zdraví,“ říkají ve své knize Anger Kills (Hněv zabijí) dr. Redford Williams, ředitel výzkumu chování na lékařském středisku při Dukeově univerzitě, a jeho manželka Virginia Williamsová.13
Již tisíce let před těmito vědeckými výzkumy uvedla Bible do souvislosti náš citový stav a naše tělesné zdraví jednoduchými, ale jasnými slovy: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus, ale žárlivost je hnilobou kostem.“ (Přísloví 14:30; 17:22) Bible moudře radila: „Zanech hněvu a opusť vztek“ a „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil [nebo ‚rozzlobil‘, Heger].“ (Žalm 37:8; Kazatel 7:9)
Bible také obsahuje rozumné rady, jak hněv ovládnout. Například Přísloví 19:11 říkají: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv, a je z jeho strany krásné, jestliže přejde přestupek.“ Hebrejské slovo pro „pochopení“ je odvozeno od slovesa, které upozorňuje na „poznání důvodu“ pro něco.14 Moudrá rada zní: „Nejdříve přemýšlej, a pak jednej.“ Jestliže se člověk snaží pochopit skutečné důvody, proč jiní lidé určitým způsobem mluví nebo jednají, může mu to pomoci, aby byl tolerantnější a méně náchylný k hněvu. (Přísloví 14:29)
Další příklad praktické rady je uveden v Kolosanům 3:13, kde je řečeno: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ Drobná nedorozumění patří k životu. Výraz „snášejte dále“ nás podněcuje, abychom tolerovali věci, které se nám na druhých lidech nelíbí. „Odpustit“ znamená zbavit se rozmrzelosti. Mnohdy je moudré zbavit se trpkých pocitů, a ne je v sobě živit; budeme-li v sobě chovat hněv, jen se tím zvětší naše břemeno. (Viz rámeček „Praktický návod pro lidské vztahy“.)
Dnes můžeme získat rady a poučení z mnoha pramenů. Bible je však opravdu výjimečná. Její rady nejsou pouze teoretické a nikdy nám také nejsou ke škodě. Biblická moudrost se naopak prokázala jako „velmi důvěryhodná“. (Žalm 93:5) Biblické rady jsou kromě toho nadčasové. Přestože byla Bible dokončena téměř před 2 000 lety, její rady jsou stále použitelné. A můžeme je účinně uplatnit, ať máme jakoukoli barvu kůže nebo ať žijeme v kterékoli zemi. Biblická slova také mají moc — moc měnit lidi k lepšímu. (Hebrejcům 4:12) Čtením této knihy a uplatňováním jejích zásad tedy můžete zkvalitnit svůj život.
[Poznámky pod čarou]
^ 13. odst. Hebrejské slovo da·vaqʹ, které je zde přeloženo jako „přidrží se“, „nese myšlenku přilnutí k někomu v náklonnosti a oddanosti“.4 Řecké slovo, které je v Matoušovi 19:5 přeloženo jako „přidrží se“, je příbuzné se slovem, jež znamená „přilepit“, „stmelit“, „pevně spojit“.5
^ 18. odst. V biblických dobách slovo „prut“ (hebrejsky šeʹvet) znamenalo „tyčku“ nebo „hůl“, jakou například používali pastýři.10 Prut autority v takové souvislosti představuje láskyplné vedení, ne nelítostnou surovost. (Srovnej Žalm 23:4.)
^ 19. odst. Viz kapitoly „Vychovávejte své dítě od nejútlejšího věku“, „Napomáhejte svému dospívajícímu dítěti k dobrému rozvoji“, „Když je někdo v rodině rebel“ a „Chraňte svou rodinu před zhoubnými vlivy“ v knize Tajemství rodinného štěstí; vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.
[Rámeček na straně 23]
Charakteristické vlastnosti zdravých rodin
Jedna pedagožka a odbornice na rodinu řídila před několika lety rozsáhlý průzkum, ve kterém bylo více než 500 odborníků na rodinný život požádáno o vyjádření, jaké rysy pozorují u „zdravých“ rodin. Je zajímavé, že mezi nejběžnější zaznamenané rysy patřily věci, které Bible doporučovala již před dávnou dobou.
Nejvyšší místo v seznamu účinných metod urovnávání rozporů zaujímala dobrá komunikace. U zdravých rodin je běžné, že „nikdo nejde spát, když je rozzlobený na někoho jiného,“ uvedla autorka průzkumu.6 Bible však již před více než 1 900 lety radila: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ (Efezanům 4:26) V biblických dobách se dny počítaly od západu slunce do dalšího západu slunce. A tak již dávno předtím, než novodobí odborníci zkoumali rodiny, Bible moudře radila: Věci působící rozpory vyřešte rychle — dříve než skončí jeden den a začne další.
Zdravé rodiny „si nezačínají povídat o ničem, co by mohlo vyvolat prudkou reakci, před odchodem z domova ani před spaním,“ zjistila autorka průzkumu. Dále řekla: „Opakovaně jsem slýchala výraz ‚vhodný čas‘.“7 Tyto rodiny nevědomky opakovaly biblické přísloví zaznamenané před více než 2 700 lety: „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ (Přísloví 15:23; 25:11) Toto přirovnání možná poukazuje na zlaté ozdoby ve tvaru jablek položené na stříbrných tácech s vyrytými ornamenty, což byl v biblických dobách cenný a nádherný majetek. Je v něm obsažena myšlenka, že slova pronesená ve vhodný čas jsou krásná a hodnotná. Správná slova vyřčená v pravý čas jsou ve stresových situacích neocenitelná. (Přísloví 10:19)
[Rámeček na straně 26]
Praktický návod pro lidské vztahy
„Buďte znepokojeni, ale nehřešte. Vypovídejte se ve svém srdci, na lůžku, a mlčte.“ (Žalm 4:4) Ve většině případů, kdy jde o nevýznamné poklesky, může být moudré méně mluvit a tak se vyhnout citovému konfliktu.
„Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18) Nejdříve myslete a pak mluvte. Bezmyšlenkovitá slova mohou zranit druhé lidi a zničit přátelství.
„Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ (Přísloví 15:1) Mírná reakce vyžaduje sebeovládání, ale takové jednání urovnává problémy a podporuje pokojné vztahy.
„Začátek sváru je, jako když někdo vypouští vody; proto dříve než propukne hádka, rozluč se.“ (Přísloví 17:14) Je moudré opustit napjatou situaci, než se přestaneš ovládat.
„Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.“ (Kazatel 7:9, Ekumenický překlad) Emoce často předcházejí jednání. Člověk, který se rychle uráží, je pošetilý, protože jeho urážlivost může vést k ukvapeným slovům i jednání.
[Praporek na straně 24]
Bible předkládá jasné, rozumné rady pro rodinný život
[Obrázek na straně 25]
Svědkové Jehovovi patřili k prvním vězňům v koncentračních táborech
