Kniha proroctví

Lidé se zajímají o budoucnost. Pátrají po spolehlivých předpovědích různého druhu, od předpovídání počasí až po ekonomické ukazatele. Jestliže však podle takových předpovědí jednají, bývají často zklamáni. Bible obsahuje mnoho předpovědí neboli proroctví. Do jaké míry jsou tato proroctví přesná? Jsou to dějiny napsané předem, nebo dějiny vydávající se za proroctví?

ŘÍMSKÝ státník Kato (234–149 př. n. l.) údajně řekl: „Divím se, že se jasnovidci jeden druhému nesmějí.“¹ Mnozí lidé vlastně dodnes nedůvěřují věštcům, astrologům a jiným jasnovidcům. Jejich předpovědi jsou totiž mnohdy zahalené do nejasných slov a kromě toho se dají vysvětlit mnoha různými způsoby.

A co biblická proroctví? Máme důvod jim nedůvěřovat, nebo existují podklady pro to, abychom jim důvěřovali?

Nejsou to pouhé dohady vnímavých lidí

Vnímaví lidé se možná snaží využívat zřejmý směr vývoje a podle něj vytvářet trefné spekulace o budoucnosti. Rozhodně se však nestrefí pokaždé. Kniha Future Shock (Šok z budoucnosti) uvádí: „Každou společnost čeká nejen sled pravděpodobných budoucích událostí, ale i soubor možných budoucích událostí a spor o to, jaká budoucnost bude výhodnější.“ A dodává: „Nikdo samozřejmě nemůže budoucnost ‚znát‘ v absolutním smyslu. Můžeme pouze soustavně urovnávat a prohlubovat své předpoklady a pokoušet se určit jejich pravděpodobné výsledky.“²

Avšak pisatelé Bible se nepokoušeli ‚určit pravděpodobné výsledky předpokladů‘ o budoucnosti. Jejich předpovědi se také nedají zavrhnout jako nesrozumitelné výroky umožňující nejrozmanitější výklady. Mnohá z jejich proroctví byla naopak pronesena mimořádně jasně a byla neobvykle konkrétní a mnohdy předpovídala pravý opak toho, co by se dalo předpokládat. Podívejme se například, co Bible předpověděla o starověkém městě Babylónu.

Měl být ‚vymeten koštětem vyhlazení‘

Starověký Babylón se stal ‚skvostem mezi královstvími‘. (Izajáš 13:19, Ekumenický překlad) Toto rozlehlé město mělo strategicky důležitou polohu, protože leželo na obchodní cestě vedoucí od Perského zálivu ke Středozemnímu moři, a sloužilo jako středisko obchodu mezi východními a západními zeměmi, a to jak po souši, tak i po moři.

V sedmém století př. n. l. byl Babylón zdánlivě nedobytným hlavním městem Babylónské říše. Město se rozkládalo na obou březích řeky Eufrat, a vody řeky byly využity k vytvoření širokého, hlubokého příkopu a sítě kanálů. Kromě toho byl Babylón chráněn masivní soustavou dvojitých hradeb, které byly posíleny mnoha obrannými věžemi. Není tedy divu, že jeho obyvatelé měli pocit bezpečí.

Avšak v osmém století př. n. l., ještě než se Babylón povznesl k největší slávě, prorok Izajáš předpověděl, že Babylón bude ‚vymeten koštětem vyhlazení‘. (Izajáš 13:19; 14:22, 23) Izajáš také přesně popsal, jakým způsobem Babylón padne. Útočníci měli  ‚vysušit všechny řeky‘ Babylóna, tak město připravit o ochranný vodní příkop a učinit ho bezbranným. Izajáš dokonce uvedl, že tento dobyvatel se bude jmenovat „Kýros“ a že před tímto významným perským králem ‚budou zotvírána vrata‘ „a brány nebudou zavírány“. (Izajáš 44:27–45:2, Kralická bible)

To byly odvážné předpovědi. Splnily se však? Na tuto otázku odpovídají dějiny.

„Bez boje“

Dvě století potom, co Izajáš zaznamenal své proroctví, se v noci na 5. října 539 př. n. l. utábořila poblíž Babylóna médo-perská vojska pod velením Kýra Velikého. Babylóňané si však byli jisti. Podle řeckého historika Hérodota (z pátého století př. n. l.) měli uloženo dost zásob, aby jim vystačily na mnoho let.³ Byli také chráněni řekou Eufrat a silnými hradbami Babylóna. Podle Nabonidovy kroniky však přesto právě tu noc vstoupilo „Kýrovo vojsko . . . bez boje do Babylóna“.⁴ Jak se to mohlo stát?

Hérodotos vysvětluje, že „byl právě svátek, a proto lidé uvnitř města tančili a dobře se měli“.⁵ Kýros však za branami města odvedl vody Eufratu. Když hladina řeky klesla, Kýrovi vojáci se brodili řečištěm, kde jim voda dosahovala do výše stehen. Prošli kolem nebetyčných hradeb a vstoupili do města tím, co Hérodotos nazval „branky vedoucí k řece“, protože branky byly bezstarostně ponechány otevřené.⁶ (Srovnej Daniela 5:1–4; Jeremjáše 50:24; 51:31, 32.) Jiní historikové, například Xenofón (asi 431 až asi 352 př. n. l.), a také klínopisné tabulky objevené archeology potvrzují, že Babylón náhle padl do rukou Kýra.⁷

Izajášovo proroctví o Babylónu se tedy splnilo. Není snad možné, že to nebylo proroctví, ale že tato předpověď byla ve skutečnosti napsána až po pádu Babylóna? Tytéž otázky by se daly položit i v souvislosti s jinými biblickými proroctvími.

Jsou to dějiny vydávající se za proroctví?

Jestliže bibličtí proroci, včetně Izajáše, pouze přepsali dějiny tak, aby vypadaly jako proroctví, pak tito muži nebyli nic jiného než vychytralí podvodníci. Jaký motiv by ale měli pro takový podvod? Praví proroci bez váhání oznamovali, že se nedají podplatit. (1. Samuelova 12:3; Daniel 5:17) A již jsme zvážili přesvědčivé doklady, že bibličtí pisatelé (z nichž mnozí byli proroci) byli důvěryhodní muži, kteří dobrovolně odhalovali i své vlastní trapné omyly. Vypadá nepravděpodobně, že by muži tohoto druhu měli sklon složitě vymýšlet takové podvody, kterými by vydávali dějiny za proroctví.

Je nutné vzít v úvahu ještě něco jiného. V mnoha biblických proroctvích proroci ostře a otevřeně odsuzovali vlastní národ a také kněze a vládce. Například Izajáš ve své době kritizoval politováníhodný mravní stav Izraelitů — jak vůdců národa, tak lidu. (Izajáš 1:2–10) Jiní proroci výmluvně odhalovali hříchy kněží. (Sefanjáš 3:4; Malachiáš 2:1–9) Je obtížné pochopit, proč by si vymýšleli proroctví, která obsahovala nejostřejší představitelné výtky určené vlastnímu lidu, a proč by na takovém klamu spolupracovali kněží.

Kromě toho, jak mohli proroci úspěšně provést takový podvrh, jestliže nebyli nic jiného než podvodníci? V Izraeli byla podporována gramotnost. Děti se již od útlého věku učily číst a psát. (5. Mojžíšova 6:6–9) Izraelité byli vyzýváni, aby si soukromě četli Písmo. (Žalm 1:2) Každý týden o Sabatu se v synagógách veřejně četlo z Písma. (Skutky 15:21) Zdá se nepravděpodobné, že by se  takovým podvrhem dal podvést celý vzdělaný národ, který dobře znal Písmo.

K Izajášově proroctví o pádu Babylóna patří ještě něco dalšího. Je v něm obsažena podrobnost, která prostě nemohla být napsána až po splnění proroctví.

„Nikdy nebude obýván“

Co se mělo stát s Babylónem po jeho pádu? Izajáš předpověděl: „Nikdy nebude obýván ani nebude přebývat po generaci za generací. A Arab si tam nepostaví stan a pastýři tam nenechají ulehnout svá stáda bravu.“ (Izajáš 13:20) Předpověď, že tak výhodně položené město zůstane trvale neobydlené, může — mírně řečeno — vypadat divně. Mohl snad Izajáš napsat svá slova až potom, když viděl vylidněný Babylón?

Potom, co Kýros obsadil Babylón, bylo město — i když už nemělo takovou slávu — ještě mnoho staletí obýváno. Připomeňme si, že svitky od Mrtvého moře obsahují kompletní Izajášovu knihu, která je datována do druhého století př. n. l. Přibližně v době, kdy byl Izajášův svitek opisován, převzali vládu nad Babylónem Parthové. V prvním století n. l. byl biblický pisatel Petr v Babylóně navštívit tamější židovskou kolonii. (1. Petra 5:13) V té době Izajášův svitek od Mrtvého moře existoval již téměř dvě století. Takže v prvním století n. l. nebyl Babylón ještě úplně pustý, ale Izajášova kniha už byla dlouho předtím dokončena. *

Jak bylo předpověděno, z Babylóna se nakonec staly „kupy kamení“. (Jeremjáš 51:37) Podle hebrejského učence Jeronýma (čtvrté století n. l.) byl Babylón v jeho době lovištěm, kde řvaly „šelmy všeho druhu“.⁹ A zpustošený zůstává až do dnešní doby.

Izajáš se nedožil toho, aby viděl, že se z Babylóna stalo neobydlené místo. Avšak rozvaliny tohoto kdysi mocného města ležící asi 80 kilometrů na jih od Bagdádu v dnešním Iráku beze slov svědčí o splnění jeho proroctví: „Nikdy nebude obýván.“ Po určité obnově by Babylón mohl přilákat návštěvníky jako turistická atrakce, ale jeho „potomstvo a další pokolení“ jsou navždy odstraněny. (Izajáš 13:20; 14:22, 23)

Prorok Izajáš tedy nepronesl mlhavé předpovědi, které by se daly uplatnit na jakékoli budoucí události. Ani nepřepsal dějiny, aby vypadaly jako proroctví. Uvažujme: Proč by se nějaký podvodník odvažoval „prorokovat“ něco, co rozhodně nemohl ovlivnit, totiž že mocný Babylón už nikdy nebude znovu obýván?

Toto proroctví o zániku Babylóna je však pouze jeden příklad z Bible. * Mnozí lidé vidí ve splňování biblických proroctví známku toho, že Bible musí pocházet z vyššího zdroje než od lidí. Snad uznáte, že si tato kniha proroctví přinejmenším zasluhuje zkoumání. Jedno je jisté: Mezi mlhavými nebo senzačními předpověďmi novodobých jasnovidců a jasnými, střízlivými a konkrétními proroctvími z Bible je ohromný rozdíl.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 28]

Byli pisatelé Bible přesní proroci, nebo vychytralí podvodníci?

[Obrázek na straně 29]

Rozvaliny starověkého Babylóna