17. kapitola

Co nám nabízí věčný život na zemi

JISTĚ by bylo žádoucí, kdybychom mohli žít v dobrém zdraví a v příjemných podmínkách déle než sedmdesát nebo osmdesát let. Vědci se již mnoho let snaží najít prostředky proti stárnutí a různým nemocem. Často vyjadřují názor, že by se mělo usilovat o to, aby bylo dosaženo průměrně sta let života.

Zdá se však, že myšlenka na věčný život není již tak přitažlivá. Mnozí lidé rádi namítají: ,Bez nemocí,  smrti a různých těžkostí bychom ztratili ocenění pro dobré věci. Věčný život na zemi by byl nudný. Neměli bychom pak co dělat.‘ Snad jsi již slyšel takové výroky, je to však tvůj osobní názor na život? Ano, je takové uvažování rozumné?

Potřebujeme například nemoc k tomu, abychom si uvědomili, že zdraví není nudné? Lidé neztrácejí radost ze života tehdy, cítí-li se dobře. Pocit bezpečí, příjemné prostředí, zajímavá a užitečná práce, zdravé jídlo, to všechno nevyvolává v lidech pocit, že by byli unaveni životem. Není to spíše obráceně? Nestává se život nesnesitelným teprve tehdy, nemá-li člověk dost jídla, žije-li v nepříjemném prostředí, má-li starosti a těžkosti? Člověk si přece nemusí nejprve useknout ruku, aby se naučil vážit si té, která mu zbyla. Můžeme se radovat z dobrých věcí a vážit si jich, aniž prožíváme něco špatného.

Život v lidské nedokonalosti neznamená, že všichni lidé budou všechno činit stejně dobře a se stejně intenzivním zájmem. Bible nám poskytuje vyhlídku na život bez nemocí a smrti. (Zjevení 21:3, 4) Zdraví lidé ani dnes přece nejsou všichni stejní. Proč bychom se tedy měli domnívat, že by byli takoví při tělesné a duševní dokonalosti? Budou se stále od sebe lišit svou osobností. Budou se odlišovat například v tom, jakou práci mají obzvláště rádi, budou mít například různý vkus, pokud jde o stavění, zařizování bytu, zakládání zahrady, jídlo, pití, zábavu a krásné umění. Jejich osobní záliby a přednosti budou rozhodující v otázce, v jaké práci získají zručnost a jakému druhu činnosti se budou chtít věnovat.

 Bude však na zemi skutečně dostatek činnosti, aby se lidé mohli zaměstnávat po celou věčnost? Nenastane jednou okamžik, kdy již bude všechno vykonáno a kdy již nebudeme moci ke svému vědění nic připojit?

JE MOŽNO ČINIT MNOHO VĚCÍ

Zamysli se nad svým vlastním životem. Domníváš se, že jsou tvé schopnosti plně využity nebo že tomu tak někdy bude? Kolik věcí bys byl schopen dělat a kolik bys jich chtěl vykonat — jen kdybys měl k tomu čas a prostředky?

Snad bys rád rozvíjel nějaké nadání — hudební, malířské, sochařské či řezbářské — nebo by ses snad rád naučil pracovat s dřevem, rád bys ovládal zámečnictví, chtěl bys umět kreslit plány nebo rozumět stavitelství či studovat dějiny, biologii, astronomii nebo matematiku, nebo by ses snad chtěl věnovat pěstování určitých rostlin nebo zvířat, ptáků či ryb. Možná, že bys rád cestoval, abys poznal nové země. Mnozí by rádi dělali nejen jednu z těchto věcí, ale mnohé. I kdybys však měl potřebné prostředky, čas by ti prostě nedovolil dělat všechno, co bys chtěl.

Nepohání tě stále ke spěchu také myšlenka, že máš k dispozici jen omezený čas? Nebylo by krásné, kdybychom při své činnosti nemuseli pociťovat časovou tíseň?

Sotva existuje nebezpečí, že by jednou nebylo co dělat. Země, náš domov, je plná natolik rozmanitého rostlinného i živočišného života, že nám poskytuje bezmezné možnosti, abychom se učili novým věcem  a uplatňovali poznatky, které jsme získali. Je před námi skryto ještě mnoho věcí, které čekají jen na to, aby byly prozkoumány. Existuje například více než 30 000 různých druhů ryb, asi 3 000 druhů obojživelníků, asi 5 000 druhů savců a více než 9 000 druhů ptáků. Hmyzu, který je na zemi ze všech živočichů zastoupen nejpočetněji, existuje prý asi 800 000 druhů. A vědci předpokládají, že může být objeveno ještě asi milión až deset miliónů různých dalších druhů. K tomu je nutno připočítat statisíce druhů rostlin.

Kolik z nás zná alespoň nepatrný zlomek rostlin nebo zvířat podle jména? Ještě méně víme o zajímavých podrobnostech ze života zvířat a rostlin a o tom, jak důležitou úlohu má každý živý organismus při zachování života na zemi. Možnosti rozšiřovat naše poznatky jsou nedozírné.

Možná, že jsi ještě nikdy neslyšel o tropické sladkovodní rybě, která se jmenuje cichla. A přece jeden vědec, který zkoumal tyto ryby, řekl: „Studium cichly mne cela upoutalo na čtrnáct let.“ Představ si, kolika let by bylo zapotřebí, abys prostudoval tisíce živých tvorů a rostlin — a jak by to bylo užitečné.

Povšimněme si například mořského korýše, který se jmenuje vilejš. Je to tvor, který působí člověku značné problémy, přichytí-li se na trup lodí. Vilejši musí být z lodí odstraňováni, protože jsou velkou přítěží, pokud jich je mnoho, a spotřeba paliva pak stoupá až o čtyřicet procent. Někdo by si snad myslel, že se můžeme sotva něčemu naučit od tvora, který člověku působí takové nepříjemnosti. To je však omyl.

Vrstva tmele, kterým se vilejš pevně uchycuje, je silná asi 0,00076 mm. Jeho pevnost v tahu je však více než 492 kg/cm². To je dvojnásobná pevnost ve  srovnání s epoxydovými pryskyřicemi, kterých bylo v minulých letech používáno při stavbě kosmických lodí. Vědci vystavili tmel vilejše teplotě 350 °C, a přece se neroztavil; a při teplotě –230 °C se ani nelámal ani neloupal. Tmel vilejše také odolává většině rozpustidel. Jeho vynikající vlastnosti podnítily výzkumníky, aby se pokusili vyrobit umělý tmel vilejše, tzv. „Superglue“.

Poznatky, které člověk získá bádáním, mu mohou být velmi užitečné. Dnes ještě nemůžeme vědět, jakými různými způsoby bude moci člověk užívat poznatků o živých tvorech nebo něco podle nich napodobit ke svému užitku. Z toho, co se člověk naučil až dosud, jasně vyplývá, že existuje ještě nekonečné množství věcí, které lze zkoumat a o nichž se může učit.

Dokonce i v oblastech, kde již člověk různé věci probádal, je dosud mnoho skrytého. Například jedna z úžasných věcí, které provádějí zelené rostliny, je syntéza cukru z vody a kysličníku uhličitého. Tento pochod, známý jako fotosyntéza, stále ještě člověka překvapuje, ačkoli je zkoumán již asi dvě stě let. Laurence C. Walker, odborník v oboru rostlinné fysiologie, řekl: „Kdyby bylo tajemství odhaleno, mohl by patrně člověk vyrobit v továrně velké jako průměrná škola tolik potravy, že by mohl nasytit celý svět.“

Celému lidstvu by velmi prospělo, kdyby se více dovědělo o životě rostlin a zvířat. Kdyby člověk porozuměl vzájemné závislosti živých organismů a jejich potřeb, bylo by to pro něj pomocí, aby nevědomky neporušoval rovnováhu života na zemi. Přesné poznání  by mu pomohlo, aby neškodil sobě ani jiným živým tvorům.

Kdyby byli například lidé přesně věděli, jaké škodlivé účinky bude mít DDT, a kdyby byli jednali podle tohoto poznání, nedošlo by ke světaširému zamoření. DDT se však používalo bez rozlišování. K čemu to vedlo? Dr. Lorenzo Tomatis, člen Mezinárodní instituce pro výzkum rakoviny ve Francii, říká: „Dnes na této zemi neexistuje zvíře, voda a půdy, jež by nebyly zamořeny DDT.“ V některých případech se v organismech zvířat a ptáků nahromadilo tolik DDT, že uhynuli. Přesné poznatky mohly takovému tragickému zamoření zabránit.

Člověk by se také mohl dovědět více o zvuku, světle, o chemických reakcích, o elektronice, nerostech a o mnoha jiných neživých věcech. Dále jsou zde zcela neprobádané ohromné rozlohy vesmíru. Jaké je to pole pro bádání! Ve vesmíru jsou miliardy galaxií neboli hvězdných systémů a v těchto galaxiích snad jsou miliardy hvězd. — Žalm 8:3, 4; 8:4, 5, KB.

Nesmíme také přehlédnout skutečnost, že živé i neživé stvoření podněcuje lidskou představivost a jeho tvůrčího ducha i bez dlouholetého bádání. Barvy a vzory, jež existují v rostlinném i živočišném světě i v neživé přírodě jsou nejen příjemné na pohled, ale jsou zároveň nevyčerpatelným zdrojem nápadů pro uměleckou tvorbu.

Nemusíme se obávat, že by umělecká činnost člověka jednou ztratila podněty a že by se život mohl stát jednotvárným a nezajímavým.

Ale i kdyby snad přece jednou člověk věděl všechno o zemi a o životě na ní, znamenalo by to, že by se život stal nudným? Přemýšlej: Člověk sní ročně zpravidla  více než tisíc jídel. Za čtyřicet let života tedy sní více než čtyřicet tisíc jídel. Znamená to však, že by se mu jídlo zdálo rok co rok nudnějším? Chutná snad člověku, který snědl čtyřicet tisíc jídel, jídlo méně než tomu, kdo snědl sotva polovinu?

Můžeme mít skutečnou radost i z věcí, které se opakují. Koho z nás nudí jemný vánek, dotek těch, které milujeme, bublání potůčku, hukot vln, jež se tříští o břeh, štěbetání nebo zpěv ptáků? Kdo se nudí při pohledu na nádherný západ slunce, na širokou řeku, křišťálově čistá jezera, na kaskády vodopádu, na šťavnaté zelené louky, na majestátné hory či pobřeží lemované palmami? A komu by bylo zatěžko vdechovat jemnou vůni květin? — Srovnej Píseň Šalomounovu 2:11–13.

MOŽNOSTI K PROJEVŮM LÁSKY

Věčný život by ovšem nebyl uspokojující a postrádal by hluboký smysl. kdybychom se pouze učili a uplatňovali své poznatky. My, lidé, máme vrozenou potřebu milovat a být milováni. Cítíme-li, že nás jiní potřebují, že si nás váží a milují nás, chceme žít. Pociťujeme štěstí, víme-li, že nás jiní postrádají, když jsme pryč, a že touží, aby nás opět viděli. Společenství s drahými příbuznými a s přáteli je budující a povzbuzuje nás. Obšťastňuje nás, můžeme-li něco činit pro lidi, které milujeme, a můžeme-li se starat o jejich blaho.

Věčný život nám poskytne nekonečné možnosti k projevům lásky a také k tomu, abychom se mohli těšit z lásky jiných. Budeme mít čas poznat své bližní, jejich dobré vlastnosti a rozvíjet k nim hlubokou lásku. Lidé, kteří žijí na zemi, jsou skutečně rozmanití  — mají rozmanitou osobnost, liší se v oblékání, ve způsobu výživy, architektuře, liší se jejich hudba i jiná umění. K tomu, abychom poznali miliardy lidí a naučili se vážit si jich a abychom mohli mít užitek z jejich zkušeností a nadání, k tomu všemu je zapotřebí nepředstavitelně mnoho času. Nebylo by však potěšením znát celou lidskou rodinu a moci přijmout každého jejího člena jako velmi drahého přítele?

Věčný život na zemi nám může nabídnout cenné hodnoty, pro které stojí za to žít. Jak by bylo možné, abychom se někdy nudili, jestliže se můžeme naučit tolika věcem a užitečně jich používat? Jak by bylo možné, abychom se unavili tím, že bychom jiným v plnosti projevovali lásku? Doktor Ignace Lepp ve své knize Smrt a její tajemství napsal:

„Lidé, kteří zakusili skutečnou lásku a mají zkušenost s intelektuální prací, dobře vědí, že se nikdy nemohou přesytit. Vědec, který obětuje všechen svůj čas a energii výzkumu, ví, že čím více pozná, tím více se doví o věcech, které ještě musí poznat, a tím více roste jeho chuť k poznávání. Stejně i ti, kteří opravdu milují, vědí, že jejich láska může růst bezmezně.“

Kdy nám však budou poskytnuty všechny tyto možnosti, jež jsou spojeny s věčným životem? Kdy to Boží království pod Kristovým vedením umožní? A kdybychom měli dříve zemřít, je nějaká možnost, abychom opět ožili?