14. kapitola

Co znamenají ,muka v ohnivém jezeře‘

Z BIBLE jsi poznal, že mrtví jsou bez vědomí; jak bys však reagoval, kdybys přišel na biblický text, v němž je zmínka o místě muk? Usoudil bys, že je proto správné přehlédnout všechny ostatní texty a dále zastávat názor, že po smrti přece může pokračovat vědomá existence? Nebo bys důkladně zkoumal kontext, abys zjistil, co ve skutečnosti onen text znamená a jak odpovídá ostatnímu obsahu Bible?

Uvádíme tuto myšlenku proto, že v biblické knize Zjevení se skutečně mluví o ,trápení‘ v ,ohnivém jezeře‘. Ve Zjevení 20:10 čteme: „A ďábel, který je sváděl, byl vržen do jezera ohně a síry, kde již byla šelma i falešný prorok; a budou trápeni dnem i nocí po celou věčnost.“ — Viz též Zjevení 19:20.

 Jak jsou trápeni ti, kteří jsou uvrženi do „ohnivého jezera“? Charakter knihy Zjevení ukazuje, že bychom se neměli ukvapit a chápat tento výrok doslovně. V úvodních slovech této knihy čteme: „Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal svým otrokům věci, jež se zakrátko mají stát. A vyslal svého anděla a skrze něho je ve znameních předložil svému otroku Janovi.“ — Zjevení 1:1.

Z těchto slov vyplývá, že zjevení bylo dáno „ve znameních“. Co tedy znamená „ohnivé jezero“ a ,trápení‘, o nichž se zde mluví? Máme je chápat doslovně, nebo jsou to také „znamení“ neboli symboly?

Lépe otázku pochopíme, uvědomíme-li si, že do ohnivého jezera nebude uvržen pouze ďábel, „šelma“ a „falešný prorok“. Ve Zjevení 20:14, 15 čteme: „Smrt a hádes byly vrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero. Dále, kdokoli nebyl nalezen zapsaný v knize života, byl vržen do ohnivého jezera.“

Je možné, aby smrt a hádes byly vrženy do doslovného ohnivého jezera? Zřejmě nikoli, neboť to nejsou předměty, zvířata ani osoby. Smrt je stav. Jak by mohla být uvržena do doslovného ohnivého jezera? A hádes je všeobecný hrob lidstva. Jaké jezero by jej mohlo pojmout?

Ve Zjevení 20:14, 15 také není řečeno, že by jezero bylo doslovné. Čteme, že „ohnivé jezero“ samo je znamením neboli symbolem ,druhé smrti‘ Tato myšlenka vyplývá i ze Zjevení 21:8: „Zbabělci a nevěřící a ti, kteří jsou odporní ve své nečistotě, a vrazi a smilníci a ti, kteří pěstují spiritismus, a modláři  a všichni lháři, ti budou mít úděl v jezeře, které hoří ohněm a sírou. To znamená druhou smrt.“

Ohnivé jezero symbolizuje druhou smrt, a proto výrok, že je do něho uvržena smrt a hádes, je pouze symbolické vyjádření skutečnosti, že budou navždy zničeny. To odpovídá biblickému prohlášení, že „jako poslední nepřítel má být odstraněna smrt“. (1. Korintským 15:26) A až bude hádes, společný, všeobecný hrob lidstva, vyprázdněn a „smrti již nebude“, přestane hádes působit a tím přestane existovat. — Zjevení 20:13; 21:4.

SYMBOLICKÉ TRÁPENÍ

Co je tedy ,trápení‘, jež pociťují zlí lidé a jiní, kteří jsou uvrženi do „ohnivého jezera“? Doslovné trápení by přece nemohli pociťovat, kdyby neexistovali při vědomí. Z žádného biblického textu však nevyplývá, že by dále existovali a byli dále při vědomí. Proč tedy Bible mluví o věčném trápení v ,ohnivém jezeře‘?

Jestliže je „ohnivé jezero“ symbolické, musí být symbolické i trápení, jež je s ním spojeno. Této skutečnosti lépe porozumíme, poznáme-li, co říká Bible o věcech, které jsou vhozeny do „ohnivého jezera“. Měli bychom si povšimnout, že ,druhá smrt‘ je symbolizována ,ohnivým jezerem‘. Adamitská smrt, to je smrt, kterou všechno narozené lidstvo zdědilo po Adamovi a Evě, když oba zhřešili, není nikdy připodobněna takovéto strašné věci, i když smrt je „mzda, kterou platí hřích“. — Římanům 6:23.

Ježíš Kristus připodobnil smrt těch, kteří zemřeli  na základě zděděného hříchu, ke spánku. O Lazarovi, který ležel po části čtyř dnů mrtev, například řekl: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych jej probudil ze spánku.“ (Jan 11:11) A později i sám Ježíš spal po části tří dnů spánkem smrti. „Nyní však Kristus byl vzkříšen z mrtvých jako první ovoce těch, kteří upadli do spánku smrti.“ (1. Korintským 15:20) Smrt je tedy podobná spánku, protože končí probuzením.

Avšak ti, kteří podstoupí „druhou smrt“, nemají útěchu z naděje na vzkříšení. Jejich smrt není spánkem. Již nikdy nebudou probuzeni z ničivé druhé smrti. A protože jsou drženi v tomto beznadějném stavu, jsou ,věčně trápeni‘ v tom smyslu, že jsou navždy zbaveni jakékoli vědomé existence nebo činnosti. Jejich spoutání ve ,druhé smrti‘ je srovnáno s trápením spojeným s uvězněním, jak to ukázal Ježíš ve svém podobenství o nevděčném nemilosrdném otroku. Způsob, jak proti němu postupoval jeho pán, popsal Ježíš slovy: „A jeho pán se rozhněval a odevzdal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh.“ (Matouš 18:34, Petrů) Překlad nového světa ukazuje, kdo jsou tito mučitelé, neboť říká: „A jeho pán jej s hněvem vydal žalářníkům [trýznitelům, Překlad nového světa 1971, poznámka pod čarou], dokud nesplatí všechno, co byl dlužen“.

Sama skutečnost, že „ohnivé jezero“ symbolizuje „druhou smrt“, vylučuje představu, že by to bylo místo trápení. Nenajdeme v Bibli ani jediné místo, které by naznačovalo, že mrtví mohou být při vědomí a pociťovat muka, neboť mrtví ztratili jakoukoli schopnost  vnímání. O mrtvých, kteří jsou ve všeobecném hrobě lidstva, je v Bibli řečeno: „Zlí, ti tam přestali s pobuřováním a odpočívají tam ti, jejichž moc je vyčerpána. Vězňové si společně hoví; skutečně neslyší hlas toho, který je honí do práce. Malí a velcí jsou si tam rovni a otrok je osvobozen od svého pána.“ — Job 3:17–19.

Smrtí, které lidé stále podléhají, končí všechno vnímání a city, a stejně je tomu při ,druhé smrti‘. Avšak pro ty, kteří byli potrestáni ,druhou smrtí‘, není možné žádné odpuštění hříchů ani vykoupení. Tento potupný stav je jejich trvalým údělem. Vzpomínka na ně je jakoby vykořeněna. — Izaiáš 66:24; Přísloví 10:7.

Zlí však pocítí trápení ještě předtím, než budou zcela zničeni uvržením do ,druhé smrti‘. To vyplývá ze symbolických slov ve Zjevení 14:9–11: „Jestliže někdo uctívá šelmu a její obraz a přijímá znamení na své čelo nebo na svou ruku, bude též pít z vína Božího hněvu, které je vylito nezředěné do poháru jeho zloby, a bude trápen ohněm a sírou před zrakem svatých andělů a před zrakem Beránkovým. A kouř jejich muk vystupuje po celou věčnost a ve dne ani v noci nemají odpočinek ti, kteří uctívají šelmu a její obraz, ani žádný, kdo přijímá znamení jejího jména.“ Jak jsou trápeni ctitelé ,šelmy‘ a jejího ,obrazu‘? Odpověď poskytují slova ve Zjevení, jež jsou uvedena dále: „Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ — Zjevení 14:12.

Kdyby ctitelé ,šelmy‘ a jejího ,obrazu‘ byli uvězněni v doslovném místě muk, nebylo by zapotřebí,  aby svatí projevovali vytrvalost. Falešní ctitelé by byli zbaveni veškeré moci a nemohli by Božím věrným služebníkům uškodit. Pokud však jsou naživu a na svobodě, mohou podnikat nenávistné, zlomyslné kroky proti ,svatým‘

Skutečnost, že je v této souvislosti zmínka o ,svatých‘, naznačuje, že právě oni jsou příčinou muk, která pociťují zlí. Jak je to možné? Protože oznamují poselství, které poukazuje na nadcházející věčné zničení těch, kteří uctívají „šelmu a její obraz“. Je to poselství, které působí muka těmto modlářům, protože je znepokojuje dnem i nocí. Proto se ze všech sil snaží umlčet Boží služebníky. To vede k pronásledování, ve kterém ,svatí‘ musí projevovat vytrvalost. Až budou ctitelé ,šelmy‘ a jejího ,obrazu‘ nakonec zničeni jakoby „ohněm a sírou“, bude jako stále vystupující dým po všechny časy existovat důkaz jejich úplného zničení.

Je to naprosté zničení, jež může být znázorněno zničením měst Sodomy a Gomory. Učedník Juda napsal: „Sodoma a Gomora a města kolem nich . . . jsou nám předložena jako varovný příklad, neboť podstoupila soudní trest věčného ohně.“ (Juda 7) Oheň, který zničil tato města, přestal planout mnohem dříve, než Juda napsal svůj dopis. Zůstal však trvalý, ,věčný‘ důkaz tohoto ohnivého zničení, protože tato města již nikdy nebyla obnovena.

VĚČNÉ TRÁPENÍ NENÍ SLUČITELNÉ S BOŽÍ OSOBNOSTÍ

Vzpurní budou potrestáni naprostým zničením, nikoli věčným trápením při vědomí. Tato skutečnost  také odpovídá tomu, co Bůh sám o sobě zjevuje ve svém Slově, v Bibli. Jehova Bůh má něžný soucit s lidmi i se zvířaty, které stvořil.

Zamysli se krátce nad Božím zákonem, který se vztahoval na zacházení s býkem při práci. Zněl: „Nenasadíš náhubek býku, dokud mlátí.“ (5. Mojžíšova 25:4) Z tohoto zákona poznáváme, že Bůh má soucit s nerozumným zvířetem a stará se o ně. Býk neměl být trápen tím, že by mu bylo násilím bráněno najíst se dosyta zrní, které mlátil.

S lidmi má Bůh mnohem větší soucit než s nerozumnými zvířaty a daleko více je miluje. Ježíš Kristus řekl svým učedníkům: „Pět vrabců se přece prodává za dvě mince malé ceny, že? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. A dokonce i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočítány. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.“ — Luk.12:6, 7.

Nebylo by tedy naprosto nesmyslné prohlašovat, že Bůh, který projevuje tak něžné city, by doslovně po celou věčnost trápil nějaké lidi? Kdo z nás by se chtěl dívat na to, jak někdo trpí hrozná muka byť jenom hodinu? Nejsou to jedině zlí lidé, kteří se s potěšením dívají na utrpení druhých? Nebouří se náš vnitřní smysl pro lásku a spravedlnost, slyšíme-li, že nějaký otec téměř k smrti utrápil své dítě za nějakou neposlušnost? I kdyby dítě bylo jakkoli neposlušné, nemůžeme pociťovat k takovému otci žádné sympatie.

Boží soucit s nedokonalým lidstvem však působí na naše mravní cítění. Působí hřejivě na naše srdce a přivádí nás blíže k našemu stvořiteli. Zamysli se: I když  si lidé zaslouží trest, Bůh nemá potěšení v tom, že je musí trestat. Po Božím soudu, který postihl nevěrný Jeruzalém, zvolal prorok Jeremiáš slova: „Ačkoli způsobil zármutek, jistě také prokáže milosrdenství podle své hojné milující laskavosti. Neboť nikoli ze svého vlastního srdce sklíčil nebo rmoutí lidské syny.“ — Pláč 3:32, 33.

Jestliže není v Božím srdci skličovat nebo rmoutit lidi, kteří si zaslouží trest, jak by se Jehova Bůh mohl po celou věčnost se schválením dívat na muka zlých? K čemu by to také sloužilo? Podle nebiblické nauky o „pekelném ohni“, kterou učí duchovenstvo, nemohli by se ti, kteří jsou trápeni, změnit, ani kdyby chtěli, ani by nemohli nijak zlepšit svou situaci. Boží slovo však zcela zřetelně ukazuje, že trestem pro zlé, kteří se nechtějí změnit, není trápení, ale úplné zničení.

Víme, že Jehova je milující a spravedlivý Bůh, a proto můžeme s jistotou očekávat, že jeho záměr s těmi, kteří mu chtějí sloužit, je skutečně nádherný. Proto dychtivě zkoumejme Písmo, abychom poznali, jaká milující opatření učinil, aby osvobodil lidstvo z pout nemocí a smrti.