2. kapitola

Jak smrt působí na každodenní život lidí

LIDÉ se většinou velice zajímají o to, co právě nyní ovlivňuje jejich život a život jejich rodin. Málokdo je však ochoten podrobně mluvit o smrti nebo o ní vážně přemýšlet.

Vyhlídka na smrt nás samozřejmě nijak neobšťastňuje, ale zcela jistě ovlivňuje náš každodenní život. Kdo z nás neprožil zármutek a hluboký pocit ztráty při smrti drahého přítele nebo někoho z milovaných příbuzných? Úmrtí v rodině může způsobit radikální změnu v životě pozůstalých, ztrátu pravidelného příjmu či pocity osamělosti a sklíčenosti.

Smrt je neradostná, a přece je to každodenní jev, s nímž musíme počítat. Proto nemůžeme určité věci stále odkládat, neboť zítra již může být pozdě.

FATALISTICKÝ NÁZOR

Mnozí lidé dnes věří, že o životě a smrti rozhoduje osud. To je základní představa více než 477 miliónů hindů. Fatalistické názory najdeme prakticky všude. Neslyšel jsi již, jak někdo řekl: „Muselo se to stát“, „Jeho čas vypršel“ nebo: „Vyvázl živ, protože jeho dny ještě nebyly sečteny“? Takové výroky  slýcháme často ve spojení s nehodami. Jsou pravdivé? Povšimněme si příkladu:

Při letecké přehlídce na letecké výstavě v Paříži v roce 1973 explodovalo sovětské nadzvukové letadlo TU-144 a jeho posádka se zabila. Velké kusy trosek tohoto letadla se zřítily na pařížské předměstí Goussainville. Jedna žena tam právě za sebou zavřela dveře ložnice, když kus rozbitého letadla proletěl domovní zdí a ložnici úplně zničil. Ženě se nic nestalo.

Byly však také oběti. Zahynula například tři vnoučata jedné starší ženy, ale ona sama zůstala naživu.

Zemřely snad tyto děti a jiní lidé proto, že jejich dny „byly sečteny“ nebo že „vypršel jejich čas“? Byli jiní uchráněni proto, že ještě nepřišla jejich osudná hodina?

Lidé, kteří na tyto otázky odpovídají kladně, jsou přesvědčeni, že smrt některého člověka není možno žádným způsobem odvrátit, jestliže jeho čas vypršel. Domnívají se, že nikdo nemůže uniknout tomu, co osud rozhodl, i kdyby proti tomu podnikl ta nejrůznější opatření. Tento názor se podobá představám starověkých Řeků, kteří byli přesvědčeni, že osud člověka ovládají tři bohyně — Klóthó, Lachesis a Atropos. Klóthó prý přede nit života, Lachesis určuje její délku a Atropos ji přeřízne, jakmile uplyne čas.

Je fatalistický názor rozumný? Polož si otázku: Proč se počet smrtelných neštěstí zmenšuje, jsou-li respektována bezpečnostní opatření, a proč vzrůstá, jestliže jich lidé nedbají? Proč lze dokázat, že k většině smrtelných dopravních nehod dochází následkem lidské neopatrnosti, opilosti, porušováním či nerespektováním  dopravních předpisů? Proč lidé v zemích s vysokou úrovní hygieny a s dobrou stravou žijí průměrně mnohem déle než lidé v zemích, kde je tato úroveň podprůměrná? Proč na rakovinu plic umírá více kuřáků nežli nekuřáků? Jak by to všechno mohlo být výsledkem slepého osudu, který není možné ovládat? Nejsou zde spíše důvody pro všechno, co se člověku stává?

Nedochází k mnoha smrtelným nehodám prostě proto, že se člověk za určitých okolností dostane do nebezpečné situace? Uveďme si příklad: Nějaký muž pravidelně odchází z domova do zaměstnání v tutéž dobu. Jednou ráno jde kolem sousedova domu a zaslechne výkřiky a volání. Zrychlí krok a sotva  zahne za roh, zasáhne jej zbloudilá kulka. Zahynul, protože se ocitl na rohu v nepříznivé chvíli; tato situace se nedala předvídat.

Moudrý pisatel biblické knihy Kazatel pozoroval dění každodenního života, a potom řekl: „Vrátil jsem se, abych viděl pod sluncem, že závod nepatří rychlým ani bitva mocným, také ani pokrm moudrým ani bohatství těm, kteří mají porozumění, ani přízeň těm, kteří mají poznání; všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ — Kazatel 9:11.

Člověk, který si je toho vědom, nepřehlíží dopravní předpisy a nevydává se zbytečně do nebezpečí. Nedomnívá se, že dokud nevyprší jeho „čas“, je chráněn před smrtí. Uvědomuje si, že fatalismus může být nebezpečný jemu i ostatním. Kdo moudře uplatňuje toto poznání, může tím prodloužit svůj život o celá léta.

Fatalistický názor naproti tomu může vést k šíleně odvážným činům a může také způsobit, že se někdo neinformuje o věcech, jež mohou trvale ovlivnit jeho vlastní život i jeho rodinu.

ŽÍT POUZE PRO PŘÍTOMNOST

Jednání lidí neovlivňuje pouze fatalistický názor na život, ale také události dvacátého století.

Uvažujme trochu o tom, co se stalo. Milióny lidí zahynuly jako oběti války, zločinnosti, nepokojů a hladu. Vzduch a voda, jež jsou pro nás životně důležité, byly znečištěny tak, že to vyvolává znepokojení. Lidský život je zřejmě ohrožován ze všech stran. A nikde přitom nelze najít skutečnou záruku, že lidstvo bude moci v blízké budoucnosti vyřešit své  problémy. Život se zdá tak nejistý. K čemu to vede?

Mnoho obyvatel země žije pouze pro přítomnost, aby z dneška vytěžili co nejvíce. Mají pocit, že jsou k tomu nuceni, že nemohou mít očividně naději na nic jiného, než co jim může poskytnout dnešní život. Bible výstižně vyjadřuje jejich postoj: „Jezme a pijme, protože zítra máme zemřít.“ — 1. Korintským 15:32.

Někteří lidé se snaží uniknout drsné skutečnosti života, a proto se obracejí k alkoholu a k drogám. Jiní holdují nejrůznějším sexuálním zážitkům — smilstvu, cizoložství, homosexualitě, lesbické lásce, a považují je za východisko ze své beznaděje a ze svého znepokojení nad tím, že život je tak krátký. V knize Smrt a její tajemství (angl.) je řečeno:

„Zdá se, že strach z kolektivní smrti ovlivňuje stále více dnešních ,normálních‘ lidí přinejmenším podvědomě. To alespoň zčásti vysvětluje zmatenost naší doby, jež se projevuje bezdůvodnými zločiny, vandalstvím, nadměrným zdůrazňováním sexuality a zrychlováním životního tempa. Zdá se, že i dnešní hudba a tance vyjadřují zoufalství lidstva, které již nevěří ve svou vlastní budoucnost.“

K čemu to vede, jestliže lidé žijí pouze pro přítomnost, jako by budoucnost neexistovala?

Ti, kteří se oddávají alkoholu a opíjejí se, zapomínají snad přechodně na své těžkosti. Obětují však svou důstojnost a v opilosti někdy ublíží sami sobě nebo jiným. A příští den zjistí, že jejich starosti nepominuly a navíc je bolí hlava.

Také toxikomani platí vysokou cenu za to, že chtějí  uniknout skutečnosti. Často si způsobí trvalé tělesné a duševní poškození. Dokonce se mohou snížit ke krádeži nebo k prostituci, aby mohli pěstovat svůj zvyk, který je velmi nákladný.

Co můžeme říci o promiskuitě? Jsou snad lidé šťastnější, jestliže pěstují časté pohlavní styky s různými partnery? Naopak. Běžně si způsobí odporné pohlavní nemoci, dochází k nežádoucím těhotenstvím, rodí se nemanželské děti, jsou prováděny potraty, jsou rozvracena manželství, vzniká žárlivost a spory a může dojít i k vraždě.

Je ovšem mnoho lidí, kteří nevedou takový prostopášný život. A přece vědomě či podvědomě trpí napětím, protože poznávají, že jdou vstříc smrti. Vědí, že čas je omezen, a proto se možná snaží dostat se ve světě co nejrychleji kupředu. Touží po hmotném majetku a může se stát, že proto začnou jednat nepoctivě. V biblické knize Přísloví nacházíme pravdivá slova: „Ten, kdo spěchá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.“ (Přísloví 28:20) To ale není vše.

Lidé věnují tolik času a energie svým hmotným zájmům, že jim pak zbývá jen málo času pro rodinu. Je pravda, že děti v hmotném ohledu dostanou všechno, co si přejí. Je jim však poskytováno vedení a kázeň, jež jsou nezbytně nutné, aby vyrostly v mladé muže a ženy, na něž je možno se spolehnout? Mnozí rodiče připouštějí, že mají na své děti málo času, ale nevidí důvod, proč by si měli pro to dělat starosti — dokud již není příliš pozdě. Ano, je hrozné dovědět se, že syn byl zatčen nebo že nezletilá dcera bude mít nemanželské dítě.

Ačkoli je život tak krátký, není z dnešních událostí  patrné, že se mnozí lidé potřebují naučit žít tak, aby to mělo hlubší smysl?

I když se zdá, že smrt je nevyhnutelná, přece existují lidé, kteří se nevzdávají mravních zásad a neupadají do fatalistické lhostejnosti. Naopak, statisíce lidí dnes žijí užitečným životem, protože je škodlivě neovlivňuje vyhlídka na smrt.

LEPŠÍ ZPŮSOB

Uvažujeme-li o smrti správně, můžeme získat cenné poučení. Postihne-li někoho smrt, může být užitečné, zamyslíme-li se nad svým vlastním způsobem života. Asi před třemi tisíci lety zdůraznil tuto skutečnost jeden muž, který bedlivě pozoroval lidi. Řekl: „Jméno je lepší než dobrý olej a den smrti než den vlastního narození. Je lépe jít do domu, kde se truchlí, než jít do domu, kde je hostina, protože to je konec všeho lidstva; a živý by si to měl vzít k srdci . . . Srdce moudrých je v domě, kde se truchlí, ale srdce hloupých je v domě, kde se radují.“ — Kazatel 7:1–4.

Bible zde nedoporučuje, abychom dávali přednost smutku před radostí. Tato slova se vztahují na zvláštní dobu, kdy nějaká rodina truchlí nad ztrátou zemřelého. V takové době nesmíme zapomenout na pozůstalé a oddávat se svým vlastním slavnostem a radovánkám. Smrt ukončila všechny plány a všechnu činnost zemřelého a totéž se může stát i nám. Je dobré, položíme-li si otázku: Jak žiji já sám? Vytvářím si dobré jméno neboli dobrou pověst? Jak dalece přispívám ke štěstí a blahu druhých?

Naše „jméno“ nenabývá skutečného významu při narození, ale během našeho života, kdy se projevuje, jakými jsme lidmi. Člověk, jehož srdce je tak říkajíc  ,v domě, kde se truchlí‘, je ten, kdo vážně přemýšlí o svém způsobu života, bez ohledu na jeho délku. Považuje život za velmi cenný. Není povrchní ani lehkomyslný — což jsou charakteristické rysy lidí, kteří se scházejí na místech nevázaných zábav. Naopak, snaží se žít životem, který má smysl a účel, a tak přispívá ke štěstí a blahu svých bližních.

Jak můžeme zjistit, zda nyní žijeme tak, jak je to pro nás nejlepší, zda žijeme skutečně účelným životem? Abychom to mohli posoudit, potřebujeme určité měřítko. Stále více upřímných lidí na celé zemi dochází k závěru, že takovým spolehlivým měřítkem je Bible. Zkoumali Bibli a to jim dnes umožňuje žít životem, který má skutečný smysl; poznali při tom také nádhernou naději na budoucnost, naději, že budou moci žít na této zemi ve spravedlivých poměrech. Poznali, že Bůh si přeje, aby lidé žili, a ne aby umírali.

[Obrázek na straně 11]

Věříš jako staří Řekové, že tvůj život je řízen osudem?