10. kapitola

Je to snad důmyslný podvod?

BĚHEM staletí se lidé stali svědky podivných událostí. Kameny, skleničky vody a podobné předměty se vznášely ve vzduchu, jako by jimi pohybovaly neviditelné ruce. Bylo slyšet hlasy, klepání a jiné zvuky neznámého původu nebo zvuky, které neměly žádnou zjevnou příčinu. Objevovaly se postavy podobající se stínu a vzápětí mizely. Takové jevy byly již natolik ověřeny, že o nich lze sotva pochybovat.

Mnozí považují takové projevy za důkaz, že smrtí nekončí vědomá existence. Někteří věří, že duchové mrtvých se snaží nějak upoutat pozornost živých lidí a vejít s nimi do styku.

 Mohli bychom se však zeptat: Jsou-li to skutečně milovaní zesnulí, kteří se pokoušejí vejít do styku se živými, proč jejich projevy obvykle vyděsí ty, kteří je pozorují? Co se skutečně skrývá za takovými věcmi?

Bible jasně ukazuje, že smrtí končí veškerá vědomá existence. (Kazatel 9:5) Za věci, které jsou často přisuzovány duchům mrtvých, musí tedy být odpovědny jiné síly. Jaké to jsou síly? Jsou to snad síly inteligentní? Jestliže ano, bylo by možné, že by důmyslně podváděly lidstvo?

Jistě se nechceme stát obětí podvodu. Kdybychom byli podváděni, znamenalo by to pro nás ztrátu a snad i velké nebezpečí. Proto bychom měli prozkoumat všechny důkazy, jež jsou k dispozici, a měli bychom o nich přemýšlet, abychom se ujistili, zda jsme se nestali obětí důmyslného podvodu. Měli bychom být ochotni vrátit se pokud možno až do nejstarší historie lidstva, abychom poznali pravdu o této věci.

Bible nám to umožňuje. Uvádí nás zpět až do doby, kdy začala existovat první lidská dvojice. Ve třetí kapitole první knihy Mojžíšovy podává Bible zprávu o rozhovoru, který snad v dnešní době některým lidem připadá neuvěřitelný. A přece to není výmysl. Tento rozhovor poskytuje klíč k odpovědi na otázku, zda se snad do lidských záležitostí nevměšuje někdo, kdo umí důmyslně podvádět.

POČÁTEK PODVODU

Jednoho dne, kdy první žena, Eva, nebyla ve společnosti svého manžela, uslyšela nějaký hlas. Všechno nasvědčovalo tomu, že to byl hlas hada. O rozhovoru čteme v Bibli slova:

 „Had byl nejobezřetnější ze všech divoce žijících polních zvířat, která Jehova Bůh udělal. Začal tedy říkat ženě: ,Řekl Bůh skutečně, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?‘ Na to žena řekla hadovi: ,Z ovoce stromů zahrady smíme jíst. Ale o jedení z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: „Nebudete z něho jíst ani se jej nedotknete, abyste nezemřeli.“ ‘ Na to had řekl ženě: ,Určitě nezemřete. Neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho pojíte, zcela jistě se vám otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a poznáte dobré a zlé.‘ Žena tedy viděla, že ovoce stromu je dobré k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano, strom byl žádoucí na pohled.“ — 1. Mojžíšova 3:1–6.

Poselství, které zprostředkoval had, byla lež. Byla to první lež, o níž je zpráva. Musela tudíž pocházet od původce neboli otce lži. Lež měla smrtelné následky, a proto lhář byl zároveň vrahem. Je zřejmé, že tímto lhářem nebyl doslovný had, tvor, který není obdařen schopností mluvit. Někdo však musel být za hadem a jakoby břichomluvectvím vzbudit dojem, že mluvil had. Nám, kteří žijeme ve dvacátém století, by to nemělo připadat podivné, neboť dnes je možno vyvolat takové chvění u zesilovače rozhlasového nebo televizního přijímače, že lze reprodukovat lidský hlas. Kdo to však byl, kdo mluvil za hadem?

NEVIDITELNÝ PODVODNÍK

Jeho totožnost prokázal Ježíš Kristus, který sám přišel z nebes a věděl, co se dělo v neviditelné říši. (Jan 3:13; 8:58) Když někteří duchovní hledali způsob, jak jej zabít, Ježíš jim řekl: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce.  Ten byl vrahem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ — Jan 8:44.

Jestliže je ďábel lhářem a vrahem, musí to být zřejmě inteligentní osoba. Vyvstává však otázka: Kde se tu vzal?

Bible ukazuje, že dříve než začala existovat Země, žily neviditelné, duchovní osoby. U Joba 38:7 jsou tyto duchovní osoby označeny jako „Boží synové“, kteří „začali volat ve chvále“, když byla stvořena Země. Jako „Boží synové“ dostali život od Boha. — Žalm 90:2.

Ten, který podvedl Evu prostřednictvím hada, musel tedy být jeden z těchto duchovních synů, jeden z Božích inteligentních tvorů. Odporoval výstraze, kterou dal Bůh vzhledem ke stromu poznání dobrého a zlého, a tím pomluvil svého stvořitele, neboť postavil Boha do světla lháře. Proto je právem nazván „ďáblem“, neboť toto slovo je odvozeno z řeckého výrazu diabolos, jenž znamená „falešný žalobce, ten, kdo zkresluje skutečnosti, pomlouvač“. Svým způsobem jednání tento tvor odporoval Bohu a tak učinil sám sebe satanem (hebrejsky: satan; řecky: satanas), což znamená „odpůrce“.

Jehova Bůh nenesl odpovědnost za to, co učinil tento tvor. Bible říká o Bohu: „Dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není žádné bezpráví; jest spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4) Své inteligentní syny, duchovní i lidské, obdařil při stvoření  svobodnou vůlí. Nenutil je, aby mu sloužili, ale přál si, aby to činili dobrovolně z lásky. Dal jim schopnost stále více prohlubovat svou lásku k němu jako ke svému Bohu a Otci.

Duchovní tvor, který se sám od sebe stal Božím odpůrcem a pomlouvačem Boha, nechtěl prohlubovat svou lásku ke svému stvořiteli. Připustil, aby v jeho srdci zakořenila sobecká žádost. (Srovnej 1. Timoteovi 3:6) To byl postoj, který se zrcadlil i v chování ,tyrského krále‘. V Ezechielově proroctví nacházíme žalozpěv nad tímto králem, který se stal zrádcem izraelského království. V žalozpěvu je mu řečeno:

„Ty zapečeťuješ vzor, plný moudrosti a dokonalý v kráse. Jak je patrné, byl jsi v Edenu, v Boží zahradě . . . ty jsi pomazaný cherub, který ochraňuje, a já jsem tě dosadil. Byl jsi na Boží svaté hoře. Procházel ses uprostřed ohnivého kamení, byl jsi bezúhonný na svých cestách ode dne, kdy jsi byl stvořen, dokud se v tobě nenašla nespravedlnost . . . Tvé srdce zpyšnělo pro tvou krásu. Zničil jsi svou moudrost pro svou zářivou skvělost.“ — Ezechiel 28:12–17.

Boží vzpurný duchovní syn si o sobě myslel příliš mnoho, stejně jako zrádný „tyrský král“. Z pýchy v něm vzniklo přání ovládnout lidský rod a snažil se toho dosáhnout podvodem. Až dodnes je většina lidí stále obětí tohoto podvodu. Nechtějí konat Boží vůli, jak je vyjádřena v jeho Slovu, Bibli, a tak se ve skutečnosti připojují k satanovi. Přijímají tutéž lež, kterou přijala Eva, že totiž mohou mnoho získat, budou-li jednat proti Boží vůli.

Boží slovo odsuzuje spojení s mrtvými, a proto ti,  kteří se s nimi pokoušejí mluvit, staví se na satanovu stranu. Zatímco si snad myslí, že mluví s mrtvými, stávají se obětí podvodu. Satan způsobil, že se Evě zdálo, jako by mluvil had, a stejně snadno může vyvolat dojem, že mrtví mluví prostřednictvím média. Znamená to, že satan nese sám odpovědnost za všechny ty podivné jevy, které jsou přisuzovány duchům mrtvých? Nebo se na tom podílí ještě někdo jiný?

DALŠÍ NEVIDITELNÍ PODVODNÍCI

Bible ukazuje, že satan není jediným vzpurným duchovním tvorem. Zjevení 12:3, 4, 9 objasňuje, že existují ještě další. V těchto biblických textech je satan, ďábel, symbolicky popsán jako „velký ohnivě zbarvený drak“, který má ,ocas‘, jenž „táhne třetinu nebeských hvězd“. Ano, satan mohl uplatnit svůj vliv, který je možno srovnat s ocasem, a přimět jiné ,hvězdy‘ neboli Boží duchovní syny, aby se k němu připojili ve vzpurném jednání. (Srovnej se slovy u Joba 38:7, kde jsou Boží duchovní synové označeni jako „jitřní hvězdy“. To se stalo před celosvětovou potopou za Noemových dnů. Mnozí andělé odporovali Boží vůli a „opustili své správné bydliště“ v nebi, zhmotnili se v lidských tělech, žili jako manželé se ženami a zplodili potomky, bastardy, kteří byli známí jako nefilim. Čteme o tom:

„A stalo se, že když začalo přibývat lidí na povrchu země a rodily se jim dcery, tu počali Boží synové pozorovat, že lidské dcery jsou krásné; brali si manželky ze všech, které si vybrali . . . V oněch dnech se ukázalo, že na zemi byli nefilim, a též potom, když synové pravého Boha dále měli vztahy s lidskými dcerami a ty jim rodily syny, byli to mocní staré doby, proslulí muži.“ — 1. Mojžíšova 6:1–4.

 Při potopě tito Boží synové ztratili své manželky i své bastardní potomstvo. Oni sami se museli odhmotnit. O tom, co se s nimi dále stalo, Bible říká: „Bůh neupustil od potrestání andělů, kteří zhřešili, ale vhodil je do tartaru a tak je přivedl do jam, v nichž je hustá tma, aby tam byli uchováni k soudu.“ (2. Petra 2:4) A u Judy v 6. verši čteme: „Anděly, kteří si nezachovali své původní postavení, ale opustili své správné bydliště, uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne.“

Tato slova se vztahují na duchovní tvory, a proto je zřejmé, že „jámy, v nichž je hustá tma‘ a ,věčná pouta‘ nejsou doslovné. Tyto výrazy nám pouze znázorňují omezení, stav ponížení, daleko od jakéhokoli božského osvícení.

Bible nás neopravňuje k názoru, že neposlušní andělé jsou na místě, jež by se podobalo mythologickému tartaru, o němž píše Homér ve své Illiadě, jako o nejnižším vězení, kde prý je uvězněn Kronos a ostatní titanší duchové. Apoštol Pavel nevěřil v takové mythické bohy. Proto nás nic neopravňuje k závěru, že by řeckým výrazem ,vhodit do tartaru‘ i jenom naznačil, že existuje mythické místo, o němž Homér mluvil asi o devět set let dříve. V řečtině je výraz ,vhodit do tartaru‘ pouze jedním slovem, slovesem tartaroo. Tohoto slova je používáno také k vyjádření smyslu „snížit na nejnižší stupeň“.

Na příklad české slovo „snížit“ je odvozeno od přídavného jména „nízký“. A přece tohoto slova nepoužíváme pouze v doslovném smyslu, abychom vyjádřili, že byl někdo doslova uveden na níže položené  místo, ale používáme jej, abychom vyjádřili, že byl někdo pokořen. Řecké sloveso, překládané výrazem ,vhodit do tartaru‘, bychom neměli chápat jako poukaz na takové doslovné místo, ale jako vyjádření určitého stavu.

V 1. Petrově 3:19, 20 jsou tito snížení duchovní tvorové popsáni jako ,duchové ve vězení, kteří kdysi byli neposlušní, když v Noémových dnech čekala Boží trpělivost, zatímco byla stavěna archa‘. Z Bible tedy jasně vyplývá, že ,andělé, kteří zhřešili‘ byli po potopě v určitém ohledu omezeni, pokud jde o svobodu. Nikde v Bibli není řečeno, že by se po potopě mohli ztělesňovat a konat na zemi nějakou viditelnou činnost. Z toho logicky vyplývá, že následkem omezení, jež museli podstoupit, bylo jim znemožněno, aby se opět ztělesňovali.

CHRAŇ SE PŘED VLIVEM DÉMONŮ

Měli bychom si však uvědomit, že neposlušní andělé, kteří byli potom známí jako démoni, silně toužili po úzkém společenství s lidmi. Byli ochotni opustit své nebeské postavení, aby mohli užívat radostí manželského života se ženami. Biblické důkazy ukazují, že se jejich touhy nezměnily, ačkoli nyní nemohou pěstovat takové tělesné styky. Využívají však každou možnost, aby se mohli stýkat s lidmi a dokonce je ovládat. Ježíš Kristus o tom mluvil obrazným způsobem, když řekl:

„Když nečistý duch vychází z člověka, prochází vyprahlými místy a hledá místo odpočinku a žádné nenachází. Potom řekne: ,Vrátím se do svého domu,  z něhož jsem se vystěhoval‘; a když tam přijde, nachází jej neobsazený, ale čistě vymetený a ozdobený. Pak jde a přivede s sebou sedm různých duchů horších než je sám. A když vstoupí dovnitř, bydlí tam; a konečné poměry toho člověka budou horší než první.“ — Matouš 12:43–45.

Proto je nezbytně nutné, abychom byli ostražití a nedostali se pod vliv démonů. Někdo snad pociťuje nejistotu vzhledem k sobě samému a ke své budoucnosti; zoufale touží ujistit se, že se mu bude dařit dobře. Na někoho zase působí přitažlivě tajemné a děsivé úkazy spojené s okultními praktikami. Slyší snad o někom, kdo prý umí přesně předpovídat budoucnost. Nebo slyší o různých prostředcích k věštění, jako jsou abecední tabulky, MSV (mimosmyslové vnímání), věštění z čajových lístků v šálku, z olejových obrazců na vodě, věštění pomocí prutu, závaží, věštění podle postavení a pohybů hvězd a planet (astrologie), z vytí psů, letu ptáků, z pohybu hadů, věštění pohlížením do křišťálových koulí a podobně. Takovému člověku připadá, že je v zoufalé situaci, a tyto věci jej přitahují do té míry, že se rozhodne vyhledat nějakého jasnovidce nebo médium či se uchýlí k nějakému druhu věštění. Chce to snad zkusit pouze jednou.

Je to moudré? Rozhodně ne. Ze zvědavosti se může dostat pod moc démonů. Tímto způsobem jednání nejen že nezíská úlevu a útěchu, ale jeho situace se může ještě zhoršit. Rušení nadpřirozeného původu jej může oloupit o spánek a dokonce i za bílého dne může pociťovat hrůzu. Začne snad slyšet podivné hlasy, které jej nabádají, aby spáchal sebevraždu nebo aby někoho zabil.

 Není proto moudré, abychom se vyhýbali takovému nebezpečí a chránili se před věštěním v jakékoli podobě? Jehova Bůh nepovažuje tuto věc za něco nezávažného. Chtěl chránit Izraelity, aby nepadli za oběť podvodu a neutrpěli škodu od zlých duchů, a proto prohlásil věštění za hrdelní zločin. Zákon zněl: „Muž nebo žena, v nichž se projeví duch média nebo duch, který předpovídá, ti by měli být zcela jistě usmrceni.“ — 3. Mojžíšova 20:27.

Bůh nezměnil svůj názor na spiritistická média, kouzelníky a věštce. Božský výnos proti všem, kteří pěstují spiritismus, stále platí. — Zjevení 21:8.

Proto se ze všech sil snaž, aby ses nestal obětí podvodu zlých duchovních tvorů. Kdybys snad někdy slyšel podivné hlasy, které by tě chtěly přesvědčovat, že s tebou mluví zemřelý přítel nebo příbuzný, nevšímej si jich. Vzývej jméno pravého Boha, Jehovy, aby ti pomohl odporovat démonskému vlivu. Poslechni radu Božího vlastního Syna a v modlitbě pros: ,Osvoboď mne od toho, který je zlý.‘ (Matouš 6:13) Pokud jde o předměty, jichž se užívá při věštění, jednej podle příkladu těch, kteří přijali pravé uctívání ve starověkém Efezu. „Mnozí z těch, kteří pěstovali magická umění, si přinesli své knihy a spálili je před všemi.“ I kdyby tyto předměty měly velkou cenu, bez váhání je znič. — Skutky 19:19.

Uvažuješ-li o tomto příkladu, myslíš, že by bylo správné záměrně se stýkat s lidmi, kteří pěstují okultismus, a přijímat od nich dárky? Nemohl by ses tak dostat pod démonský vliv?

Uvědomíme-li si, že zlí duchové často působí, aby lidé viděli nebo slyšeli tajuplné a děsivé projevy —  hlasy, klepání a stínové postavy neznámého původu —, pomůže nám tato znalost, abychom se chránili a nedali se podvést. Toto poznání nás osvobodí od strachu před mrtvými a přiměje nás, abychom se nezabývali bezcennými obřady při kultu mrtvých. Také nám pomůže, abychom se nestali obětí zlých duchů.

Chceme-li však získat ochranu před jakýmkoli podvodem, který satan se svými démony působí ve spojení s mrtvými, musíme věřit a jednat v souladu s celou Biblí. To proto, že celá Bible je inspirovaným Slovem Božím.