19. kapitola

Miliardy mrtvých budou opět brzy žít

KRÁLOVSKÁ správa Ježíše Krista a jeho 144 000 spoluvládců přinese lidem, kteří přežijí „velké soužení“, skutečně nepředstavitelná požehnání. Škody, které Adam způsobil sobě i svému nenarozenému potomstvu svým hříchem, nebudou již připomínány v tom smyslu, že by jimi lidé duševně nebo citově trpěli. Prorok Izaiáš vyjádřil inspirovaný slib: „Dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ — Izaiáš 65:17.

Tato slova se mohou splnit jen tehdy, budou-li zcela odstraněny bolesti a zármutek, jež vyplývají ze smrtelných následků hříchu. To by znamenalo, že by měly být vzkříšeny miliardy mrtvých. Proč?

Představ si, že bys přežil „velké soužení“. Byl bys pak skutečně šťastný, kdybys věděl, že tvoji drazí přátelé a příbuzní, kteří zemřeli v minulých letech, jsou ochuzeni o život a požehnání s ním spojená?  Nepůsobilo by ti to bolest? Aby již takové bolestné myšlenky nevyvstávaly, musí být mrtví lidé vzkříšeni. Pouze tehdy, budou-li opět naživu a dostane-li se jim pomoci, aby mohli získat tělesnou i duchovní dokonalost, budou plně vyhlazeny ničivé účinky hříchu.

Písmo svaté nás ujišťuje, že většina lidí bude opět žít. Dostanou příležitost k životu, který bude delší než ten krátký život, jenž skončil jejich smrtí. Jehova Bůh dal svému Synu Ježíši Kristu moc, aby je vzkřísil. (Jan 5:26–28) Ježíš je v Bibli prorocky označen jako „Věčný Otec“, což odpovídá skutečnosti, že dostal plnou moc vzkřísit mrtvé. (Izaiáš 9:6) Když Ježíš vzkřísí ty, kteří spí ve smrti, stane se jejich otcem. — Srovnej žalm 45:16; 45:17, KB.

ZÁKLAD PRO TUTO VÍRU

Člověk, který věří v Boha, nebude považovat za obtížné pevně věřit ve vzkříšení. Není logické, že ten, který dal původně vzniknout lidskému životu, je také dosti moudrý, aby oživil mrtvé, aby znovu stvořil mrtvé lidi? Jehova Bůh osobně slíbil, že mrtví budou opět žít. Vykonal také mocné skutky, jež posilují naši důvěru v jeho slib.

Jehova Bůh dal skutečně některým svým věrným služebníkům moc vzkřísit mrtvé. Prorok Eliáš vzkřísil jediného syna jedné vdovy v Sareptě nedaleko východního pobřeží Středozemního moře. (1. Královská 17:21–23) Jeho nástupce Elizeus vzkřísil jediného syna jedné dobře známé pohostinné ženy v Sunem, v severní části Izraele. (2. Královská 4:8, 32–37) Ježíš Kristus vzkřísil dceru Jaira, předsedajícího úředníka jedné  synagógy blízko Galilejského jezera; dále jediného syna jedné vdovy v Naim, jihozápadně od Galilejského jezera, a svého drahého přítele Lazara, který byl mrtev již čtyři dny a byl pohřben nedaleko Jeruzaléma. (Marek 5:22, 35, 41–43; Lukáš 7:11–17; Jan 11:38–45) V Joppe, na pobřeží Středozemního moře, vzkřísil apoštol Petr z mrtvých Dorkas (Tabitu). (Skutky 9:36–42) A apoštol Pavel při krátké zastávce v římské provincii Asii vzkřísil Eutycha, který se zabil pádem z okna třetího poschodí. — Skutky 20:7–12.

Nejpozoruhodnějším vzkříšením bylo vzkříšení samotného Ježíše Krista. Tato spolehlivě dosvědčená historická událost je nejsilnějším důkazem toho, že existuje vzkříšení. Na tuto skutečnost poukázal apoštol Pavel svým posluchačům, kteří se shromáždili na athénském Areopágu v Řecku: „[Bůh] ustanovil den, v němž má v úmyslu soudit obydlenou zem v spravedlnosti prostřednictvím muže, kterého jmenoval, a všem lidem poskytl záruku tím,že jej vzkřísil z mrtvých.“ — Skutky 17:31.

Ježíšovo vzkříšení bylo naprosto nepochybnou skutečností. Mohli je dosvědčit nejen dva nebo tři svědci, ale daleko větší počet. Při jedné příležitosti se vzkříšený Ježíš Kristus objevil více než pěti stům učedníků. Jeho vzkříšení bylo spolehlivě potvrzeno, a proto apoštol Pavel mohl říci, že kdo popírá vzkříšení, popírá celou křesťanskou víru. Napsal: „Jestliže skutečně neexistuje vzkříšení z mrtvých, potom ani Kristus nebyl vzkříšen. Jestliže však Kristus nebyl vzkříšen, naše kázání je jistě zbytečné a zbytečná je naše víra.  Navíc jsme také shledáni jako falešní Boží svědci, protože jsme vydali svědectví proti Bohu, že vzkřísil Krista, jehož však nevzkřísil, jestliže mrtví skutečně nemají být vzkříšeni..“ — 1. Korintským 15:13–15.

První křesťané, k nimž patřil i apoštol Pavel, naprosto jistě věděli, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. Byli tak pevně přesvědčeni o tom, že při vzkříšení budou odměněni, že ochotně snášeli těžké pronásledování a byli schopni vytrpět i smrt.

VZKŘÍŠENÍ K DUCHOVNÍMU ŽIVOTU

Ze vzkříšení Ježíše Krista poznáváme, že mrtví nebudou oživeni přesně v témž těle, které měli dříve. Ježíš nebyl vzkříšen k tělesnému životu, ale k životu duchovnímu. Apoštol Petr o tom napsal: „Ano, i Kristus zemřel jednou provždy vzhledem k hříchům, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás vedl k Bohu, neboť byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu.“ (1. Petra 3:18) Ježíš při svém vzkříšení nedostal tělo z masa a krve, ale tělo vhodné pro nebeský život. — 1. Korintským 15:40, 50.

Duchovní tělo bylo ovšem neviditelné lidským očím. Jestliže jej tedy jeho učedníci měli po jeho vzkříšení vidět, musel se Ježíš zhmotnit. Stojí za povšimnutí, že Ježíš nebyl pohřben ve svém oděvu, ale že jeho mrtvé tělo bylo ovinuto obinadly z jemného plátna. Po jeho vzkříšení zůstala tato obinadla v hrobce. Ježíš tedy musel zhmotnit oděv a stejně musel také přijmout lidské tělo, aby jej jeho učedníci mohli vidět. (Lukáš 23:53; Jan 19:40; 20:6, 7) Je to podivné? Ne, právě totéž činili předtím andělé, když se objevovali lidem. Skutečnost, že Ježíš přijal lidské tělo,  vysvětluje, proč jej jeho učedníci zpočátku vždy nepoznali a proč se mohl náhle objevit a mohl také náhle zmizet. — Lukáš 24:15–31; Jan 20:13–16, 20.

Takové vzkříšení zažije pouze 144 000 spoludědiců, kteří mají vládnout spolu s Ježíšem Kristem. O vzkříšení k duchovnímu životu nám Bible říká:

„Co zaséváš, není oživeno, pokud to nejdříve nezemře; a pokud jde o to, co zaséváš, nezaséváš tělo, které se bude vyvíjet, ale pouhé zrno, třeba pšenice nebo něčeho jiného; ale Bůh mu dává tělo, právě tak, jak se mu zalíbilo, a každému ze semen jeho vlastní tělo . . .

Takové je i vzkříšení z mrtvých. Rozsévá se v porušenosti, vzkříšeno je v neporušenosti. Rozsévá se v necti, vzkříšeno je ve slávě. Rozsévá se v slabosti, vzkříšeno je v moci. Rozsévá se tělesné tělo, vzkříšeno je tělo duchovní. Jestliže je tělesné tělo, je také tělo duchovní. Tak je to i napsáno: ,První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam se stal životodárným duchem. První však není to, které je duchovní, ale to, které je tělesné, potom to, které je duchovní. První člověk je ze země a udělaný z prachu; druhý člověk je z nebe. Jaký je ten z prachu, takoví jsou i ti z prachu; a jaký je ten nebeský, takoví jsou i ti nebeští. A stejně jako jsme nesli obraz toho udělaného z prachu, poneseme také obraz toho nebeského.“ — 1. Korintským 15:36–49.

VZKŘÍŠENÍ K ŽIVOTU NA ZEMI

Co však bude s těmi, kteří na rozdíl od Ježíše Krista a jeho 144 000 spoluvládců budou vzkříšeni k pozemskému životu? Vrátili se přece ,do prachu‘. Bude muset Bůh opět shromáždit všechny atomy, z nichž se kdysi skládalo jejich tělo, aby jejich tělo  bylo v každém ohledu naprosto stejné jako v okamžiku jejich smrti?

Ne, to není možné. Proč ne? Protože by to pak znamenalo, že by byli přivedeni zpět do života ve stavu, v jakém byli krátce před svou smrtí. Lidé, kteří byli v minulosti vzkříšeni z mrtvých, nebyli vzkříšeni s nemocí, která předcházela jejich smrt. Při svém vzkříšení sice nebyli dokonalí, ale přece měli úplné a celkem zdravé tělo.

Nebylo by také rozumné trvat na tom, že musí být shromážděny tytéž atomy, aby bylo vytvořeno nové vzkříšené tělo. Po smrti se lidské tělo rozkládá a mění se přitom v jiné organické látky. Ty se mohou vstřebávat do rostlin a lidé snad jedí tyto rostliny nebo jejich plody. Tak se může stát, že atomy prvků, z nichž se skládalo tělo zemřelého, přijdou nakonec do organismu jiných lidí. Je tudíž zřejmé, že při vzkříšení nemohou být pro každou osobu znovu použity tytéž atomy, z nichž se kdysi skládalo její tělo.

Co tedy znamená vzkříšení? Znamená to, že člověk znovu dostane život jako totožná osoba. A čím to je, že jsme osobami, jimiž jsme? Je to snad chemickou skladbou našeho těla? Ne, protože molekuly v těle se pravidelně nahrazují. Člověk se od druhých lidí odlišuje celkovým tělesným vzezřením, hlasem, osobností, zkušenostmi, svou duševní vyspělostí a pamětí. Až tedy Jehova Bůh prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista vzkřísí někoho z mrtvých, jistě poskytne onomu člověku tělo s týmiž charakteristickými rysy, jaké měl dříve. Vzkříšený člověk bude mít paměť, v níž  budou uloženy všechny zážitky, jež nashromáždil během svého života, a bude si této paměti plně vědom. Takový člověk bude vědět, kdo je, a ostatní, kteří jej znali, jej také poznají.

Nyní však někdo může namítnout: „Jestliže bude někdo takovým způsobem opět stvořen, je pak skutečně stejnou osobou jako dříve? Není to pouze kopie?“ Ne, neboť při takové námitce není brána v úvahu již uvedená skutečnost, že naše tělo se i během života neustále mění. Molekuly, z nichž se skládalo naše tělo asi před sedmi lety, byly jiné než molekuly, z nichž se skládá dnes. Během let se také mění naše vzezření. Nemáme však stále stejný otisk prstů? A nejsme týmiž osobami? Zcela jistě ano.

Lidé, jimž vzkříšení připadá neuvěřitelné, měli by se zamyslet nad podobným zázračným pochodem, který probíhá při početí člověka. Nepatrná buňka, jež vzniká spojením spermie a vajíčka, má schopnost stát se člověkem, jenž se bude lišit od všech lidí, kteří kdy žili. Tato buňka obsahuje činitele, jež řídí růst tohoto nového člověka a utváření základních rysů osobnosti, které dědí po svých rodičích. Osobnost tohoto  člověka se dále rozvíjí zkušenostmi, získávanými během života. Při vzkříšení neboli znovustvoření zemřelého člověka nastane něco podobného jako při početí. Bude obnovena osobnost člověka a všechny záznamy v jeho paměti. Do každé buňky jeho těla budou vtisknuty charakteristické rysy, jimiž se odliší od všech ostatních lidí. A do jeho srdce, mysli a těla budou vtisknuty dodatečné vlastnosti, rysy a schopnosti, jež získal během svého dřívějšího života.

Pod působením Božího ducha napsal inspirovaný žalmista o stvořiteli: „Tvé oči viděly i můj zárodek a do tvé knihy byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny a ještě žádná z nich nebyla.“ (Žalm 139:16) Jakmile jsou při početí vytvořeny genetické kombinace, Bůh je schopen postřehnout a zaznamenat všechny základní rysy dítěte. Proto je naprosto logické, že je schopen mít i přesný záznam, podle něhož může znovustvořit člověka, který zemřel.

Na Jehovovu dokonalou paměť se můžeme spolehnout. I my, nedokonalí lidé, můžeme pomocí videopásku zachovat a později reprodukovat obrazy a hlasy lidí. Bůh má daleko větší schopnost pamatovat si něco takového; vždyť zná jménem nespočetné hvězdy! — Žalm 147:4.

Z toho všeho je tedy zřejmé, že mrtví mohou být vzkříšeni neboli znovustvořeni, protože žijí v Boží paměti. Jehova Bůh si dokonale pamatuje jejich životní vzor a má v úmyslu vzkřísit mrtvé, a proto lidé, kteří v něj věřili, jako Abrahám, Izák a Jákob, jsou v jeho očích živí. Ježíš Kristus upozornil na tuto skutečnost nevěřící saduceje, když jim řekl: „Že mrtví jsou  kříšeni, to odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu ,Bohem Abrahámovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť pro něho jsou všichni živí.“ — Lukáš 20:37, 38.

Skutečně existuje dostatečný důvod, abychom mohli věřit ve vzkříšení neboli znovustvoření. Někteří lidé ovšem tuto myšlenku odmítnou. Budeš však na tom lépe, jestliže se uzavřeš před důkazy a odmítneš věřit ve vzkříšení? Zdá se ti, že pak snadněji sneseš ztrátu, kdyby ti zemřel někdo z milovaných příbuzných nebo přátel? Budeš se pak moci lépe vypořádat s myšlenkou, že ty sám jdeš vstříc smrti?

Víme-li, že dnešním životem všechno neskončí, cítíme se osvobozeni od strachu, že bychom museli zemřít předčasně násilnou smrtí. Tohoto strachu využívá satan ďábel k zotročení lidí, neboť je vede působením svých pozemských nástrojů tak, aby činili jeho vůli. (Matouš 10:28; Židům 2:14) Mnozí lidé ze strachu, aby nebyli popraveni, umlčeli hlas svého svědomí a zbaběle se dopouštěli zločinů proti lidskosti. To se dělo například v koncentračních táborech nacistického Německa.

Kdo je však pevně přesvědčen o tom, že nastane vzkříšení, je rozhodnut činit to, co je správné, i kdyby to pro něho mohlo znamenat smrt. Takový člověk si váží života, který získá po vzkříšení z mrtvých, daleko více než několika let, jež by mohl prožít ještě v nynější době. Nechtěl by se připravit o možnost věčného života tím, že by usiloval o něco, co by se ve srovnání s tím dalo stěží označit jako prodloužení života. Podobá  se mužům ve starověku, o nichž je napsáno v biblické knize Židům: „Byli mučeni, protože nepřijali vysvobození nějakým výkupným [nějakým kompromisem v tom, co je správné], aby mohli dosáhnout nějakého lepšího vzkříšení.“ — Židům 11:35.

Lidé, kteří důvěřují Božímu slibu, že vzkřísí mrtvé, jsou na tom jistě daleko lépe než lidé, kteří nemají naději na vzkříšení. Mohou se beze strachu dívat vstříc budoucnosti.

Z Bible poznáváme, že dny nynějšího systému jsou sečteny. Skončí ještě za života naší generace a nahradí jej spravedlivá správa Ježíše Krista a jeho spoluvládců. Proto miliardy zemřelých brzy ožijí a budou mít užitek z královského panství. Jakou radost budou mít lidé, kteří přežijí „soužení“, až budou vítat vzkříšené! Představ si, jak budeš šťastný, až se budeš moci opět těšit z povzbuzující společnosti svých milovaných přátel a příbuzných, slyšet jejich dobře známé hlasy a vidět, že jsou zdraví!

Jak by to na tebe mělo působit? Neměl bys pociťovat vděčnost Bohu za úžasnou naději, že zemřelí budou vzkříšeni? Neměla by tato vděčnost v tobě vyvolat přání, aby ses ze všech sil snažil poznat Boha a potom mu věrně sloužil?

[Obrázek na str. 172]

Nemohl by Bůh vzkřísit mrtvé, když působí růst dítěte v matčině těle?