18. kapitola

Proč mnozí dnes žijící lidé mají vyhlídku, že nikdy nezemřou

PŘIBLÍŽIL se čas, kdy Boží království začne spravovat všechny pozemské záležitosti. Můžeš být mezi těmi, kteří budou svědky nádherných požehnání, jež Boží království přinese lidstvu. To není nepodložené tvrzení. Je potvrzeno mnoha důkazy, mezi něž patří i události, které jsi osobně prožil.

Před mnoha staletími Jehova Bůh zjevil určitý čas, kdy má být panství svěřeno tomu, který je určen jako král nad světem lidí. Bůh přitom použil symbolů a některá poučení sdělil v jednom snu.

Způsob, jakým Bůh sdělil lidem toto životně důležité poučení, neměl by v nás vyvolat pochybnosti. Uvažme jen, jakým způsobem dnes moderní člověk sděluje informace. Posílá prostorem zakódované zprávy. Potom lidé nebo přístroje tyto zakódované zprávy „odšifrují“. Tento způsob sdělování informací má svůj smysl: význam informací je skryt před těmi, pro něž nejsou určeny.

Podobně i Bůh z určitého důvodu použil symbolů. Těmto symbolům je možno porozumět pouze pilným studiem. Mnozí lidé však nejsou ochotni vynaložit čas,  aby získali porozumění, protože nemají pravou lásku k Bohu a k pravdě. Proto „svaté skryté věci království“ jim zůstávají utajeny. — Matouš 13:11–15.

STAROVĚKÝ PROROCKÝ SEN

Jedna z těchto „svatých skrytých věcí“ je obsažena v biblické knize Danielově. Tato kniha obsahuje důležité údaje, podle nichž lze zjistit čas, kdy má být královská moc svěřena Božímu jmenovanému králi. Ve čtvrté kapitole této knihy najdeš vyprávění o snu, který dal Bůh babylónskému králi Nabuchodonozorovi. Co bylo míněno tímto snem a jeho splněním, nebo jaký byl jeho účel? Ve zprávě čteme:

„Aby žijící lidé poznali, že Nejvyšší je vládcem v království lidstva a že je dává, komu chce, a že nad ním dosazuje dokonce nejpokornějšího z lidí.“ — Daniel 4:17; 4:14, KB.

Sen pojednával v podstatě o tom, že byl vidět veliký strom, který byl podťat na příkaz „svatého“ anděla. Pařez byl svázán pouty, aby znovu nevypučel. Takto spoutaný měl zůstat po „sedm časů“ v „polní trávě“. — Daniel 4:13–16; 4:10–13, KB.

Co znamenal tento sen? Pod působením Božího ducha jej prorok Daniel vysvětlil Nabuchodonozorovi slovy:

„Strom, který jsi spatřil, . . . to jsi ty, králi, protože jsi velice vyrostl a zesílil a tvá vznešenost velmi vyrostla a dosáhla k nebesům a tvé panství až do končiny země.

A to, že král spatřil pozorovatele, ano svatého, sestupujícího s nebe, který také říkal: ,Podetněte ten strom  a zničte jej. Jeho pařez však ponechte v zemi, ale s železnými a měděnými pouty, mezi polní trávou, a ať jej smáčí nebeská rosa a ať se dělí s polními zvířaty, dokud přes něj nepřejde sedm časů,‘ to je výklad králi, a nařízení Nejvyššího, jež musí postihnout mého pána, krále. A tebe budou odhánět od lidí a budeš přebývat s polními zvířaty a budou i tobě dávat k jídlu rostliny jako býkům; a ty sám budeš smáčen nebeskou rosou a přejde nad tebou sedm časů, dokud nepoznáš, že Nejvyšší je panovníkem v království lidstva a že je dává, komu chce.

A protože řekli, aby byl pařez stromu ponechán, své království budeš mít jisté, až poznáš, že nebesa panují.“ — Daniel 4:20–26; 4:17–23, KB.

Tento sen se tedy nejprve splnil na králi Nabuchodonozorovi. Nabuchodonozor byl totiž po „sedm časů“ neboli sedm doslovných let duševně nemocný. Jeho království mu však zůstalo; když se mu vrátil rozum, ujal se opět svého královského úřadu. — Daniel 4:29–37; 4:26–34, KB.

KRALOVÁNÍ „NEJPOKORNĚJŠÍHO Z LIDÍ“

Splnění této podrobné zprávy o podťatém stromu nebylo však omezeno pouze na krále Nabuchodonozora. Jak to víme? Protože ve vidění je řečeno, že se vztahuje na Boží království a panství toho, jehož Bůh ustanoví. A koho Bůh zvolí pro královský úřad? Odpověď, kterou dostal král Nabuchodonozor, zněla: „Nejpokornějšího z lidí.“ — Daniel 4:17; 4:14, KB.

Historické skutečnosti nepopíratelně dokazují, že lidští političtí vládci se vyvyšovali a krvavými válkami, jež proti sobě vedli, zanechali po sobě zprávu, že jednali  jako zvířata. Proto by nás nemělo překvapovat, že Bible přirovnává nedokonalé lidské vlády neboli království ke zvířatům a ukazuje, že všechny budou nakonec zbaveny svého panství. (Daniel 7:2–8) O tom, kdo je nahradí, Bible zaznamenává slova proroka Daniele:

„A dále jsem viděl v nočních viděních, a tu, hle, s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka; a získal přístup ke Starému na dny a přivedli jej až těsně před něho. A jemu bylo dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství na neurčitý čas, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ — Daniel 7:13, 14.

Ten, o kom se zde mluví, není nikdo jiný, než Ježíš Kristus, který je v Písmu označován jako „Syn člověka“ i jako „Král králů a Pán pánů“ (Matouš 25:31; Zjevení 19:16) Dobrovolně se vzdal svého vyvýšeného postavení v nebi a stal se člověkem, „maličko nižším nežli andělé“. (Židům 2:9; Filipenským 2:6–8) Jako člověk zůstal Ježíš Kristus „mírné povahy a pokorný v srdci“, ačkoli byl až do krajnosti podněcován, aby jednal jinak. (Matouš 11:29) „Když mu bylo spíláno, nezačal odpovídat spíláním. Když trpěl, nezačal vyhrožovat, ale dále svěřoval sám sebe tomu, který soudí spravedlivě. — 1. Petra 2:23.

Svět lidí Ježíšem pohrdal a nechtěl mu projevovat úctu, kterou si právem zasloužil. Prorok Izaiáš předpověděl tuto situaci slovy: „Byl opovrhován a vyhýbali se mu, muž určený k bolestem a k tomu, aby se  seznámil s nemocí. A bylo to, jako by se něčí obličej skrýval před námi. Byl opovrhován a pokládali jsme ho za bezvýznamného.“ — Izaiáš 53:3.

Nelze pochybovat o tom, že označení ,nejpokornější z lidí‘ se přesně hodí na Ježíše. Prorocký sen o podťatém stromu musí tedy poukazovat na dobu, kdy Ježíš obdrží panství nad světem lidí. To se mělo stát po skončení ,sedmi časů‘. Jak dlouho trvají tyto „časy“? Kdy začínají? Kdy končí?

JAK DLOUHO TRVÁ „SEDM ČASŮ“

Ježíš Kristus se objevil na scéně více než šest set let po Nabuchodonozorově snu a prohlašoval, že „se přiblížilo nebeské království“. (Matouš 4:17) Mohl to říci, protože byl určen za krále a byl přítomen. V té době však ještě neobdržel královské panství nad světem lidí. Když se jednou někteří lidé nesprávně domnívali, „že se Boží království ukáže okamžitě“, Ježíš Kristus vyprávěl podobenství, z něhož bylo zřejmé, že ve větším splnění Danielova proroctví „sedm časů“ trvá nikoli pouhých sedm let, ale mnoho staletí.

Existuje důkaz, že těchto „sedm časů“ odpovídalo 2520 dnům, to znamená sedmi prorockých rokům po 360 dnech. To potvrzují jiné biblické texty, které mluví o „časech“, „měsících“ a „dnech“. Například Zjevení 11:2 mluví o období ,dvaačtyřiceti měsíců“ neboli tří a půl let. V následujícím verši je stejná doba označena jako „tisíc dvě stě šedesát dní“. Jestliže  dělíme 1260 dnů 42 měsíci, vychází 30 dnů na jeden měsíc. Rok po 12 měsících by tedy měl 360 dnů. Podle toho by „sedm časů“ trvalo 2520 dnů (7 × 360).

Správnost tohoto propočtu je potvrzena ve Zjevení 12:6, 14, kde se o 1260 dnech mluví jako o době trvající „tisíc dvě stě šedesát dnů“, neboli „čas a časy a půl času“ („tři a půl roku“, Nová anglická bible). Sedm je dvojnásobek tří a půl, a proto „sedm časů“ odpovídá 2520 dnům (2 × 1260).

„Sedm časů“ Danielova proroctví je ovšem mnohem delší období než pouze 2520 dnů o 24 hodinách, neboť se vztahují k době, kdy se Ježíš ujme královského panství nad světem lidí. Můžeme se nějak ujistit, jak je dlouhý každý z těchto „dnů“? Ano, biblické pravidlo o délce prorockého dne zní: „Den za rok“. (4. Mojžíšova 14:34; Ezechiel 4:6) Použijeme-li tohoto pravidla na „sedm časů“, vidíme, že trvají 2520 let.

ZAČÁTEK „SEDMI ČASŮ“

Jestliže nyní víme, jak dlouho trvá „sedm časů, můžeme prozkoumat, kdy začaly. Opět obrátíme svou pozornost k tomu, co se stalo Nabuchodonozorovi ve splnění prorockého snu o podťatém stromu. Uvažujme o jeho tehdejší situaci:

V době, kdy Nabuchodonozor ztratil zdravý rozum, měl v rukou světovládu, neboť Babylón byl tehdy první mocností na zemi. Podtětí symbolického stromu v případě Nabuchodonozorově znamenalo, že po určitou dobu nemohl vykonávat moc jako světovládce.

 Při tom, co Bůh učinil v případě Nabuchodonozorově, šlo o vládu krále, jehož Bůh vyvolil. Skutečnost, že na „sedm časů“ Nabuchodonozor ztratil svůj trůn, musela tedy něco znázorňovat. Co? Symbolizovala tu okolnost, že Bohem zřízená nejvyšší moc neboli panství je dočasně přerušeno, neboť v případě Nabuchodonozorově to byl Jehova, kdo připustil, že se ten stal světovládcem, a kdo mu potom přechodně odňal toto postavení, jak to král sám uznal. (Daniel 4:34–37; 4:31–34, KB) Situace, která postihla Nabuchodonozora, musela tedy symbolizovat skutečnost, že nějakému Božímu království byla odňata svrchovanost. Strom sám tedy znázorňoval světovládu nad zemí.

Vláda, která měla své sídlo v Jeruzalémě, byla v určité době Božím královstvím. O panovnících z Davidova královského rodu bylo řečeno, že seděli na „Jehovově trůně“, a platil pro ně příkaz, aby vládli podle jeho zákona. (1. Paralipomenon 29:23) Jeruzalém tedy symbolizoval sídlo Boží vlády.

Když Babylóňané pod vedením Nabuchodonozorovým zničili Jeruzalém a úplně zpustošili zemi, nad kterou vládl, přešla světovláda, které nyní již nepřekáželo žádné království zastupující Jehovovu svrchovanost, do rukou pohanů. Nejvyšší svrchovaný vládce přestal tímto způsobem vykonávat své panství. Skutečnost, že Bůh přestal projevovat svrchovanost nad zemí působením nějakého svého království, je znázorněna spoutáním zbývajícího pařezu stromu. Jeruzalém jako hlavní město, jež znázorňovalo vládní projev Jehovovy svrchovanosti, začal být v době svého zničení a úplného zpustošení „pošlapáván“. To tedy  znamená, že „sedm časů“ začalo v době, kdy Nabuchodonozor zničil Jeruzalém a judská země byla úplně zpustošena. Kdy se to stalo?

Na základě Bible i světské historie můžeme zjistit, že k této události došlo roku 607 př. n. l. * Uvádíme o tom důkazy:

Světští historikové souhlasně prohlašují, že v roce 539 př. n. l. připadl Babylón Cýrovi Perskému. Toto datum podporují všechny dostupné historické zprávy ze starověku. Bible zjevuje, že v prvním roce své vlády Cýrus vydal nařízení, jímž dovoloval izraelským vyhnancům, aby se vrátili do Jeruzaléma, a znovu vystavěli chrám. Protože předtím krátkou dobu vládl nad Babylónem Darius Médský, musel první rok Cýrovy vlády nad Babylónem trvat od roku 538 do roku 537 př. n. l. (Daniel 5:30, 31) Izraelité museli cestou ujít velkou vzdálenost, a proto se zřejmě dostali zpět do svých měst v „sedmém měsíci“ roku 537 př. n. l. (spíše než roku 538 př. n. l.), a tím skončilo zpustošení Jeruzaléma a judské země. (Ezdráš 3:1, 6) Zůstali však pod pohanskou vládou, a proto o sobě říkali, že jsou ,otroky ve své vlastní zemi‘. — Nehemiáš 9:36, 37.

Biblická kniha Druhá Paralipomenon (36:19–21) ukazuje, že od zničení Jeruzaléma a zpustošení jeho říše do obnovení uplynulo sedmdesát let. Čteme o tom:

 „[Nabuchodonozor] přistoupil k tomu, aby spálil dům pravého Boha a strhl hradbu Jeruzaléma; a všechny jeho obytné věže spálili ohněm a také všechny jeho žádoucí předměty, aby tak nastala zkáza. Mimo to odvedl ty, kteří zbyli po meči, zajaté do Babylóna a stali se služebníky jeho i jeho synů; aby se splnilo Jehovovo slovo skrze ústa Jeremiášova, dokud země nesplatí své sabaty. Po všechny dny, kdy ležela zpustošena, zachovávala sabat, aby se naplnilo sedmdesát let.“

Jestliže k roku 537 př.n. l., kdy se Izraelité vrátili do svých měst, připočítáme do minulosti sedmdesát let, docházíme k roku 607 př. n. l. V onom roce začaly pohanské národy pošlapávat Jeruzalém, který byl symbolem sídla Boží vlády.

KONEC „SEDMI ČASŮ“

O tomto pošlapávání Jeruzaléma mluvil Ježíš Kristus, když řekl svým učedníkům: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ (Lukáš 21:24) Tyto „ustanovené časy“ měly skončit 2520 let po roce 607 př. n. l. To by mělo být v roce 1914 n. l. Skončilo tehdy pošlapávání Jeruzaléma?

Je pravda, že v pozemském městě Jeruzalémě nebyl v roce 1914 n. l. dosazen žádný král z Davidova královského rodu. To se však ani nedalo očekávat. Proč ne? Pozemské město Jeruzalém již nebylo v Božích očích svatým městem. Když byl Ježíš Kristus na zemi, řekl: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu posláni — jak  často jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá vylíhnutá kuřata pod svá křídla, ale vy jste to nechtěli! Hle, váš dům je vám zanechán.“ (Lukáš 13:34, 35) Království v rukou Ježíše Krista není však pozemskou vládou, která by měla jako hlavní město Jeruzalém nebo nějaké jiné město. Je to nebeské království.

Slova ze Zjevení 11:15 se tedy v roce 1914 n. l. splnila v neviditelných nebesích. Tato slova zní: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král po celou věčnost.“ To, co znázorňoval Jeruzalém, totiž mesiášská vláda panující s Božím schválením, nebylo již od té doby pošlapáváno. Opět zde byl král z Davidova královského rodu, jehož Bůh dosadil jako panovníka nad záležitostmi lidstva. Viditelné události, jež se od roku 1914 n. l. odehrávají na zemi ve splnění biblického proroctví, dokazují, že tomu tak je.

Jedno z těchto proroctví najdeme v šesté kapitole biblické knihy Zjevení. V symbolických pojmech je zde popsáno, jak byla Ježíši Kristu přidělena královská moc a co se potom stalo.

O tom, jak Ježíš přijal královskou moc, zpráva říká: „Hle, bílý kůň; a ten, který na něm seděl, měl luk; a byla mu dána koruna a vyšel vítězící a aby dovršil své vítězství.“ (Zjevení 6:2) Kniha Zjevení dále nepopiratelně ukazuje, kdo je onen jezdec na koni: Hle, bílý kůň. A ten, který na něm seděl, se nazývá Věrný a Pravý, a soudí a vede válku ve spravedlnosti . . . A na svém svrchním oděvu, totiž na  stehně, má napsané jméno: Král králů a Pán pánů.“ — Zjevení 19:11–16.

O tom, co se stane na zemi, až Ježíš přijme ,korunu‘ činné královské moci nad světem lidí, čteme v 6. kapitole dále:

„Vyšel jiný, ohnivě zbarvený kůň; a tomu, jenž na něm seděl, bylo povoleno, aby vzal ze země mír, takže se měli navzájem pobíjet; a byl mu dán velký meč. A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetího živého tvora říci: ,Pojď!‘ A viděl jsem, a hle, černý kůň; a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy . . . a když otevřel čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas třetího živého tvora: ,Pojď!‘ A viděl jsem, a hle, plavý kůň; a ten, který na něm seděl, měl jméno Smrt. A Hádes ho těsně následoval. A byla jim dána moc nad čtvrtým dílem země, aby zabíjeli dlouhým mečem a nedostatkem potravin a smrtelnou pohromou a zemskými šelmami.“ — Verše 4–8.

 Splnila se tato slova? Nezuřil od roku 1914 meč v podobě světových válek? Jistě! V první světové válce přišlo o život více lidí než v kterékoli válce před tím. Víc než 9 miliónů vojáků zemřelo na zranění, nemoce nebo z jiných příčin. Miliónové byly i ztráty na civilním obyvatelstvu, ať již bezprostředně následkem války, nebo nepřímo. Druhá světová válka si vyžádala ještě více lidských životů. Ztráty na životech, jak vojáků, tak i civilních obyvatel, se odhadují na padesát pět miliónů.

Nebyla země postižena nedostatkem potravin, který byl znázorněn černým koněm? Ano, na mnoha místech v Evropě byl hlad během první světové války i po ní. V Rusku zemřely milióny lidí. Po druhé světové válce nastal „největší světaširý nedostatek potravin v dějinách“, jak o tom píše dílo The World Book Encyclopedia (1973). A dnes je smutnou skutečností, že každý třetí obyvatel země buď trpí podvýživou, nebo pomalu umírá hlady.

Také smrtelná pohroma si vyžádala svou daň. Během několika měsíců v roce 1918–1919 zemřelo jen na španělskou chřipku asi 20 000 000 lidí. Do té doby ještě nikdy nedošlo k takové katastrofě, při níž by přišlo tolik lidí o život.

Tyto události byly příliš nápadné, než aby unikly pozornosti. V knize Rok 1918 — rok krize, rok změn (angl.) napsal Joseph Carter slova: „Na podzim [1918] přicházela jedna hrůza za druhou, neboť skutečně byli na cestě tři ze čtyř apokalyptických jezdců — válka, hlad a mor.“ Až do dnešního dne tito symboličtí jezdci neskončili svou jízdu.

 Existují tedy viditelné důkazy, že v roce 1914 byla odstraněna pouta se symbolického kmene z Nabuchodonozora snu. Jehova Bůh začal vykonávat svou moc prostřednictvím království svého Syna, Pána Ježíše Krista. Proč se tím však nezlepšily poměry na zemi? Proč se doba, kdy Kristus dostal moc, aby vládl nad lidstvem, stala dobou tísně?

Je tomu tak proto, že satan ďábel se staví proti Božímu království pod Kristem. V době, kdy toto království dostalo moc nad lidstvem, satan proti němu bojoval. V bitvě však prohrál a byl spolu se svými démony vyvržen ze svatých nebes. Ve své zlobě rozdmýchává se svými démony mezi lidmi co nejvíce těžkostí s cílem zničit kohokoli a cokoli. Proto po vylíčení války v nebi a jejího výsledku Bible dále říká: „Radujte se, nebesa, a vy kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velkou zlobou, protože ví, že má krátké časové období.“ — Zjevení 12:7–12.

Jak krátké časové období zbývá odpůrci království? Ježíš Kristus zjevil, že jeho příchod v královské slávě a odstranění bezbožného systému věcí nastane během života jedné lidské generace. Řekl“ „V pravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ — Matouš 24:3–42.

Někteří lidé z generace, jež žila v roce 1914 n. l., musí tedy být mezi těmi, kteří budou svědky Kristova konečného vítězství, kdy se plně ujme záležitostí země. To rovněž znamená, že mnozí dnes žijící lidé nemusí nikdy zemřít. Jak to?

 PROČ MNOZÍ DNES ŽIJÍCÍ LIDÉ NEMUSÍ ZEMŘÍT

Ježíš Kristus dovrší své vítězství tak, že bude postupovat proti těm, kteří se nechtějí podřídit jeho panství. Když apoštol Pavel utěšoval své spoluvěřící, kteří byli pronásledováni, napsal jim slova: „Je u Boha spravedlivé, aby odplatil soužením těm, kteří vám působí soužení, ale vám, kteří trpíte soužení, úlevou spolu s námi při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni, až vykoná pomstu na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří nejsou poslušni dobrého poselství o našem Pánu Ježíši. Právě ti podstoupí soudní trest věčného zničení z místa před Pánem a od slávy jeho síly.“ — 2. Tessalonicenským 1:6–9.

Jistě ne všichni lidé odmítají ,poznat‘ Boží autoritu neboli uznat ji ve svém životě. Ne všichni lidé odmítají poslouchat ,dobré poselství o Ježíši Kristu‘. Existuje skupina křesťanů — ačkoli jich je ve srovnání s obyvatelstvem světa jen velmi málo —, kteří se usilovně snaží dokazovat, že jsou Božími oddanými služebníky a loajálními učedníky Ježíše Krista. Všichni, kteří budou v den vykonání božského rozsudku výlučně oddáni Jehovovi Bohu, mohou s jistotou očekávat, že při onom soudu nebudou odstraněni. Bible říká:

„To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem; a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu a ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan. Nebudou již hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani  sálající vedro, protože Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — Zjevení 7:14–17.

Velký zástup těch, kteří přežijí „soužení“, má naději na život, a nikoli vyhlídku na smrt. „Beránek“, to jest Pán Ježíš Kristus, je povede k „pramenům vod života“. Nebude to život, který by trval jen sedmdesát nebo osmdesát let, ale život navždy. Použije v jejich prospěch dobrodiní své oběti, jež smiřuje hřích, a osvobodí je od hříchu a od jeho smrtelných následků. Přijmou-li poslušně jeho pomoc, dosáhnou lidské dokonalosti, takže již nebudou muset umírat.

Satan a jeho démoni nebudou rušivě zasahovat a bránit jim v pokroku. Až po „velkém soužení“ skončí pozemský zlý systém věcí, satan bude na tisíc let uvězněn v propasti. Tuto událost Bible symbolicky popisuje slovy: „Viděl jsem anděla sestupujícího s nebe s klíčem a s velkým řetězem v ruce. A uchopil draka, prahada, který je ďábel a satan, a svázal jej na tisíc let. A vrhl jej do propasti a zavřel ji a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy.“ (Zjevení 20:1–3) Satan a jeho démoni budou jakoby mrtví, a proto nebudou moci obtěžovat lidstvo.

Bible jasně ukazuje, že generace žijící v roce 1914 n. l. zažije také dobu, kdy se království ujme vlády a kdy přestane satan působit. Proto mnozí dnes žijící lidé mají naději, že nebudou muset zemřít. Přežijí zničení dnešního bezbožného systému a potom budou postupně osvobozováni od hříchu a dospějí k lidské dokonalosti. Jako bezhříšní lidé budou pak oproštěni  od smrti, která je mzdou za hřích. — Římanům 6:23.

Proto je naléhavé, aby ses postavil na stranu Krále Ježíše Krista, pokud jsi to ještě neučinil, a abys nyní žil jako jeden z jeho věrných poddaných. Jehovovi křesťanští svědkové se usilovně snaží tak žít a horlivě v tom pomáhají jiným lidem.

[Poznámka pod čarou]