20. kapitola

Pro koho bude vzkříšení dobrodiním?

V SOUVISLOSTI se vzkříšením mrtvých vzniká mnoho otázek. Kdo bude vzkříšen? Děti? Nebo snad dokonce kojenci? Spravedliví i zlí? Budou ti, kteří žili v manželství, opět spojeni se svými dřívějšími manželskými druhy?

Bible nám nevysvětluje o vzkříšení všechny podrobnosti. Obsahuje však podivuhodný slib, že mrtví budou vzkříšeni, a uvádí dostatek podrobností k podpoře víry v tento slib. Jestliže však nemluví o určitých podrobnostech, měli bychom se snad domnívat, že tento slib není spolehlivý?

Ve styku se svými bližními přece také neočekáváme, že nám bude vždy všechno podrobně vysvětlováno. Jestliže nás například někdo pozve na hostinu, nebudeme se přece ptát hostitele:“A budete mít místo pro tolik lidí? Máte možnost pro tolik lidí uvařit? Jak bych se mohl přesvědčit o tom, že budete mít dost příborů a nádobí?“ Takové otázky by přece působily i urážlivě. Nikoho by nenapadlo, aby hostiteli nejdříve řekl: „Přijdu jen tehdy, jestli mi zaručíš, že se budu dobře bavit.“ Jestliže nás někdo pozve a my víme, kdo to je, mělo by nám to stačit, abychom byli přesvědčeni, že nebudeme zklamáni.

Nikomu by jistě nebylo příjemné, kdyby musel vždy  podrobně vysvětlovat nebo dokazovat všechno, co říká. Kdyby nám například některý náš známý vyprávěl, jak zachránil tonoucího, jistě bychom nežádali — pokud je to dobrý přítel —, aby nám dokázal, že skutečně udělal všechno to, co vypráví; tím bychom projevili nedostatek důvěry a jistě bychom tím neposílili a neupevnili naše přátelství. Je proto zřejmé, že člověk, který je ochoten věřit ve slíbené vzkříšení jen tehdy, dozví-li se o tom každou podrobnost, nemůže být považován za Božího přítele. Kdo by chtěl, aby jej Bůh uznal za přítele, musí v něj věřit a spoléhat se na jeho slovo. (Židům 11:6) Bůh poskytuje mnoho důkazů, na nichž můžeme založit svou víru, ale nikoho nenutí k víře tím, že by uváděl a dokazoval každou podrobnost, takže by již víra prakticky nebyla nutná.

Skutečnost, že nejsou uvedeny určité podrobnosti, slouží tedy k vyzkoušení lidí, aby se ukázalo, jací jsou v srdci. Někteří lidé si velmi mnoho myslí sami o sobě a o svých oblíbených názorech a chtějí jednat nezávisle. Nechtějí být nikomu odpovědní. Kdyby věřili ve vzkříšení, museli by uznat, že je zapotřebí žít podle Boží vůle. To však nechtějí. Skutečnost, že nejsou uvedeny všechny podrobnosti o vzkříšení, považují tedy za dostatečný důvod, aby v ně nevěřili. Velmi se podobají saduceům, kteří žili v době, kdy Ježíš působil na zemi. Saduceové nevěřili ve vzkříšení a poukazovali proto na problém, který byl podle jejich názoru nepřekonatelný. Řekli Ježíšovi:

„Učiteli, Mojžíš nám napsal: ,Jestliže bratr nějakého muže zemře a měl manželku, ale ta zůstala bezdětná,  jeho bratr by si měl vzít tu manželku a vzbudit z ní potomky svému bratru.‘ Bylo tedy sedm bratrů; a první si vzal manželku a zemřel bezdětný. Vzal si ji tedy a třetí. Nakonec zemřela i ta žena. Manželkou kterého z nich se tedy stane při vzkříšení? Protože těch sedm ji mělo za manželku.“ — Lukáš 20:28–33.

Odpovědí, kterou dal Ježíš Kristus těmto saduceům, ukázal, že jejich úvahy byly nesprávné, a zdůraznil, že slib o vzkříšení je spolehlivý. Odpověděl:

„Děti tohoto systému věcí se žení a vdávají, ale ti, kteří byli shledáni za hodné, aby získali onen systém věcí a vzkříšení z mrtvých, ti se nežení ani nevdávají . . . Ale že mrtví jsou kříšeni, to odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu ,Bohem Abrahámovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť pro něho jsou všichni živí.“ — Lukáš 20:34–38.

PROČ VZKŘÍŠENÍ NEMAJÍ VYHLÍDKU NA MANŽELSTVÍ

Ježíšova odpověď saduceům může v některých lidech vyvolat znepokojení, neboť řekl, že vzkříšení nebudou vstupovat do manželství. Snad si dokonce pomyslí, že bez manželství by pro ně vzkříšení nebylo lákavé, že by pro ně nebylo dobrodiním.

Uvažujeme-li však o Ježíšově odpovědi, měli bychom si uvědomit, že jsme nedokonalí. Věci, jež se nám líbí nebo nelíbí, jsou často spojeny s tím, na co jsme si zvykli. Proto dnes ještě nikdo nemůže najisto vědět, jak se mu budou líbit opatření, která potom Bůh učiní pro vzkříšené. Také ještě nevíme o vzkříšení  všechny podrobnosti. Bůh to s námi v tomto ohledu mínil dobře. Jako nedokonalí lidé bychom snad nyní reagovali nepříznivě na mnohé věci, které ve skutečnosti naplní náš život radostí, až budeme dokonalí. Je možné, že bychom takové podrobnosti nyní ještě vůbec nepochopili. Kristus Ježíš věděl o tom, že nedokonalí lidé mají omezené možnosti, jak to poznáváme ze slov, která jednou řekl svým učedníkům: „Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nemůžete snést.“ — Jan 16:12.

Ti, kteří budou vzkříšeni k nesmrtelnému duchovnímu životu v nebesích, nemají žádnou představu o takovém životě. Nemohou jej srovnat s ničím, co znají na zemi. Jejich těla budou naprosto jiná. Zmizí všechny lidské pohlavní rozdíly. Ti, kteří budou vzkříšeni k duchovnímu životu v nebesích, nebudou tedy moci vstupovat do manželství, protože všichni jako celek se stanou „nevěstou“ Kristovou.

Co však bude s těmi, kteří budou vzkříšeni z mrtvých, aby žili na zemi? Budou opět spojeni se svými dřívějšími manželskými druhy? Bible o tom nic neříká. Jednoznačně však ukazuje, že smrt ruší manželství. V dopise Římanům 7:2, 3 čteme: „Vdaná žena je zákonem vázána ke svému manželu, pokud je živ; jestliže však její manžel zemře, je zproštěna od zákona svého manžela . . . takže již není cizoložnicí, jestliže se stane ženou jiného muže.“

Jestliže se tedy někdo rozhodne, že nyní znovu vstoupí do manželství, nemusí se trápit otázkou, jak by to v budoucnosti při vzkříšení mohlo zapůsobit na jeho dřívějšího manželského druha. Pokud je pro  něho obtížné žít jako svobodný, nemusí se o to snažit za každou cenu v naději, že bude při vzkříšení opět spojen se svým dřívějším manželským druhem. Bůh je jistě laskavý, jestliže nevyžaduje, aby po vzkříšení zemřelého manželského druha dále trval původní manželský vztah, jak se to saduceové mylně domnívali. Nevíme sice, kde na zemi nebo s kým budou vzkříšení žít, ale můžeme být přesvědčeni, že všechno, co bude podniknuto, přispěje k jejich štěstí. Boží dary, včetně vzkříšení, uspokojí přání i potřeby poslušných lidí. Jeho dary jsou dokonalé a nelze na nich najít vadu. (Jakub 1:17) O této skutečnosti jsme se přesvědčili ze všeho, co nám až dosud štědře dal jako projev své lásky.

DĚTI A JINÍ, KTEŘÍ BUDOU VZKŘÍŠENI

Co se stane s dětmi, které umírají? Budou také opět žít, až bude na zemi panovat spravedlnost? To si jistě přejí všichni milující rodiče, kterým zemřelo dítě. Existují spolehlivé důvody, proč v to mohou doufat.

Bible podává zprávu, že mezi vzkříšenými byly také děti. Dceři Jaira, který žil v Galileji, bylo asi dvanáct let; Ježíš ji vzkřísil. (Lukáš 8:42, 54, 55) Chlapci, které vzkřísili proroci Eliáš a Elizeus, mohli být starší nebo mladší. (1. Královská 17:20–23; 2. Královská 4:32–37) Jestliže byly děti vzkříšeny v minulosti, neměli bychom právem očekávat, že mnoho dětí bude vzkříšeno pod panstvím krále Ježíše Krista? Zcela jistě! Můžeme s jistotou důvěřovat, že ve všem, co Jehova Bůh chce učinit v tomto ohledu, bude s lidmi jednat po právu, moudře a laskavě.

 Bible ukazuje, že převážná většina lidí — mužů, žen i dětí — bude vzkříšena z mrtvých. Apoštol Pavel ve své obhajobě před místodržícím Felixem řekl: „Mám naději k Bohu . . . že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) ,Spravedliví‘ jsou ti, kteří žili v Boží přízni. ,Nespravedliví‘ jsou ostatní lidé. Znamená to však, že bude vzkříšen každý mrtvý člověk? Nikoli, to se nestane.

KDO NEBUDE VZKŘÍŠEN

O některých lidech Bůh usoudil, že si nezaslouží vzkříšení. O těch, kteří se v dnešní době nechtějí podřídit Kristovu panství a nečiní dobro jeho „bratrům“ na zemi, Bible říká: „Ti odejdou do věčného odříznutí.“ (Matouš 25:46) Toto věčné odříznutí zažijí, až v blízké budoucnosti Ježíš Kristus se svými zástupy andělů zničí všechny odpůrce svého spravedlivého panství ve „velkém soužení“.

O tom, kdo by se prokázal nevěrným Bohu, ačkoli přicházel v úvahu jako účastník nebeského království, čteme: „Nezbývá již žádná oběť za hříchy, ale je tu jisté strašné očekávání soudu a ohnivá žárlivost, která stráví odpůrce.“ — Židům 10:26, 27.

Mluví se také o celých třídách lidí, jež budou navždy zničeny. Ježíš Kristus naznačil, že farizeové a jiní náboženští vůdci jeho doby, kteří nečinili pokání, jako třída zhřešili proti Božímu duchu. O takovém hříchu řekl: „Hřích a rouhání všeho druhu bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti duchu nebude odpuštěno. Například, kdo se vysloví proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, kdokoli však mluví proti  svatému duchu, tomu nebude odpuštěno, nikoli, ani v tomto systému věcí, ani v nadcházejícím.“ (Matouš 12:31, 32) Tento hřích nebude odpuštěn, a proto všichni, kteří se jej dopustili tím, že popírali zřejmé projevy Božího ducha, zůstanou za trest navždy mrtví.

Kromě lidí, o nichž Bible výslovně prohlašuje, že byli zničeni navždy, nemáme oprávnění o nikom jednotlivě říci, že nebude vzkříšen. Skutečnost, že někteří nebudou vzkříšeni, měla by nám však sloužit jako výstraha, abychom nejednali tak, že bychom ztratili Boží schválení.

VZKŘÍŠENÍ SOUDU

Skutečnost, že většina lidí bude vzkříšena z mrtvých, je opravdu projevem Boží nezasloužené laskavosti. Bůh to nemusí učinit, ale z lásky a soucitu k lidstvu položil základ pro toto opatření tím, že dal svého Syna jako výkupné. (Jan 3:16) Je proto obtížné představit si, že by mohli existovat lidé, kteří by si nakonec nevážili toho, že byli vzkříšeni a že získali naději na věčný život. Přece však budou takoví lidé, kteří si nevypěstují plnou, nezlomnou, loajální lásku k Jehovovi Bohu. Proto jim nebudou poskytnuta věčná požehnání, jež jim byla nabídnuta tím, že byli opět oživeni.

Ježíš Kristus na to upozornil, když mluvil o „vzkříšení soudu na rozdíl od „vzkříšení života“. (Jan 5:29) Život je zde uveden jako protiklad soudu, z čehož vysvítá, že se zde mluví o odsuzujícím soudu. Jaké je to odsouzení?

 Abychom tomu porozuměli, povšimněme si nejprve, jaký je rozdíl mezi situací těch, kteří budou vzkříšeni k životu na zemi, a těch, kteří budou vzkříšeni k životu v nebi. O těch, kteří se budou podílet na „prvním vzkříšení“, Bible říká: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi ta druhá smrt nemá moc.“ (Zjevení 20:6) 144 000 spoludědiců s Kristem bude vzkříšeno k nesmrtelnému životu v nebesích, a proto nemohou zemřít. Jsou tak neochvějně oddáni Bohu, že jim Bůh může svěřit nezničitelný život. To však neplatí o lidech, kteří budou vzkříšeni, aby žili na zemi. Někteří z nich budou později Bohu nevěrní. Za nevěru budou odsouzeni k „druhé smrti, ke smrti, z jejíž ,moci‘ není vysvobození.

Proč by však člověk, jemuž byla prokázána nezasloužená laskavost a byl vzkříšen z mrtvých, měl nakonec jednat tak, že by byl odsouzen?

Odpovědi na tuto otázku porozumíme lépe, zamyslíme-li se nad Ježíšovými slovy o lidech, kteří budou vzkříšeni. Svým nevěřícím krajanům Ježíš řekl:

„Ninivští muži povstanou v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože činili pokání po tom, co Jonáš kázal, ale hle, zde je víc než Jonáš. Královna jihu bude vzbuzena v soudu s touto generací a odsoudí ji; neboť přišla ze vzdálených končin země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ale hle, zde je víc než Šalomoun.“ — Matouš 12:41, 42; Lukáš 11:31, 32.

O městech, která tvrdošíjně nechtěla poslouchat poselství pravdy, Ježíš poznamenal:

 „Pro zemi sodomskou a gomorskou to bude v soudném dni snesitelnější než pro ono město.“ — Matouš 10:15; viz též Matouš 11:21–24.

Co bude v soudném dni snesitelnější pro Sodomu a Gomoru? Jak „královna z jihu“ a Ninivští, kteří reagovali na Jonášovo kázání, odsoudí generaci Ježíšových krajanů?

Stane se to způsobem, jak budou vzkříšení reagovat na pomoc, která jim bude poskytnuta za vlády Ježíše Krista a jeho 144 000 spolukrálů a spolukněží. Toto vládní období bude „dnem soudu“, neboť v té době dostanou všichni lidé příležitost, aby mohli ukázat, zda se chtějí podřídit Božím pokynům. Pro lidi, kteří budou jako nevěřící obyvatelé měst, jež byla svědky mocných činů Ježíše Krista, to nebude snadné.

Bude pro ně obtížné pokorně uznat chybu, které se dopustili, když zavrhli Ježíše jako Mesiáše; a nebude pro ně snadné podřídit se mu jako svému králi. Pýcha a tvrdošíjnost povedou k tomu, že podřízenost pro ně bude obtížnější než pro obyvatele Sodomy a Gomory, kteří sice byli hříšní, ale nikdy neodmítli takové podivuhodné příležitosti, jaké měli ti, kteří viděli Ježíšovy skutky. Lepší reakce vzkříšených obyvatel Ninive a královny ze Sáby bude sloužit jako pokárání vzkříšené generaci Ježíšových krajanů, kteří žili v době jeho pozemské služby. Ninivští a lidé jim podobní v budoucnosti daleko snadněji přijmou vládu někoho, proti němuž neměli nikdy předsudky.

Lidé, kteří pod panstvím Kristova království nebudou chtít zcela očividně činit pokroky na cestě  spravedlnosti, budou odsouzeni k „druhé smrti“. V některých případech se to stane ještě dříve, než dospějí k lidské dokonalosti.

Jiní sice dospějí k lidské dokonalosti, ale ve zkoušce selžou ve svém ocenění a neprojeví Jehovovi Bohu věrnou oddanost. Po tisícileté Kristově vládě bude satan ďábel na krátký čas propuštěn ze zajetí v propasti. V minulosti zaútočil na Boží svrchovanost, když chtěl svést Evu (jež potom přemluvila Adama), a stejně tak se bude opět snažit přimět dokonalé lidi, aby se vzbouřili proti Božímu panství. O satanově pokusu a jeho výsledku čteme ve Zjevení 20:7–10, 14, 15 slova:

„Jakmile pak skončí tisíc let,satan bude uvolněn ze svého vězení a vyjde, aby sváděl ty národy na čtyřech stranách země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce. Jejich počet je jako mořského písku. A postupovali širou zemí a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. A ďábel, který je sváděl, byl vržen do jezera ohně a síry . . . To znamená druhou smrt, ohnivé jezero. Dále každý, kdo nebyl nalezen zapsaný v knize života, byl vržen do ohnivého jezera.“ Tím je znázorněno jejich konečné zničení neboli vyhlazení. Pro tyto nevěrné se vzkříšení stane, jak řekl Ježíš, ,vzkříšením soudu‘ neboli rozsudku.

Ti, kteří se nepřipojí k satanově vzpouře, budou naproti tomu prohlášeni za hodné věčného života. Navždy se budou těšit z dokonalého lidského života, budou milovat a budou milováni. Jejich vzkříšení se stane ,vzkříšením života‘.

 Již dnes můžeme začít rozvíjet vlastnosti, jež Bůh hledá u těch, které uznává a schvaluje jako své služebníky. Budeme-li si vážit všeho, co pro nás učinil, a půjdeme-li již dnes cestou spravedlnosti, máme naději, která daleko přesahuje nynější život. Ano, můžeme dosáhnout věčného života v dokonalosti, bez zármutku a bolesti!