15. kapitola

Vláda, která přemůže smrt — nepřítele člověka

PODLE Božího původního záměru měl člověk žít na rajské zemi a radovat se ze života. Můžeme s důvěrou očekávat, že tento záměr bude uskutečněn. Zárukou jsou Boží spolehlivé sliby, že bude odstraněna — to znamená zničena — smrt, nepřítel člověka. — 1. Korintským 15:26.

Životem, který trvá sedmdesát nebo osmdesát let, rozhodně všechno nekončí. Kdyby to bylo všechno, co mohou očekávat lidé, milující Boha, pak by se jejich situace sotva lišila od stavu těch, kteří nemají úctu k Bohu ani k jeho Slovu. Skutečnost je však jiná. Bible říká: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ — Židům 6:10; 11:6.

Jak budou odměněni ti, kteří slouží Jehovovi Bohu, protože ze srdce milují jej i jeho spravedlivé cesty? Existuje odměna nynější i budoucí. Apoštol Pavel napsal: „Oddanost Bohu je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení života nynějšího i budoucího.“ (1. Timoteovi 4:8) Poslušnost Božího zákona vede již dnes ke šťastnému spokojenému životu. O ,budoucím‘ životě čteme v Římanům 6:23: „Dar, který dává Bůh, je věčný život.“

 Za dnešních okolností by se ovšem věčný život nemusel zdát žádoucí. Bůh však zaslíbil věčný život pod spravedlivou správou. Aby se tento slib mohl uskutečnit, lidé musí být nejprve osvobozeni od toho, co je příčinou smrti. Co to je? Inspirovaný apoštol Pavel odpovídá: „Bodnutí, které působí smrt, je hřích.“ — 1. Korintským 15:56.

Již v době, kdy Jehova Bůh pronesl rozsudek nad vzpurnou lidskou dvojicí, Adamem a Evou, a nad původcem vzpoury, poukázal na prostředek, kterým budou lidé osvobozeni od hříchu a smrti. Když Bůh řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu“, nemluvil k nerozumnému hadu, jehož bylo použito k podvodu, ale k samotnému satanovi, k ,prahadovi‘ Tento rozsudek, zaznamenaný v 1. Mojžíšově 3:15, byl pro potomky Adama a Evy základem naděje. Naznačoval, že nepřítel člověka bude přemožen. — Zjevení 12:9.

Kdyby byl ovšem pouze zabit „prahad“, satan ďábel, nestačilo by to k úplnému odčinění všech škod, které způsobil tím, že podnítil první lidi ke vzpouře proti Bohu. Způsob, jak se to stane, zůstal skrytý, dokud Bůh nepovažoval za dobré tuto věc zjevit. — 1. Jana 3:8.

Na základě celé Bible můžeme nyní odhalit svatou skrytou věc. „Žena“, o níž se mluví v 1. Mojžíšově 3:15, nemohla být Eva. Eva se při své vzpouře připojila k ,prahadu‘ a tak se učinila částí jeho „semene“. Ani žádná z žen, jež pocházely od Adama a Evy,  nemohla být onou ženou. Proč ne? Protože ,semeno ženy‘ mělo mít daleko větší moc, než jakou měl pouhý člověk, neboť mělo rozdrtit ,prahada‘, neviditelnou duchovní osobu, satana ďábla. Takové „semeno“ nemohla zplodit lidská „žena“, ale „žena“ duchovní. V Galatským 4:26 se o této „ženě“ mluví jako o ,Jeruzalému nahoře‘. To je velmi důležité. Proč?

Starověké město Jeruzalém bylo hlavním městem judského království. První judský král, David, zde založil své vládní sídlo a od té doby z Jeruzaléma vycházeli králové tohoto národa. Proto by bylo docela přirozené, abychom očekávali, že „Jeruzalém nahoře“ bude místem, odkud vyjde král. Tato skutečnost naznačuje, že jde o nebeskou vládu s nebeským králem, který bude schopen skoncovat s hříchem a smrtí.

„Jeruzalém nahoře“ není doslovná žena ani doslovné město. Je to symbolické, duchovní město. Je v nebesích, a proto se skládá z mocných duchovních osob, andělů. Kdyby tedy byla jedna z těchto duchovních osob určena za krále, znamenalo by to, že z ,Jeruzaléma nahoře‘ vyjde dědic království. Stalo se to?

VYVSTÁVÁ KRÁL

Právě to se stalo v roce 29 n. l. V té době byl Ježíš pomazán Božím svatým duchem, aby se stal Božím určeným králem. Došlo k tomu v době, kdy předstoupil před Jana Křtitele, aby se dal ponořit ve vodě. Bible podává zprávu o tom, co se stalo: „Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody; a hle, otevřela se nebesa a viděl ducha Božího sestupujícího jako holubice a přicházejícího na něj. Hle, vyšel  též hlas z nebes, jenž pravil: ,To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.‘ “ — Matouš 3:16, 17.

O několik měsíců později začal Ježíš oznamovat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Matouš 4:17) Ano, Boží království se přiblížilo, protože zde byl určený král.

Ježíš se sice narodil jako člověk na zemi, ale existoval již předtím. Sám řekl: „Žádný člověk nevstoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ (Jan 3:13) Inspirovaný apoštol Pavel poukazoval na to, jak vynikající příklad dal Ježíš svou pokorou; napsal o tom: „Vzdal se sám sebe a přijal podobu otroka a stal se podobným lidem.“ (Filipenským 2:5–7) O tom, jak byl jeho život přenesen z nebe na zem, se dovídáme ze zprávy o rozhovoru anděla Gabriela s pannou Marií:

„Anděl jí . . . řekl: ,Neboj se, Marie, neboť jsi našla přízeň u Boha; a hle, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude se nazývat Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a bude navždy vládnout jako král nad Jákobovým domem a jeho království bude bez konce.‘

Marie však řekla andělu: ,Jak se to má stát, když nemám styk s mužem?‘ Anděl jí odpověděl: ,Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, bude se nazývat svaté, Boží Syn.‘ “ — Lukáš 1:30–35.

Takovým způsobem byl život Ježíše, jednoho z Božích synů, kteří tvoří „Jeruzalém nahoře“, přenesen z nebe do mateřského lůna panny Marie a narodilo se  dokonalé lidské dítě. Někteří lidé snad považují takový zázrak za nemožný, nic to však nemění na skutečnosti, že se stal. Bůh, který umožnil, aby z vaječné buňky, která je menší než tečka na konci této věty, vyrostl celý člověk, mohl působením svého ducha neboli účinné síly přenést život z nebe na zem. A protože Ježíšův život byl přenesen tímto způsobem, aby se mohl stát trvalým dědicem krále Davida, pocházel skutečně z ,Jeruzaléma nahoře‘.

Když byl Ježíš 14. nisana roku 33 n. l. přibit na mučednický kůl, způsobil mu „prahad“ ,ránu na patě‘, jak to Bůh předpověděl v proroctví v 1. Mojžíšově 3:15. Na rozdíl od rozdrcení hlavy, jež vede ke smrti, byla rána na patě jen dočasná. Třetího dne Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých a poskytl mu ,moc neporušitelného života‘ (Skutky 10:40; Židům 7:16) Jako nesmrtelná duchovní osoba je král Ježíš Kristus v postavení, kdy může rozdrtit hlavu ,prahada‘ a odčinit všechny škody, které „prahad“ způsobil.

SPOLUVLÁDCI

Ježíš Kristus je hlavním členem tohoto „semene“, jež se skládá z mnoha členů. Jeho prostřednictvím všemohoucí Bůh rozdrtí satana ďábla pod nohama těch, kteří mají být spojeni s Ježíšem v nebeském království. (Zjevení 20:1–3) Křesťanský apoštol Pavel napsal těmto předpokládaným spoluvládcům slova: „Bůh, který dává pokoj, zakrátko rozdrtí satana pod vašima nohama.“ (Římanům 16:20) Kdo jsou tito spoluvládci?

V poslední knize Bible, ve Zjevení, je uveden jejich  počet jako 144 000. Pisatel Zjevení, apoštol Jan, popsal své vidění slovy: „Hle Beránek [Ježíš Kristus, který zemřel jako obětní beránek] stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce . . . To jsou ti, kteří neustále následují Beránka, ať jde kamkoli. Ti byli koupeni z lidstva [nejen z jednoho národa, jako byli Izraelité] jako první ovoce Bohu a Beránkovi.“ — Zjevení 14:1–4.

Skutečně je vhodné, že o 144 000 je řečeno, že stáli na hoře Sión s Beránkem. Hora Sión ve starověkém městě Jeruzalémě byla místem, odkud vládli judští králové, neboť tam byl královský palác. Na hoře Sión také David postavil stan pro svatou truhlu smlouvy, v níž byly uloženy dvě kamenné tabule, na nichž bylo napsáno deset přikázání. Později byla tato truhla přenesena do nejvnitřnějšího oddílu chrámu, který postavil Davidův syn Šalomoun na blízké hoře Moria. Moria byla časem také zahrnována pod označení Sión. Sión tedy zaujímal důležité postavení ve spojení s královstvím a kněžstvem. — 2. Samuelova 6:12–17; 1. Královská 8:1; Izaiáš 8:18.

To odpovídá skutečnosti, že Ježíš je králem i knězem, stejně jako Melchisedech ze starověkého města Sálem. Proto je v Židům 6:20 řečeno, že Ježíš „se stal navždy veleknězem po způsobu Melchisedechově“. V postavení kněze a krále vládne Ježíš s nebeské hory Sión.

Jeho spoluvládci jsou také kněží. Jako celek jsou označeni výrazem „královské kněžstvo“. (1. Petra 2:9) O jejich působení čteme ve Zjevení 5:10: „Učinil  jsi [Kriste] z nich království a kněze našemu Bohu a budou vládnout jako králové nad zemí.“

ÚČEL TÉTO SPRÁVY

Jedním z hlavních zájmů krále a kněze Ježíše Krista a jeho kněžských spoluvládců je uvést celé lidstvo do souladu s Jehovou Bohem.To znamená, že musí být odstraněny všechny stopy hříchu a nedokonalosti, protože pouze ti, kteří dokonale zrcadlí Boží obraz, mohou před ním stát na základě svých vlastních zásluh. Vláda království patří k Boží správě a má působit k dosažení tohoto stavu, jak je to ukázáno v Efezským 1:9–12.

„[Bůh] nám oznámil svatou skrytou věc své vůle. Je to podle jeho zalíbení, které sám v sobě zamýšlel pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi. Ano, v něm — s nímž ve spojení jsme také my byli ustanovení dědici tím, že jsme byli předem určeni podle záměru toho, který všechno působí podle rady své vůle, abychom sloužili pro chválu jeho slávy.“

Ježíš Kristus je bez hříchu a je v dokonalém souladu s Jehovou Bohem, a proto, budou-li všechny věci uvedeny do jednoty s ním, budou také lidé uvedeni do jednoty s Jehovou Bohem. To vyplývá ze skutečnosti, že až Ježíš Kristus skončí tuto část díla království, „odevzdá království svému Bohu a Otci“. — 1. Korintským 15:24.

Uvedení lidstva do dokonalého stavu bude ohromný úkol, k jehož splnění budou nebeští vládci používat také pozemských zástupců, mužů, kteří budou vynikajícím způsobem oddáni spravedlnosti. (Žalm 45:17;  Izaiáš 32:1, 2) Tito muži budou muset splňovat požadavky, jež král Ježíš Kristus klade na ty, kterým svěřuje odpovědnost. Dvě základní požadované vlastnosti jsou pokora a obětavá láska. Ježíš řekl: „Víte, že vládci národů se nad nimi vypínají a že velcí mužové nad nimi vykonávají moc. Mezi vámi tomu tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, musí být vaším služebníkem, a kdokoli chce být prvním mezi vámi, musí být vaším otrokem.“ (Matouš 20:25–27) Také řekl: „To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ — Jan 15:12, 13.

Necítil by ses v bezpečí pod vedením zástupců království, kteří projevují takovou lásku a takovou pokoru a skutečně by se o tebe upřímně starali?

Mezi nebeskou vládou a pozemskými zástupci krále Ježíše Krista nebudou žádné těžkosti, pokud jde o dorozumívání. V minulých dobách Jehova Bůh posílal poselství svým služebníkům na zemi prostřednictvím andělů a svou neviditelnou účinnou silou. (Daniel 10:12–14; 2. Petra 1:21) Vždyť i lidé mohou vysílat a přijímat zprávy z kosmických kabin a stanic, jež krouží ve velké vzdálenosti kolem Země. Mohou-li něco takového činit nedokonalí lidé, proč by to mělo být obtížné pro dokonalé nebeské vládce?

Než bude moci královská správa Ježíše Krista a jeho spoluvládců přistoupit k dílu, jimž bude lidstvo uvedeno do jednoty s Bohem, musí být odstraněny všechny nepřátelské síly. Neexistuje ani nejmenší náznak, že by ti, kteří dnes vládnou lidstvu, byli ochotni přenechat  svou svrchovanost Ježíši Kristu a jeho spoluvládcům. Vysmívají se myšlence, že nebeská vláda se ujme plné moci nad pozemskými záležitostmi. Proto bude nutné, aby byli přinuceni uznat autoritu Božího království s jeho Kristem. Znamená to, že ztratí nejen své panovnické postavení, ale také své životy. Bible říká: „Ve dnech těchto králů zřídí nebeský Bůh království, které nikdy nebude zničeno. A toto království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Zničí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčitý čas.“ — Daniel 2:44.

Až správa království odstraní všechny odpůrce, začne osvobozovat lidi od nemocí a smrti. Jak se to stane?