16. kapitola

Země bez nemocí a smrti

KDYBY byla země navždy zbavena nemocí a smrti, jaké by to pro nás, lidi, bylo dobrodiní! Nikdo by již neproléval hořké slzy zármutku a utrpení. Přestaly by mučivé bolesti a zmizela by hrozná znetvoření, jež bývají následkem nemoci. Zmizely by stařecké obtíže, které lidi oslabují a často v nich vyvolávají pocit beznaděje, zoufalství a bezmocnosti. Všichni by byli plni mladistvé síly a energie. Ani jediný smutný povzdech by již nevyšel z lidských úst.

To není vysněná představa. Právě takové je předsevzetí  Jehovy Boha. Nebylo jeho záměrem, aby člověk žil jen několik let, plných starostí a trápení. — Zjevení 21:3, 4.

NEMOHLY BY TÍM NASTAT VELKÉ PROBLÉMY?

Nevznikly by však na zemi po úplném odstranění nemocí a smrti závažné problémy? Snad se zeptáš: „Kde by potom všichni žili? Nedošlo by bez nemocí a smrti brzy k přelidnění, jež by mělo za následek špatné životní podmínky a velký nedostatek potravin?

Bůh si nikdy nepřál, aby země byla přelidněna. Dokonalému Adamovi a dokonalé Evě řekl: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) ,Naplnit‘ zem neznamená, že má být přelidněna. Kdyby tě někdo požádal, abys mu naplnil sklenici ovocnou šťávou, jistě bys nenaléval tak dlouho, až by sklenice přetékala. Až by byla sklenice dostatečně plná, jistě bys přestal nalévat. Podobně by tomu bylo se zemí: až by jednou byla dostatečně naplněna lidmi, Bůh by se postaral, aby počet obyvatel na této planetě již nevzrůstal.

Z toho, co dnes vidíme a slyšíme, neměli bychom mylně usuzovat, že by země pro nás nemohla být vhodným domovem a že by nemohla poskytnout lidem a zvířatům dostatek potravy. Zatímco velký počet obyvatel je stěsnán v městech, ohromná území země jsou jen velmi řídce osídlena. Kdyby dnešní obyvatelstvo bylo na zemi rovnoměrně rozděleno, připadalo by na každého muže, na každou ženu a na každé dítě asi 2,5 hektaru úrodné půdy. To by jistě bylo víc než dost!

 Hlad, kterým dnes musí trpět tolik lidí v různých místech na zemi, není důsledkem toho, že by země již nemohla poskytovat větší úrodu. Nedostatek potravy na světě je způsoben spíše tím, že zásoby potravin nejsou rovnoměrně rozděleny. Zatímco existují v některých územích velké výnosy a přebytek, na jiných místech je krajní nedostatek. Země by ve skutečnosti mohla poskytnout daleko větší výnos než dnes. V roce 1970 Organizace pro výživu a zemědělství při Spojených národech odhadla, že zemědělství na světě by mohlo uživit dvaačtyřicetkrát více obyvatel, než kolik jich je na zemi nyní.

Z výsledků, jichž bylo v dnešní době dosaženo v některých oblastech na zemi, je možno usoudit, do jaké míry ještě může vzrůst produktivita země.

Údolí Imperial Valley v Kalifornii bylo kdysi nehostinnou, nepěstěnou pustinou. Půda této pustiny však byla bohatá na nerostné látky a zavlažováním se z tohoto údolí stalo jedno z nejbohatších zemědělských území Spojených států.

Evropa má ve srovnání se Severní Amerikou asi polovinu zemědělské půdy, ale intenzivnějším obděláváním dosahuje téměř stejného výnosu.

Jistě by mohlo být intenzivně obděláváno daleko více země, aniž by přitom padly za oběť krásné lesy a louky.

Ještě něčím jiným však bude zajištěn dostatek potravy pro zemi, přiměřeně naplněnou lidmi a zvířaty. Co to bude? Bude to Boží pomoc a vedení, jež potom lidé obdrží pod správou Božího království, řízeného  Božím Synem, Ježíšem Kristem. Nikdo nezná zemi lépe než Bůh, neboť on ji stvořil. Pod moudrou správou jeho království bude země přinášet bohatý výnos. Bude tomu podobně jako ve starověkém Izraeli v době, kdy byl ještě věrný: „Země sama jistě vydá svůj výnos; Bůh, náš Bůh nám požehná.“ — Žalm 67:6; 67:7, KB.

Vyprahlé pouště a jiná neplodná území, jež zaujímají milióny čtverečních kilometrů, budou jistě rozsáhle zúrodněny. Příklady z minulosti ukazují, že lidé mohou s Boží pomocí dostat potřebnou vodu. V šestém století př. n. l. se podle Božích prorockých slibů vrátily tisíce Židů z babylónského vyhnanství do Jeruzaléma. (Ezdráš 2:64–70) Zřejmě šli přímou cestou přes nehostinnou syrskou poušť. Bůh se však postaral o to, aby měli vše, co potřebovali k životu. Dokonce o jejich vlasti předpověděl: „V pustině vytrysknou vody a bystřiny na pusté planině.“ — Izaiáš 35:6.

Jestliže Bůh tak jednal v minulosti, můžeme právem očekávat, že pod správou jeho království, pod vedením Kristovým, bude se to dít ještě ve větším měřítku.

Nemusíme se obávat, že by odstranění nemocí a smrti vedlo k nepříjemným životním podmínkám na zemi. Nejenže nedojde k přelidnění, ale každý bude mít do sytosti co jíst.

Pod vládou Ježíše Krista, jejž Bůh dosadil jako krále, a jeho 144 000 spoluvládců bude postaráno o to, aby se obyvatelům země dobře dařilo. V Izaiášově  proroctví čteme o tom, že bude hojnost výživné stravy: „Jehova vojsk jistě učiní pro všechny národy na této hoře hostinu . . . z tučných jídel naplněných morkem, z vína uleželého, přečištěného.“ — Izaiáš 25:6.

Můžeme se na Jehovu Boha spolehnout, neboť Bible o něm říká: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ (Žalm 145:16) Vždy splnil své sliby. O starověkém Izraeli je v Písmu napsáno: „Ani jeden slib neselhal ze všech dobrých slibů, které Jehova dal izraelskému domu; všechno se splnilo.“ — Jozue 21:45.

JAK POMINOU NEMOCE A SMRT

Jehova Bůh však zaslíbil, že lidem opatří nejen hmotné věci, které potřebují, aby mohli mít radost ze života, ale slíbil ještě něco daleko cennějšího. Co? Osvobození od nemocí a smrti. V Izaiášově knize je oznámeno, že Bůh zamýšlí uspořádat velkolepou hostinu, a vzápětí následuje slib: „Pohltí skutečně smrt navždy a Pán Jehova jistě setře slzy se všech tváří.“ — Izaiáš 25:8.

V souladu s tímto slibem bude správa království pod vedením Ježíše Krista a jeho spoluvládců působit k osvobození lidstva od smrti. Nemoce a smrt přišly proto, že jsme jako potomci prvního člověka Adama od narození nedokonalí a hříšní, a je tedy nutno postupovat proti následkům hříchu, jež vedou ke smrti. Jak?

Základem takového postupu musí být opatření, které odpovídá smyslu pro právo. Je logické, že to  musí být opatření, jež odstraní škody způsobené Adamovou vzpourou. Musí být získáno zpět to, co Adam ztratil. K tomu je nutná výkupní cena, jež přesně odpovídá hodnotě toho, co ztratil Adam, totiž dokonalému lidskému životu se všemi právy a vyhlídkami.

Takové výkupné nemohl zaplatit žádný z Adamových hříšných potomků. To jasně vyplývá ze Žalmu 49:7 (49:8, KB): „Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani za něho dát Bohu nějaké výkupné.“ Kristus Ježíš to však mohl učinit, protože byl dokonalý. Dobrovolně položil svůj život a tak „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ — Matouš 20:28.

Ježíš Kristus obětoval svůj dokonalý lidský život, a proto může použít dobrodiní své smiřující oběti k osvobození lidstva z otroctví hříchu. Hříšné sklony se staly součástí lidské povahy, a proto bude zapotřebí času a pomoci, aby mohly být překonány. Pod královským panstvím Ježíše Krista budou všichni jeho lidští poddaní poučováni o cestě spravedlnosti. — Zjevení 20:12; Izaiáš 26:9.

To však nutně neznamená, že by lidé, kteří mají těžké tělesné obtíže nebo vady, museli na své uzdravení dlouho čekat. Když byl Ježíš Kristus na zemi, uzdravoval nemocné a trpící okamžitě, zázrakem. Často způsobil uzdravení na dálku; postižení jej neviděli a nebyl s nimi bezprostředně ve styku. (Matouš 8:5–13; 15:21–28; Lukáš 7:1–10) Těžce postižení lidé, například jen s jednou nohou nebo rukou, kteří budou žít v době, až království začne plně spravovat všechny záležitosti země, mohou doufat, že budou  zázračně, okamžitě uzdraveni v Božím ustanoveném čase. Jak nádherný to bude pohled, až bude slepým obnoven zrak a hluchým sluch a až bude uzdraveno tělo lidí, kteří byli zmrzačeni, chromí a deformovaní!

K plné dokonalosti ducha i těla však lidé dospějí postupně. Bude muset být uplatněna Ježíšova smírčí oběť a bude nutno poslouchat pokyny královské správy. Je to postup, který bychom mohli přirovnat k rehabilitaci invalidní osoby pod vedením zkušeného lékaře. Postižený člověk se snad během cvičení dopouští mnoha chyb, ale nakonec přece dospěje tak daleko, že může žít užitečným životem a není odkázán na jiné. Jeho pokrok závisí na tom, jak reaguje na poskytovanou pomoc.

ZPŮSOBILOST TĚCH, KTEŘÍ UVEDOU NEDOKONALÉ LIDI DO PŮVODNÍHO STAVU

Ježíš Kristus je plně způsobilý, aby mohl uvést lidstvo do původního stavu. Sám žil jako člověk na zemi, a proto zná problémy nedokonalých lidí. Ačkoli byl dokonalý, poznal strádání a zármutek až k slzám. Biblická zpráva nám říká: „Ve dnech svého těla Kristus obětoval úpěnlivé prosby a také žádosti se silnými výkřiky a slzami tomu, který byl schopen jej zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen. Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl.“ — Židům 5:7, 8.

Na základě toho, co Ježíš zakusil na zemi, můžeme se spolehnout, že jako vládce bude mít porozumění. Se svými poddanými nebude jednat drsně, neboť za lidstvo položil dobrovolně svůj život. (1. Jana 3:16)  Ježíš je také veleknězem, a proto bude jednat soucitně a osvobodí od hříchu ty, kteří přijímají jeho vedení. Nebude vůči nim netrpělivý a nebude si přát, aby se cítili zdrceni, jestliže se bezděky dopustí něčeho, co nezrcadlí dokonale Boží osobnost. V dopise Židům 4:15, 16 čteme o Ježíšově kněžské službě: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy se smělostí řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“

Lidé budou postupovat k dokonalosti, ale přitom se ještě budou bezděčně dopouštět hříchů. Budou-li však činit pokání a prosit Boha o odpouštění prostřednictvím svého velekněze Ježíše Krista, bude jim odpuštěno a budou dále dostávat pomoc, aby mohli překonávat své slabosti. Ve Zjevení 22:1, 2 jsou znázorněna božská opatření pro život a uzdravení, neboť se zde mluví o ,řece vody života, čisté jako křišťál, plynoucí od trůnu Božího a Beránkova středem jeho široké cesty. A na té i na oné straně řeky byly stromy života, přinášející dvanáct úrod ovoce, vydávající své ovoce každý měsíc. A listí stromů bylo k léčení národů.‘

Ti, kteří budou vládnout spolu s Ježíšem Kristem, jsou rovněž plně způsobilí, aby mohli lidem pomáhat. K těmto spoluvládcům patří muži i ženy, kteří měli nejrůznější společenské postavení. (Galatským 3:28)  Někteří z nich pocházeli z prostředí, které na ně působilo tak, že se dopouštěli smilstva, cizoložství, homosexuality, krádeží, opilství, vyděračství a podobných skutků. Činili však pokání, obrátili se a začali žít čistým životem k Boží chvále a cti. (1. Korintským 6:9–11) O všech, kteří se stávají spolu s Ježíšem Kristem králi a kněžími, musí být v době jejich smrti zřejmé, že milují a uplatňují spravedlnost, nenávidí zlo a že to jsou lidé, kteří se nesobecky věnovali svým bližním, aby podporovali jejich blaho. — Římanům 12:9; Jakub 1:27; 1. Jana 3:15–17; Juda 23.

Nebylo snadné, aby zůstali čistí v Božích očích. Z nejrůznějších stran byl na ně činěn nátlak, aby se přizpůsobili sobeckému způsobu myšlení a jednání světa. Mnozí museli čelit vnějšímu tlaku, neboť byli tupeni, byli vystaveni fysickému násilí a lidé jimi pohrdali a vysmívali se jim. Ježíš Kristus jim řekl, co mají očekávat: „Pak vás vydají do soužení a budou zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů.“ (Matouš 24:9) Kromě toho museli po celý svůj život bojovat proti svým vlastním hříšným sklonům. Jeden z nich, apoštol Pavel, o sobě řekl: „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ — 1. Korintským 9:27.

Těchto 144 000 králů a kněží může tedy rozumět problémům lidí, kteří budou poddanými království. Oni sami s nimi museli zápolit a přes velké těžkosti zůstali Bohu věrně oddáni.

IDEÁLNÍ POMĚRY NA ZEMI

Také na zemi bude všechno napomáhat lidem, aby  mohli růst k dokonalosti. Až království zničí své nepřátele, zůstanou zde pouze lidé, kteří dokázali, že si přejí nerozděleným srdcem činit Boží vůli. To znamená, že zmizí lidská lakota a sobectví, jež nesou velkou měrou vinu za znečišťování potravy, kterou jíme, vody, kterou pijeme, a vzduchu, který dýcháme. Přežijící již nikdy nebudou trpět rasovými přehradami nebo národnostními rozdíly. Budou spojeni uctíváním Jehovy Boha a všichni budou jednat jako bratři a usilovat o mír. Ani divoká zvířata nebudou škodit člověku a jeho domácím zvířatům. Prorocká slova z Izaiáše 11:6–9 se pak splní nejen v duchovním, ale i v doslovném smyslu:

„Vlk bude skutečně pobývat s beránkem a s kůzlátkem bude ležet dokonce i levhart a tele a mladý lev s hřívou a dobře živené zvíře všichni společně; a pouze chlapeček je povede. A kráva i medvěd se budou pást; spolu budou ležet jejich mláďata. A dokonce i lev bude jíst slámu jako býk. A kojenec si jistě bude hrát nad kobří dírou; a odstavené dítě skutečně položí svou vlastní ruku na světelný otvor jedovatého hada. Nijak neuškodí ani nezpůsobí zkázu na celé mé svaté hoře; neboť země bude jistě naplněna poznáním o Jehovovi, tak jako vody pokrývají skutečné moře.“

Prostřednictvím správy království obrátí Jehova Bůh svou pozornost k lidem zcela zvláštní způsobem. Je to zřejmé z prorockého vidění, které je znázorněno v biblické knize Zjevení. Rozšíření moci království je zde znázorněno tak, jako by Nový Jeruzalém sestoupil z nebe; potom zpráva pokračuje: „[Bůh jim] setře . . . každou slzu s očí a smrt již  nebude, a nebude ani naříkání ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ — Zjevení 21:2–4.

Představ si, co to znamená. Dnešním životem s jeho zármutkem a bolestmi rozhodně všechno nekončí. Lidstvo bude osvobozeno od všech duchovních, duševních i tělesných bolestí, jež vznikají z nedokonalosti. Úzkost z nejistoty nebo strach z neštěstí či nebezpečí bude patřit minulosti. Nebude již existovat sklíčenost ani bolestný pocit prázdnoty a osamělosti. Již nikdy nebudou lidé naříkat a sténat z velké tělesné bolesti. Již nikdy jim nevstoupí do očí hořké slzy a nebudou jim stékat po tvářích. Nebudou již mít proč vzdychat zármutkem. Lidé budou mít opět dokonalou mysl i dokonalé tělo, a proto se budou skutečně radovat ze života po celou věčnost. Nechtěl bys být mezi těmi, kteří se budou těšit z těchto požehnání od Boha?