8. KAPITOLA

Šintoismus — Japonské hledání Boha

„Protože můj otec byl šintoistický kněz, měli jsme nakázáno každé ráno před snídaní obětovat sklenici vody a misku dušené rýže na kamidaně [šintoistickém domácím oltáříku]. Po tomto aktu uctívání jsme rýži sundali a pojedli jsme z ní. Když jsem to udělal, měl jsem důvěru, že nás bohové budou chránit.

Když jsme kupovali dům, pečlivě jsme se ujistili o příznivé poloze nového domu ve vztahu k našemu starému tím, že jsme se poradili se šamanem neboli spiritistickým médiem. Upozornil nás na tři démonské brány a poučil nás, abychom provedli obřad očištění, který předepsal můj otec. Očišťovali jsme tedy ta místa každý měsíc solí.“ — Majumi T.

1. (Zahrň úvod.) Kde se především pěstuje šintoistické náboženství a co k němu u některých věřících patří?

ŠINTOISMUS je převážně japonské náboženství. Podle Nihon Šukjó Džiten (Encyklopedie japonských náboženství) „utváření šintoismu je téměř totožné s japonskou etnickou kulturou a je to náboženská kultura, která se nikdy nepěstovala mimo tuto etnickou společnost“. Ale japonský obchod a kulturní vlivy jsou nyní tak rozšířené, že by nás mělo zajímat, jaké náboženské činitele utvářely japonskou historii a japonskou osobnost.

2. Do jaké míry ovlivňuje šintoismus život japonského lidu?

 ² Ačkoli šintoismus prohlašuje, že má v Japonsku více než 91 miliónů stoupenců, čili asi tři čtvrtiny obyvatel, průzkum odhaduje, že pouze dva milióny lidí, čili tři procenta dospělých obyvatel, skutečně prohlašují, že věří v šintoismus. Avšak Sugata Masaaki, znalec šintoismu, říká: „Šintoismus je tak neodlučně vetkán do tkaniva japonského každodenního života, že si lidé téměř neuvědomují jeho existenci. Pro Japonce není ani tak náboženstvím, jako spíše nevtíravou součástí prostředí, jako vzduch, který dýchají.“ I ti, kteří říkají, že jsou k náboženství lhostejní, kupují šintoistické amulety pro ochranu na cestách, mají svatbu podle šintoistické tradice a vydávají peníze na každoroční šintoistické svátky.

Kde má počátek?

3, 4. Jak dostalo japonské náboženství poprvé jméno šintoismus?

³ Označení „šintoismus“ vzniklo v šestém století n. l., aby odlišilo místní náboženství od buddhismu,  který byl v Japonsku zaváděn. „‚Náboženství Japonců‘ samozřejmě. . . existovalo před zavedením buddhismu,“ vysvětluje Sáčija Hiro, znalec japonských náboženství, „ale bylo to podvědomé náboženství, složené ze zvyků a ‚obyčejů‘. Se zaváděním buddhismu si však lidé začali uvědomovat, že tyto obyčeje tvoří japonské náboženství, jež se liší od buddhismu, který byl cizím náboženstvím.“ Jak se toto japonské náboženství vyvinulo?

⁴ Je těžké přesně určit datum, kdy se objevil původní šintoismus neboli „náboženství Japonců“. S nástupem vodního pěstování rýže „vodní zemědělství si vynutilo dobře organizované a stabilní obce“, vysvětluje Kodansha Encyclopedia of Japan (Japonská encyklopedie Kodanša), „a tak se vyvinuly zemědělské rituály, jež později hrály v šintoismu tak důležitou úlohu“. Tito raní obyvatelé si vymysleli a ctili četné přírodní bohy.

5. a) Jaký je šintoistický názor na mrtvé? b) Jak se srovnává názor šintoismu na mrtvé s biblickým?

⁵ Kromě toho vedl strach z duší, které opustily tělo, k rituálům pro jejich usmiřování. Z toho se později vyvinulo uctívání duchů předků. Podle šintoistické víry má taková duše stále svou osobnost a bezprostředně po smrti je poskvrněna nečistotou smrti. Když pozůstalí konají pamětní obřady, duše se očistí tak, že se odstraní všechna zloba, a duše získá pokojnou a vlídnou povahu. Časem duch předka dostoupí postavení ochranného  ancestrálního božstva. Tak zjišťujeme, že víra v nesmrtelnou duši je podstatná pro další náboženství a ovlivňuje postoje a jednání věřících. — Žalm 146:4; Kazatel 9:5, 6, 10.

6, 7. a) Jak pohlíželi šintoisté na bohy? b) Co je šintai a proč má v šintoismu význam? (Srovnej 2. Mojžíšovu 20:4, 5; 3. Mojžíšovu 26:1; 1. Korinťanům 8:5, 6.)

⁶ Přírodní bohové a bohové předků se považovali za duchy, kteří „plují“ ve vzduchu a naplňují jej. O svátcích lidé volali bohy, aby sestoupili na vyhrazená místa, posvěcená pro tuto příležitost. Říkalo se, že bohové dočasně pobývají v šintai, předmětech uctívání, jako jsou stromy, kameny, zrcadla a meče. Obřady řídili šamani neboli spiritistická média a přivolávali bohy.

⁷ „Přistávací plochy“ bohů, které byly dočasně očišťovány ke svátkům, postupně nabyly trvalejší podoby. Lidé stavěli svatyně pro laskavé bohy,  o nichž se jim zdálo, že jim žehnají. Zprvu nevyřezávali sochy bohů, ale uctívali šintai, v nichž bohové údajně přebývali. Jako šintai mohla sloužit i celá hora, například Fudžisan. Časem se vyvinulo tolik bohů, že si Japonci vytvořili výraz jaojorozu–no– kami, což doslova znamená „osm miliónů bohů“ („kami“ znamená „bohové“ nebo „božstva“). Nyní se tento výraz používá k označení „nespočetných  bohů“, protože počet božstev v šintoistickém náboženství stále roste.

8. a) Jak byla podle šintoistického mýtu utvořena Amaterasu Omikami a donucena dávat světlo? b) Jak se stala Amaterasu Omikami národním božstvem a jak s ní byli spojeni císařové?

⁸ Protože se šintoistické rituály soustřeďovaly okolo svatyní, každý rodový klan měl svatyni svého ochranného božstva. Když však v sedmém století n. l. císařská rodina sjednotila národ, vyvýšila svou sluneční bohyni Amaterasu Omikami na národní božstvo a ústřední postavu šintoistických bohů. (Viz rámeček, strana 191.) Časem se prosadil mýtus, že císař je přímým potomkem sluneční bohyně. Na podporu této víry byly v osmém století n. l. sestaveny dva hlavní šintoistické spisy, Kodžiki a Nihonšoki. S použitím mýtů, které vyvyšovaly císařskou rodinu jako potomky bohů, pomohly tyto knihy utvrdit svrchovanost císařů.

Náboženství svátků a rituálů

9. a) Proč jeden znalec říká, že je šintoismus náboženství samých „bez“? b) Jak přísný je šintoismus v naukách? (Srovnej Jana 4:22–24.)

⁹ Tyto dvě knihy šintoistické mytologie se však nepokládaly za inspirovaná písma. Je zajímavé, že šintoismus nemá ani nějakého známého zakladatele ani nějakou bibli. „Šintoismus je náboženství s řadou ‚bez‘,“ vysvětluje Šouiči Saeki, znalec šintoismu. „Je bez vyhraněných nauk a bez podrobné teologie. Je vlastně bez jakýchkoli předpisů, které by se zachovávaly. . . Ačkoli jsem byl vychován v rodině, která se tradičně držela šintoismu, nevzpomínám si, že bych byl dostal seriózní náboženskou výchovu.“  (Kurzíva od nás.) Pro šintoisty nejsou důležité nauky, předpisy, a někdy ani to, co uctívají. „Dokonce i v téže svatyni,“ říká jeden odborník na šintoismus, „byl bůh často vyměněn za jiného, a lidé, kteří ty bohy uctívali a modlili se k nim, si tu změnu ani neuvědomili.“

10. Co je pro šintoisty podstatné?

 ¹⁰ Co je tedy pro šintoisty podstatné? „Původně,“ říká kniha o japonské kultuře, „považoval šintoismus za ‚dobré‘ ty skutky, jež podporovaly soulad a živobytí malé obce, a za ‚špatné‘ ty, které tomu překážely.“ Za nejvyšší hodnotu se považoval soulad s bohy, přírodou a obcí. Cokoli narušovalo pokojný soulad obce, bylo špatné, a to bez ohledu na svou mravní hodnotu.

11. Jakou úlohu hrají svátky v šintoistickém uctívání a denním životě?

¹¹ Protože šintoismus nemá formální učení neboli nauky, soulad obce podporuje prostřednictvím obřadů a svátků. „V šintoismu je nejdůležitější,“ vysvětluje encyklopedie Nihon Šúkjó Džiten, „zda slavíme svátky nebo ne.“ (Viz rámeček, strana 193.) Společné hodování okolo ancestrálních bohů o svátcích přispívalo k duchu spolupráce mezi lidmi v obci, která pěstovala rýži. Velké svátky se vztahovaly a dosud se vztahují k pěstování rýže. Na jaře vzývají lidé „boha rýžových polí“, aby sestoupil k jejich vsi, a modlí se o dobrou úrodu. Na podzim svým bohům děkují za sklizeň. Během svátků nosí své bohy na mikoši neboli přenosné svatyni a přijímají rýžové víno (saké) a pokrm s bohy.

12. Jaké očišťovací obřady se konají v šintoismu a za jakým cílem?

¹² Aby však byli v jednotě s bohy, šintoisté věří, že musí být očištěni ode vší mravní nečistoty a hříchu. A tady je místo pro rituály. Existují dva způsoby, jak očistit osobu nebo předmět. Jeden je oharai a druhý misogi. Při oharai mává šintoistický kněz ratolestí stále zeleného stromu sakaki, na jejíž špičce jsou  uvázány proužky papíru nebo lněná vlákna, aby očistil předmět nebo osobu, kdežto při misogi se používá voda. Tyto obřady očišťování jsou pro šintoistické náboženství tak podstatné, že jedna japonská autorita prohlašuje: „Lze bezpečně říci, že bez těchto obřadů šintoismus [jako náboženství] nemůže obstát.“

Přizpůsobivost šintoismu

13, 14. Jak se šintoismus přizpůsobil jiným náboženstvím?

¹³ Svátky a obřady u šintoismu přetrvaly přes proměny, jimiž šintoistické náboženství během let prošlo. Jakými proměnami? Jeden znalec šintoismu přirovnal změny v šintoismu ke změnám oblékací panenky. Když se objevil buddhismus, šintoismus si oblékl buddhistické učení. Když lidé potřebovali mravní normy, oblékl si konfuciánství. Šintoismus byl velmi přizpůsobivý.

 ¹⁴ Velmi brzy v dějinách šintoismu se vyskytl synkretismus neboli splývání prvků jednoho náboženství s jiným. Ačkoli do šintoismu proniklo konfuciánství a taoismus, které jsou v Japonsku známé jako „cesta jin a jang“, hlavní přísadou, která se smísila se šintoismem, byl buddhismus.

15, 16. a) Jak reagovali šintoisté na buddhismus? b) Jak došlo ke sloučení šintoismu a buddhismu?

¹⁵ Když se buddhismus přes Čínu a Koreu dostal do Japonska, Japonci označili své tradiční náboženské zvyklosti jako šinto neboli „cestu bohů“. Avšak s příchodem nového náboženství se Japonsko rozdělilo v otázce, zda buddhismus přijmout nebo ne. Probuddhistický tábor tvrdil: ‚Všechny okolní země tak uctívají. Proč by se mělo Japonsko odlišovat?‘ Protibuddhistická strana odporovala: ‚Jestliže budeme uctívat bohy sousedů, popudíme k hněvu vlastní bohy.‘ Po desetiletích svárů zvítězili probuddhisté. Koncem šestého století n. l., když princ Šotoka přijal buddhismus, nové náboženství zapustilo kořeny.

¹⁶ Jak se buddhismus šířil do venkovských obcí, narážel na místní šintoistická božstva, jejichž existence byla hluboce vrostlá do denního života lidí. Obě náboženství musela dojít ke kompromisu, aby spolu  vyšla. Sloučit obě náboženství pomohli buddhističtí mniši pěstující sebekázeň v horách. Protože hory se považovaly za obydlí šintoistických božstev, asketická praxe mnichů na horách dala vznik myšlence na smíšení buddhismu a šintoismu, která také vedla ke stavbě džingudži neboli „svatyní–chrámů“. * Postupně došlo ke sloučení obou náboženství, když se buddhismus ujal vedení ve vytváření náboženských teorií.

17. a) Co znamená kamikadze? b) Jak se kamikadze vztahovalo k víře, že Japonsko je božský národ?

¹⁷ Mezitím zapouštěla kořeny víra, že Japonsko je božský národ. Když ve 13. století napadli Japonsko  Mongolové, vznikla víra v kamikadze, doslova v „božský vítr“. Mongolové dvakrát napadli ostrov Kjúšú obrovskými flotilami a dvakrát jim to překazila bouře. Japonci tyto bouře neboli větry (kadze) připsali svým šintoistickým bohům (kami) a to velmi posílilo pověst těchto bohů.

18. Jak soutěžil šintoismus s jinými náboženstvími?

¹⁸ Jak rostla důvěra v šintoistická božstva, pohlíželo se na ně jako na původní bohy, kdežto Buddhové („osvícení“) a bódhisattvové (budoucí Buddhové, kteří pomáhají jiným dosáhnout osvícení; viz strany 136–8, 145–6) byli považováni jen za přechodná místní zjevení božství. V důsledku tohoto sporu šintoismu s buddhismem se vyvinuly různé školy šintoismu. Některé zdůrazňovaly buddhismus, jiné vyvyšovaly šintoistický panteon a zase jiné používaly k okrášlení svého učení pozdější formu konfuciánství.

Uctívání císaře a státní šintoismus

19. a) Co bylo cílem novošintoistů? b) K jakému smýšlení vedlo učení Norinagy Motooriho? c) K čemu nás vyzývá Bůh?

¹⁹ Po mnoha letech kompromisů šintoističtí teologové prohlásili, že jejich náboženství bylo znečištěno čínským náboženským myšlením. Trvali tedy na  návratu ke starobylé japonské cestě. Objevila se nová škola šintoismu, známá jako novošintoismus, se svým hlavním teologem Norinagou Motoorim, učencem 18. století. Při hledání původu japonské kultury studoval Motoori klasiky, zejména šintoistické spisy nazývané Kodžiki. Vyučoval svrchovanosti sluneční bohyně Amaterasu Omikami, ale důvod přírodních jevů ponechal mlhavě na bozích. Navíc je podle jeho učení božská prozřetelnost nevypočitatelná a od lidí je neuctivé snažit se jí porozumět. Jeho názor byl: na nic se neptej a podřizuj se božské prozřetelnosti. — Izajáš 1:18.

20, 21. a) Jak se pokoušel jeden šintoistický teolog zbavit šintoismus „čínského“ vlivu? b) Ke vzniku jakého hnutí vedla Hiratova filozofie?

²⁰ Jeden z jeho následovníků, Acutane Hirata, Norinagovu myšlenku rozvinul a pokusil se šintoismus očistit, zbavit jej všech „čínských“ vlivů. Co udělal? Smísil šintoismus s odpadlou „křesťanskou“ teologií! Amenominakanuši–no–kamiho, boha zmíněného v Kodžiki, připodobnil Bohu „křesťanství“ a prohlásil, že tento předsedající bůh vesmíru má dva podřízené bohy, „Rodícího vysoké (Takami–musubi) a Rodícího božské (Kami–musubi), kteří zřejmě představují mužský a ženský princip“. (Religions in Japan — Náboženství v Japonsku). Ano, přejal nauku o trojjediném bohu z římského katolictví, ačkoli to se nikdy nestalo hlavním učením šintoismu. Hiratovo přimíšení takzvaného křesťanství do šintoismu však nakonec vštípilo do šintoistické mysli monoteismus v té podobě, jak je vyučován křesťanstvem. — Izajáš 40:25, 26.

 ²¹ Hiratova teologie se stala základem pro hnutí ‚Uctívejte císaře‘, jež vedlo ke svržení feudálních vojenských diktátorů, šógunů, a k obnově císařského panství v roce 1868. Po zřízení císařské vlády byli Hiratovi učedníci ustanoveni jako vládní pověřenci šintoistického uctívání a usměrňovali vývoj k tomu, aby se šintoismus stal státním náboženstvím. Podle tehdy nové ústavy byl císař, pokládaný za přímého potomka sluneční bohyně Amaterasu Omikami, považován za „posvátného a nedotknutelného“. Tak se stal nejvyšším bohem státního šintoismu. — Žalm 146:3–5.

Šintoistické „svaté písmo“

22, 23. a) Jaké dva výnosy vydal císař? b) Proč byly tyto výnosy pokládány za posvátné?

²² Přestože měl šintoismus své starobylé záznamy, obřady a modlitby v Kodžiki, Nihongi a Čengišiki, státní šintoismus potřeboval posvátnou knihu. V roce 1882 vydal císař Meidži Císařský výnos vojákům a námořníkům. Protože pocházel od císaře, pohlíželi na něj Japonci jako na svatý spis a stal se základem pro každodenní rozjímání mužů v ozbrojených silách. Zdůrazňoval, že povinnost jednotlivce splácet své dluhy a závazky bohu–císaři má přednost přede všemi, které by měl ke komukoli jinému.

²³ Další dodatek k šintoistickému svatému písmu dal Císařský výnos o vzdělání z 30. října 1890. „Nejen položil základy školního vzdělání, ale stal se prakticky svatým písmem státního šintoismu,“ vysvětluje Šigejoši Murakami, odborník na státní šintoismus. Výnos objasnil, že „historický“ vztah mezi mýtickými císařskými předky a jejich poddanými je základem vzdělání. Jak pohlíželi Japonci na tyto edikty?

24. a) Uveďte příklad, jak lid pohlížel na císařské výnosy. b) Jak vedl státní šintoismus k uctívání císaře?

 ²⁴ „Když jsem byla děvčátko, zástupce ředitele [školy] držel dřevěnou skřínku ve výši očí a s úctou ji vynesl na stupínek,“ vzpomíná Asano Košinová. „Ředitel skřínku přijal a vytáhl svitek, na němž byl napsán Císařský výnos o vzdělání. Zatímco předčítal, měli jsme hluboce sklonit hlavu, dokud jsme neslyšeli závěrečná slova: ‚Jméno Jeho Veličenstva a Jeho pečeť.‘ Slyšeli jsme to tolikrát, že jsme si slova zapamatovali.“ Až do roku 1945 byl celý národ prostřednictvím vzdělávacího systému založeného na mytologii cvičen v oddanosti císaři. Státní šintoismus se považoval za nadnáboženství a o ostatních třinácti šintoistických sektách vyučujících odlišné nauky se mluvilo jako o sektářském šintoismu.

Náboženské poslání Japonska — dobytí světa

25. Jak pohlížel lid na japonského císaře?

²⁵ Státní šintoismus byl vybaven i svou modlou. „Každé ráno jsem tleskal směrem ke slunci, symbolu bohyně Amaterasu Omikami, pak jsem se obrátil směrem k císařskému paláci a uctíval císaře,“ vzpomíná starší Japonec Masato. Císař byl svými poddanými uctíván jako bůh. Pohlíželi na něho jako na politicky i nábožensky nejvyššího, protože pocházel ze sluneční bohyně. Jeden japonský profesor prohlásil: „Císař je bůh zjevený v lidech. Je zjevené Božstvo.“

26. Jaké učení vyplynulo z uctívání císaře?

²⁶ Díky tomu se vyvinula nauka, že „středem tohoto pozoruhodného světa je Mikadova [Císařova] země. Z tohoto středu musíme tohoto Velkého ducha  rozšířit po celém světě. . . Expanze Velkého Japonska do celého světa a povznesení celého světa na zemi Bohů je naléhavým úkolem přítomnosti, a také je naším věčným a neměnným cílem.“ (The Political Philosophy of Modern Shinto [Politická filozofie moderního šintoismu] od D. C. Holtoma) Církev a stát byly tedy neodlučné.

27. Jak využili uctívání císaře militaristé?

²⁷ John B. Noss ve své knize Man’s Religions poznamenává: „Japonští militaristé hbitě využili tohoto stanoviska. To, že dobyvatelství je svatým posláním Japonska, se stalo součástí jejich válečných proslovů. V takových slovech jistě vidíme logický důsledek nacionalismu prosyceného všemi hodnotami náboženství.“ Jakou tragédii pro Japonsko a pro jiné národy zasel šintoistický mýtus o císařově božství a smíšení náboženství s nacionalismem!

28. Jakou úlohu měl šintoismus v japonském válečném úsilí?

²⁸ Japonci neměli na vybranou a za státního šintoismu a jeho císařského systému museli uctívat císaře. Japonské myšlení bylo prostoupeno a ovládnuto učením Norinagy Motooriho: ‚Na nic se neptej, ale podřiď se božské prozřetelnosti.‘ V roce 1941 byl celý národ mobilizován, aby se pod praporem státního šintoismu a v oddanosti „žijícímu člověku–bohu“ vrhl do 2. světové války. ‚Japonsko je božský národ,‘ mysleli si lidé, ‚a až dojde ke krizi, zavane božský vítr, kamikadze.‘ Vojáci a jejich rodiny prosili své ochranné bohy o úspěch ve válce.

29. Co vedlo po 2. světové válce u mnohých ke ztrátě víry?

²⁹ Když byl v roce 1945 „božský národ“ poražen dvojí ranou atomové zkázy Hirošimy a velké části  Nagasaki, ocitl se šintoismus ve vážné krizi. Domněle neporazitelný božský panovník Hirohito se přes noc stal prostě poraženým lidským císařem. Japonská víra byla rozbita. Kamikadze zklamal národ. Encyklopedie Nihon Šúkjó Džitan konstatuje: „Jedním z důvodů bylo zklamání národa, že byl zrazen. . . Ještě horší bylo, že šintoistický svět nepodal žádné nábožensky vyspělé a přiléhavé vysvětlení pochybností, jež vyplynuly z [porážky]. Tak se obecným trendem stala nábožensky nezralá reakce: ‚Není žádný bůh ani Buddha.‘“

Cesta k pravému souladu

30. a) Jak se můžeme poučit ze šintoistické zkušenosti ve 2. světové válce? b) Proč je životně důležité používat svou sílu rozumu ve vztahu k uctívání?

³⁰ Cesta, kterou se ubíral státní šintoismus, osvětluje, jak je třeba, aby každý jednotlivec zkoumal tradiční víru, které se drží. Šintoisté snad hledali cestu souladu se svými japonskými bližními, když podporovali nacionalismus. To ovšem nepřispělo k celosvětovému  souladu, a když živitelé a synové padli v boji, nepřineslo to ani domácí soulad. Než někomu oddáme svůj život, musíme se ubezpečit, komu a jaké myšlence se obětujeme. „Snažně prosím,“ řekl křesťanský učitel Římanům, kteří byli předtím oddáni uctívání císaře, „abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.“ Stejně jako měli římští křesťané používat svou sílu rozumu, aby si zvolili, komu by se měli oddat, je životně důležité použít svou sílu rozumu k tomu, abychom se rozhodli, koho bychom měli uctívat my. — Římanům 12:1, 2.

31. a) Co stačilo většině věřících šintoistů? b) Na jakou otázku je třeba odpovědět?

³¹ Pro šintoisty nebylo v jejich náboženství důležité přesné určení totožnosti jednoho boha. „Pro obecný lid,“ říká Hidenori Cudži, učitel japonské náboženské historie, „nebyl rozdíl mezi bohy a Buddhy. Ať to byli bohové, nebo Buddhové, pokud vyslýchali prosby o dobrou úrodu, odstranění choroby a bezpečí rodiny, lidu to stačilo.“ Dovedlo je to však k pravému Bohu a k jeho požehnání? Historie dává jasnou odpověď.

32. O čem bude hovořit příští kapitola?

³² Při hledání nějakého boha šintoisté, na základě víry v mytologii, proměnili pouhého člověka, svého císaře, v boha, takzvaného potomka sluneční bohyně Amaterasu Omikami. Avšak tisíce let před vznikem šintoismu se pravý Bůh zjevil jednomu semitskému muži víry v Mezopotámii. O této závažné události a jejích důsledcích bude hovořit naše následující kapitola.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 191]

Sluneční bohyně v šintoistickém mýtu

Šintoistický mýtus říká, že kdysi dávno si bůh Izanagi „umyl levé oko a tak zrodil velkou bohyni Amaterasu, bohyni Slunce“. Později bůh mořských plání Susanoo tak polekal Amaterasu, že „se schovala ve skalní jeskyni v nebi a zatarasila vchod balvanem. Svět se pohroužil do tmy.“ Tak bohové vymysleli plán, jak dostat Amaterasu z jeskyně. Sesbírali kokrhající kohouty, kteří oznamují svítání, a udělali velké zrcadlo. Na stromy sakaki rozvěsili drahokamy a stuhy. Pak začala bohyně Ama no Uzume tančit a bubnovat nohama o vědro. Ve svém šíleném tanci ze sebe strhala šaty a bohové se rozesmáli. To všechno vzbudilo zvědavost Amaterasu, ta vyhlédla a spatřila samu sebe v zrcadle. Odraz ji vylákal z jeskyně, nato ji bůh Síly uchopil za ruku a vyvedl ji na prostranství. „A svět byl znovu ozářen paprsky Sluneční bohyně.“ — New Larousse Encyclopedia of Mythology. — Srovnej 1. Mojžíšovu 1:3–5, 14–19; Žalm 74:16, 17; 104:19–23.

[Rámeček na straně 193]

Šintoismus — náboženství svátků

Japonský rok je plný náboženských svátků neboli macuri. Některé hlavní z nich jsou:

▪ Šógacu neboli svátek Nového roku, 1.–3. ledna.

▪ Secubun, házení fazolemi doma i venku a vyvolávání: ‚Ďáblové pryč, štěstí sem‘, 3. února.

▪ Hina Macuri neboli svátek panenek pro děvčátka, konaný 3. března. Vystavuje se pódium s panenkami, jež zobrazují starobylou císařskou domácnost.

▪ Svátek chlapců, 5. května; na tyč se vyvěšují koinobori (kapři z papíru symbolizující sílu).

▪ Cukimi, obdivování podzimního úplňku, přičemž se obětují rýžové koláčky a první plody z úrody.

▪ Kanname-sai neboli obětování první nové rýže císařem v říjnu.

▪ Niiname-sai slaví císařská rodina v listopadu, kdy císař ochutnává novou rýži, neboť předsedá jako hlavní kněz císařského šintoismu.

▪ Šiči–go–san, což znamená „sedm–pět–tři“, slaví šintoistické rodiny 15. listopadu. Sedmý, pátý a třetí rok se pokládají za důležité přechodné roky; děti v pestrém kimonu navštěvují rodinnou svatyni.

▪ Slaví se také mnoho buddhistických svátků včetně Buddhových narozenin 8. dubna a svátku Obon 15. července, který končí pouštěním lampiónů na moře nebo řeku, „aby vedly duchy předků zpět na onen svět“.

[Obrázek na straně 188]

Šintoistka prosí bohy o přízeň

[Obrázek na straně 189]

Šinto, ‚Cesta bohů‘

[Obrázek na straně 190]

Někdy se pohlíží na celou horu, například na Fudžisan, jako na šintai neboli předmět uctívání

[Obrázky na straně 195]

Šintoisté nesou mikoši neboli přenosnou svatyni, a nahoře, s listy slézu (aoi) při svátku Aoi v Kjótu

[Obrázek na straně 196]

Mávání papírovými proužky nebo lněnými vlákny uvázanými k ratolesti stále zelené dřeviny má očisťovat člověka i předměty a zaručovat jim bezpečí

[Obrázky na straně 197]

Japonec necítí rozpor, když se modlí jak před šintoistickým oltáříkem, vlevo, tak před buddhistickým oltářem

[Obrázek na straně 198]

Císař Hirohito (na stupínku) byl uctíván jako potomek sluneční bohyně

[Obrázek na straně 203]

Mladá žena připevňuje na stěnu svatyně ema neboli dřevěnou modlicí destičku, kterou koupila