12. KAPITOLA

Islám — cesta k Bohu na základě poddanosti

[Arabské písmo]

1, 2. a) Jaká jsou úvodní slova Qur’ánu? b) Proč jsou ta slova pro muslimy významná? c) Jakým jazykem byl původně napsán Qur’án a co to slovo znamená?

„VE jménu Boha milosrdného, slitovného.“ Tato věta je překladem výše uvedeného arabského textu z Qur’ánu. Pokračuje: „Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, milosrdnému, slitovnému, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a tebe o pomoc žádáme, veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou!“ — Qur’án, súra 1:1–7. *

² Tato slova jsou Al–Fātiha („Otvíratelka“), první kapitola neboli súra muslimské svaté knihy, Svatého koránu neboli Qur’ánu. Protože přibližně jeden z šesti obyvatel světa je muslim, a věřící muslimové tyto verše opakují i několikrát v každé ze svých pěti denních modliteb, musí to být jedna z nejčastěji přednášených slov na zemi.

3. Jak rozšířený je dnes islám?

 ³ Podle jednoho pramene je na světě přes 900 miliónů muslimů, takže je islám početně druhý za římskokatolickou církví. Je to snad nejrychleji rostoucí velké náboženství na světě, s rozrůstajícím se muslimským hnutím v Africe a v západním světě.

4. a) Co znamená „islám“? b) Co znamená „muslim“?

⁴ Jméno islám je pro muslima významné, protože znamená „poddanost“, „vzdání se“ nebo „zavázanost“ Alláhovi a podle jednoho historika „vyjadřuje nejniternější postoj těch, kteří naslouchali Mohamedovu  kázání“. „Muslim“ znamená ‚ten, kdo provádí nebo činí islám‘.

5. a) Čemu věří muslimové ohledně islámu? b) Jaké jsou obdoby mezi Biblí a Qur’ánem?

⁵ Muslimové věří, že jejich víra je vyvrcholením zjevení daných dávným věrným Hebrejcům a křesťanům. Jejich učení se však v některých bodech s Biblí rozchází, přestože se v Qur’ánu citují jak Hebrejská, tak Řecká písma. * (Viz  rámeček, strana 285.) Abychom lépe porozuměli muslimské víře, musíme vědět jak, kde a kdy toto náboženství vzniklo.

Muhammadovo povolání

6. a) Kde se soustřeďovalo arabské uctívání v Muhammadově době? b) Jaká tradice ohledně ka‛by existovala?

⁶ Muhammad * se narodil v Mekce (arabsky Makka)  v Saudské Arábii kolem roku 570 n. l. Jeho otec ‛Abd Alláh zemřel před Muhammadovým narozením. Jeho matka Ámina zemřela, když mu bylo asi šest let. V té době pěstovali Arabové způsob uctívání Alláha, který měl středisko v údolí Mekky u posvátného místa Ka‛ba, jednoduché krychlové budovy, kde byl ctěn černý meteorit. Podle islámské tradice „ka‛ba byla původně postavena Adamem podle nebeského pravzoru a po potopě obnovena Abrahamem a Išmaelem“. (History of the Arabs [Dějiny Arabů] od Philipa K. Hittiho) Stala se svatyní pro 360 model; na každý den lunárního roku připadla jedna.

7. Jaké náboženské zvyklosti Muhammada rozrušovaly?

⁷ Jak Muhammad dorůstal, kladl si otázky ohledně náboženských zvyklostí své doby. John Noss ve své knize Man’s Religions (Lidská náboženství) uvádí: „[Muhammad] byl rozrušen neustálými hádkami, údajně v zájmu náboženství a cti, mezi Kurajšovskými náčelníky [k tomuto kmenu Muhammad náležel]. Ještě silnější byla jeho nespokojenost s primitivními přežitky v arabském náboženství, modlářským mnohobožstvím a animismem, nemravností při náboženských shromážděních a trzích, pitím, hazardními hrami a tancem, které byly v módě, a pohřbíváním nechtěných novorozených dcer zaživa, což se praktikovalo nejen v Mekce, ale po celé Arábii.“ — Súra 6:137.

8. Za jakých okolností došlo k Muhammadovu povolání jako proroka?

⁸ K Muhammadovu povolání za proroka došlo, když mu bylo asi čtyřicet let. Měl ve zvyku chodit a rozjímat do blízké jeskyně na hoře Hirá a tvrdil, že  při jedné z těchto příležitostí obdržel prorocké povolání. Muslimská tradice vypráví, že zatímco tam byl, anděl — později ztotožněný s Gabrielem — mu přikázal, aby přednášel v Allahově jménu. Muhammad nereagoval, a tak jej anděl ‚silou uchopil a tak ho tiskl, že to již nemohl vydržet‘. Potom anděl příkaz opakoval. Muhammad opět nereagoval, a tak jej anděl znovu ‚dusil‘. To se stalo třikrát, než začal Muhammad přednášet to, nač se později pohlíželo jako na první z řady zjevení, jež tvoří Qur’án. Jiná tradice vypráví, že božská inspirace byla Muhammadovi zjevena jako zvonění zvonu. — The Book of Revelation (Kniha zjevení) od Sahíha Al-Buchárího.

Zjevení Qur’ánu

9. Jaké bylo údajně první Muhammadovo zjevení? (Srovnej Zjevení 22:18, 19.)

⁹ O čem se říká, že bylo první zjevení, jež Muhammad obdržel? Islámské autority se vesměs shodují na tom, že to bylo prvních pět veršů súry 96, nadepsané Al-‘Alag, „Chuchvalec [sražené krve]“ neboli „Kapka přilnavá“, jež znějí:

„Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil,

člověka z kapky přilnavé stvořil!

Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý,

ten, jenž naučil perem,

naučil člověka, co ještě neznal.“

10–12. Jak byl zachován Qur’án?

¹⁰ Podle arabského pramene Kniha zjevení Muhammad odpověděl: „Neumím číst.“ Proto se musel zjevení naučit nazpaměť, aby je mohl opakovat  a přednášet. Arabové byli cvičeni v používání paměti a Muhammad nebyl výjimkou. Jak dlouho trvalo, než obdržel úplné poselství Qur’ánu? Obecně se věří, že zjevení přicházela v období asi dvaceti až třiadvaceti let, zhruba od roku 610 n. l. do jeho smrti roku 632 n. l.

¹¹ Muslimské prameny vysvětlují, že po obdržení každého zjevení je Muhammad okamžitě přednesl těm, kteří byli náhodou kolem. Ti si zase zjevení zapamatovali a přednášením je udržovali živá. Protože výrobu papíru Arabové neznali, Muhammad nechal zjevení zapisovat písaři na tehdy dostupné primitivní materiály jako velbloudí lopatky, palmové listy, dřevo a pergamen. Teprve po prorokově smrti však nabyl Qur’án své dnešní podoby pod vedením Muhammadových nástupců a druhů. To se dělo za vlády prvních tří chalífů neboli muslimských vůdců.

¹² Překladatel Muhammad Pickthall píše: „Všechny súry Qur’ánu byly zapsány před prorokovou smrtí a mnozí muslimové si celý Qur’án zapamatovali. Ale psané súry byly rozptýleny mezi lidmi, a když byl. . . zabit v bitvě velký počet těch, kteří znali celý Qur’án nazpaměť, byl celý Qur’án sebrán a sepsán.“

13. a) Jaké jsou tři zdroje islámského učení a vedení? b) Jak pohlížejí někteří islámští učenci na překlad Qur’ánu?

 ¹³ Islámský život řídí tři autority: Qur’án, Hadíth a Šarí’a. (Viz rámeček, strana 291.) Muslimové věří, že Qur’án v arabštině je nejčistší formou zjevení, protože, jak říkají, je to jazyk, který použil Bůh, když mluvil skrze Gabriela. Súra 43:3 říká: „Učinili jsme je věru Koránem arabským — snad budete rozumní!“ Na každý překlad se tedy pohlíží jen jako na rozředění, které znamená ztrátu čistoty. Někteří islámští učenci dokonce odmítají Qur’án překládat. Jejich stanovisko  je, že „překládat je vždy zrazovat“, a proto „muslimové vždy odsuzovali a někdy zakazovali každý pokus převést jej do jiného jazyka,“ říká dr. J. A. Williams, učitel islámských dějin.

Rozmach islámu

14. Jaká událost znamenala významný obrat v raných dějinách islámu?

¹⁴ Muhammad založil svou novou víru za velkých těžkostí. Lid z Mekky a dokonce z jeho vlastního kmene jej zavrhl. Po třinácti letech pronásledování a nenávisti přenesl působiště své činnosti do Jatribu, který pak proslul jako al-Madína (Medina), město prorokovo. Tento odchod neboli hidžra v roce 622 n. l. znamenal důležitý okamžik v islámské historii a datum bylo později přijato jako počátek islámského letopočtu. *

15. Jak se stala Mekka hlavním islámským poutním místem?

¹⁵ Nakonec Muhammad získal nadvládu, když se mu v lednu 630 n. l. (8 A. H.) Mekka vzdala a on se stal jejím panovníkem. Když měl v rukou otěže světské i náboženské vlády, mohl vyklidit modlářské obrazy z Ka‛by a učinit z ní konečný cíl poutí do Mekky, jež pokračují dodnes. — Viz strany 289, 303.

16. Jak daleko se islám rozšířil?

¹⁶ Za několik málo desetiletí po Muhammadově smrti roku 632 n. l. se islám rozšířil až do Afghánistánu a dokonce až do severoafrického Tunisu. Počátkem 8. století pronikla víra Qur’ánu do Španělska a stanula na francouzských hranicích. Jak řekl profesor Ninian Smart ve své knize Background to the Long  Search (Pozadí dlouhého hledání): „Z hlediska lidského pohledu je výkon arabského proroka žijícího v šestém a sedmém století po Kristu omračující. Po lidsku řečeno, vyplynula z něho nová civilizace. Ale pro muslima bylo toto dílo samozřejmě božské a čin patřil Alláhovi.“

Muhammadova smrt vede k rozdělení

17. Před jakým velkým problémem stál islám po Muhammadově smrti?

¹⁷ Prorokova smrt vyvolala krizi. Zemřel bez mužského potomka a bez jasného označení nástupce. Jak uvádí Philip Hitti: „Chalífát [chalífův úřad] je proto nejstarší problém, jemuž musel islám čelit. Je to dodnes živá sporná otázka. . . Slovy muslimského historika al-Šahrastániho [1086–1153]: ‚Nikdy neexistovala islámská sporná otázka, jež vyvolala větší krveprolití než chalífát (imáma).‘“ Jak se problém v roce 632 n. l. řešil? „Abú–Bakr. . . byl ustanoven (8. června 632) Muhammadovým nástupcem jakousi volbou, jíž se zúčastnili předáci přítomní v hlavním městě al-Madína.“ — History of the Arabs.

18, 19. Jaké názory rozdělují sunnitské a šíitské muslimy?

¹⁸ Nástupce proroka měl být panovník, chalífa neboli kalif. Avšak otázka pravých nástupců Muhammada se stala příčinou rozdělení v řadách islámu. Sunnitští muslimové přijímají zásadu voleného úřadu spíše než pokrevního původu z proroka. Proto věří, že první tři kalifové, Abú Bakr (Muhammadův tchán), ‛Umar (prorokův rádce) a ‛Uthmán (prorokův zeť) byli právoplatnými Muhammadovými nástupci.

¹⁹ S tím nesouhlasí šíitští muslimové, kteří říkají, že pravé vedení přichází skrze prorokovu pokrevní linii  a skrze jeho bratrance a zetě ‛Alího ibn Abí Táliba, prvního imáma (vůdce a nástupce), který se oženil s Muhammadovou milovanou dcerou Fátimou. Z jejich manželství vyšli Muhammadovi vnukové Hasan a Husajn. Šíité také tvrdí, „že Alláh a jeho prorok od počátku jasně označili ‛Alího jako jediného zákonného nástupce, ale že první tři kalifové jej připravili o jeho právoplatný úřad“. (History of the Arabs) Sunnitští muslimové se na to pochopitelně dívají jinak.

20. Co se stalo Muhammadovu zeti ‛Alímu?

²⁰ Co se stalo ‛Alímu? Během jeho vlády jako čtvrtého kalifa (656–661 n. l.) vznikl zápas o vedení mezi ním a syrským místodržitelem Mu‛áwijou. Dali se do boje, a pak předložili svou při k smírčímu řízení, aby se vyhnuli dalšímu krveprolití mezi muslimy. To, že ‛Alí přijal smírčí řízení, oslabilo jeho věc a připravilo ho to o mnoho jeho následovníků včetně Chawáridžů (odpadlíků), kteří se stali jeho smrtelnými nepřáteli. V roce 661 n. l. byl ‛Alí zavražděn otrávenou šavlí cháridžovského horlivce. Obě skupiny (sunnité a šíité) stály proti sobě. Sunnitská větev islámu si pak zvolila vůdce z Umajjádů, bohatých mekkánských náčelníků, kteří nebyli z prorokovy rodiny.

21. Jaké jsou šíitské názory na Muhammadovy nástupce?

²¹ Pro šíity byl pravým nástupcem ‛Alího prvorozenec Hasan, prorokův vnuk. Rezignoval však a byl zavražděn. Novým imámem se stal jeho bratr Husajn, ale i on byl zabit umajjádskými oddíly 10. října 680 n. l. Jeho smrt neboli mučednictví, jak na ni pohlížejí šíité, má na ší‛at ‛Alí, ‛Alího stranu, až dodnes významný účinek. Věří, že ‛Alí byl pravý nástupce Muhammadův a první „imám [vůdce] božsky chráněný  před omylem a hříchem“. ‛Alího a jeho nástupce považovali šíité za neomylné učitele s „božským darem bezúhonnosti“. Největší část šíitů věří, že bylo jen dvanáct pravých imámů a poslední z nich, Muhammad al-Muntazar, zmizel (878 n. l.) „v jeskyni velké mešity v Sámařře, aniž zanechal potomka“. Tak „se stal ‚skrytým (mustatir)‘ neboli ‚očekávaným (muntazar) imámem‘. . . V pravý čas se objeví jako mahdí (božsky vedený), aby obnovil pravý islám, dobyl celý svět a nastolil krátké milénium před koncem všeho.“ — History of the Arabs.

22. Jak si šíité připomínají Husajnovo mučednictví?

²² Šíité si každoročně připomínají umučení imáma Husajna. Mají procesí, při nichž se někteří sekají nožem, mečem a jinak si způsobují bolest. V novějších dobách získali šíitští muslimové velkou publicitu svou horlivostí pro věc islámu. Představují však jen asi 20 procent muslimů na světě. Většina je sunnitská. Nyní se však obraťme k některým naukám islámu a povšimněme si, jak islámská víra ovlivňuje každodenní chování muslimů.

Nejvyšší je Bůh, ne Ježíš

23, 24. Jak pohlížel Muhammad a muslimové na judaismus a křesťanství?

²³ Tři velká monoteistická náboženství jsou judaismus, křesťanství a islám. A v době, kdy se počátkem sedmého století objevil Muhammad, první dvě náboženství z jeho hlediska zbloudila ze stezky pravdy. Podle některých komentátorů Qur’án naznačuje zavržení Židů a křesťanů výrokem: „Ne [stezkou] těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou!“ (Súra 1:7) Proč?

 ²⁴ Jeden qur’ánský komentář uvádí: „Lid knihy sešel z cesty. Židé tím, že porušili svou smlouvu a pomluvili Marii a Ježíše. . ., a křesťané tím, že Ježíše Apoštola pozvedli na roveň Bohu“ prostřednictvím nauky o trojici. — Súra 4:153–176.

25. Jaké obdobné výroky nalézáme v Qur’ánu a Bibli?

²⁵ Základním učením islámu, jednoduše řečeno, je to, co je známé jako šaháda neboli vyznání víry, které zná každý muslim nazpaměť: „La iláh illa Alláh; Muhammad rasúl Alláh.“ (Není boha kromě Alláha; Muhammad je Alláhův posel). To souhlasí s výrokem Qur’ánu: „Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milosrdného, slitovného.“ (Súra 2:163) Tato myšlenka byla pronesena o dva tisíce let dříve se starověkým provoláním k Izraeli: „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5. Mojžíšova 6:4) Ježíš tento základní příkaz opakoval. Je zaznamenán u Marka 12:29, asi šest set let před Muhammadem. Ježíš nikde o sobě netvrdil, že je Bůh  nebo je mu roven. — Marek 13:32; Jan 14:28; 1. Korinťanům 15:28.

26. a) Jak pohlížejí muslimové na trojici? b) Je trojice biblická?

²⁶ O Boží jedinečnosti říká Qur’án: „A věřte v Boha a posly jeho a neříkejte: ‚Trojice!‘ Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem.“ (Súra 4:171) Měli bychom však poznamenat, že pravé křesťanství trojici neučí. To je nauka pohanského původu zavedená odpadlíky křesťanstva po smrti Krista a apoštolů. — Viz 11. kapitolu. *

Duše, vzkříšení, ráj a pekelný oheň

27. Co říká Qur’án o duši a vzkříšení? (Naproti tomu viz 3. Mojžíšovu 24:17, 18; Kazatele 9:5, 10; Jana 5:28, 29.)

²⁷ Islám vyučuje, že člověk má duši, která odchází do záhrobí. Qur’án prohlašuje: „Bůh povolává k sobě duše [lidi] ve chvíli smrti jejich a ty, jež nezemřely, v době spánku jejich. A podržuje u sebe ty, o jejichž smrti rozhodl.“ (Súra 39:42) Zároveň je celá súra 75 věnována „Qijáma neboli Zmrtvýchvstání“, či v anglickém překladu Abdullaha Jusufa Aliho „Vzkříšení“. Mimo jiné říká: „Přísahám při dni zmrtvýchvstání. . . Myslí si člověk snad, že neshromáždíme jeho kosti?. . . ptá se: ‚Kdy vůbec ten den zmrtvýchvstání nastane?‘. . . Což není v moci jeho [Alláhově], aby mrtvým opět život dal?“ — Súra 75:1, 3, 6, 40.

28. Co říká Qur’án o pekle? (Naproti tomu viz Joba 14:13; Jeremjáše 19:5; 32:35; Skutky 2:25–27; Římanům 6:7, 23.)

²⁸ Podle Qur’ánu může mít duše různý úděl, buď nebeskou rajskou zahradu, nebo trest hořícího pekla.  Jak říká Qur’án: „Ptají se: ‚Kdy dostaví se den poslední?‘ V den, kdy budou ohněm zkoušeni! ‚Okuste tuto svou zkoušku! Tohle je to, co přáli jste si uspíšit!‘“ (Súra 51:12–14) „Pro ně [hříšníky] je určen trest v životě pozemském; avšak trest v životě budoucím bude ještě horší — a nebudou mít proti Bohu ochránce žádného.“ (Súra 13:34) Klade se otázka: „Víš ty vůbec, co je to Propast? Oheň planoucí!“ (Súra 101:10, 11) Tento neblahý osud je podrobně popsán: „Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A Bůh zajisté je mocný, moudrý.“ (Súra 4:56) Další popis říká: „A peklo bude věru na číhané. . . v něm zůstanou na věky celé a chládku tam neokusí ani nápoje kromě vody vroucí a hnijící.“ — Súra 78:21, 23–25.

29. Srovnejte islámskou a biblickou nauku o duši a jejím údělu.

²⁹ Muslimové věří, že duše mrtvé osoby jde k barzachu neboli „přehradě“, „místu nebo stavu, v němž budou lidé po smrti a před soudem“. (Súra 23:99, 100; AYA, poznámka pod čarou) Duše je tam při vědomí a zakouší cosi, čemu se říká „trest hrobu“, jestliže byla osoba ničemná, nebo se těší ze štěstí, jestliže byla věrná. Ale i věrní musí zakoušet nějaká muka pro své nemnohé hříchy zaživa. V den soudu každý stane tváří v tvář svému věčnému údělu, jímž onen přechodný stav skončí. *

30. Co mají podle Qur’ánu slíbeno spravedliví? (Naproti tomu viz Izajáše 65:17, 21–25; Lukáše 23:43; Zjevení 21:1–5.)

 ³⁰ Naproti tomu spravedlivým jsou slíbeny nebeské zahrady ráje: „Ty však, kdož uvěřili a dobré skutky konali, uvedeme do zahrad, pod nimiž řeky tekou.“ (Súra 4:57) „V ten den budou obyvatelé ráje radovánkami zaměstnáni a oni i manželky jejich ve stínu na poduškách spočinou.“ (Súra 36:55, 56) „A věru jsme již napsali v žalmech, po připomenutí [daném Mojžíšovi], že zemi podědí Moji bezúhonní služebníci.“ (Súra 21:105) Poznámka pod čarou k této súře v překladu AYA odkazuje čtenáře na Žalm 25:13 a 37:22, 29 a také na Ježíšova slova u Matouše 5:5. Zmínka o manželkách nás nyní přivádí k jiné otázce.

Monogamie, nebo polygamie? 

31. Co říká Qur’án o polygamii? (Naproti tomu viz 1. Korinťanům 7:2; 1. Timoteovi 3:2, 12.)

³¹ Je polygamie mezi muslimy pravidlem? Zatímco Qur’án polygamii dovoluje, mnoho muslimů má jen jednu manželku. Pro velký počet vdov, jež zůstaly po bitvách, které stály mnoho životů, připouštěl Qur’án polygamii: „Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům. . . berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty [zajatkyně], jimiž vládnou pravice vaše.“ (Súra 4:3) Životopis Muhammadův od Ibn–Hišáma se zmiňuje, že se Muhammad oženil s bohatou, o patnáct let starší vdovou Chadížou. Po její smrti se oženil s mnoha ženami. Když zemřel, nechal po sobě devět vdov.

32. Co je mut‛a?

 ³² Jiná forma manželství v islámu se nazývá mut‛a. Je definována jako „zvláštní smlouva uzavřená mezi mužem a ženou prostřednictvím nabídky a souhlas s manželstvím na omezenou dobu a se zvláštním věnem, podobně jako smlouva pro trvalé manželství“. (Islamuna od Mustafy al-Ráfi‛í) Sunnité jí říkají manželství pro rozkoš a šíité manželství, jež má být ve vymezené době ukončeno. Týž pramen uvádí: „Děti [z takových manželství] jsou legitimní a mají stejná práva jako děti z trvalého manželství.“ Tato forma dočasného manželství se zřejmě pěstovala v Muhammadově době a on taková manželství dovoloval. Sunnité trvají na tom, že byla později zakázána, kdežto imámité, největší šíitská skupina, věří, že stále platí. Mnozí ji také pěstují, zejména když je muž na dlouhou dobu vzdálen od manželky.

Islám a každodenní život

33. Co jsou sloupy islámu a víry?

³³ Islám zahrnuje pět sloupů, neboli základních závazků, a šest základních článků víry. (Viz rámečky, strany 296, 303) Jedním ze závazků je, aby se zbožný muslim pětkrát denně obrátil k Mekce v modlitbě (salát). O muslimském sabatu (v pátek) se muži sejdou v mešitě k modlitbám, když slyší naléhavé volání muezzina z minaretu mešity. Mnoho mešit dnes vysílá nahrávku, místo aby volání pronášel živý hlas.

34. Co je mešita a jaký je její účel?

³⁴ Mešita (arabsky masdžid) je muslimské místo uctívání, popsané králem Fahdem Bin Abdulem Azizem ze Saudské Arábie jako „úhelný kámen pro vzývání Boha“. Popsal mešitu jako „místo modlitby,  studia, právních a soudních činností, porad, kázání, vedení a přípravy. . . Mešita je srdcem muslimské společnosti.“ Tato místa uctívání jsou dnes po celém světě. Jedno z nejproslulejších v dějinách je mezquita (mešita) ve španělské Córdobě, jež byla po staletí největší na světě. Její střední část je nyní katolickou katedrálou.

Konflikt s křesťanstvem a uvnitř něho

35. Jaký vztah existoval v minulosti mezi islámem a katolictvím?

³⁵ Od sedmého století se islám šířil na západ do severní Afriky, na východ do Pákistánu, Indie a Bangladéše a dál do Indonésie. Přitom se dostal do konfliktu s bojovnou katolickou církví, jež organizovala křížové výpravy, aby od muslimů vydobyla zpět Svatou zemi. Roku 1492 dokončila španělská královna Isabela a král Ferdinand katolické znovudobytí Španělska. Muslimové a Židé museli přestoupit na katolickou víru, nebo byli ze Španělska vyhnáni. Vzájemná snášenlivost, jež existovala ve Španělsku za muslimského panování, později pod vlivem katolické inkvizice vyprchala. Islám však přežil a ve 20. století zakusil nový rozmach a velký růst.

36. K jakému vývoji docházelo v katolické církvi, zatímco se islám šířil?

³⁶ Zatímco se islám šířil, katolická církev procházela dobou vlastních zmatků a snažila se zachovat jednotu ve svých řadách. Ale na scéně se měly objevit dva silné vlivy, jež měly ještě více roztříštit monolitní obraz této církve. Byl to tiskařský lis a Bible v lidovém jazyce. Naše příští kapitola bude hovořit o dalším tříštění křesťanstva pod těmito a jinými vlivy.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Rámeček na straně 285]

Qur’án a Bible

„On seslal ti Písmo s pravdou, potvrzující pravdivost dřívějšího, a On seslal i Tóru a Evangelium již předtím jako správné vedení pro lidi a seslal spásné rozlišení.“ — Súra 3:2/3, 2/4.

„Téměř všechna historická vyprávění Koránu mají své biblické obdoby. . . Přední místo mají Adam, Noe, Abraham (zmíněný asi sedmdesátkrát ve dvaceti pěti různých súrách a jehož jméno se objevuje jako titul súry 14), Išmael, Lot, Josef (jemuž je věnována súra 12), Mojžíš (jehož jméno se vyskytuje ve třiceti čtyřech různých súrách), Saul, David, Šalomoun, Elijáš, Job a Jonáš (jehož jméno nese súra 10). Příběh stvoření a Adamova pádu je citován pětkrát, potopa osmkrát a Sodoma osmkrát. Korán má víc podobností s pěti knihami Mojžíšovými než s jakoukoli jinou částí Bible. . .

Z novozákonních postav jsou zdůrazněni jen Zecharjáš, Jan Křtitel, Ježíš (‛Ísa) a Marie. . . Srovnávací studium. . . vyprávění v Koránu a v Bibli. . . neodhaluje žádnou slovní závislost [žádné přímé citace].“ * — History of the Arabs.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 291]

Tři zdroje poučení a vedení

Svatý Qur’án, o němž je řečeno, že byl zjeven Muhammadovi andělem Gabrielem. Význam a slova Qur’ánu v arabštině se považují za inspirované.

Hadís neboli Sunna, „skutky, výroky a mlčenlivé schválení (taqrír) Proroka. . . ustálené během druhého století [A. H.] v podobě psaných hadísů. Hadís je proto záznam činu nebo výroku Proroka.“ Lze to uplatnit také na činy a výroky kteréhokoli z Muhammadových „druhů nebo jejich nástupců“. V hadísu se pokládá za inspirovaný pouze význam. — History of the Arabs.

Šarí‛a neboli kanonický zákon založený na zásadách Qur’ánu řídí celý muslimův život v náboženském, politickém a sociálním smyslu. „Všechny skutky člověka jsou zařazeny do pěti právních kategorií: 1) Co se považuje za naprostou povinnost (fard) [s odměnou za konání nebo trestem za nekonání], 2) chvályhodné nebo záslužné činy (mustahabb) [s odměnou, ale bez trestu za nekonání], 3) přípustné činy (džá’iz, mubá), jež jsou právně neutrální, 4) činy hodné pokárání (makrú), jež jsou neschvalované, ale ne trestné, 5) zakázané činy (harám), jejichž konání si vyžaduje trest.“ — History of the Arabs.

[Rámeček na straně 296]

Šest sloupů víry

1. Víra v jednoho Boha, Alláha (Súra 23:116, 117)

2. Víra v anděly (Súra 2:177)

3. Knihy od Boha: Tóra, evangelia, žalmy, Abrahamovy svitky, Qur’án

4. Víra v mnoho proroků, ale jedno poselství. Prvním prorokem byl Adam. Mezi další patřili Abraham, Mojžíš, Ježíš a „pečeť Proroků“, Muhammad (Súra 4:136; 33:40)

5. Poslední den; tehdy budou všichni mrtví vzkříšeni z hrobů

6. Víra v osud, ať přijde dobré nebo špatné. Nestane se nic, co by Bůh neustanovil.

 [Rámeček na straně 303]

Pět sloupů islámu

1. Opakovat vyznání (šaháda): „Není boha kromě Alláha; Muhammad je Alláhův posel“ (Súra 33:40)

2. Modlitba (salát) směrem k Mekce pětkrát za den (Súra 2:144)

3. Dobročinnost (zakát), závazek dávat procenta ze svého příjmu a z hodnoty určitého majetku (Súra 24:56)

4. Půst (ṣaum), zejména při měsíci trvajícím slavení ramadánu (Súra 2:183–185)

5. Pouť (hadždž). Každý muslim musí jednou za život vykonat pouť do Mekky. Přípustnou omluvou je jen nemoc a chudoba (Súra 3:97)

 [Rámeček a obrázek na straně 304 a 305]

Víra bahá’í — hledání celosvětové jednoty

¹ Víra bahá’í není sektou islámu, ale je to odnož náboženství bábí, skupiny v Persii (dnes Írán), jež se odštěpila od šíitské větve islámu roku 1844. Vůdcem bábíů byl Mírzá ‛Alí Mohammad ze Šírázu, který se prohlásil za Báb („Bránu“) a imáma–mahdího („správně vedeného vůdce“) z Muhammadova rodu. Roku 1850 byl perskými úřady popraven. V roce 1863 se Mírzá Hosejn Alí Núrí, přední člen skupiny Bábíů „prohlásil za ‚Toho, jehož Bůh zjeví‘, jehož předpověděl Báb“. Přijal také jméno Bahá’ Ulláh („Sláva Boží“) a vytvořil nové náboženství, víru bahá’í.

² Bahá’ Ulláh byl z Persie vypovězen a pak uvězněn v Acco (dnešní izraelská Akkra). Tam napsal své hlavní dílo al-Kitáb al-Agdas (Nejsvětější kniha) a rozvinul nauky víry bahá’í v souvislé učení. Když Bahá’ Ulláh zemřel, vedení rodícího se náboženství převzal jeho syn ‛Abd ol-Bahá’, potom jeho pravnuk Šoghi Effendi Rabbání a v roce 1963 volený správní sbor známý jako Všeobecný dům spravedlnosti.

³ Bahá’íové věří, že Bůh se zjevil člověku pomocí „božských zjevů“, k nimž patří Abraham, Mojžíš, Kršna, Zoroaster, Buddha, Ježíš, Muhammad, Báb a Bahá’ Ulláh. Věří, že tito poslové byli opatřeni proto, aby lidstvo provedli vývojovým procesem, v němž příchod Bába zahájil nový věk pro lidstvo. Bahá’íové říkají, že jeho poselství je dosud nejplnějším zjevením Boží vůle a že je to prvořadý nástroj od Boha, který umožní sjednocení světa. — 1. Timoteovi 2:5, 6.

⁴ Jedním ze základních předpisů bahá’íů je, „že všechna velká náboženství světa jsou božského původu, že jejich základní zásady jsou v úplném souladu“. „Liší se pouze v nepodstatných rysech svých nauk.“ —  2. Korinťanům 6:14–18; 1. Jana 5:19, 20.

⁵ K víře bahá’í patří, že Bůh je jeden, dále nesmrtelnost duše a evoluce lidstva (biologická, duchovní a společenská). Na druhé straně odmítají běžné pojetí andělů. Odmítají také trojici, učení hinduismu o převtělování a úpadek člověka od dokonalosti a následné vykoupení krví Ježíše Krista. — Římanům 5:12; Matouš 20:28.

⁶ Významnými rysy víry bahá’í je bratrství lidí a rovnoprávnost žen. Bahá’íové pěstují monogamii. Nejméně jednou za den se modlí kteroukoli ze tří modliteb zjevených Bahá’ Ulláhem. Postí se od východu do západu slunce po devatenáct dní bahá’íského měsíce ‛Alá, který připadá na březen. (Bahá’íský kalendář se skládá z 19 měsíců, z nichž každý má 19 dní, s určitými vkládanými dny.)

⁷ Víra bahá’í nemá mnoho stanovených rituálů a nemá také kněžstvo. Kdokoli vyznává víru v Bahá’ Ulláha a přijímá jeho učení, může být počítán za člena. Věřící se setkávají k uctívání první den každého bahá’íského měsíce.

⁸ Bahá’íové se považují za nositele poslání duchovního dobytí planety. Snaží se svou víru šířit rozhovorem, příkladem, účastí na komunálních projektech a informačními kampaněmi. Projevují naprostou poslušnost zákonů země, v níž bydlí, a přestože volí, zdržují se účasti na politice. Pokud možno dávají přednost nebojové službě v ozbrojených silách, ale nemají námitky z důvodů svědomí.

⁹ Jako misionářské náboženství zaznamenalo bahá’í v několika posledních letech rychlý růst. Bahá’íové odhadují, že mají na světě asi pět miliónů věřících, ačkoli dospělých příslušníků víry je v současnosti něco přes 2 300 000.

[Studijní otázky]

1, 2. Jak vznikla víra bahá’í?

3–7. a) Čemu například věří bahá’íové? b) Jak se bahá’íská víra liší od biblického učení?

8, 9. Co je posláním bahá’í?

[Obrázek]

Svatyně bahá’í ve světovém ústředí v izraelské Haifě

[Obrázky na straně 286]

Muslimská tradice říká, že Muhammad vystoupil do nebe z této skály ve Skalním dómu v Jeruzalémě

 [Obrázky na straně 289]

Muslimští poutníci v Mekce sedmkrát obcházejí Ka‛bu a (dole vlevo) dotýkají se černého kamene nebo jej líbají

[Obrázek na straně 290]

Pro čtení Qur’ánu je nutná arabština

 [Obrázky na straně 298]

Ve směru hodinových ručiček odshora vlevo: Skalní dóm v Jeruzalémě, mešity v Íránu, Jižní Africe a Turecku

[Obrázky na straně 303]

Mezquita v Córdobě byla jednu dobu největší mešitou na světě (v jejím středu je nyní katolická katedrála)