2. KAPITOLA

Jak vzniklo náboženství?

1, 2. Co bylo zjištěno ohledně starobylosti a rozmanitosti náboženství?

DĚJINY náboženství jsou stejně staré jako dějiny člověka samotného. To nám potvrzují archeologové i antropologové. I v „nejprimitivnějších“, totiž nevyvinutých civilizacích se nalézají doklady nějaké formy uctívání. The New Encyclopaedia Britannica říká, že „nakolik učenci zjistili, neexistoval nikdy nikde lid, který by nebyl v nějakém smyslu nábožný“.

² Kromě toho, že je starobylé, vyskytuje se náboženství také ve velké rozmanitosti. Lovci lebek v džungli na Borneu, Eskymáci v zamrzlé Arktidě, kočovníci v saharské poušti, městští obyvatelé světových metropolí — každý lid a každý národ na zemi má svého boha nebo bohy a svůj způsob uctívání. Rozmanitost náboženství je skutečně ohromující.

3. O jakých otázkách ohledně světových náboženství je třeba uvažovat?

³ Logicky vyvstávají otázky. Odkud pocházejí všechna tato náboženství? Jsou mezi nimi nápadné rozdíly, ale i podobnosti; vznikla tedy nezávisle na sobě, anebo se mohla vyvinout z jednoho zdroje? Mohli bychom se vlastně zeptat: Proč vůbec náboženství vzniklo? A jak? Odpovědi na tyto otázky jsou životně důležité pro všechny, kteří se zajímají  o nalezení pravdy ve věci náboženství a náboženské víry.

Otázka původu

4. Co víme o zakladatelích mnoha náboženství?

⁴ Když dojde na otázku původu, lidé z různých náboženství myslí na jména jako Mohamed, Buddha, Konfucius a Ježíš. Téměř v každém náboženství můžeme nalézt ústřední postavu, jíž se připisuje zásluha na ustanovení ‚pravé víry‘. Někteří byli obrazoborečtí reformátoři, jiní moralističtí filozofové, opět jiní nesobečtí lidoví hrdinové. Mnozí zanechali spisy nebo výroky, jež položily základ nového náboženství. Během času se to, co říkali a dělali, rozvádělo a přikrašlovalo a dostávalo to mystický nádech. Někteří z těchto vůdců byli dokonce zbožněni.

5, 6. Jak vzniklo mnoho náboženství?

⁵ Ačkoli jsou tito jedinci považováni za zakladatele hlavních náboženství, která dnes známe, je nutné poznamenat, že náboženství jako takové nevytvořili. Jejich učení ve většině případů vyrostlo z existujících náboženských představ, přestože většina těchto zakladatelů tvrdila, že jejich pramenem je božská inspirace. Nebo změnili a uzpůsobili existující náboženské systémy, jež se staly v něčem neuspokojivými.

⁶ Například podle toho, co nám mohou povědět dějiny, byl Buddha knížetem, který byl otřesen utrpením a žalostnými poměry, jež kolem sebe nalézal ve společnosti ovládané hinduismem. Buddhismus byl výsledkem toho, jak hledal řešení mučivých problémů života. Podobně byl Mohamed velmi znepokojen modlářstvím a nemravností, jež viděl v náboženských zvyklostech kolem sebe. Později prohlašoval,  že obdržel od Boha zvláštní zjevení, jež vytvořila Korán a stala se základem náboženského hnutí, islámu. Protestantismus vyrostl z katolictví v důsledku reformace, jež začala počátkem 16. století, když Martin Luther protestoval proti tehdejšímu prodeji odpustků v katolické církvi.

7. Na jakou otázku ohledně náboženství je ještě třeba odpovědět?

⁷ Pokud tedy jde o nyní existující náboženství, nescházejí nám informace o jejich původu a vývoji, jejich zakladatelích, posvátných spisech a tak dále. Ale co náboženství, jež existovala před nimi? A ta ještě předtím? Půjdeme-li dost hluboko do historie, dříve nebo později narazíme na otázku: Jak vůbec vzniklo náboženství? Chceme-li na tuto otázku najít odpověď, musíme zřejmě hledat za hranicemi jednotlivých náboženství.

 Mnoho teorií

8. Jaký byl po staletí postoj lidí k náboženství?

⁸ Studium původu a vývoje náboženství je poměrně nový obor. Lidé po staletí více méně přijímali náboženskou tradici, do níž se narodili a v níž byli vychováni. Většina se spokojila s výklady zděděnými po předcích a domnívala se, že jejich náboženství je pravda. Zřídka byl důvod klást si nějaké otázky nebo potřeba zkoumat jak, kdy nebo proč věci vznikly. Při omezených možnostech cestování a výměny myšlenek si málokdo vůbec uvědomoval, že jsou i jiné náboženské soustavy.

9. Jak se vědci od 19. století pokoušejí zjistit, jak a proč vzniklo náboženství?

⁹ Ale během 19. století se začal obraz měnit. Intelektuálními kruhy se rozlétla teorie evoluce. To spolu s nástupem vědeckého bádání způsobilo, že mnozí začali zpochybňovat ustálené soustavy, včetně náboženství. Když si uvědomili meze možností najít vodítko v existujícím náboženství, obrátili se někteří učenci k pozůstatkům raných civilizací nebo k odlehlým končinám světa, kde lidé dosud žili v primitivních společnostech. Pokoušeli se na ně uplatnit metody psychologie, sociologie, antropologie a tak dále, v naději, že najdou klíč k tomu, jak a proč vzniklo náboženství.

10. Co vzešlo z bádání o původu náboženství?

¹⁰ K čemu to vedlo? Náhle se objevilo na scéně mnoho teorií — zdálo se, že je jich stejně mnoho jako badatelů — a každý badatel odporoval těm ostatním a každý se snažil překonat druhé smělostí a originalitou. Někteří z těchto vědců dospěli k důležitým  závěrům, dílo jiných bylo prostě zapomenuto. Krátký pohled na výsledky tohoto bádání je pro nás poučný i osvětlující. Pomůže nám lépe porozumět náboženským postojům lidí, s nimiž se setkáváme.

11. Vysvětlete teorii animismu.

¹¹ Anglický antropolog Edward Tylor (1832–1917) předložil teorii běžně nazývanou animismus. Naznačil, že zkušenosti jako sny, vidění, halucinace a neživost mrtvol vzbudily v primitivních lidech představu, že je tělo obýváno duší (latinsky anima). Podle této teorie časté sny o zemřelých blízkých lidech vyvolaly domněnku, že duše po smrti dále žije, opouští tělo a bydlí ve stromech, skalách, řekách a tak dále. Časem začali být mrtví a předměty, o nichž se říkalo, že je obývají duše, uctíváni jako bohové. A tak se podle Tylora zrodilo náboženství.

12. Vysvětlete teorii animatismu.

¹² Jiný anglický antropolog, R. R. Marett (1866–1943), navrhl vylepšení animismu, které nazval animatismus. Když prostudoval, čemu věří Melanésané z Tichomořských ostrovů a afričtí a američtí domorodci, došel k závěru, že primitivní národy neznaly pojem osobní duše, ale místo toho věřily, že existuje neosobní síla nebo nadpřirozená moc, která všechno oživuje; tato víra budila v člověku pocity strachu a bázně, a ty se staly základem jeho primitivního náboženství. Pro Maretta bylo náboženství převážně  emocionální reakcí člověka na neznámo. Jeho oblíbeným výrokem bylo, že náboženství se „spíše vytancovává než vymýšlí“.

13. Jakou teorii náboženství předložil James Frazer?

¹³ Roku 1890 vydal skotský znalec starobylého folklóru, James Frazer (1854–1941), vlivnou knihu The Golden Bough (Zlatá ratolest), v níž dokazoval, že náboženství vyrostlo z magie. Člověk se podle Frazera nejdříve snažil ovládnout svůj život a své prostředí tím, že napodoboval dění, které viděl v přírodě. Myslel si například, že může přivolat déšť tím, že bude kropit vodu na zem za doprovodu hřímavého bubnování nebo že může ublížit svému nepříteli zapichováním špendlíků do jeho obrazu. To vedlo k používání rituálů, zaklínadel a magických předmětů v mnoha oblastech života. Když se ukázaly jako neúčinné, obrátil se k usmiřování nadpřirozených mocností a k prosbám o jejich pomoc, místo aby se je pokoušel ovládnout. Z rituálů a zaklínání se staly oběti a modlitby, a tak vzniklo náboženství. Podle Frazerových slov je naboženství „uprošování nebo usmiřování sil nadřazených člověku“.

14. Jak vysvětlil původ náboženství Sigmund Freud?

¹⁴ I proslulý rakouský psychoanalytik Sigmund Freud (1856–1939) se ve své knize Totem a tabu pokoušel vysvětlit původ náboženství. Věrný svému povolání vysvětloval, že nejranější náboženství vyrostlo z takzvané otcovské neurózy. Podle jeho teorie platilo v primitivní společnosti totéž, co u divokých koní a skotu, že otec dominoval klanu. Synové, kteří otce nenáviděli a přitom obdivovali, se vzbouřili a otce zabili. Aby získali otcovu moc, tvrdil Freud,  ‚tito divocí lidojedi svou oběť snědli‘. Později z výčitek svědomí vymysleli obřady a rituály k usmíření svého činu. Podle Freudovy teorie se z postavy otce stal Bůh, z obřadů a rituálů se stalo nejranější náboženství a z pojídání zabitého otce se stala tradice svatého přijímání, která se pěstuje v mnoha náboženstvích.

15. Co se stalo s většinou navrhovaných teorií o původu náboženství?

¹⁵ Bylo by možné uvést četné jiné teorie, které se pokoušejí vyložit vznik náboženství. Většina jich však byla zapomenuta a žádná skutečně nevynikla jako věrohodnější nebo přijatelnější než jiná. Proč? Prostě protože nikdy neexistovaly žádné historické doklady nebo důkazy, že jsou tyto teorie pravdivé. Byly to pouhé plody představivosti nebo úvah určitého badatele a záhy je nahradily úvahy někoho dalšího, kdo se objevil.

Chybný základ

16. Proč roky bádání nepřinesly vysvětlení vzniku náboženství?

¹⁶ Po létech zápasu s tímto problémem dospěli nyní mnozí k závěru, že nějaké senzační nalezení odpovědi na otázku, jak vzniklo náboženství, je  krajně nepravděpodobné. Je to zejména proto, že kosti a pozůstatky starověkých lidí nám neřeknou, jak tito lidé uvažovali, čeho se báli nebo proč uctívali. Veškeré závěry učiněné z těchto artefaktů jsou přinejlepším vychytralé dohady. Dále, náboženské zvyklosti dnešních takzvaně primitivních národů, jako jsou australští domorodci, nemohou být spolehlivým měřítkem toho, co dělali nebo co si mysleli lidé z dávných dob. Nikdo neví najisto, zda a jak se jejich kultura během staletí měnila.

17. a) Co vědí moderní historikové náboženství? b) Co se zdá být hlavní starostí při zkoumání náboženství?

¹⁷ Podle knihy World Religions—From Ancient History to the Present (Světová náboženství — od starověkých dějin k dnešku) vedou všechny ty nejistoty k závěru, že „moderní historik náboženství ví, že je nemožné dospět k počátkům náboženství“. V knize se však poznamenává o snahách historiků: „V minulosti až příliš mnoha teoretikům nešlo jen o to, aby náboženství popsali nebo vysvětlili, ale o to, aby je znevážili. Uvažovali tak: ukáže-li se, že rané formy náboženství jsou založeny na iluzích, snad to podkope i pozdější a vyšší náboženství.“

18. a) Proč mnozí badatelé nedokázali vysvětlit původ náboženství? b) Jaké byly zřejmě pravé úmysly „vědeckých“ badatelů o náboženství?

¹⁸ Tato poslední poznámka je klíčem k tomu, proč různí „vědečtí“ badatelé o původu náboženství nenašli žádné udržitelné vysvětlení. Logika nám říká, že správný závěr lze vyvodit jen ze správného předpokladu. Začne-li člověk s chybným předpokladem, není pravděpodobné, že dojde ke zdravému závěru.  Opakované nezdary snah „vědeckých“ badatelů předložit rozumné vysvětlení vážně zpochybňují předpoklad, na němž své názory založili. Tím, že se drželi své předpojaté představy, se ve snaze ‚znevážit náboženství‘ pokusili znevážit Boha.

19. Co je základní zásadou úspěšného vědeckého bádání? Znázorni to.

¹⁹ Tuto situaci lze srovnat s mnoha způsoby, jimiž se astronomové do 16. století pokoušeli vysvětlit pohyb planet. Teorií bylo mnoho, ale žádná nebyla skutečně uspokojivá. Proč? Protože se zakládaly na  domněnce, že Země je středem vesmíru, kolem něhož obíhají hvězdy a planety. Ke skutečnému pokroku nedošlo, dokud vědci — a katolická církev — nebyli ochotni uznat skutečnost, že Země není středem vesmíru, ale obíhá kolem Slunce, středu sluneční soustavy. Nezdar mnoha teorií, které se pokoušely o výklad, přiměl jednotlivce s otevřenou  myslí k tomu, aby místo vymýšlení nových teorií přezkoumali premisy svého bádání. A to vedlo k úspěchu.

20. a) Co bylo mylným předpokladem „vědeckého“ zkoumání původu náboženství? b) O jaké bytostné potřebě se zmínil Voltaire?

²⁰ Stejnou zásadu lze uplatnit na zkoumání původu náboženství. Vzestup ateismu a rozšířené přijímání evoluční teorie způsobily, že mnoho lidí považovalo za samozřejmé, že Bůh neexistuje. Na základě této domněnky soudí, že vysvětlení existence náboženství lze najít v člověku samém — v jeho myšlenkových procesech, v jeho potřebách, strachu, v jeho „neurózách“. Voltaire prohlásil: „Kdyby Bůh nebyl, lidé by si jej museli vymyslet“; a tak dokazují, že člověk Boha opravdu vymyslel. — Viz rámeček, strana 28.

21. Jaký logický závěr vyplývá ze selhání mnoha teorií o původu náboženství?

²¹ Když tato záplava teorií nedala opravdu uspokojivou odpověď, není načase přezkoumat předpoklad, na němž byly tyto výzkumy založeny? Nebylo by logické přestat se neplodně lopotit ve stále stejné koleji, ale hledat odpověď jinde? Máme-li otevřenou mysl, připustíme, že je to jednak rozumné, jednak vědecké. A máme po ruce příklad, který nám pomůže pochopit logičnost tohoto postupu.

Starověký příklad

22. Jak ovlivňovaly mnohé teorie Athéňanů o jejich bozích jejich způsob uctívání?

²² V prvním století našeho letopočtu byly řecké Athény významným střediskem učenosti. Mezi  Athéňany však bylo mnoho různých filozofických škol, jako epikurejci a stoikové. Každá měla vlastní představu o bozích. Na základě těchto různých představ se ctilo mnoho božstev a vyvinuly se různé způsoby uctívání. A tak bylo město plné lidmi vytvořených model a chrámů. — Skutky 17:16.

23. Jaký zcela odlišný názor na Boha předložil Athéňanům apoštol Pavel?

²³ Kolem roku 50 n. l. navštívil Athény křesťanský apoštol Pavel a předložil Athéňanům docela jiný názor. Řekl jim: „Bůh, který udělal svět a všechno v něm, Ten, který je Pánem nebe a země, nebydlí v chrámech udělaných rukama ani mu neslouží lidské ruce, jako by něco potřeboval, protože sám dává všem lidem život, dech a všechno.“ — Skutky 17:24, 25.

24. Co vlastně řekl Pavel Athéňanům o pravém uctívání?

²⁴ Jinými slovy, Pavel říkal Athéňanům, že pravý Bůh, který „učinil svět a všechno v něm“, není výplodem lidské představivosti ani mu nelze sloužit tak, jak si člověk usmyslí. Pravé náboženství není jen jednostranná snaha člověka o naplnění jisté psychické potřeby nebo utlumení jistého strachu. Naopak, protože pravý Bůh je stvořitel, který dal člověku schopnost přemýšlet a sílu rozumu, je jen logické, že opatří člověku cestu, jak s ním navázat uspokojivý vztah. Právě to podle Pavla Bůh udělal. „Udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu,. . . aby hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás.“ — Skutky 17:26, 27.

25. Vyložte klíčovou myšlenku Pavlova argumentu o původu lidstva.

 ²⁵ Všimněte si Pavlovy klíčové myšlenky: Bůh „udělal z jednoho člověka každý lidský národ“. Přestože je dnes mnoho lidských národů, které žijí po celé zeměkouli, vědci vědí, že celé lidstvo je opravdu z jednoho rodu. Tato koncepce je velmi významná, protože říkáme-li, že je lidstvo z jednoho rodu, znamená to mnohem víc, než že je pouze biologicky a geneticky příbuzné. Je příbuzné i v jiných ohledech.

26. Který poznatek o jazyku podporuje Pavlovu klíčovou myšlenku?

²⁶ Všimněte si například, co říká kniha Story of the World’s Worship (Historie světového uctívání) o lidském jazyku: „Ti, kdo studovali jazyky světa a srovnávali je, zjistili jednu věc: Všechny jazyky lze seskupit do jazykových rodin neboli tříd, a je vidět, že všechny tyto rodiny mají původ v jednom společném zdroji.“ Jinými slovy, jazyky světa nevznikly odděleně a nezávisle na sobě, jak by nás chtěli přesvědčit evolucionisté. Ti mají teorii, že jeskynní lidé v Africe, Evropě a Asii se začali dorozumívat chrochtáním a mručením a z toho si postupně vyvinuli své jazyky. Tak to nebylo. Jsou doklady, že jazyky „mají původ v jednom společném zdroji“.

27. Proč je logické myslet si, že lidské představy o Bohu a náboženství pocházejí z jednoho společného zdroje?

²⁷ Platí-li to o něčem tak osobním a jedinečně lidském, jako je jazyk, nebylo by rozumné se domnívat, že lidské představy o Bohu a náboženství by také měly mít svůj původ v jednom společném zdroji?  Vždyť náboženství je přece spřízněno s myšlením a myšlení je spřízněno s lidskou schopností používat jazyk. To neznamená, že by všechna náboženství opravdu vyrostla z jednoho náboženství, ale mělo by být možné sledovat představy a pojmy k jednomu společnému počátku nebo zdroji náboženských představ. Existují pro to nějaké důkazy? A jestliže lidská náboženství skutečně pocházejí z jednoho jediného zdroje, jaký zdroj to asi je? Jak to můžeme zjistit?

Různá, a přece podobná

28. Jak můžeme zjistit, zda mají světová náboženství společný původ?

²⁸ Odpověď můžeme získat stejným způsobem, jakým získali jazykovědci odpovědi ohledně původu jazyka. Tím, že se jazyky postaví vedle sebe a pozorují se jejich podobnosti, může etymolog sledovat různé jazyky zpět až k jejich zdroji. Podobně, když vedle sebe postavíme různá náboženství, můžeme zkoumat jejich nauky, legendy, rituály, obřady, instituce a tak dále, a vidíme, zda je tu nějaká nitka společné totožnosti, a pokud ano, kam nás vede.

29. Čemu lze připsat mnohé rozdíly mezi náboženstvími?

²⁹ Množství dnes existujících náboženství se od sebe, povrchně vzato, velmi liší. Jestliže je však zbavíme pouhých příkras a pozdějších dodatků, nebo jestliže si odmyslíme rozdíly, které vyplývají z podnebí, jazyka, zvláštních podmínek v jejich domovské zemi a jiných činitelů, je úžasné, jaké podobnosti vyjdou najevo.

30. Jaké podobnosti vidíte mezi římským katolictvím a buddhismem?

 ³⁰ Většina lidí by si například myslela, že stěží mohou být odlišnější náboženství než římskokatolická církev na Západě a buddhismus na Východě. Co však vidíme, pomineme-li rozdíly, které lze připsat jazyku a kultuře? Jestliže jsme objektivní, musíme uznat, že obě mají mnoho společného. Katolictví i buddhismus jsou prostoupeny rituály a obřady. Patří k nim používání svíček, kadidla, svěcené vody, růžence, obrazů svatých, liturgických zpěvů a modlitebních knih, dokonce i znamení kříže. Obě náboženství udržují instituci mnichů a jeptišek a jsou známá celibátem kněží, zvláštním rouchem, svátečními dny, speciálními pokrmy. Tento seznam není zdaleka vyčerpávající, ale pro ilustraci postačí. Otázka zní, proč mají dvě náboženství, která se jeví jako odlišná, tolik společného?

31. Jaké podobnosti vidíte mezi jinými náboženstvími?

³¹ Jako nám mnohé osvětlilo srovnání těchto dvou náboženství, totéž můžeme udělat s jinými náboženstvími. Jestliže to uděláme, zjistíme, že jisté nauky a články víry se vyskytují takřka všude. Většině z nás jsou povědomé nauky jako nesmrtelnost lidské duše, nebeská odměna pro všechny dobré lidi, věčná muka pro ničemné v podsvětí, očistec, trojjediný bůh nebo božstvo složené z mnoha  bohů a bohyně, která je matkou nebo královnou nebes. Navíc je však mnoho mýtů a legend, které jsou stejně běžné, například legendy o pádu člověka a ztrátě božské milosti po nezákonném pokusu zmocnit se nesmrtelnosti, o potřebě obětí na usmíření hříchu, hledání stromu života nebo pramene mládí, o bozích a polobozích, kteří žili mezi lidmi a zplodili nadlidské potomstvo, a o katastrofální potopě, jež vyhladila téměř celé lidstvo. *

32, 33. a) Jaký závěr lze učinit z pozoruhodných podobností mezi světovými náboženstvími? b) Jaká otázka čeká na odpověď?

³² K jakému závěru nás to všechno vede? Všímáme si, že lidé, kteří těmto mýtům a legendám věřili, žili daleko od sebe, jejich kultury a tradice byly odlišné a samostatné, jejich společenské zvyklosti k sobě neměly žádný vztah, a přece v otázce náboženství věřili tak podobným věcem. I když ne každý z těchto národů věřil všem uvedeným věcem, všechny věřily v některé z nich. Nabízí se otázka: Proč? Je to, jako by existovala nějaká společná tůň, odkud každé náboženství načerpalo své základní články víry, některé více, jiné méně. Během času se tyto základní představy přikrašlovaly a pozměňovaly a vyvíjely se z nich jiné nauky. Ale základní obraz je nezaměnitelný.

³³ Podobnost základních pojmů mnoha náboženství světa ovšem silně mluví pro to, že nevzniklo každé osamoceně a nezávisle. Naopak, půjdeme-li  dostatečně daleko zpět, jejich představy musí pocházet ze společného zdroje. Co bylo tím zdrojem?

Raný zlatý věk

34. Jaká legenda o počátku člověka je společná mnoha náboženstvím?

³⁴ Je zajímavé, že mezi legendy společné mnoha náboženstvím patří ta, která říká, že lidstvo má počátek ve zlatém věku, kdy byl člověk nevinný, žil šťastně a pokojně v úzkém souznění s Bohem a nepodléhal nemoci a smrti. Podrobnosti se snad liší, ale ve spisech a legendách mnoha náboženství se nalézá stejná představa dokonalého ráje, který kdysi existoval.

35. Popište starověkou zoroastrovskou představu o raném zlatém věku.

³⁵ Avesta, posvátná kniha starověkého perského zoroastrismu, vypráví, že „sličný Jima, dobrý pastýř“, byl prvním smrtelníkem, s nímž rozmlouval Ahuramazda (stvořitel). Ahuramazda mu dal pokyn, aby „živil, spravoval a opatroval můj svět“. Proto měl  postavit „Varu“, podzemní sídlo pro všechny živé tvory. Tam „nebyla ani panovačnost ani zlomyslnost ani hloupost ani násilí ani chudoba ani přetvářka ani zakrnělost ani znetvoření ani velké zuby ani těla přesahující obvyklou míru. Obyvatelé netrpěli žádnou poskvrnou od zlého ducha. Bydleli mezi vonícími stromy a zlatými sloupy; byli největší, nejlepší a nejkrásnější na celé zemi; byli urostlým a krásným plemenem.“

36. Jak popsal „zlatý věk“ řecký básník Hésiodos?

³⁶ U starověkých Řeků líčí Hésiodova báseň Práce a dny pět lidských věků, z nichž první byl „Zlatý věk“, kdy se lidé těšili z nerušeného štěstí. Hésiodos napsal:

„Nesmrtelní bohové, kteří kráčejí po nebeských nádvořích,

nejprve vytvořili zlaté plémě lidí.

Žili jako bohové se šťastnou, bezstarostnou duší,

prosti lopoty a bolesti; též na ně nepřicházelo

bědné stáří, ale celý jejich život plynul

v hodování, a jejich údy žádné změny neznaly.“

Podle řecké mytologie byl tento zlatý věk ztracen, když Epimétheus přijal za manželku krásnou Pandoru, dar olympského boha Dia. Jednoho dne otevřela Pandora víko své velké vázy a z ní náhle unikly těžkosti, trápení a nemoci, z nichž se už lidstvo nikdy nemělo zotavit.

37. Popište staročínské legendární líčení „ráje“ na počátku dějin.

³⁷ Také starověké čínské legendy vyprávějí o zlatém věku za dnů Chuang-T’i — Žlutého císaře, který  prý panoval sto let ve 26. století př. n. l. Připisovalo se mu vynalezení všeho, co souviselo s civilizací — oblečení a přístřeší, dopravních prostředků, zbraní a válčení, obdělávání půdy, řemesel, pěstování hedvábí, hudby, jazyka, matematiky, kalendáře a tak dále. Za jeho panování prý „nebyli v Číně zloději ani boje a lidé žili v pokoře a pokoji. Déšť v pravý čas a počasí zajišťovaly rok co rok hojnou úrodu. Nejúžasnější bylo, že ani divoká zvířata nezabíjela a draví ptáci neškodili. Krátce řečeno, dějiny Číny začínaly rájem.“ Číňané se dodnes prohlašují za potomky Žlutého císaře.

38. Jaký závěr lze učinit z podobných legendárních líčení počátku člověka?

³⁸ Podobná legendární líčení času štěstí a dokonalosti na počátku lidských dějin lze nalézt v náboženství mnoha jiných národů — Egypťanů, Tibeťanů, Peruánců, Mexičanů a jiných. Je to jen náhoda, že všechny tyto národy, které žily daleko od sebe a měly naprosto odlišnou kulturu, jazyk a zvyky, měly stejné představy o svém původu? Je to jen nahodilost nebo shoda okolností, že se všechny rozhodly vykládat svůj počátek stejně? Logika a zkušenosti nám říkají něco jiného. Naopak, ve všech těchto legendách musí být vetkány nějaké společné prvky pravdy o počátku člověka a jeho náboženství.

39. Jaký obraz lze složit z prvků společných mnoha legendám o počátku člověka?

³⁹ Ve všech různých legendách o počátku člověka lze rozeznat mnoho společných prvků. Když je složíme k sobě, začne se nám objevovat úplnější obraz. Vidíme na něm, jak Bůh stvořil prvního muže  a ženu a postavil je do ráje. Zprvu byli velmi spokojení a šťastní, ale brzy se vzbouřili. Vzpoura vedla ke ztrátě doslovného ráje, který byl vystřídán prací a lopotou, bolestí a utrpením. Časem se lidstvo zkazilo tak, že je Bůh potrestal sesláním velké záplavy vody, jež zahubila všechny kromě jedné rodiny. Když se tato rodina rozmnožila, někteří potomci se spojili a začali stavět Bohu navzdory obrovskou věž. Bůh jejich plán zmařil tím, že jim zmátl jazyky a rozptýlil je do dalekých končin světa.

40. Vysvětlete vztah Bible k legendám o původu lidských náboženství.

⁴⁰ Je snad tento složený obraz pouhým výplodem myšlenkového úsilí člověka? Ne, je to v zásadě obraz, který předkládá Bible — prvních jedenáct kapitol 1. knihy Mojžíšovy. Nebudeme zde rozebírat autentičnost Bible, ale povšimněme si, že biblická zpráva  o raných dějinách člověka se zrcadlí v klíčových prvcích mnoha legend. * Zpráva zjevuje, že lidstvo, když se začalo rozcházet z Mezopotámie, neslo s sebou své vzpomínky, zkušenosti a představy, kamkoli šlo. Ty se během času přetvářely a měnily a staly se osnovou náboženství v každé části světa. Jinými slovy: vrátíme-li se k výše uvedenému obrazu, zpráva v 1. Mojžíšově je tou původní křišťálově čirou tůní, z níž vyplynuly základní představy o počátku člověka a uctívání, jež nalézáme v různých světových náboženstvích. Ta si k nim přidala své zvláštní nauky a zvyklosti, ale souvislost je nepochybná.

41. Co byste měli mít na paměti při studiu dalších kapitol této knihy?

⁴¹ V následujících kapitolách této knihy budeme podrobněji rozebírat, jak vznikala a vyvíjela se jednotlivá náboženství. Dozvíte se mnoho nejen o tom, jak se každé náboženství liší od ostatních, ale také jak je jim podobné. Budete si také moci všimnout, jak každé náboženství zapadá do časového schématu lidských dějin a dějin náboženství, jaký vztah má jeho posvátná kniha nebo spisy k ostatním, jak byl jeho zakladatel nebo vůdce ovlivněn jinými náboženskými představami a také jak samo ovlivnilo chování a dějiny lidstva. Budete-li mít při studiu tohoto dlouhého lidského hledání Boha na paměti tyto myšlenky, jasněji uvidíte pravdu o náboženství a náboženských učeních.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 23]

Nástup vědeckého bádání a evoluční teorie způsobily, že si mnozí začali klást otázky o náboženství

[Praporek na straně 34]

Jako by existovala společná tůň, odkud každé náboženství načerpalo své základní články víry

[Rámeček na straně 28]

Proč je člověk nábožný?

▪ John B. Noss poukazuje ve své knize Man’s Religions (Lidská náboženství): „Všechna náboženství tak nebo onak říkají, že člověk nestojí a nemůže stát sám. Je bytostně spjat se silami v přírodě a společnosti vně sebe, a dokonce je na nich závislý. Nejasně či jasně ví, že není nezávislým zdrojem síly, který je schopen stát odděleně od světa.“

Podobně říká kniha World Religions—From Ancient History to the Present: „Studium náboženství zjevuje, že jeho důležitým rysem je touha po hodnotě života, víra, že život není náhodný a nesmyslný. Hledání smyslu vede k víře v moc větší než lidskou, a posléze k univerzální neboli nadlidské mysli, jež má záměr i vůli zachovávat nejvyšší hodnoty pro lidský život.“

Náboženství tedy uspokojuje základní lidskou potřebu, stejně jako potrava uspokojuje náš hlad. Víme, že k utlumení hladu můžeme sníst bez výběru cokoli, ale budeme-li to dělat dlouho, poškodíme si zdraví. Ke zdravému životu potřebujeme stravu, která je zdravá a výživná. Právě tak potřebujeme zdravou duchovní potravu, abychom si zachovali duchovní zdraví. Proto nám Bible říká: „Člověk opravdu žije nejen chlebem, ale. . . člověk opravdu žije každým výrokem Jehovových úst.“ — 5. Mojžíšova 8:3.

[Mapa na straně 39]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Jak se lidský rod rozcházel z Mezopotámie, nesl si s sebou své náboženské představy a vzpomínky

BABYLÓN

LÝDIE

SÝRIE

EGYPT

ASÝRIE

MÉDIE

ELAM

PERSIE

[Obrázky na straně 21]

Muži jako Buddha, Konfucius a Luther sice změnili existující náboženské systémy, ale nejsou původci náboženství

[Obrázek na straně 25]

Rakouský psychoanalytik Sigmund Freud připisoval vznik náboženství strachu z osobnosti otce

[Obrázek na straně 27]

Předpoklad, že je Země středem vesmíru, vedla k mylným závěrům ohledně pohybu planet

 [Obrázky na straně 33]

Buddhismus a římské katolictví — proč se zdá, že mají mnoho společného?

Čínská buddhistická bohyně milosrdenství s dítětem

Katolická madona s Ježíškem

Tibetský buddhista používá modlicí mlýnek a růženec

Katolička používá růženec

[Obrázek na straně 36]

Čínské legendy mluví o zlatém věku za panování Chuang-T’i (Žlutého císaře) v bájných časech