15. KAPITOLA

Návrat k pravému Bohu

„Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:34, 35.

1, 2. Jaké by měly být účinky lásky mezi pravými křesťany?

TĚMI slovy stanovil Ježíš měřítko pro ty, kteří se prohlašují za jeho pravé následovníky. Křesťanská láska musí překročit všechny rasové, kmenové a národnostní rozdíly. Bude vyžadovat, aby praví křesťané nebyli „částí světa“, jako Ježíš nebyl a není „částí světa“. — Jan 17:14, 16; Římanům 12:17–21.

² Jak ukazuje křesťan, že není „částí světa“? Jak by měl například jednat ve vztahu k bouřlivému politickému dění, k revolucím a válkám naší doby? Křesťanský apoštol Jan napsal v souladu s Ježíšovými výše uvedenými slovy: „Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra. Vždyť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku, že máme mít jeden k druhému lásku.“ A sám Ježíš vysvětlil, proč jeho učedníci nebojovali, aby ho osvobodili: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali. . . Mé království však není z tohoto zdroje.“ I když šlo Ježíšovi o život,  ti okolo něho se nepokusili řešit spor válečnickými způsoby světa. — 1. Jana 3:10–12; Jan 18:36.

3, 4. a) Co prorokoval Izajáš ohledně „konečné části dnů“? b) Jaké otázky vyžadují odpověď?

³ Více než 700 let před Kristem prorokoval Izajáš, že se lidé ze všech národů shromáždí k Jehovovu pravému uctívání a už se nebudou učit válce. Napsal: „A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor. . .a budou k ní proudit všechny národy. A mnoho národů jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a bude nás poučovat o svých cestách a chceme chodit po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma. A jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha národům. A budou muset překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ * — Izajáš 2:2–4.

⁴ Které ze všech náboženství světa vyniká v tom, jak odpovídá těmto požadavkům? Kdo odmítá učit se válce navzdory vězením, koncentračním táborům a rozsudkům smrti?

Křesťanská láska a neutralita

5. Jak projevují svědkové Jehovovi jako jednotlivci křesťanskou neutralitu a proč?

⁵ Svědkové Jehovovi jsou po celém světě známí tím, že je osobní svědomí vede k postoji křesťanské neutrality. Snášeli během 20. století vězení, koncentrační tábory, mučení, deportace a pronásledování, protože  jako celosvětový sbor křesťanů, který je přitahován k Bohu, odmítali vzdát se své lásky a jednoty. V nacistickém Německu zahynulo za léta 1933–1945 asi tisíc svědků a tisíce byly vězněny, protože odmítly spolupracovat s Hitlerovým válečným úsilím. Podobně i v někdejším fašistickém Španělsku za Franka šly stovky mladých svědků do vězení, a mnozí strávili raději v průměru až deset let ve vojenských věznicích, než aby se učili válce. Dodnes trpí v několika zemích mnoho mladých svědků Jehovových pro svůj křesťanský neutrální postoj ve vězení. Svědkové Jehovovi ovšem vládám nezasahují do jejich vojenských programů. Neochvějná křesťanská neutralita svědků v politických záležitostech byla jedním ze stálých rysů jejich víry během všech konfliktů a válek 20. století. Označuje je jako pravé následovníky Krista a odděluje je od náboženství křesťanstva. — Jan 17:16; 2. Korinťanům 10:3–5.

6, 7. Co pochopili svědkové Jehovovi ohledně křesťanství?

 ⁶ Tím, že se drží Bible a Kristova příkladu, dokazují svědkové Jehovovi, že uctívají pravého Boha, Jehovu. Uvědomují si Boží lásku, jež se zrcadlí v Ježíšově životě a oběti. Chápou, že pravá křesťanská láska vede  k nerozlučnému světovému bratrství, jež převyšuje politické, rasové a národnostní rozpory. Jinými slovy, křesťanství je víc než mezinárodní, je nadnárodní, překračuje národní hranice, autoritu či zájmy. Pohlíží na lidský rod jako na jednu rodinu se společným otcem a společným Stvořitelem, Jehovou Bohem. — Skutky 17:24–28; Kolosanům 3:9–11.

⁷ Zatímco téměř všechna ostatní náboženství se zapletla do bratrovražedných a vražedných válek, svědkové Jehovovi ukázali, že si berou k srdci citované proroctví Izajáše 2:4. Zeptáš se snad: ‚Odkud se však vzali svědkové Jehovovi? A jak pracují?‘

Boží dlouhá řada svědků

8, 9. Jaké poznání předložil Bůh lidstvu?

⁸ Před více než 2 700 lety pronesl prorok Izajáš také následující pozvání: „Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt. Volejte k němu, dokud prokazuje, že je blízko. Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky, a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“ — Izajáš 55:6, 7.

⁹ Po staletích vysvětlil křesťanský apoštol Pavel těm Řekům v Athénách, kteří ‚měli bázeň před [mytologickými] božstvy‘: „[Bůh] udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu, a vymezil ustanovená období a stanovené hranice lidského přebývání, aby hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás.“ — Skutky 17:22–28.

10. Jak víme, že Bůh nebyl daleko od Adama, Evy a jejich dětí?

¹⁰ Bůh jistě nebyl daleko od svých lidských stvoření, Adama a Evy. Mluvil k nim, sděloval jim svá přikázání a přání. Bůh se také neskrýval před jejich syny Kainem  a Abelem. Dal radu nenávistnému Kainovi, když projevil závist kvůli bratrově oběti Bohu. Avšak místo aby Kain změnil svůj způsob uctívání, projevil žárlivou náboženskou nesnášenlivost a zavraždil svého bratra. — 1. Mojžíšova 2:15–17; 3:8–24; 4:1–16.

11. a) Co znamená řecké slovo pro „mučedníka“? b) Jak se stal Abel prvním mučedníkem?

¹¹ Abel se stal svou věrností Bohu až do smrti prvním mučedníkem. * Byl také prvním svědkem Jehovy a předchůdcem dlouhé řady svědků, kteří během celé historie zachovávali ryzost. Tak mohl Pavel prohlásit: „Vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain a skrze tuto víru obdržel svědectví, že je spravedlivý, neboť Bůh vydával svědectví ohledně jeho darů; a ačkoli zemřel, přece skrze ni mluví.“ — Hebrejcům 11:4.

12. Uveďte další příklady Jehovových věrných svědků.

¹² V témže dopise Hebrejcům vypisuje Pavel celou řadu věrných mužů a žen jako Noe, Abraham, Sára a Mojžíš, kteří svou ryzostí vytvořili ‚velký oblak svědků [řecky martyron]‘, a ti sloužili jako příklady a povzbuzení pro jiné, kteří chtěli znát pravého Boha a sloužit mu. Byli to muži a ženy, kteří měli vztah k Jehovovi Bohu. Hledali a nalezli ho. — Hebrejcům 11:1–12:1.

13. a) Proč je Ježíš vynikajícím zjevením Boží lásky? b) Jakým zvláštním způsobem je Ježíš příkladem pro své následovníky?

¹³ Mezi takovými svědky vynikl ten, jenž je v knize Zjevení popsán jako „Ježíš Kristus, ‚věrný svědek‘“. Ježíš  je dalším jasným svědectvím Boží lásky. Jan totiž napsal: „Kromě toho jsme sami spatřili a vydáváme svědectví, že Otec vyslal svého Syna jako Zachránce světa. Kdokoli vyznává, že Ježíš Kristus je Boží Syn, s tím zůstává Bůh ve spojení a on ve spojení s Bohem. A sami jsme poznali lásku, kterou má Bůh v našem případě, a uvěřili jí.“ Ježíš, narozený jako Žid, byl pravým svědkem a zemřel jako mučedník ve věrnosti svému Otci Jehovovi. Kristovi praví následovníci v průběhu staletí by měli být rovněž svědky pro něho a pravého Boha Jehovu. — Zjevení 1:5; 3:14; 1. Jana 4:14–16; Izajáš 43:10–12; Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8.

14. Jaká otázka teď potřebuje odpověď?

¹⁴ Izajášovo proroctví naznačilo, že návrat k pravému Bohu Jehovovi bude rysem „konečné části dnů“, jíž se v jiných částech Bible říká „poslední dny“. * Vzhledem k náboženské rozmanitosti a zmatku, které jsme popsali v této knize, vzniká otázka: Kdo v těchto posledních dnech, ve kterých žijeme, skutečně hledal pravého Boha, aby mu sloužil „duchem a pravdou“? Při hledání odpovědi musíme nejprve obrátit pozornost k událostem v 19. století. — Izajáš 2:2–4; 2. Timoteovi 3:1–5; Jan 4:23, 24.

Mladý muž hledá Boha

15. a) Kdo byl Charles Taze Russell? b) Uveďte některé z jeho náboženských pochybností.

¹⁵ V roce 1870 si začal horlivý mladý muž, Charles Taze Russell (1852–1916), klást mnoho otázek ohledně tradičních nauk křesťanstva. Jako mladík pracoval v otcově  galantérii v rušném průmyslovém městě Allegheny (nyní součást Pittsburgu) v americké Pensylvánii. Jeho náboženské zázemí bylo presbyteriánské a kongregační. Znepokojovaly ho však nauky jako predestinace a věčná muka v pekelném ohni. Jaké měl důvody pochybovat o těchto základních naukách některých náboženství křesťanstva? Napsal: „Bůh, který by použil svou moc ke stvoření lidských bytostí, o nichž by předvídal a které by předurčil, že budou věčně mučeny, by nemohl být ani moudrý ani spravedlivý ani milující. Jeho úroveň by byla nižší než úroveň mnoha lidí.“ — Jeremjáš 7:31; 19:5; 32:35; 1. Jana 4:8, 9.

16, 17. a) Jaké nauky hluboce zajímaly Russellovu biblickou studijní skupinu? b) Jaký velký spor vznikl a jak Russell odpověděl?

 ¹⁶ Ještě mu nebylo dvacet, když s jinými mladými muži vytvořil biblickou studijní skupinu, která se každý týden scházela. Začali rozebírat biblické učení o jiných námětech, jako nesmrtelnost duše a také Kristova výkupní oběť a jeho druhý příchod. V roce 1877, když bylo Russellovi pětadvacet let, prodal svůj podíl v otcově úspěšném podniku a nastoupil dráhu kazatele plným časem.

¹⁷ V roce 1878 měl velký spor s jedním svým spolupracovníkem, který zavrhl učení, že Kristova oběť mohla přinést smíření pro hříšníky. Ve své odpovědi Russell napsal: „Kristus pro nás svou smrtí a vzkříšením dosáhl různých dobrých věcí. Zastoupil nás ve smrti, zemřel jako spravedlivý za nespravedlivé — všichni byli nespravedliví. Ježíš Kristus z Boží milosti okusil smrt za každého člověka. . . Stal se původcem věčné záchrany pro všechny, kteří ho poslouchají.“ A pokračoval: „Vykoupit znamená koupit zpět. Co koupil Ježíš zpět pro všechny lidi? Život. Ztratili jsme jej neposlušností prvního Adama. Druhý Adam [Kristus] jej koupil zpět vlastním životem.“ — Marek 10:45; Římanům 5:7, 8; 1. Jana 2:2; 4:9, 10.

18. a) Co následovalo po sporu kvůli výkupnému? b) Jakým vzorem se řídili badatelé Bible ohledně darů?

¹⁸ Russell byl vždy pevným zastáncem nauky o výkupném, a proto zpřetrhal všechny svazky s tímto bývalým spolupracovníkem. V červenci 1879 začal Russell vydávat Sionskou Strážnou věž a hlasatele Kristovy přítomnosti, dnes po celém světě známou jako Strážná věž hlásající Jehovovo království. V roce 1881 spolu  s jinými oddanými křesťany založil nevýdělečnou biblickou společnost. Jmenovala se Traktátní společnost Sionské Strážné věže a dnes je známá jako Pensylvánská biblická a traktátní společnost Strážná věž, právní nástroj, který jedná ve prospěch svědků Jehovových. Od samého počátku Russell trval na tom, že se na sborových shromážděních nebudou konat sbírky ani se nebudou prostřednictvím publikací Strážné věže vyprošovat příspěvky. Lidé, kteří se připojovali k Russellovi v hlubokém studiu Bible, se stali známými prostě jako badatelé Bible.

Návrat k biblické pravdě

19. Jaké učení křesťanstva zavrhli badatelé Bible?

¹⁹ Dík svému studiu Bible zavrhli Russell a jeho společníci učení křesťanstva o tajemné „nejsvětější trojici“, vrozené nesmrtelnosti lidské duše a věčných mukách v pekelném ohni. Odmítali také, že by bylo třeba samostatné třídy duchovenstva školené v semináři. Chtěli se vrátit k pokorným počátkům křesťanství, kdy sbory vedli duchovně způsobilí starší bez pomyšlení na plat nebo peněžní odměnu. — 1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9.

20. Co zjistili badatelé Bible ohledně Kristovy parúsíe a roku 1914?

²⁰ Ve svém zkoumání Božího slova se badatelé Bible živě zajímali o proroctví Křesťanských řeckých písem ve vztahu ke „skonání světa“ a Kristovu „příchodu“. (Matouš 24:3, KB) Když se obrátili k řeckému textu, zjistili, že Kristův „příchod“ je vlastně parúsía neboli neviditelná přítomnost. Kristus tedy dal svým učedníkům informace o důkazech své neviditelné přítomnosti v čase konce, ne o budoucím viditelném příchodu. Spolu s tímto studiem měli badatelé Bible živou touhu porozumět biblické  chronologii ve vztahu ke Kristově přítomnosti. Všechny podrobnosti nepochopili, ale uvědomili si, že rok 1914 bude kritickým datem v lidských dějinách. — Matouš 24:3–22; Lukáš 21:7–33, Int.

21. Jakou odpovědnost cítili Russell a jeho spoluvěřící?

²¹ Russell věděl, že se musí vykonat velké kazatelské dílo. Byl si vědom Ježíšových slov zaznamenaných Matoušem: „A tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14; Marek 13:10) Badatelé Bible cítili před rokem 1914 naléhavost té činnosti. Věřili, že jejich kázání toho roku vyvrcholí, a proto soudili, že by měli vynaložit veškerou námahu, aby ostatním pomohli poznat „tuto dobrou zprávu o království“. Časem byla biblická kázání C. T. Russella vydávána v tisících novin po celém světě.

Zkoušky a změny

22–24. a) Jak reagovala většina badatelů Bible, když zemřel C. T. Russell? b) Kdo nastoupil po Russellovi jako prezident Společnosti Strážná věž?

²² V roce 1916 Charles Taze Russell náhle zemřel během kazatelské cesty napříč Spojenými státy ve věku čtyřiašedesáti let. Co se nyní stane s badateli Bible? Skončí, jako by byli následovníky pouhého člověka? Jak budou čelit zkouškám 1. světové války (1914–1918), vraždění, do něhož se brzy zapojí i Spojené státy?

²³ Reakci většiny badatelů Bible vystihla slova W. E. van Amburgha, úředníka Společnosti Strážná věž: „Toto velké světaširé dílo není dílem jedné osoby. Na to je příliš velké. Je to Boží dílo a nemění se. Bůh v minulosti používal mnoho služebníků a nepochybně jich ještě mnoho použije v budoucnosti. Nejsme zasvěceni člověku ani dílu nějakého člověka, ale tomu, abychom činili  Boží vůli, a Bůh nám ji zjeví prostřednictvím svého Slova a vedením prozřetelnosti. Bůh je stále u kormidla.“ — 1. Korinťanům 3:3–9.

²⁴ V lednu 1917 byl jako druhý prezident Společnosti Strážná věž zvolen Joseph F. Rutherford, právník a horlivý badatel Bible. Měl dynamickou osobnost a nedal se zastrašit. Věděl že Boží království se musí kázat. — Marek 13:10.

Obnovená horlivost a nové jméno

25. Jak reagovali badatelé Bible na výzvu v letech po první světové válce?

²⁵ Společnost Strážná věž pořádala v letech 1919 a 1922 ve Spojených státech sjezdy. Po pronásledování ve Spojených státech za 1. světové války to bylo pro tehdejších několik tisíc badatelů Bible jako nové letnice. (Skutky 2:1–4) Místo aby podlehli strachu z člověka, s ještě větší silou se chopili biblické výzvy, aby šli a kázali národům. V roce 1919 začala Společnost Strážná věž vydávat kromě Strážné věže ještě další časopis, nazývaný Zlatý věk a dnes po celém světě známý jako Probuďte se! Posloužil jako mocný nástroj k probouzení lidí, aby pochopili význam doby, v níž žijeme, a vybudovali si důvěru ve Stvořitelův slib pokojného nového světa.

26. a) Na jakou odpovědnost kladli badatelé Bible stále větší důraz? b) Jaké jasnější porozumění Bible obdrželi badatelé Bible?

²⁶ Během 20. a 30. let kladli badatelé Bible stále větší důraz na raně křesťanský způsob kázání — dům od domu. (Skutky 20:20) Každý věřící měl odpovědnost svědčit co nejvíce lidem o Kristově královském panství. Z Bible jasně pochopili, že velká sporná otázka, která stojí před lidstvem, je otázka univerzální svrchovanosti a že ji vyřeší Jehova Bůh, až rozdrtí Satana a všechna jeho zhoubná díla na zemi. (Římanům 16:20;  Zjevení 11:17, 18) V souvislosti s touto spornou otázkou ocenili, že záchrana člověka je až na druhém místě za ospravedlněním Boha jako právoplatného Svrchovaného panovníka. Proto budou muset být na zemi věrní svědkové ochotní svědčit o Božích předsevzetích a svrchovanosti. Jak byla tato potřeba uspokojena? — Job 1:6–12; Jan 8:44; 1. Jana 5:19, 20.

27. a) Jaká závažná událost se odehrála v roce 1931? b) Jaké jsou některé rysy, podle nichž se poznají svědkové?

²⁷ V červenci 1931 konali badatelé Bible sjezd v Columbu, Ohio, během něhož tisíce přítomných přijaly rezoluci. V ní radostně přijali „jméno, jež vyslovila ústa Pána Boha“, a prohlásili: „Přejeme si být známi a nazýváni tím jménem, totiž ‚svědkové Jehovovi‘.“ A od té doby se svědkové Jehovovi stali známými po celém světě nejen pro svou vyhraněnou víru, ale i pro svou horlivou službu dům od domu i na ulici. (Viz strany 356–7.) — Izajáš 43:10–12; Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8.

28. Jaké jasnější porozumění ohledně vlády Království obdrželi svědkové roku 1935?

²⁸ V roce 1935 svědkové dospěli k jasnějšímu pochopení ohledně nebeské třídy Království, jež bude panovat s Kristem, a ohledně jejích poddaných na zemi. Již věděli, že počet pomazaných křesťanů povolaných k nebeské spoluvládě s Kristem bude jen 144 000. Jaká tedy bude naděje ostatního lidstva? Vláda potřebuje k oprávnění své existence poddané. Tato nebeská vláda, Království, také bude mít milióny poslušných poddaných tady na zemi. Těch bude „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“, kteří volají: „Za záchranu vděčíme svému Bohu [Jehovovi], který sedí na trůnu, a Beránkovi [Kristu Ježíši].“ — Zjevení 7:4, 9, 10; 14:1–3; Římanům 8:16, 17.

29. Jaký úkol si uvědomili a přijali svědkové?

 ²⁹ Toto porozumění o velkém zástupu ukázalo svědkům Jehovovým, že mají před sebou obrovský úkol — najít a vyučit všechny ty milióny lidí, kteří hledají pravého Boha a kteří vytvoří „velký zástup“. Bude to znamenat mezinárodní vzdělávací kampaň. Bude to vyžadovat školené řečníky a služebníky. Bude zapotřebí škol. To vše si představil následující prezident Společnosti Strážná věž.

Celosvětové pátrání po těch, kteří hledají Boha

30. Jaké události 30. a 40. let dolehly na svědky?

³⁰ V roce 1931 bylo necelých 50 000 svědků v méně než padesáti zemích. Události 30. a 40. let jim kázání nijak neusnadnily. Toto období znamenalo vzestup fašismu a nacismu a vypuknutí 2. světové války. V roce 1942 zemřel J. F. Rutherford. Společnost Strážná věž bude potřebovat silné vedení, aby kázání svědků Jehovových dosáhlo dalšího rozmachu.

31. Co začalo roku 1943, aby se rozšířilo kázání dobré zprávy?

³¹ V roce 1942 byl jako třetí prezident Společnosti Strážná věž vybrán šestatřicetiletý Nathan H. Knorr. Byl to energický organizátor, který jasně chápal, že je nutné co nejrychleji podpořit kázání dobrého poselství po celém světě, i když národy byly dosud zmítány světovou válkou. Proto okamžitě uskutečnil plán vytvořit školu pro výcvik misionářů, jež dostala název Biblická škola Strážné věže Gilead. * První stovka studentů, všichni služebníci plným časem, nastoupila v lednu 1943. Intenzívně téměř půl roku studovali Bibli a s ní související  služební předměty, než byli vysláni za svým přidělením, a to hlavně do ciziny. Do roku 1990 graduovalo ve škole 89 tříd a z Gileadu vyšly tisíce služebníků, aby sloužily po celém světě.

32. Jaký pokrok udělali svědkové Jehovovi od roku 1943?

³² V roce 1943 to bylo jen 126 329 svědků, kteří kázali v 54 zemích. Přes surový odpor nacismu, fašismu, komunismu a Katolické akce, stejně jako takzvaných demokracií během 2. světové války, dosáhli svědkové Jehovovi do roku 1946 vrcholného počtu přes 176 000 zvěstovatelů Království. O čtyřiačtyřicet let později jich bylo činných téměř čtyři milióny ve více než 200 zemích, ostrovech a územích. Jejich totožnost jasně určená jménem a činností bezpochyby přispěla k tomu, aby se stali známými po celém světě. Jejich výkonnost však velmi ovlivnily i jiné činitele. — Zecharjáš 4:6.

Biblická vzdělávací organizace

33. Proč mají svědkové Jehovovi sály království?

³³ Svědkové Jehovovi konají týdně shromáždění ke studiu Bible ve svých sálech království, jež slouží více než 63 000 sborů po celé zemi. Tato shromáždění nejsou založena na rituálu ani na citech, ale na získávání přesného poznání Boha, jeho Slova a jeho předsevzetí. Proto se svědkové Jehovovi scházejí třikrát týdně, aby zvětšovali své porozumění Bible a učili se, jak kázat a vyučovat jiné jejímu poselství. — Římanům 12:1, 2; Filipanům 1:9–11; Hebrejcům 10:24, 25.

34. Co je účelem školy teokratické služby?

³⁴ Například jedno shromáždění uprostřed týdne zahrnuje školu teokratické služby, do níž se mohou přihlásit členové sboru. Tato škola, jíž předsedá způsobilý křesťanský starší, slouží ke školení mužů, žen a dětí v umění vyučovat a vyjadřovat se ve shodě s biblickými  zásadami. Apoštol Pavel prohlásil: „Ať je váš výrok vždy líbezný, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ Svědkové se také na svých shromážděních učí, jak pronášet poselství o Království „s mírností a hlubokou úctou“. — Kolosanům 4:6; 1. Petra 3:15.

35. Uveďte některá jiná shromáždění svědků Jehovových. K čemu jsou prospěšná?

³⁵ Jiný den se svědkové scházejí, aby si vyslechli pětačtyřicetiminutovou biblickou přednášku, po níž  následuje hodinová sborová úvaha (pomocí otázek a odpovědí) o biblickém námětu, jenž se týká křesťanského učení nebo chování. Členové sboru se mohou svobodně podílet. Každý rok se svědkové také účastní tří větších shromáždění, sjezdů, trvajících od jednoho do čtyř dnů, kde se jich obvykle shromáždí tisíce, aby naslouchaly biblickým přednáškám. Díky těmto a jiným volně přístupným shromážděním každý svědek prohlubuje své poznání Božích slibů ohledně země a lidstva a k tomu získává výbornou výchovu v křesťanské mravnosti. Každý je přitahován blíže k pravému Bohu, Jehovovi, tím, že se řídí učením a příkladem Krista Ježíše. — Jan 6:44, 65; 17:3; 1. Petra 1:15, 16.

Jak jsou svědkové organizováni?

36. a) Mají svědkové placenou třídu duchovenstva? b) Kdo se tedy ujímá vedení ve sboru?

³⁶ Je logické, že konají-li svědkové shromáždění a jsou organizováni, aby kázali, musí mít někoho, kdo se ujímá vedení. Nemají však placenou třídu duchovenstva ani charismatického vůdce, k němuž by vzhlíželi. (Matouš 23:10) Ježíš řekl: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.“ (Matouš 10:8; Skutky 8:18–21) V každém sboru jsou duchovně způsobilí starší a služební pomocníci, z nichž mnozí mají světské zaměstnání a starají se o rodinu, a ti se dobrovolně ujímají vedení ve vyučování a řízení sboru. To přesně odpovídá vzoru stanovenému křesťany z prvního století. — Skutky 20:17; Filipanům 1:1; 1. Timoteovi 3:1–10, 12, 13.

37. Jak jsou jmenováni starší a služební pomocníci?

³⁷ Jak jsou ale tito starší a služební pomocníci jmenováni? Jejich jmenování se koná pod dozorem vedoucího  sboru pomazaných starších z různých zemí, jejichž úkol je obdobný tomu, který vykonával sbor apoštolů a starších v Jeruzalémě, když se ujímal vedení v raném křesťanském sboru. Jak jsme viděli v 11. kapitole, žádný apoštol neměl prvenství před ostatními. Činili rozhodnutí jako skupina, a tato rozhodnutí byla uznávána sbory rozptýlenými po celém starověkém římském světě. — Skutky 15:4–6, 22, 23, 30, 31.

38. Jaké úlohy plní vedoucí sbor?

³⁸ Stejné uspořádání platí u dnešního vedoucího sboru svědků Jehovových. Mají každý týden schůzky ve svém světovém ústředí v Brooklynu v New Yorku a odtud pak posílají pokyny výborům odboček po celém světě, které dozírají na služební činnost v každé zemi. Tím, že se svědkové Jehovovi řídí příkladem  nejranějších křesťanů, dokázali pokrýt obrovské rozlohy země kázáním dobré zprávy o Božím království. Tato práce pokračuje v celosvětovém měřítku. — Matouš 10:23; 1. Korinťanům 15:58.

Sbíhají se k pravému Bohu

39. a) Proč jsou svědkové neutrální v politických otázkách? b) Jak se daří svědkům pod zákazem?

³⁹ Během 20. století se svědkům Jehovovým dařilo po celé zemi. Platí to i v zemích, kde byli zakázáni nebo veřejně odsouzeni. Tyto zákazy vydávaly většinou režimy, které nepochopily neutrální postoj svědků Jehovových k politickým a nacionalistickým záležitostem tohoto světa. (Viz rámeček, strana 347.) Přesto se v takových zemích desetitisíce lidí obrátily k Božímu království jako jediné pravé naději na mír a bezpečnost pro lidstvo. Ve většině národů bylo vydáno ohromné svědectví  a nyní jsou všude milióny činných svědků. — Viz tabulku, strana 361.

40, 41. a) Co nyní očekávají svědkové Jehovovi? b) Na jakou otázku je ještě nutno odpovědět?

⁴⁰ Se svou křesťanskou láskou a se svou nadějí na „nové nebe a novou zemi“ svědkové Jehovovi vzhlížejí k blízké budoucnosti, kdy události, jež otřesou světem, brzy ukončí všechno bezpráví, zkaženost a nespravedlnost na této zemi. Proto budou dále navštěvovat své bližní v upřímné snaze přivést lidi s poctivým srdcem blíž k pravému Bohu Jehovovi. — Zjevení 21:1–4; Marek 13:10; Římanům 10:11–15.

⁴¹ A co přinese podle biblického proroctví budoucnost lidstvu, náboženství a této znečištěné zemi? Na tuto životně důležitou otázku odpoví poslední kapitola. — Izajáš 65:17–25; 2. Petra 3:11–14.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 347]

Křesťanská neutralita v pohanském Římě

Ve shodě se zásadami lásky a pokoje, jimž vyučoval Ježíš, a na základě osobního studia Božího slova se raní křesťané nechtěli účastnit válek ani se učit bojovat. Ježíš řekl: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ — Jan 18:36.

Ještě v roce 295 n. l. byl Maximilianus z Theveste, syn římského vysloužilce, povolán k vojenské službě. Když se ho prokonzul ptal na jméno, odpověděl: „Proč chceš znát mé jméno? Svědomí mi nedovoluje vojenskou službu: jsem křesťan. . . Nemohu sloužit; nemohu zhřešit proti svému svědomí.“ Prokonzul ho varoval, že přijde o život, když neposlechne. „Nebudu sloužit. Můžeš mě setnout, ale nebudu sloužit mocnostem tohoto světa; chci sloužit svému Bohu.“ — An Historian’s Approach to Religion (Historikův přístup k náboženství) od Arnolda Toynbeea.

V nové době vedlo osobní studium Bible jednotlivé svědky Jehovovi po celém světě k tomu, aby se řídili svědomím a zaujali podobný postoj. V některých zemích mnozí zaplatili nejvyšší cenu, zejména v nacistickém Německu, kde byli během 2. světové války stříleni, věšeni a stínáni. Avšak jejich celosvětová jednota založená na křesťanské lásce nikdy nebyla zlomena. Nikdo nikdy nezemřel ve válce rukou některého z křesťanských svědků Jehovových. Jak odlišné mohly být lidské dějiny, kdyby každý vyznavač křesťanství také žil podle Kristova pravidla lásky! — Římanům 13:8–10; 1. Petra 5:8, 9.

 [Rámeček a obrázky na straně 356 a 357]

Čemu věří svědkové Jehovovi

Otázka: Co je duše?

Odpověď: V Bibli je duše (hebrejsky nefeš, řecky psyché) osoba nebo živočich nebo život, z něhož se ta osoba nebo živočich těší.

„A Bůh dále řekl: ‚Ať země vydá živé duše, podle jejich druhů, domácí zvíře a pohybujícího se živočicha a divoké zemské zvíře podle jeho druhu.‘. . . A Jehova Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ — 1. Mojžíšova 1:24; 2:7.

Zvířata a člověk JSOU živé duše. Duše není něco samostatně existujícího. Může zemřít, a také umírá. „Pohleďte, všechny duše — patří mně. Jak duše otcova, tak rovněž duše synova — patří mně. Duše, která hřeší — ta zemře.“ — Ezekiel 18:4.

Otázka: Je Bůh trojice?

Odpověď: Svědkové Jehovovi věří, že Jehova je Svrchovaný Pán vesmíru, který nemá sobě rovného. „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5. Mojžíšova 6:4) Kristus Ježíš jako Slovo byl duchovní stvoření a přišel na zem v poslušnosti vůle svého Otce. Je Jehovovi podřízen. „Ale až mu [Kristu] bude podřízeno všechno, potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.“ — 1. Korinťanům 15:28; viz také Matouše 24:36; Marka 12:29; Jana 1:1–3, 14–18; Kolosanům 1:15–20.

  Svatý duch je Boží činná síla neboli energie v činnosti, ne osoba. — Skutky 2:1–4, 17, 18.

Otázka: Uctívají svědkové Jehovovi modly?

Odpověď: Svědkové Jehovovi nepěstují modlářství žádného druhu, ať se týká model, osob nebo organizací.

„Víme, že modla není ve světě nic a že není žádný Bůh kromě jednoho. Ačkoli jsou totiž takoví, kteří jsou nazýváni ‚bohy‘, ať v nebi nebo na zemi, právě jako je mnoho ‚bohů‘ a mnoho ‚pánů‘, pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno a my pro něho; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno a my skrze něho.“ — 1. Korinťanům 8:4–6; viz také Žalm 135:15–18.

Otázka: Slouží svědkové Jehovovi mši nebo účastní se přijímání?

Odpověď: Svědkové Jehovovi nevěří v transsubstanciaci, což je římskokatolická nauka. Přesto slaví Pánovu večeři v den odpovídající židovskému 14. nisanu (obvykle v březnu nebo dubnu) jako každoroční připomínku Kristovy smrti. Na tom shromáždění si ve sboru podávají nekvašený chléb a červené víno jako symbol Kristova bezhříšného těla a obětní krve. Ze symbolů přijímají jen ti, kteří mají naději panovat s Kristem v jeho nebeském království. — Marek 14:22–26; Lukáš 22:29; 1. Korinťanům 11:23–26; Zjevení 14:1–5. *

[Obrázky]

Svědkové Jehovovi se pravidelně scházejí v sálech království ke studiu Bible

Sály království: Ichihara City, Japonsko (vedlejší strana) a Boituva v Brazílii

[Poznámka pod čarou]

[Tabulka na straně 361]

Některé země, kde káží svědkové

Země Činných svědků

Argentina 88 000

Austrálie 55 000

Brazílie 328 000

Británie 126 000

Filipíny 110 000

Finsko 18 000

Francie 118 000

Indie 12 000

Itálie 187 000

Japonsko 159 000

Jihoafrická republika 52 000

Kanada 105 000

Kolumbie 50 000

Korea 67 000

Libanon 3 000

Maďarsko 12 000

Mexiko 336 000

Německo 158 000

Nigérie 151 000

Polsko 102 000

Portoriko 25 000

Portugalsko 39 000

Řecko 25 000

Salvádor 20 000

Španělsko 88 000

U.S.A. 893 000

Venezuela 56 000

Zambie 78 000

25 pod zákazem 99 000

Světová čísla za rok 1991 66 000 sborů 4 279 000 svědků

[Obrázky na straně 346]

NA mírové soše OSN stojí: „Překováme své meče v radlice“; na „Izajášově zdi“ je uveden biblický text

[Obrázek na straně 351]

Svědkové Jehovovi věří v Kristovu výkupní oběť za hříchy lidstva

[Obrázky na straně 363]

Sjezdové sály svědků Jehovových: letecký pohled na sál v East Pennines, Anglie

Sjezdový sál ve Fort Lauderdale na Floridě, USA, používaný pro anglické, španělské a francouzské programy

[Obrázky na straně 364]

Světové ústředí Společnosti Strážná věž v Brooklynu, New York; (shora vlevo) kanceláře, tiskárny a obytné budovy (zvýrazněné)

[Obrázky na straně 365]

Kanceláře odboček Strážné věže (odshora vlevo) v Jižní Africe, ve Španělsku a na Novém Zélandě