Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč se zajímat o jiná náboženství?

Proč se zajímat o jiná náboženství?

1. KAPITOLA

Proč se zajímat o jiná náboženství?

1–7. Jaké jsou některé z projevů různých světových náboženství?

AŤ žijete kdekoli, bezpochyby jste viděli na vlastní oči, jak náboženství ovlivňuje život miliónů lidí a snad i váš. V zemích, kde se pěstuje hinduismus, často vidíte lidi konat púdžu — obřad, k němuž patřívají oběti bohům v podobě kokosových ořechů, květů a jablek. Kněz nanáší věřícím na čelo tečku červeného nebo žlutého barviva, tilak. Milióny lidí se také každý rok scházejí k řece Ganze, aby se očistily jejími vodami.

2 katolických zemích uvidíte lidi, jak se modlí v kostelech a katedrálách s křížkem nebo růžencem v ruce. Kuličky růžence se používají k počítání modliteb předkládaných v oddanosti Marii. A není těžké rozpoznat jeptišky a kněze podle jejich černého oblečení.

3 protestantských zemích je záplava modliteben a kostelů, a farníci se v neděli zpravidla obléknou do svátečního a shromáždí se, aby zpívali nábožné písně a poslechli si kázání. Jejich duchovní často nosí černý oblek a zvláštní kněžský kolárek.

4 islámských zemích uslyšíte hlasy muezzinů, muslimských vyvolávačů, kteří pětkrát denně z minaretů vyzývají věrné k salátu neboli obřadné modlitbě. Na Svatý korán pohlížejí jako na islámský svatý spis. Podle islámské víry byl zjeven Bohem a předán proroku Mohamedovi skrze anděla Gabriela v sedmém století n. l.

5 Na ulicích mnoha buddhistických zemí je jako znamení zbožnosti vidět mnichy, obvykle v šafránovém, černém nebo červeném rouše. Věkovité chrámy se sochami usměvavého Buddhy dokazují starobylost buddhistické víry.

6 Šintoismus, který se pěstuje hlavně v Japonsku, vstupuje do každodenního života rodinnými oltáříky a oběťmi předkům. Japonci se neostýchají modlit se za ty nejsvětštější věci, dokonce i za úspěch při zkouškách ve škole.

7 Jinou náboženskou činnost známou po celém světě provozují lidé, kteří chodí dům od domu a stojí na ulicích s Biblemi a biblickou literaturou. Při pohledu na časopisy Strážná věž Probuďte se! téměř každý pozná, že ti lidé jsou svědkové Jehovovi.

8. Co naznačují dějiny náboženské oddanosti?

8 O čem svědčí tato veliká celosvětová rozmanitost náboženské oddanosti? O tom, že lidstvo má již po tisíciletí duchovní potřeby a touhy. Člověk žije se svými zkouškami a břemeny, svými pochybnostmi a otázkami, k nimž patří i hádanka smrti. Náboženské cítění se projevovalo mnoha různými způsoby, když se lidé obraceli k Bohu nebo ke svým bohům a hledali požehnání a útěchu. Náboženství se také snaží odpovědět na velké otázky: Proč jsme zde? Jak bychom měli žít? Co přinese lidstvu budoucnost?

9. V jakém smyslu má většina lidí ve svém životě nějakou formu náboženské oddanosti?

9 Naproti tomu existují milióny lidí, kteří nevyznávají žádné náboženství ani víru v nějakého boha. Jsou ateisté. Jiní, agnostici, věří, že Bůh je neznámý a pravděpodobně nepoznatelný. To však samozřejmě neznamená, že jsou to lidé bez zásad a etiky, stejně jako náboženství neznamená, že někdo zásady a etiku má. Bereme-li však náboženství jako „oddanost nějaké zásadě, důslednou věrnost, svědomitost, zbožnou náklonnost či příchylnost“, potom projevuje ve svém životě nějakou formu náboženské oddanosti většina lidí včetně ateistů a agnostiků. — The Shorter Oxford English Dictionary (Kratší oxfordský anglický slovník).

10. Má náboženství vliv na moderní svět? Znázorni.

10 S tolika náboženstvími ve světě, který je díky rychlejší dopravě a sdělovacím prostředkům stále menší a menší, je vliv různých vyznání na celém světě patrný, ať se nám to líbí nebo ne. Rozhořčení, které vypuklo v roce 1989 kvůli knize Satanské verše, napsané, jak někteří říkají, ‚odpadlým muslimem‘, je jasným svědectvím o tom, jak se může náboženské cítění projevit ve světovém měřítku. Islámští vůdci se dožadovali zákazu knihy, a dokonce usmrcení autora. Proč reagují někteří lidé ve věcech náboženství tak bouřlivě?

11. Proč není nesprávné zkoumat jiné víry?

11 Máme-li na to najít odpověď, je třeba vědět něco o pozadí světových náboženství. Geoffrey Parrinder konstatuje v knize World Religions—From Ancient History to the Present (Světová náboženství — od starověkých dějin k dnešku): „Studium různých náboženství nemusí znamenat, že jsme nevěrní vlastní víře; ta se může naopak rozšířit tím, že vidíme, jak jiní lidé pátrali po skutečném stavu věcí a byli obohaceni svým hledáním.“ Poznání vede k porozumění a porozumění ke snášenlivosti vůči lidem, kteří mají jiný názor.

Proč zkoumat?

12. Jaké činitele obvykle rozhodují o něčím náboženství?

12 Mysleli jste si někdy, nebo i řekli: ‚Mám své vlastní náboženství. Je to velmi osobní věc. S jinými o ní nehovořím‘? Je pravda, že náboženství je velmi osobní — prakticky od narození nám rodiče a příbuzní vštěpují do mysli náboženské nebo etické představy. V důsledku toho se obvykle držíme náboženských ideálů svých rodičů a prarodičů. Náboženství se stalo takřka věcí rodinné tradice. K čemu to vede? K tomu, že v mnoha případech nám naše náboženství vybrali jiní. Je to prostě otázka místa a doby narození. Neboli, jak naznačil historik Arnold Toynbee, příslušnost jedince k určité víře je často určena „zeměpisnou náhodou jeho místa narození“.

13, 14. Proč není rozumné předpokládat, že náboženství, v němž se někdo narodil, je automaticky schválené Bohem?

13 Je však rozumné předpokládat, že náboženství předané při narození je nutně celá pravda? Pokud jste se narodili v Itálii nebo v Jižní Americe, pak jste pravděpodobně neměli na vybranou a byli jste vychováni jako katolíci. Pokud jste se narodili v Indii, asi jste se automaticky stali hindy, nebo v případě Pandžábu snad sikhy. Jestliže vaši rodiče byli z Pákistánu, budete zřejmě muslimy. A jestliže jste se narodili v několika posledních desetiletích v socialistické zemi, neměli jste možná na vybranou a byli jste vychováni jako ateisté. — Galaťanům 1:13, 14; Skutky 23:6.

14 Je tedy náboženství, v kterém se člověk narodil, automaticky to pravé, schválené Bohem? Kdyby se lidstvo po celá tisíciletí řídilo touto myšlenkou, mnozí by dodnes pěstovali primitivní šamanismus a starověké kulty plodnosti na základě úsudku: ‚Co bylo dobré pro mé předky, je dost dobré i pro mne.‘

15, 16. Jaký prospěch přináší zkoumání jiných náboženství?

15 Při široké škále náboženského projevu, která se během uplynulých šesti tisíc let vytvořila na celém světě, se přinejmenším vzděláme a rozšíříme svůj obzor, jestliže pochopíme, čemu věří jiní a jak jejich víra vznikla. A možná, že nám to také otevře výhled na konkrétnější naději do budoucnosti.

16 V mnoha zemích dnes díky přistěhovalectví a pohybu obyvatelstva vedle sebe žijí lidé s různým náboženstvím. Proto může vést pochopení stanoviska druhého k smysluplnější výměně myšlenek a rozhovorům mezi lidmi různé víry. Snad se tak zruší i trochu nenávisti ve světě, jež je založena na náboženských rozporech. Lidé spolu samozřejmě mohou hluboce nesouhlasit ohledně náboženské víry, ale není důvod nenávidět někoho jen proto, že má jiný názor. — 1. Petra 3:15; 1. Jana 4:20, 21; Zjevení 2:6.

17. Proč bychom neměli nenávidět ty, jejichž náboženské smýšlení se liší od našeho?

17 Starověký židovský zákon stanovil: „Nebudeš nenávidět bratra svého v srdci svém, domlouvaje napomeneš druha svého, abys nenosil kvůli němu hřích. Nebudeš se mstíti a nebudeš nevražiti na syny lidu svého a milovati budeš bližního svého jako sebe sama. Já jsem Hospodin [Jehova].“ (3. Mojžíšova 19:17, 18PKM) Zakladatel křesťanství prohlásil: „Ale vám, kteří nasloucháte, říkám: Milujte dál své nepřátele, čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí,. . . a vaše odměna bude velká a vy budete syny Nejvyššího, protože je laskavý k nevděčným a ničemným.“ (Lukáš 6:27, 35) Pod záhlavím „Zkoušená“ uvádí Korán podobnou zásadu (súra 60:7, K): „Možná, že Bůh způsobí, že mezi vámi a těmi, s nimiž jste v nepřátelství, zavládne láska, neboť Bůh je všemohoucí a Bůh je nejvýš odpouštějící a slitovný.“

18. Jak záleží na tom, čemu člověk věří?

18 Ovšem zatímco snášenlivost a porozumění jsou potřebné, neznamená to, že je jedno, čemu kdo věří. Historik Geoffrey Parrinder prohlásil: „Někdy se říká, že všechna náboženství mají stejný cíl nebo že jsou rovnocennými cestami k pravdě, nebo dokonce že všechna učí tytéž nauky. . . Přesto dávní Aztékové, kteří zvedali k slunci tepající srdce svých obětí, jistě neměli tak dobré náboženství jako vyznavači pokojného Buddhy.“ A dále, když jde o uctívání, neměl by snad sám Bůh rozhodovat, co je a co není přijatelné? — Micheáš 6:8.

Jak by se mělo náboženství měřit?

19. Jak by mělo náboženství ovlivnit chování člověka?

19 Většina náboženství sice má soubor článků víry neboli nauk, ale ty často mohou tvořit velmi složitou teologii přesahující chápání průměrného laika. Přesto v každém případě platí zákon příčiny a následku. Náboženské učení by mělo ovlivňovat osobnost a běžné chování každého věřícího. V chování každého člověka se tedy normálně bude ve větší nebo menší míře zrcadlit jeho náboženské zázemí. Jaký účinek má na vás vaše náboženství? Vytváří vaše náboženství laskavější lidi? Štědřejší, poctivější, pokornější, snášenlivější a soucitnější? To jsou rozumné otázky, protože jeden velký náboženský učitel, Ježíš Kristus, konstatoval: „Každý dobrý strom nese znamenité ovoce, ale každý prohnilý strom nese bezcenné ovoce; dobrý strom nemůže nést bezcenné ovoce ani prohnilý strom nemůže nést znamenité ovoce. Každý strom, který nenese znamenité ovoce, je podťat a vhozen do ohně. Skutečně tedy poznáte ty lidi podle jejich ovoce.“ — Matouš 7:17–20.

20. Jaké otázky vyvstávají ohledně náboženství a dějin?

20 Světové dějiny nás jistě vedou k zamyšlení a k otázce, jakou úlohu hrálo náboženství v mnoha válkách, které ničily lidstvo a působily nepředstavitelné utrpení. Proč tolik lidí zabíjelo a bylo zabíjeno ve jménu náboženství? Křižácké výpravy, inkvizice, konflikty na Středním východě a v Severním Irsku, vraždění mezi Íránem a Irákem (1980–1988), srážky hindů a sikhů v Indii — všechny tyto události jistě nutí myslící lidi, aby si kladli otázky ohledně náboženské víry a etiky. — Viz rámeček dole.

21. Jaké ovoce například přineslo křesťanstvo?

21 Svým pokrytectvím na tomto poli proslula zejména říše křesťanstva. V obou světových válkách zabíjel na pokyn „křesťanských“ politických vůdců katolík katolíka a protestant protestanta. Přitom Bible proti sobě jasně staví skutky těla a ovoce ducha. O skutcích těla říká, že to jsou „smilstvo, nečistota, nevázané chování, modlářství, provozování spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci. Pokud jde o tyto věci, předem vás varuji, stejně jako jsem vás předem varoval, že ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království.“ Přesto takzvaní křesťané po staletí dělají tyto věci a jejich duchovenstvo nad jejich chováním často přimhuřuje oči. — Galaťanům 5:19–21.

22, 23. Jaké ovoce by mělo naproti tomu nést pravé náboženství?

22 Naproti tomu pozitivní ovoce ducha je popsáno jako „láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Proti tomu není zákon.“ Takové pokojné ovoce by měla nést všechna náboženství. Ale děje se to? Přináší je vaše náboženství? — Galaťanům 5:22, 23.

23 Proto by tato kniha, která zkoumá, jak lidstvo hledalo Boha prostřednictvím světových náboženství, měla dát odpověď na některé z našich otázek. Podle jakých měřítek by se však mělo náboženství posuzovat? Kdo stanoví normy?

‚Pro mne je moje náboženství dost dobré‘

24, 25. Co je výzvou pro každého, pokud jde o jeho náboženství?

24 Mnoho lidí odbývá náboženské rozhovory slovy: ‚Pro mne je moje náboženství dost dobré. Nikomu neubližuji, a když mohu, pomohu.‘ Stačí to však opravdu? Jsou naše osobní měřítka náboženství dostačující?

25 Jestliže je náboženství „projev víry a hluboké úcty člověka k nadlidské moci, jež je vyznávána jako stvořitel a vládce vesmíru“, jak uvádí jeden slovník, potom bychom se jistě měli ptát: Je mé náboženství dost dobré pro stvořitele a vládce vesmíru? V tom případě by měl také stvořitel právo stanovit, co je přijatelné chování, uctívání a učení, a co ne. K tomu musí zjevit lidstvu svou vůli a takové zjevení musí být snadno dostupné a přístupné všem. Navíc by měla být jeho zjevení vždy souladná a logická, přestože byla dávána ve staletých odstupech. A to je výzva pro každého — prozkoumat důkazy a sám se přesvědčit, jaká je přijatelná Boží vůle.

26. Která svatá kniha by měla posloužit jako měřítko pravého uctívání? Proč?

26 Jedna z nejstarobylejších knih, které se prohlašují za inspirované Bohem, je Bible. Je to také nejrozšířenější a nejpřekládanější kniha v celých dějinách. Téměř před dvěma tisíci lety prohlásil jeden z jejích pisatelů: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Římanům 12:2) Co bude zdrojem takových důkazů? Týž pisatel řekl: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ Proto by měla inspirovaná Bible sloužit jako spolehlivé měřítko pravého a přijatelného uctívání. — 2. Timoteovi 3:16, 17.

27. a) Jaké jsou svaté spisy některých světových náboženství? b) Jaké by měly být jejich nauky ve srovnání s biblickými?

27 Nejstarší část Bible časově předchází všechny jiné náboženské spisy světa. Tóra, neboli prvních pět knih Bible, Zákon zapsaný pod inspirací Mojžíšem, se datuje do 15. a 16. století př. n. l. Pro srovnání: hinduistický spis Rgvéda (sbírka zpěvů) byl dokončen kolem roku 900 př. n. l. a netvrdí o sobě, že je božsky inspirován. Buddhistický „kánon Tří košů“ je datován do pátého století př. n. l. Korán, o němž se tvrdí, že byl předán Bohem prostřednictvím anděla Gabriela, pochází ze sedmého století n. l. Kniha Mormonova, podle zpráv předaná Josephu Smithovi ve Spojených státech andělem jménem Moroni, je výtvorem 19. století. Jestliže jsou některé tyto spisy božsky inspirované, jak tvrdí někteří, potom by to, co předkládají jako náboženské vedení, nemělo odporovat naukám Bible, která je původním inspirovaným pramenem. Měly by také odpovídat na některé nejobtížnější otázky, které si lidstvo klade.

Otázky, jež vyžadují odpověď

28. Uveďte některé otázky, jež vyžadují odpověď.

28 1. Učí Bible to, co učí většina náboženství a čemu věří mnoho lidí, že totiž lidé mají nesmrtelnou duši a smrt ji přenáší do jiné říše, „na onen svět“, do nebe, pekla nebo očistce, nebo že se duše vrací převtělováním?

2. Učí Bible, že Svrchovaný Pán vesmíru nemá jméno? Učí, že je to jeden Bůh, nebo tři osoby v jednom Bohu, nebo mnoho bohů?

3. Jaké bylo podle Bible Boží původní předsevzetí, když bylo lidstvo stvořeno k životu na zemi?

4. Učí Bible, že bude země zničena? Nebo poukazuje jen na konec neboli závěr zkaženého světového systému?

5. Jak lze skutečně dosáhnout vnitřního pokoje a záchrany?

29. a) Jakou základní zásadou bychom se měli řídit při hledání pravdy? b) Jaké odpovědi na naše otázky dává Bible?

29 Každé náboženství odpovídá jinak, ale nakonec bychom ve svém hledání „náboženství čistého“ měli dospět k závěrům, k nimž bychom podle Božího přání opravdu měli dospět. (Jakub 1:27; AS, KB) Proč to můžeme říci? Protože naší základní zásadou bude: „Ať Bůh je shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář, jak je dokonce napsáno: ‚Aby ses prokázal jako spravedlivý ve svých slovech a abys zvítězil, když jsi souzen.‘“ — Římanům 3:4. *

30. Jaké jsou některé otázky, o nichž se bude uvažovat v následující kapitole?

30 Když nyní máme základnu pro zkoumání světových náboženství, obraťme se k počátkům lidského hledání duchovních věcí. Co víme o tom, jak začalo náboženství? Jaké způsoby uctívání se vytvořily u starověkých a snad přírodních národů?

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 16]

Všechna náboženství by měla nést pokojné ovoce. Ale děje se to?

[Rámeček na straně 14]

Náboženství, láska a nenávist

▪ „Náboženské války bývají zvlášť zuřivé. Když lidé bojují o území pro ekonomické výhody, dospívají k bodu, kdy se bitva nevyplácí, a tak uzavřou kompromis. Když je příčinou náboženství, kompromis a smiřování se zdají zlem.“ — Roger Shinn, profesor společenské etiky, Svazový teologický seminář, New York.

▪ „Lidé se budou pro náboženství hádat, psát pro ně, bojovat pro ně, umírat pro ně; všechno jiné než pro ně žít. . . Tam, kde pravé náboženství zabránilo jednomu zločinu, falešná náboženství poskytla záminku pro tisíc.“ — Charles Caleb Colton (1825).

▪ „Máme právě dost náboženství na to, abychom nenáviděli, ale ne dost na to, abychom se navzájem milovali.“ — Jonathan Swift (1667–1745).

▪ „Lidé nikdy nepáchají zlo tak plně a vesele, jako když je páchají z náboženského přesvědčení.“ — Blaise Pascal (1623–1662).

▪ „Pravým účelem vyššího náboženství je vyzařovat duchovní rady a pravdy, které jsou jeho podstatou, do tolika duší, do kolika jen může dosáhnout, aby tak každá z těchto duší mohla naplnit pravý cíl Člověka. Pravým cílem Člověka je oslavovat Boha a těšit se z Něho navždy.“ — Arnold Toynbee, historik.

[Obrázky na straně 4]

Hindové ctí řeku Gangu — nazývanou Ganga Ma neboli matka Ganga

Upřímní katolíci se při používání růžence obracejí k Marii

V některých buddhistických zemích většina mužů slouží nějaký čas jako mniši v šafránovém rouchu

Věřící muslimové podnikají aspoň jednou pouť do Mekky

[Obrázek na straně 6]

Svědkové Jehovovi, v celém světě známí svou kazatelskou činností, v jednom japonském městě

[Obrázek na straně 9]

Dítě křtěné v jedné církvi křesťanstva. Je náboženství, v němž se člověk narodil, nutně to pravé?

[Obrázek na straně 11]

Aztécká lidská oběť — jsou všechna náboženství skutečně „rovnocennými cestami k pravdě“?

[Obrázek na straně 13]

Milióny lidí zabíjely a byly zabíjeny ve jménu náboženství