Přejít k článku

Přejít na obsah

Reformace — Hledání se obrátilo jiným směrem

Reformace — Hledání se obrátilo jiným směrem

13. KAPITOLA

Reformace — Hledání se obrátilo jiným směrem

1, 2. a) Jak popisuje jedna kniha o reformaci středověkou římskokatolickou církev? b) Jaké otázky ohledně římské církve jsou vzneseny?

„SKUTEČNOU tragédií středověké církve je to, že nešla s dobou. . . Zdaleka nebyla pokroková, zdaleka neposkytovala duchovní vedení, ale byla zpátečnická a úpadková, zkažená ve všech svých údech.“ To říká kniha The Story of the Reformation (Příběh reformace) o mocné římskokatolické církvi, která ovládala většinu Evropy od 5. do 15. století n. l.

2 Jak klesla římská církev ze svého všemocného postavení a stala se ‚úpadkovou a zkaženou‘? Jak to, že papežství, které si činilo nárok na apoštolskou posloupnost, neposkytovalo ani „duchovní vedení“? A co z tohoto selhání vyplynulo? Odpovědi najdeme, když krátce prozkoumáme, jaká církev se z ní vlastně stala a jakou úlohu hrála v lidském hledání pravého Boha.

Církev za odlivu

3. a) Jaké byly hmotné poměry římské církve koncem 15. století? b) Jak se církev snažila udržet si svou nádheru?

3 Koncem 15. století se římská církev s farnostmi, kláštery a konventy po celé své říši stala největším vlastníkem pozemků v celé Evropě. Udávalo se, že vlastnila celou polovinu půdy ve Francii a Německu a dvě pětiny i více ve Švédsku a v Anglii. K čemu to vedlo? „Nádhera Říma koncem 14. a počátkem 15. století nesmírně vzrostla a jeho politická důležitost dočasně vzkvétala,“ říká kniha A History of Civilization (Dějiny civilizace). Všechna ta velkolepost ovšem něco stála a k jejímu udržování si muselo papežství najít nové zdroje příjmů. Historik Will Durant popisuje různé způsoby, jež používala:

„Od každého, kdo byl jmenován do nějakého církevního úřadu, se žádalo, aby papežské kurii — papežským správním kancelářím — odevzdal polovinu příjmu ze svého úřadu za první rok („annáty“) a potom ročně desetinu neboli desátek. Nový arcibiskup musel zaplatit papeži značnou částku za pallium — stuhu z bílé vlny, jež sloužila jako potvrzení a odznak jeho autority. Při úmrtí kteréhokoli kardinála, arcibiskupa, biskupa nebo opata se jeho osobní majetek vracel papežskému úřadu. . . Za každý rozsudek nebo laskavost kurie se očekával uznalý dar a rozsudek se někdy řídil podle daru.“

4. Jak ovlivnilo bohatství, přicházející do církve, papežství?

4 Velké peněžní částky, které rok za rokem plynuly do papežských truhlic, vedly nakonec k mnohému zneužívání a korupci. Říká se, že ‚ani papež se nemůže dotknout smůly a neumazat si prsty‘, a církevní dějiny tohoto období viděly, co jeden historik nazval „sledem velmi světských papežů“. Mezi ně patřili Sixtus IV. (papežem v létech 1471–1484), který utratil velké částky na stavbu Sixtinské kaple, kterou pojmenoval po sobě, a na obohacení svých četných synovců a neteří; Alexandr VI. (papežem v létech 1492–1503), neblaze proslulý Rodrigo Borgia, který otevřeně uznával a prosazoval své nemanželské děti; a Julius II. (papežem v létech 1503–1513), synovec Sixta IV., který se víc oddával válkám, politice a umění než církevním povinnostem. Holandský katolický učenec Erasmus s plným oprávněním napsal v roce 1518: „Nestoudnost římské kurie dosáhla svého vrcholu.“

5. Co ukazovaly dobové zprávy o mravnosti duchovenstva?

5 Korupce a nemravnost se neomezovaly jen na papežství. Běžným úslovím v té době bylo: „Chceš-li svého syna zkazit, udělej z něho kněze.“ Dobové záznamy to potvrzují. Podle Duranta, v Anglii mezi „obviněními z [pohlavní] nezdrženlivosti, vznesenými v roce 1499, asi 23 procent z celkového počtu provinilců byli duchovní, přestože duchovenstvo tvořilo pravděpodobně necelá dvě procenta populace. Někteří zpovědníci vymáhali sexuální přízeň od kajícnic. Tisíce kněží mělo souložnice, v Německu téměř všichni.“ (Proti tomu postav 1. Korinťanům 6:9–11; Efezanům 5:5.) Mravní poklesky sahaly i do jiných oblastí. Říká se, že si v té době stěžoval jeden Španěl: „Vidím, že Kristovi služebníci dělají takřka vše jen za peníze; křest za peníze. . . svatba za peníze, zpověď za peníze — vždyť ani poslední pomazání není bez peněz! Bez peněz nezvoní zvony, bez peněz není církevní pohřeb, takže se zdá, že těm, kteří nemají peníze, je ráj uzavřen.“ — Postav proti tomu 1. Timoteovi 6:10.

6. Jak popsal římskou církev Machiavelli? (Římanům 2:21–24)

6 Pro shrnutí citujeme slova Machiavelliho, slavného italského filozofa té doby, který se vyjádřil o stavu římské církve na počátku 16. století:

„Kdyby se bylo křesťanské náboženství zachovalo podle příkazů Zakladatele, stát a říše křesťanstva by byly mnohem jednotnější a šťastnější, než jsou. Nemůže být také větší důkaz jeho úpadku než to, že čím blíže jsou lidé římské církvi, hlavě svého náboženství, tím méně nábožní jsou.“

Rané snahy o reformu

7. Jaké chabé kroky k řešení některých zlořádů podnikala církev?

7 Krize v církvi si nepovšimli jen muži jako Erasmus a Machiavelli, ale také sama církev. Svolávaly se církevní koncily, aby řešily některé stížnosti a zlořády; nemělo to však trvalé výsledky. Papežové se hřáli na výsluní osobní moci a slávy a odrazovali od každé skutečné snahy o reformu.

8. K čemu vedla trvalá nedbalost církve?

8 Kdyby si byla církev důkladněji čistila svůj dům, nemuselo dojít k reformaci. Ale volání po reformě se začalo ozývat z lůna i zvnějšku církve. V 11. kapitole jsme se již zmínili o valdenských a albigenských. Přestože byli odsouzeni jako kacíři a nemilosrdně rozdrceni, probudili v lidech nespokojenost se zlořády katolického kněžstva a zažehly touhu po návratu k Bibli. Takové pocity se projevily u řady raných reformátorů.

Protesty z lůna církve

9. Kdo byl John Viklef a proti čemu kázal?

9 Jako o „jitřence reformace“ se často mluví o Johnu Viklefovi (1330?–1384), katolickém knězi a profesoru teologie v anglickém Oxfordu. Dobře si uvědomoval zlořády v církvi, a proto psal a kázal proti takovým věcem, jako byla zkaženost v mnišských řádech, papežské daně, učení o transsubstanciaci (tvrzení, že chléb a víno používané při mši se doslova mění v tělo a krev Ježíše Krista), zpověď a účast církve na světských záležitostech.

10. Jak ukázal Viklef svou oddanost Bohu?

10 Zvlášť výmluvný byl Viklef, když šlo o to, jak církev zanedbává vyučování Bible. Jednou prohlásil: „Kéž by Bůh dal, a každý farní kostel v této zemi měl dobrou Bibli a dobré výklady evangelia, a kéž by je kněží dobře studovali a pravdivě vyučovali lid evangeliu a Božím příkazům!“ Proto si Viklef v posledních letech svého života předsevzal přeložit latinskou Bibli Vulgatu do angličtiny. S pomocí svých druhů, zejména Nicholase Herefordského, vytvořil první úplnou Bibli v angličtině. To byl bezesporu Viklefův největší přínos lidskému hledání Boha.

11. a) Co dokázali Viklefovi následovníci? b) Co se stalo lollardům?

11 Viklefovy spisy a části Bible byly šířeny po celé Anglii sborem kazatelů, jimž se často říkalo „chudí kněží“, protože chodili v prostém oblečení, bosi a bez hmotného majetku. Také se jim posměšně říkalo lollardi, podle holandského slova lollaerd neboli „ten, kdo mumlá modlitby nebo náboženské písně“. (Brewer’s Dictionary of Phrase and Fable [Brewerův slovník úsloví a bajek]) „Za několik let jich byl velmi značný počet,“ říká kniha The Lollards. „Počítalo se, že nejméně čtvrtina národa byla skutečně nebo nominálně nakloněna tomuto cítění.“ To vše samozřejmě nezůstalo nepovšimnuto církví. Viklefa nechali dík jeho významnému postavení u vládnoucích a učeneckých kruhů pokojně zemřít poslední den roku 1384. Jeho následovníci takové štěstí neměli. Za vlády anglického Jindřicha IV. byli označeni jako kacíři a mnozí byli vězněni, mučeni nebo upáleni.

12. Kdo byl Jan Hus a proti čemu kázal?

12 Viklefem byl silně ovlivněn Čech Jan Hus (1369?–1415), také katolický kněz a rektor pražské univerzity. Stejně jako Viklef kázal proti zkaženosti římské církve a zdůrazňoval důležitost čtení Bible. To na něho rychle přivolalo hněv hierarchie. Roku 1403 mu nařídili, aby přestal kázat protipapežské myšlenky Viklefa, jehož knihy také byly veřejně spáleny. Hus však nato napsal některé z nejzžíravějších odsudků církevních praktik, včetně prodeje odpustků. * Roku 1410 byl odsouzen a exkomunikován.

13. a) Co byla podle Husova učení pravá církev? b) Jaký byl výsledek Husovy pevnosti?

13 Hus byl ve své podpoře Bible nekompromisní. „Vzbouřit se proti bloudícímu papeži znamená poslouchat Krista,“ napsal. Učil také, že pravá církev vůbec není papež a římské vedení, ale že „je souhrnem všech vyvolených a mystickým tělem Kristovým, jehož hlavou je Kristus, a Kristovou nevěstou, kterou ze své velké lásky vykoupil vlastní krví“. (Srovnej Efezanům 1:22, 23; 5:25–27.) Za to vše byl souzen před Kostnickým koncilem a odsouzen jako kacíř. Prohlásil, že „je lépe dobře zemřít než zle žít“, odmítl odvolat a byl upálen na hranici roku 1415. Týž koncil také nařídil vykopání a spálení kostí Johna Viklefa, přestože ten byl mrtev a pohřben už přes třicet let!

14. a) Kdo byl Girolamo Savonarola? b) O co se Savonarola pokusil a k čemu to vedlo?

14 Jiný raný reformátor byl dominikánský mnich Girolamo Savonarola (1452–1498) z kláštera svatého Marka ve Florencii. Stržen duchem italské renesance mluvil proti zkaženosti církve i státu. Jako základ si bral Písmo a rovněž vidění a zjevení, jež prý obdržel, a snažil se vytvořit křesťanský stát neboli teokratický řád. Papež ho roku 1497 exkomunikoval. Příští rok jej zatkli, mučili a oběsili. Jeho poslední slova byla: „Můj Pán zemřel za mé hříchy; nemám dát ochotně tento ubohý život za něho?“ Jeho tělo bylo spáleno a popel hozen do řeky Arno. Savonarola si přiléhavě říkal „předchůdce a oběť“. Za pouhých několik let vypukla reformace plnou silou v celé Evropě.

Rozdělený dům

15. Jak se křesťanstvo v Evropě rozdělilo reformačním hnutím?

15 Když konečně propukla bouře reformace, náboženský dům křesťanstva v západní Evropě se rozpadl. Býval pod takřka úplnou nadvládou římskokatolické církve a nyní se stal rozděleným domem. Jižní Evropa — Itálie, Španělsko, Rakousko a části Francie — zůstaly převážně katolické. Zbytek se rozpadl na tři hlavní větve: luteránskou v Německu a Skandinávii, kalvínskou (neboli reformovanou) ve Švýcarsku, Nizozemí, Skotsku a částech Francie a anglikánskou v Anglii. Mezi nimi byly roztroušeny menší, ale radikálnější skupiny, nejprve novokřtěnci a později menonité, huterité a puritáni, kteří časem zanesli svou víru do Severní Ameriky.

16. Co se nakonec stalo domu křesťanstva? (Marek 3:25)

16 Během let se tyto hlavní větve dále rozpadaly na stovky dnešních denominací — presbyteriánskou, episkopální, metodistickou, baptistickou, kongregační — abychom jmenovali jen několik. Z křesťanstva se skutečně stal rozdělený dům. Jak toto rozdělení vzniklo?

Luther a jeho teze

17. Co lze uvést jako oficiální počátek protestantské reformace?

17 Jestliže bychom měli uvést nějaký přesný okamžik, kdy začala protestantská reformace, byl by to 31. říjen 1517, kdy augustiánský mnich Martin Luther (1483–1546) přibil svých 95 tezí na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu, v německém Sasku. Co však vyvolalo tento dramatický čin? Kdo byl Martin Luther? A proti čemu protestoval?

18. a) Kdo byl Martin Luther? b) Co vedlo Luthera k vydání jeho tezí?

18 Stejně jako Viklef a Hus před ním, byl i Martin Luther učený mnich. Byl také doktorem filozofie a profesorem biblických studií na wittenberské univerzitě. Získal si značné jméno svým hlubokým pochopením Bible. Přestože měl vyhraněné názory na otázku spásy neboli ospravedlnění vírou spíše než skutky nebo pokáním, ani ho nenapadlo rozejít se s římskou církví. Zveřejnění tezí bylo vlastně reakcí na určitou příhodu, a ne plánovanou vzpourou. Protestoval proti prodeji odpustků.

19. Co se v Lutherově době dělalo s odpustky?

19 V Lutherově době se veřejně prodávaly papežské odpustky nejen pro živé, ale také pro mrtvé. „Když mince v pokladničce cinkne, duše z očistce unikne,“ říkávalo se. Pro prostý lid se staly odpustky téměř pojištěním proti trestu za jakýkoli hřích, a pokání zůstalo stranou. „Všude,“ psal Erasmus, „se prodává prominutí muk v očistci; nejenže se prodává, ale těm, kteří je odmítají, se vnucuje.“

20. a) Proč odešel Johann Tetzel do Jüterbogu? b) Jak Luther reagoval na Tetzelův obchod s odpustky?

20 Roku 1517 přišel dominikánský mnich Johann Tetzel do Jüterbogu u Wittenbergu prodávat odpustky. Tak získával peníze, jež měly zčásti financovat přestavbu baziliky sv. Petra v Římě a také měly pomoci Albrechtu Braniborskému splatit peníze, které si vypůjčil, aby zaplatil římské kurii za místo arcibiskupa v Mohuči. Tetzel vynaložil všechno své prodavačské umění a lidé se k němu jen hrnuli. Luther se rozhořčil a použil toho nejrychlejšího prostředku, jak veřejně vyjádřit svůj názor na celou tu komedii — přibil 95 sporných bodů na dveře kostela.

21. Jaké argumenty Luther použil proti obchodu s odpustky?

21 Luther nazval svých 95 tezí Disputace k objasnění moci odpustků. Neměl ani tak v úmyslu zpochybnit autoritu církve, jako spíš poukázat na výstřelky a zlořády ve věci prodeje papežských odpustků. To vysvítá z následujících tezí:

5. „Papež nemá ani vůli ani moc zprostit jakýchkoli trestů mimo ty, které uložil z vlastní pravomoci. . .

20. Proto když papež mluví o plném zproštění všech trestů, nemyslí skutečně všech, ale jen těch, které uložil sám. . .

36. Každý křesťan, který cítí pravé výčitky svědomí, má právem plné odpuštění trestu a viny i bez omilostňujících listů.“

22. a) Co se dělo, když se Lutherovo poselství šířilo? b) Co se stalo roku 1520 a jaké to mělo pro Luthera následky?

22 Za pomoci tehdy nedávno vynalezeného knihtisku tyto výbušné myšlenky zanedlouho dospěly do jiných částí Německa — a také do Říma. To, co začalo jako akademická debata o prodeji odpustků, se brzy stalo sporem o otázky víry a papežské autority. Římská církev nejdříve s Lutherem jednala a vyzvala ho, aby odvolal. Když odmítl, byla proti němu použita církevní i politická moc. V roce 1520 vydal papež bulu neboli edikt, který zakazoval Lutherovi kázat a nařizoval spálení jeho knih. Luther se vzpurností veřejně spálil papežskou bulu. Papež ho v roce 1521 exkomunikoval.

23. a) Co byl Wormský sněm? b) Co prohlásil Luther ve Wormsu a co z toho vyplynulo?

23 Ještě téhož roku byl Luther povolán ke sněmu do Wormsu. Byl souzen císařem Svaté říše římské, Karlem V., silným katolíkem, šesti kurfiřty německých států a jinými předáky a náboženskými i světskými hodnostáři. Když na něho opět naléhali, aby odvolal, Luther pronesl své slavné prohlášení: „Pokud nebudu usvědčen Písmem a prostým rozumem,. . . nemohu a nechci nic odvolat, protože jít proti svědomí není ani správné ani bezpečné. Bůh mi pomáhej. Amen.“ Nato byl císařem prohlášen za psance. Avšak panovník jeho vlastního státu, kurfiřt Friedrich Saský, mu pomohl a nabídl mu útočiště na hradě Wartburgu.

24. Co dokázal Luther za pobytu na hradě Wartburgu?

24 Tato opatření však šíření Lutherových myšlenek nezastavila. V bezpečí Wartburgu se Luther deset měsíců věnoval psaní a překládání Bible. Přeložil Řecká písma do němčiny z Erasmova řeckého textu. Později následovala Hebrejská písma. Ukázalo se, že Lutherova Bible je přesně to, co prostý lid potřeboval. Podle zpráv „bylo za dva měsíce prodáno pět tisíc výtisků, za dvanáct let dvěstě tisíc“. Její vliv na německý jazyk a kulturu se často srovnává s vlivem Bible krále Jakuba na angličtinu a Kralické bible na češtinu a slovenštinu.

25. a) Jak vzniklo jméno protestant? b) Co bylo Augsburské vyznání?

25 V létech po Wormském sněmu získalo reformační hnutí takovou lidovou podporu, že v roce 1526 udělil císař každému německému státu právo zvolit si vlastní náboženství, luteránské nebo římskokatolické. Avšak v roce 1529, kdy císař rozhodnutí zvrátil, některá německá knížata protestovala; tak bylo dáno reformačnímu hnutí jméno protestantismus. O rok později, v roce 1530, vyvinul císař na Augsburském sněmu úsilí o smíření rozporů mezi oběma stranami. Luteráni předložili svou víru v dokumentu, v tzv. Augsburském vyznání, které sepsal Filip Melanchthon, ale jež bylo založeno na Lutherově učení. Ačkoli byl dokument laděn nanejvýš smířlivě, římská církev jej odmítla, a roztržka mezi protestantstvím a katolictvím se stala nesmiřitelnou. Mnoho německých států se postavilo na Lutherovu stranu a brzy následovala Skandinávie.

Reforma, nebo vzpoura?

26. V jakých základních bodech se podle Luthera lišilo protestantsví od katolictví?

26 V jakých základních bodech se rozcházeli protestanté s římskými katolíky? Podle Luthera byly tři. Luther za prvé věřil, že spása vyplývá z „ospravedlnění jedině vírou“ (latinsky sola fide), * a ne z kněžského rozhřešení nebo skutků pokání. Za druhé věřil, že odpuštění se udílí jedině z Boží milosti (sola gratia), a ne z autority kněží nebo papežů. A konečně zastával názor, že všechny naukové věci se mají posuzovat jedině Písmem (sola scriptura), a ne papeži a církevními koncily.

27. a) Jaké nebiblické katolické nauky a zvyklosti si protestanté podrželi? b) Jaké změny požadovali protestanté?

27 Přesto, jak říká The Catholic Encyclopedia, si Luther „podržel tolik staré víry a liturgie, kolik se dalo sladit s jeho zvláštními názory na hřích a ospravedlnění“. Augsburské vyznání prohlašuje o luteránské víře, že v ní „není nic, co by se odchylovalo od Písem, církve katolické nebo dokonce od církve římské, pokud nám jest známa od spisovatelů“. Luteránská víra, jak byla nastíněna v Augsburském vyznání, ovšem obsahovala takové nebiblické nauky jako trojici, nesmrtelnost duše a věčná muka a rovněž takové zvyklosti jako křtění nemluvňat a církevní svátky a slavnosti. Na druhé straně požadovali luteráni jisté změny, třeba aby lidé dostávali při přijímání víno i chléb a aby byl zrušen celibát, mnišské sliby a povinná zpověď. *

28. V čem měla reformace úspěch a v čem zklamala?

28 Celkově se reformaci, prosazované Lutherem a jeho následovníky, podařilo zlomit papežské jho. Ale jak řekl Ježíš u Jana 4:24: „Bůh je Duch a ti, kteří ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ Dá se říci, že Martinem Lutherem se lidské hledání pravého Boha jen obrátilo jiným směrem; k úzké stezce pravdy bylo dosud daleko. — Matouš 7:13, 14; Jan 8:31, 32.

Zwingliho reforma ve Švýcarsku

29. a) Kdo byl Ulrich Zwingli? Proti čemu kázal? b) Jak se Zwingliho reformace lišila od Lutherovy?

29 Zatímco Luther pilně bojoval s papežskými vyslanci a světskými autoritami v Německu, ve švýcarském Curychu zahájil své reformní hnutí katolický kněz Ulrich Zwingli (1484–1531). Protože se v té oblasti mluvilo německy, lidé již byli ovlivněni reformní vlnou ze severu. Kolem roku 1519 začal Zwingli kázat proti odpustkům, mariánskému kultu, kněžskému celibátu a jiným naukám katolické církve. Ačkoli Zwingli tvrdil, že je na Lutherovi nezávislý, v mnoha oblastech s ním souhlasil a šířil Lutherovy traktáty po celé zemi. Proti konzervativnějšímu Lutherovi však Zwingli doporučoval odstranit všechny přežitky římské církve — obrazy, kříže, kněžská roucha, ba i liturgickou hudbu.

30. Co bylo klíčovou spornou otázkou rozdělující Zwingliho a Luthera?

30 Vážnější spor mezi oběma reformátory však byl v otázce eucharistie neboli mše (přijímání). Luther trval na doslovném výkladu Ježíšových slov: ‚Toto je mé tělo‘, a věřil, že Kristovo tělo a krev jsou zázračně přítomny v chlebu a víně podávaných při přijímání. Zwingli naopak dokazoval ve svém pojednání O večeři Páně, že Ježíšův výrok „se musí brát obrazně či metaforicky; ‚toto je mé tělo‘ znamená ‚chléb značí mé tělo‘ nebo ‚je obrazem mého těla‘“. Pro tuto neshodu se oba reformátoři rozešli.

31. Co vzešlo ze Zwingliho práce ve Švýcarsku?

31 Zwingli dále kázal své reformní učení v Curychu a dosáhl tam mnoha změn. Jeho vedením se zanedlouho řídila i jiná města, ale většina lidí na venkově byla konzervativnější a přidržela se katolictví. Nesvár mezi oběma stranami tak zesílil, že vypukla občanská válka mezi švýcarskými protestanty a katolíky. Zwingli, který sloužil jako vojenský kaplan, byl zabit v bitvě u Kappelu poblíž jezera Zug roku 1531. Když konečně nastal mír, každý okres dostal právo rozhodnout o svém vlastním náboženství, protestantském nebo katolickém.

Novokřtěnci, menonité a huterité

32. Kdo byli novokřtěnci a jak získali to jméno?

32 Někteří protestanté se však domnívali, že reformátoři nešli dost daleko, když zavrhovali nedostatky katolické papežské církve. Věřili, že by se křesťanská církev měla skládat jen z činných věřících, kteří se dají pokřtít, a ne ze všech lidí v obci nebo národě. Proto odmítali křest nemluvňat a trvali na odluce církve od státu. Tajně znovu křtili své spoluvěřící, a tak získali jméno anabaptisté čili novokřtěnci (ana znamená řecky „znovu“). Protože odmítali nosit zbraně, přísahat nebo přijmout veřejný úřad, pohlíželo se na ně jako na společensky nebezpečné a pronásledovali je katolíci stejně jako protestanté.

33. a) Co vyvolalo násilný zásah proti novokřtěncům? b) Jak se vliv novokřtěnců šířil?

33 Nejdříve žili novokřtěnci rozptýleně v malých skupinách ve Švýcarsku, Německu a Nizozemí. Protože svou víru kázali, kamkoli šli, jejich počet rychle rostl. Skupina novokřtěnců svedená náboženským zápalem opustila svůj pacifismus, dobyla v roce 1534 město Münster a pokusila se z něho vytvořit komunální, polygamický Nový Jeruzalém. Hnutí bylo rychle a násilně potlačeno. To získalo novokřtěncům špatné jméno a byli prakticky vyhlazeni. Ve skutečnosti byli novokřtěnci většinou prostí nábožní lidé, kteří se snažili vést oddělený a tichý život. Mezi lépe organizované nástupce novokřtěnců patřili menonité, následovníci holandského reformátora Menna Simonse, a huterité vedení Tyrolanem Jakubem Hutterem. Někteří uprchli před pronásledováním do východní Evropy — Polska, Maďarska, ba i do Ruska — jiní do Severní Ameriky, kde nakonec vytvořili huteritské a amishovské obce.

Objevuje se kalvinismus

34. a) Kdo byl Jan Kalvín? b) Jakou důležitou knihu napsal?

34 Reformní dílo ve Švýcarsku dále pokračovalo pod vedením Francouze jménem Jean Cauvin neboli Jan Kalvín (1509–1564), který přišel do styku s protestantským učením za svých studentských let ve Francii. Roku 1534 opustil kvůli náboženskému pronásledování Paříž a usadil se ve švýcarské Basileji. Na obhajobu protestantů vydal Institutes of the Christian Religion (Základy křesťanského náboženství), kde shrnul myšlenky raných církevních otců a středověkých teologů stejně jako učení Lutherovo a Zwingliovo. Dílo pak bylo považováno za naukový základ pro všechny reformované církve zřízené později v Evropě a v Americe.

35. a) Jak vysvětlil Kalvín svou nauku o predestinaci? b) Jak se přísnost této nauky zrcadlila v jiných stránkách Kalvínova učení?

35 Institutes vyložil svou teologii. Pro Kalvína je Bůh absolutní svrchovaný panovník, jehož vůle rozhoduje a panuje nade vším. Naproti tomu padlý člověk je hříšný a zcela nehodný. Spása proto nezávisí na dobrých skutcích člověka, ale na Bohu — z toho vyplývá Kalvínova nauka o predestinaci (předurčení), o níž napsal:

„Tvrdíme, že věčným a nezměnitelným úradkem Bůh jednou provždy určil jak toho, koho přijme ke spáse, tak toho, koho odsoudí ke zničení. Potvrzujeme, že tento úradek, pokud jde o vyvolené, je založen na jeho nezaslouženém milosrdenství, naprosto bez ohledu na lidské zásluhy; ale že těm, které vydává k odsouzení, je brána života zavřena spravedlivým a nenapadnutelným, avšak nepochopitelným rozsudkem.“

Přísnost takového učení se zrcadlí i v jiných oblastech. Kalvín trval na tom, že křesťané musí vést svatý a ctnostný život, zdržovat se nejen hříchu, ale i požitků a lehkovážnosti. Dále dokazoval, že církev, kterou tvoří vyvolení, musí být osvobozena ode všech občanských omezení a že opravdu bohulibou společnost lze vybudovat jedině prostřednictvím církve.

36. a) O co se pokusili Kalvín a Farel v Ženevě? b) Jaké přísné předpisy zavedli? c) Co byl jeden neblaze proslulý výsledek Kalvínových krajních opatření a jak ospravedlňoval Kalvín své činy?

36 Krátce po vydání Institutes přesvědčil Kalvína jiný reformátor z Francie, Vilém Farel, aby se usadil v Ženevě. Společně se snažili uplatňovat kalvinismus v praxi. Jejich cílem bylo proměnit Ženevu v Boží město, v teokracii neboli Boží vládu, která by spojovala úkoly církve a státu. Nastolili přísné předpisy s tresty, jimiž se řídilo všechno od náboženského poučování a církevních služeb po veřejnou morálku, a dokonce i takové věci jako hygiena a požární ochrana. Jeden historický text uvádí, že „například kadeřník byl za to, že nevěstě načesal vlasy způsobem, jenž se považoval za nevhodný, na dva dny uvězněn, a matka, která při tom se dvěma přítelkyněmi pomáhala, dostala stejný trest. Tanec a hru v karty městská správa také trestala.“ S těmi, kdo se s Kalvínem teologicky rozcházeli, se jednalo drsně; nejpověstnější je případ upálení Španěla Miguela či Michaela Serveta. — Viz rámeček, strana 322.

37. Jak se Kalvínův vliv rozšířil daleko za hranice Švýcarska?

37 Kalvín uplatňoval svůj typ reformy v Ženevě až do své smrti roku 1564, a reformovaná církev získala pevný základ. Protestantští reformátoři prchající před pronásledováním se sbíhali do Ženevy, přejímali kalvínské myšlenky a podporovali vznik reformního hnutí ve své vlasti. Kalvinismus se brzy rozšířil do Francie, kde hugenoti (jak se nazývali francouzští kalvínští protestanti) trpěli krutým pronásledováním z rukou katolíků. V Nizozemí pomohli kalvinisté ustavit holandskou reformovanou církev. Ve Skotsku se vytvořila pod horlivým vedením bývalého katolického kněze Johna Knoxe presbyteriánská skotská církev v kalvínském pojetí. Kalvinismus také hrál úlohu v anglické reformaci a odtamtud se s puritány dostal do Severní Ameriky. V tomto smyslu, ačkoli Luther uvedl protestantskou reformaci do pohybu, měl Kalvín daleko větší vliv na její vývoj.

Reformace v Anglii

38. Jak zasel John Viklef svým dílem v Anglii protestantského ducha?

38 Zcela odděleně od reformních hnutí v Německu a Švýcarsku má anglická reformace své kořeny až ve dnech Johna Viklefa, jehož protiklerikální kázání a důraz na Bibli zasely v Anglii protestantského ducha. Jeho úsilí o přeložení Bible do angličtiny následovali jiní. William Tyndale který musel z Anglie uprchnout, vydal svůj Nový zákon v roce 1526. Později byl v Antverpách zrazen, uškrcen u kůlu a jeho tělo spáleno. Tyndalovo překladatelské dílo dokončil Miles Coverdale a celá Bible se objevila roku 1535. Vydání Bible v jazyce lidu byl bezpochyby ten nejmocnější činitel, který přispěl k reformaci v Anglii.

39. Jakou úlohu sehrál v anglické reformaci Jindřich VIII.?

39 K formálnímu rozchodu s římským katolictvím došlo, když Jindřich VIII. (1491–1547), papežem nazvaný Obhájce víry, vyhlásil roku 1534 Akt svrchovanosti a ustanovil se hlavou anglické církve. Jindřich také uzavřel kláštery a rozdělil jejich majetek mezi šlechtu. Navíc nařídil, aby byl do každého kostela dán výtisk Bible v angličtině. Jindřichův čin však byl spíše politický než náboženský. Chtěl nezávislost na papežské autoritě, a to zejména ve svých manželských záležitostech. * Nábožensky zůstal ve všem kromě jména katolíkem.

40. a) K jakým změnám došlo v anglické církvi za vlády Alžběty I.? b) Jaké skupiny nesouhlasících se časem objevily v Anglii, Nizozemí a Severní Americe?

40 Až během dlouhého panování (1558–1603) Alžběty I. se stala anglická církev v praxi protestantskou, ačkoli si zachovala převážně katolickou strukturu. Zrušila poslušnost vůči papeži, kněžský celibát, zpověď a jiné katolické zvyklosti, ale přesto si zachovala episkopální formu církevní struktury ve své hierarchii arcibiskupů a biskupů a také mužských a ženských mnišských řádů. * Tato konzervativnost způsobila značnou nespokojenost a objevily se různé skupiny nesouhlasících. Puritáni žádali důkladnější reformu, aby očistili církev ode všech římskokatolických zvyklostí, separatisté a independenti (nezávislí) trvali na tom, že církevní záležitosti by měli spravovat místní starší (presbyteři). Mnozí nesouhlasící uprchli do Nizozemí nebo do Severní Ameriky, kde později rozvinuli své kongregační a baptistické církve. V Anglii také vznikla Společnost přátel (kvakeři) v čele s Georgem Foxem (1624–1691) a metodisté vedení Johnem Wesleym (1703–1791). — Viz tabulku dole.

Jaké měla reformace účinky?

41. a) Jaký účinek na lidské dějiny měla podle některých učenců reformace? b) Jaké otázky si zaslouží vážný zájem?

41 Když jsme se zamysleli nad třemi hlavními proudy reformace — luteránským, kalvínským a anglikánským —, musíme se zastavit a zhodnotit, čeho reformace dosáhla. Nesporně změnila běh dějin západního světa. „Účinkem reformace bylo povznesení lidu k žízni po svobodě a vyšším a čistším občanství. Kamkoli se protestantismus rozšířil, tam se stali lidé sebejistějšími,“ napsal John F. Hurst ve své knize Short History of the Reformation (Krátké dějiny reformace). Mnoho učenců se domnívá, že by západní civilizace, jakou ji známe, nebyla bez reformace možná. Ale ať už je to jakkoli, musíme se zeptat: Čeho dosáhla reformace nábožensky? Jak pomohla lidstvu hledat Boha?

42. a) Co je bezpochyby tím nejlepším, čeho dosáhla reformace? b) Jakou otázku ohledně opravdového přínosu reformace je třeba položit?

42 Nejlepší věcí, které reformace dosáhla, bylo nesporně to, že dala prostým lidem do rukou Bibli v jejich vlastním jazyce. Lidé měli před sebou poprvé celé Boží slovo, aby je četli, a tak se duchovně sytili. Je však zapotřebí víc než jen číst Bibli. Přinesla reformace lidem svobodu nejen od papežské autority, ale také od mylných nauk a dogmat, jimž byli po staletí podrobeni? — Jan 8:32.

43. a) K jakým vyznáním se dnes hlásí většina protestantských církví? V co věří? b) Co udělal pro lidstvo a jeho hledání pravého Boha svobodný duch a různorodost, která vyplynula z reformace?

43 Téměř všechny protestantské církve se hlásí ke stejným krédům — k nikajskému, athanasiánskému a apoštolskému vyznání. Ta však hlásají právě některé z nauk, jež po staletí vyučovala katolická církev, například trojici, nesmrtelnost duše a pekelný oheň. Takové nebiblické nauky daly lidem zkreslený obraz Boha a jeho předsevzetí. Místo aby jim pomohly hledat pravého Boha, početné sekty a denominace, které vznikly v důsledku svobodného ducha protestantské reformace, jen navedly lidi do mnoha různých směrů. Tato různorodost a zmatek však způsobily, že mnozí začali pochybovat o samotné existenci Boha. K čemu to vedlo? V 19. století se zvedla vlna ateismu a agnosticismu. To bude námětem naší příští kapitoly.

[Poznámky pod čarou]

^ 12. odst. Papežem vydávané listy promíjející hříchy.

^ 26. odst. Luther tak trval na svém pojetí „ospravedlnění jedině vírou“, že ve svém překladu Bible doplnil slovo „jedině“ v Římanům 3:28. Byl také podezíravý vůči knize Jakubově pro její výrok, že ‚víra bez skutků je mrtvá‘. (Jakub 2:17, 26) Nerozeznal, že v dopise Římanům mluví Pavel o skutcích židovského Zákona. — Římanům 3:19, 20, 28.

^ 27. odst. Martin Luther se roku 1525 oženil s Katharinou von Bora, bývalou jeptiškou, která uprchla z cisterciáckého kláštera. Měli šest dětí. Prohlásil, že se oženil ze tří důvodů: aby potěšil svého otce, popudil papeže a ďábla a zpečetil své svědectví před mučednictvím.

^ 39. odst. Jindřich VIII. měl šest manželek. Proti papežovu přání bylo jeho první manželství anulováno a jiné skončilo rozvodem. Dvě manželky dal stít a dvě zemřely přirozenou smrtí.

^ 40. odst. Řecké slovo episkopos se v anglických Biblích, jako je Překlad krále Jakuba, překládá „biskup“.

[Studijní otázky]

[Rámeček a obrázky na straně 322]

„Bludy trojice“

Michael Servetus (1511–1553), Španěl školený v právu a medicině, vydal ve svých dvaceti letech De Trinitatis erroribus (Bludy trojice), kde prohlásil, že „nebude používat slovo trojice, které se v Písmu nenalézá a jež, jak se zdá, pouze udržuje filozofický blud“. Odhalil trojici jako nauku, „jíž se nedá porozumět, která je v přirozenosti věcí nemožná a na niž se dá dokonce pohlížet jako na rouhavou!“

Za svou otevřenost byl Servetus katolickou církví odsouzen. Avšak zatkli, soudili a smrtí v pomalém ohni jej popravili kalvinisté. Kalvín své jednání ospravedlnil těmito slovy: „Když jsou papeženci tak drsní a násilní v obraně svých pověr, že krutě zuří a prolévají nevinnou krev, neměli by se snad křesťanští městští úředníci stydět, kdyby projevili menší horlivost při obraně čisté pravdy?“ Náboženský fanatismus a osobní nenávist zatemnily Kalvínovu soudnost a potlačily křesťanské zásady. — Srovnej Matouše 5:44.

[Obrázky]

Jan Kalvín, vlevo, dal upálit jako kacíře Michaela Serveta, vpravo

[Tabulka na straně 327]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Zjednodušený nárys hlavních náboženství křesťanstva

Počátek odpadnutí — 2. století

římskokatolická církev

4. století (Konstantin)

5. století koptská

jakobitská

1054 n. l. Východní ortodoxní

ruská

řecká

rumunská a jiné

16. století reformace

luteránská

německá

švédská

americká a jiné

anglikánská

episkopální

metodisté

Armáda spásy

baptisté

letniční hnutí

kongregační

kalvinismus

presbyteriánská

reformované církve

[Obrázky na straně 307]

Tyto dřevořezy ze 16. století proti sobě staví Kristovo zavržení penězoměnců a papežův prodej odpustků

[Obrázky na straně 311]

Jan Hus na hranici

Anglický reformátor a překladatel Bible John Viklef

[Obrázky na straně 314]

Martin Luther, vpravo, protestoval proti prodeji odpustků mnichem Johannem Tetzelem