Co doposud vykonal Bůh?
6. kapitola
Co doposud vykonal Bůh?
1. Čemu věří mnozí dnešní lidé o Bohu, a je to pravda?
MNOHO lidí dnes věří, že Bůh nemá činný zájem o Zemi nebo že nechce řešit problémy, které znepokojují lidstvo. Pravda je však to, že se Bůh stará velmi mnoho. Snad opravdu nevykonal to, co od něho lidé očekávali, ale to neznamená, že neučinil nic. Od počátku lidských dějin až do dnešního dne pracuje ku prospěchu lidstva.
2. Jak může v tomto ohledu krátkost života lidí ovlivnit jejich myšlení?
2 Jedním z důvodů, proč někteří lidé usuzují, že Bůh nedělá nic, je krátkost jejich vlastního života. Jsou proto netrpěliví a chtěli by mnoha věcí dosáhnout v tom krátkém vymezeném čase svého života. V jejich myšlení převládá přání, aby viděli změny už za svého života. Mají pak sklon posuzovat Boha na základě všech těchto omezených lidských zkušeností.
3. Jak působí délka Jehovova života na jeho schopnost řešit situace v nejvhodnější době?
3 Jehova naproti tomu žije navždy. (Žalm 90:2, 4; Izajáš 44:6) Ze svého postavení může přesně vidět, kde v proudu času způsobí jeho skutky největší dobro každému, jehož se týkají, a kdy má nejúčinněji rozvinout své předsevzetí. (Izajáš 40:22; 2. Petra 3:8, 9) Právě to Jehova až dosud činil.
Jak se Bůh zjevil
4. Co je podle Jehovova prohlášení jeho předsevzetím a jaké poznání proto opatřil lidstvu?
4 Jehova má předsevzetí opatřit všemu stvoření spravedlivou správu, jež dovede celé lidstvo k míru a jednotě, takže se bude těšit z úplné bezpečnosti. (Efezanům 1:9, 10; Přísloví 1:33) Bůh však nikoho nenutí, aby se podřídil této správě. Vítaní jsou pouze ti, kteří mu slouží a milují způsob jeho panování. Bůh dal lidstvu k dispozici poznání o spravedlivých měřítkách své správy i o tom, jak tato správa působí, a tak vytvořil základ světa, který by podle těchto měřítek žil. Zároveň umožnil Bůh lidem, aby získali životně důležité poznání o něm samotném a o jeho osobních vlastnostech. — Jan 17:3.
5. Co se můžeme dovědět o Bohu z jeho stvořitelských děl?
5 Jehova je duch, a proto je samozřejmě pro člověka neviditelný. Jak to tedy zařídil, aby lidé z masa a krve těmto věcem porozuměli? O stvořitelových vlastnostech se můžeme dovědět jednak z jeho stvořitelského díla. (Římanům 1:20) Podivuhodné vzájemné vztahy mezi vším živým a fyzikální zákony, které řídí všechnu hmotu, svědčí o jeho moudrosti. Ohromná síla, jež se projevuje v oceánech, v počasí, v energii hvězd, dokazuje jeho všemohoucnost. (Job 38:8–11, 22–33; 40:2; 39:32, „KB“) A rozmanitá potrava k potěšení chuti, krása květin, ptáků, východu i západu slunce, hravého dovádění zvířat, to vše vypráví o stvořitelově lásce k lidstvu a o jeho přání, abychom se radovali ze života. Tím však nekončí Boží zjevení o jeho osobě.
6. (a) Jak poskytl Bůh zvláštní zjevení své vůle? (b) Jak jinak zjevil Bůh člověku své zásady a vlastnosti?
6 Při různých příležitostech také mluvil z nebes; v některých případech osobně. Jindy mluvil prostřednictvím andělů, jako na hoře Sinaj na arabském poloostrově, kde dal miliónům Izraelitů svůj zákon. (2. Mojžíšova 20:22; Hebrejcům 2:2) Potom byl prostřednictvím svých andělů po mnoho století ve spojení s lidmi a přiměl je, aby zapsali jeho zjevenou vůli. (2. Petra 1:21) Tak seznamoval Jehova postupně člověka se svými spravedlivými měřítky a se svou vůlí. Důležité je to, že také zjevil své zásady a vlastnosti svým jednáním s lidmi. Tak přidal ke svému zapsanému Slovu vřelou působivost lidské zkušenosti. Oč je poučnější a přesvědčivější, můžeme-li nejen slyšet a číst Boží prohlášení o jeho předsevzetí, ale také nacházet v biblické zprávě živé příklady, které nám pomáhají lépe porozumět jeho vůli. (1. Korinťanům 10:11) Co odhaluje tato zpráva?
7. (a) Jak ukázal Bůh, že nebude navždy trpět nespravedlnost? (b) Co bychom měli dělat, když se dovídáme, jak Bůh pohlíží na takové jednání?
7 Poskytuje důkaz, že Bůh netrpí nespravedlnost navždy. Je pravda, že připustil, aby potomci Adama a Evy šli svou vlastní cestou a vytvořili si nezvratnou pověst, že člověk není schopen sám sobě úspěšně vládnout. Bůh však neponechal lidstvo bez důkazu, že odsuzuje jeho nespravedlivé cesty. V Noemových dnech tak způsobil potopu, protože ‚země byla plná násilí‘. (1. Mojžíšova 6:11–13) Zničil morálně zkažená města Sodomu a Gomoru. (1. Mojžíšova 19:24, 25; Juda 7) Přiměl izraelský národ, který tvrdil, že mu slouží, aby šel do vyhnanství, protože tento národ pěstoval falešné náboženství. (Jeremjáš 13:19, 25) Když se dozvídáme, jak Bůh pohlíží na takové jednání, máme příležitost učinit změny ve svém životě a tak prokázat lásku k tomu, co je správné. Chceme to učinit?
8. Budou zde lidé, kteří přežijí zničení, až je Bůh způsobí? Znázorni to.
8 Biblická zpráva také zjevuje, že Bůh rozlišuje mezi spravedlivým a zlým. V celosvětové potopě nezničil Bůh Noema, který byl ‚kazatelem spravedlnosti‘, ale ušetřil ho se sedmi dalšími. (2. Petra 2:5) A než začal pršet oheň a síra na Sodomu, byl umožněn útěk spravedlivému Lotovi a jeho domácnosti. — 1. Mojžíšova 19:15–17; 2. Petra 2:7.
9. Co poznáváme z toho, jak Jehova jednal se starověkým Izraelem?
9 Když se izraelský lid, který přísahal, že bude Bohu sloužit, prokázal jako nevěrný, Bůh ho ihned nezavrhl. Řekl mu: „Posílal jsem k vám všechny své sluhy proroky, denně jsem časně vstával a posílal je.“ Ale oni nenaslouchali. (Jeremjáš 7:25, 26) I v době, kdy se již přiblížilo zničení Jeruzaléma, Jehova řekl: „Cožpak mám vůbec nějaké potěšení ze smrti někoho ničemného, . . . ne z toho, aby se obrátil od svých cest a opravdu zůstal naživu? . . . Způsobte tedy obrat a zůstaňte naživu.“ — Ezekiel 18:23, 32.
10. O čem nás ohledně Boha ještě poučují biblické zprávy kromě toho, že je trpělivý?
10 Co tedy vidíme? Vidíme, že Jehova jasně projevil velkou trpělivost s lidstvem, a to způsobem, jenž se jistě dotýká srdce těch, kteří mají sklon ke spravedlnosti. Zároveň nám svým jednáním působivě vštěpuje svou lásku ke spravedlnosti a ukazuje nám, jak je důležité žít v souladu s jeho požadavky.
11. (a) Co prohlásil Jehova o svém předsevzetí v Edenu? (b) Co činil Bůh od té doby?
11 Vyniká ještě něco jiného, velice podstatného: od začátku je patrné, že Bůh měl určité předsevzetí ve všem, co činil, a nikdy neopomněl jednat, když to splnění jeho předsevzetí vyžadovalo. Toto základní předsevzetí vyjádřil přímo v Edenu. Když vynesl rozsudek nad satanem, předpověděl, že satan bude mít příležitost vzbudit své „semeno“, ty, kteří budou projevovat jeho vlastnosti a podporovat ho. Předpověděl také, že vzejde i jiné „semeno“, spravedlivý osvoboditel. Ten zasadí smrtelnou ránu ‚prahadu, který je nazýván ďábel a satan‘, a tak osvobodí lidstvo od jeho zhoubného panství. (1. Mojžíšova 3:15; Zjevení 12:9) Když nejprve Jehova tímto způsobem vyjádřil své předsevzetí, učinil pak přípravy pro to, aby správa pozemských záležitostí nakonec připadla zaslíbenému „semeni“. Jak uvidíme, toto přípravné dílo vyžadovalo čas.
Proč jednal zvláště s Izraelem
12, 13. (a) Proč si Bůh vybral Izrael a dal své zákony pouze tomuto jedinému národu? (b) Co můžeme poznat z dějin Izraele a z dějin jiných národů?
12 Dávno před tím, než vznikly dnešní národy, vybral si Bůh národ, který měl být po celá staletí jeho vlastním lidem. Proč? Aby poskytl živé znázornění působnosti svých spravedlivých zásad. Tento národ, starověký Izrael, se skládal z potomků Abrahama, muže, který projevil velkou víru ve stvořitele. Jehova těmto potomkům řekl: „Ne proto, že jste byli nejlidnatější ze všech národů, vám Jehova projevil náklonnost, takže vás vyvolil; vždyť jste byli nejmenší ze všech národů. Ale protože vás Jehova miloval a protože dodržoval přísežné prohlášení, které přísahal vašim předkům.“ — 5. Mojžíšova 7:7, 8; 2. Královská 13:23.
13 Když Jehova osvobodil Izraelity z otroctví v Egyptě, nabídl jim, aby s ním vstoupili do zvláštního vztahu. Odpověděli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojžíšova 19:8) Potom jim Jehova dal své předpisy a tak je oddělil od všech ostatních národů a opatřil jim podrobné informace o svých spravedlivých měřítkách. (5. Mojžíšova 4:5–8) Dějiny starověkého Izraele nám ukazují, co se stane, když lidé poslouchají nebo neposlouchají Boží spravedlivé zákony. Dějiny ostatních národů naproti tomu zjevují, kam to dovedou lidé, kteří žijí bez Božího zákona.
14. (a) Ukřivdil Bůh neizraelským národům tím, že nezasahoval do jejich záležitostí? (b) Jak měli přesto užitek z Boží nezasloužené laskavosti?
14 Co lze říci o těchto jiných národech? Šly svou vlastní cestou a volily si vlastní vládní formy. Lidé těchto národů nebyli zcela zbaveni všech dobrých vlastností. Stále ještě měli svědomí a to je někdy podněcovalo, aby projevovali o své bližní lidumilný zájem. (Římanům 2:14; Skutky 28:1, 2) Zdědili však hřích a odmítli božské vedení, což způsobilo, že sledovali sobecké zájmy, a to vedlo ke krutým válkám a zvráceným návykům. (Efezanům 4:17–19) Bůh jistě nenese odpovědnost za strasti, k nimž je dovedl způsob života, jejž si zvolili. Bůh zasahoval jen tehdy, když lidské činy byly v rozporu s uskutečňováním jeho předsevzetí. Mezitím jim laskavě dovoloval, aby se radovali ze života, z krás stvoření a z plodů země. — Skutky 14:16, 17.
15. Jaká opatření učinil Bůh pro to, aby nakonec lidé z těchto národů dostali požehnání?
15 Jehova ani nebránil lidem z těchto národů, aby nakonec získali výhody zaslíbené prostřednictvím Abrahamova „semene“. Jehova řekl, že toto „semeno“ vzejde z Abrahamovy rodové linie: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojžíšova 22:18) Vidíme tedy, že Jehova sice jednal výlučně s Izraelem, ale také nestranicky vytvořil své předsevzetí, aby později požehnal ostatním národům, i když o tom nic nevěděly. — Skutky 10:34, 35.
16. (a) Co činil Bůh po celou tu dobu ve spojení se svým zaslíbením o ‚semeni‘? (b) Kdo byl tímto zaslíbeným ‚semenem‘?
16 V době, kdy Jehova jednal se starověkým Izraelem, poskytl mnohá proroctví, která odpovídala na životně důležitou otázku věřících lidí: jak totiž poznat zaslíbené Abrahamovo Semeno, až konečně přijde. Byla přesně určena i jeho rodová linie z kmene Juda a z Davidova domu. (1. Mojžíšova 49:10; Žalm 89:35, 36; 89:36, 37, „KB“) Bylo oznámeno jméno jeho rodiště, Betléma. (Micheáš 5:2) Staletí předem byl označen právě ten rok, kdy měl být pomazán Mesiáš. (Daniel 9:24–27) Byly předstíněny jeho kněžské služby ve prospěch lidstva. A protože obětoval sám sebe, otevřel příležitost k věčnému životu lidem ze všech národů. (Hebrejcům 9:23–28) Když tedy přišel ustanovený čas, všechno nepochybně označovalo Ježíše Krista jako zaslíbené Semeno, jehož prostřednictvím má být nakonec požehnáno celému lidstvu. — Galaťanům 3:16, 24; 2. Korinťanům 1:19, 20.
Příprava vladařů pro lidstvo
17. Co chtěl Bůh způsobit prostřednictvím Ježíše a jak to bylo zdůrazněno v době Ježíšova narození?
17 Před Ježíšovým narozením řekl anděl jeho matce Marii, že jejímu synovi bude dáno království trvající věčně. Pastýřům v blízkosti Betléma bylo oznámeno jeho narození a oni pak slyšeli, jak množství nebeských vojsk chválí Boha a říká: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ — Lukáš 1:31–33; 2:10–14.
18. (a) Jak dalece ho jeho zkušenosti na zemi připravily pro královský a kněžský úřad? (b) Jaký účinek měla jeho smrt na dosažení míru?
18 Uvažujme, jaká dobrodiní vyplývají z toho, že tento budoucí nebeský král žil na zemi. Jako člověk poznal a pochopil problémy lidí. Žil s nimi a pracoval, sdílel s nimi zármutek a prožíval osobní útrapy. V nejkrutějších zkouškách prokázal věrnou oddanost Jehovovi a lásku ke spravedlnosti. Tak Bůh připravoval Ježíše, aby se stal chápajícím králem a veleknězem a mohl poskytovat lidstvu životodárná dobrodiní. (Hebrejcům 1:9; 4:15; 5:8–10) Kromě toho, obětí svého vlastního života otevřel Ježíš Kristus lidstvu cestu k obnovení pokojných vztahů s Bohem. — 1. Petra 3:18.
19. (a) Jak víme, že Ježíš byl vzkříšen a vystoupil do nebe? (b) Co činil vzhledem ke svému kralování po svém návratu do nebe?
19 Po Ježíšově smrti ho Bůh vzkřísil, a uvidělo ho více než 500 očitých svědků, kteří mohli dosvědčit, že skutečně došlo k jeho vzkříšení. (1. Korinťanům 15:3–8) Čtyřicet dnů po svém vzkříšení vystoupil Ježíš do nebe a zmizel z dohledu svých přihlížejících učedníků. (Skutky 1:9) Z nebe potom kraloval svým věrným následovníkům a dobrodiní jeho panství způsobilo, že se výrazně odlišovali od ostatních lidí. Byl však tehdy čas, kdy měl začít panovat národům? Ne, protože v Božím velkém programu si vyžadovaly pozornost jiné záležitosti. — Hebrejcům 10:12, 13.
20. Jaké nové dílo zahájil Ježíš pro své učedníky na zemi?
20 Po celé zemi musel být vykonán velký úkol. Před Ježíšovou smrtí a jeho vzkříšením nevycházeli žádní Izraelité, aby jako kazatelé obraceli na víru lidi z jiných národů. Ale každý, kdo chtěl uctívat Jehovu, mohl mít na tomto dobrodiní podíl spolu s Izraelem. (1. Královská 8:41–43) S nástupem křesťanství však bylo zahájeno větší, nové dílo. Ježíš Kristus v tom dal sám příklad a svým učedníkům to zanechal jako odkaz, když řekl před svým nanebevstoupením: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ — Skutky 1:8.
21. Co dosáhl Bůh tímto vydáváním svědectví místo obrácení celého světa?
21 Mělo to snad vést k obrácení celého světa? Ne, Ježíš spíše ukázal, že od tohoto období až do ‚závěru systému věcí‘ budou nejprve shromažďováni ‚synové království‘. Ano, měli být vybíráni další členové budoucí královské vlády. (Matouš 13:24–30, 36–43) Každý, kdo čte Křesťanská řecká písma, může snadno vidět, že od letnic roku 33 n. l. byli pozváni další lidé, aby se s Ježíšem Kristem podíleli na jeho královském panství v nebi. — 2. Timoteovi 2:12; Hebrejcům 3:1; 1. Petra 1:3, 4.
22. (a) Jaké vlastnosti vyžadoval Bůh od těch, kteří měli naději, že se stanou dědici nebeského království? (b) Byli tedy vybíráni ve spěchu?
22 Vybírání těchto budoucích spoluvladařů nad lidstvem vyžadovalo čas. Proč? Protože měla být nabídnuta příležitost lidem ze všech národů. Mnozí sice předstírali, že se ji chápou, ale pouze málo z nich dokázalo, že jsou opravdu věrnými následovníky Božího Syna. (Matouš 22:14) Museli odpovídat vysokým měřítkům. I když křesťané nežili jako oddělená národní skupina, jak tomu bylo ve starověkém Izraeli, lidé na ně pohlíželi jako na cizí usedlíky, kteří se zastávali jiného způsobu života. (1. Petra 2:11, 12) Museli zůstat čistí od nemravných a zkažených zvyklostí okolního světa. (1. Korinťanům 6:9, 10) Aby byli skutečně ‚Boží synové‘, museli prokázat, že jsou „pokojní“, neúčastní se válek národů a neoplácejí, jsou-li pronásledováni pro svoji víru. (Matouš 5:9; 26:52; Římanům 12:18, 19) Musejí projevovat věrnou oddanost Božímu království a nesmějí se zastávat panství, která jsou v Bibli popsána jako ‚zvířata‘. (Zjevení 20:4, 6) Kvůli tomu všemu, a protože se pevně drželi jména Ježíše Krista jako Božího pomazaného krále, byli „předmětem nenávisti všech národů“. (Matouš 24:9) Ti, kteří mají být spolu s Kristem nebeskými vládci lidstva, nebyli proto vybíráni ve spěchu.
23. (a) Kolik osob má být s Kristem v tomto nebeském správním sboru? (b) Z jakých lidí byli vybíráni a proč?
23 Výběr nevyžadoval tolik času proto, že by snad počet vyvolených byl velký. Podle Svatého písma omezil Bůh počet členů tohoto správního sboru pod vedením Ježíše Krista na 144 000 osob. (Zjevení 14:1–3) Bůh je však vybíral pečlivě. Byli vzati „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“. (Zjevení 5:9, 10) Jsou mezi nimi lidé ze všech společenských vrstev, muži a ženy, osoby, které měly rovněž nejrůznější lidské problémy. Není prostě žádný problém, kterému by někdo z nich nemusel čelit nebo ho řešit, když oblékal novou křesťanskou osobnost. (Efezanům 4:22–24; 1. Korinťanům 10:13) Jak se z toho můžeme radovat! Proč? Protože nám to poskytuje ujištění, že to budou soucitní a milosrdní králové a kněží, schopní pomáhat mužům i ženám všeho druhu, aby měli užitek z Božího opatření pro získání věčného života.
24. Co lze říci o miliónech dalších lidí, kteří během této doby žili a zemřeli a z nichž mnozí neznali Bibli?
24 Co říci o lidech, kteří jsou mimo toto uspořádání? Po celou tu dobu nezasahoval Bůh do různých zřízení. Připustil, aby lidé šli cestou, kterou si zvolili. Milióny lidí samozřejmě žily a zemřely a mnozí z nich nikdy neslyšeli o Bibli nebo o Božím království. Bůh však na ně nezapomněl. Konal přípravy na dobu, o níž mluvil apoštol Pavel: „Mám naději v Boha, že . . . nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) Potom, v příznivých podmínkách Božího nového světa, dostanou plnou příležitost, aby poznali Jehovovy cesty. Na jejich základě mohou zaujmout osobní stanovisko ve sporné otázce univerzální svrchovanosti. Ti, kteří milují spravedlnost, pak dostanou příležitost, aby mohli žít navždy.
Když se přibližuje „konec“
25, 26. (a) Jaká další autorita měla být dána Kristu v ustanoveném čase a proti komu měl podniknout kroky? (b) Jak to mělo ovlivnit poměry na zemi?
25 Před příchodem tohoto nového světa musí nastat vzrušující události. Bible předpověděla závažnou změnu ve světových událostech. Ježíš Kristus měl být dosazen na trůn jako král, aby vládl nejen nad svými učedníky, ale aby s autoritou vystupoval vůči celému světu. V nebi mělo zaznít prohlášení: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude vládnout jako král po celou věčnost.“ (Zjevení 11:15) Král měl nejprve podniknout kroky proti samotnému ‚panovníkovi světa‘, proti satanu ďáblovi a jeho démonům. (Jan 14:30) Tyto zlé síly měly být svrženy z nebe a omezeny do okolí země. Co to mělo za následek?
26 Prorocký popis podává zprávu o hlasu, který vycházel z nebe a říkal: „Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil ďábel s velkým hněvem, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:12) Mezi národy měl nastat nebývalý zmatek, ale konec neměl přijít ihned.
27. (a) Jaké velké dílo dělení se mělo konat v době, kdy se bude blížit „konec“, a jak? (b) Jak velké bude předpověděné zničení světa?
27 To měla být doba, ve které mělo probíhat velké dílo dělení. Pod vedením Ježíše Krista, který byl dosazen na trůn, měli jeho věrní následovníci postupovat v kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘ po celé obydlené zemi na svědectví všem národům. Všude měli lidé dostat příležitost, aby projevili svůj postoj k božskému panství. (Matouš 24:14; 25:31–33) Až to bude vykonáno, „potom přijde konec“, jak to Ježíš vysvětlil. Nastane „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. (Matouš 24:21) Již nikdy se lidé nebudou ptát: Co dosud vykonal Bůh? Jedinými přežijícími budou lidé, jimž skutečně záleželo na tom, aby zjistili, co Bůh vykonal, a uvedli svůj život do souladu s jeho požadavky dříve, než nastalo zničení světa.
28. (a) Kdy je Kristus dosazen na trůn a kdy probíhá dělení ze všech národů? (b) Co tedy musí nyní nezbytně činit každý z nás?
28 Ale kdy se mají stát všechny tyto události? Kdy Kristus dostane moc, aby vládl jako král a aby vykonal dílo dělení mezi lidmi všech národů? Skutečnosti ukazují, že to Bůh učinil ve dvacátém století. Kristus se již posadil na svůj nebeský trůn, a dílo dělení je již téměř ukončeno. Čas, kdy můžeš dokázat, že stojíš ve sporné otázce univerzální svrchovanosti na straně Jehovově, je velmi krátký. „Velké soužení“ je velice blízko. Pečlivé zkoumání biblických proroctví ve světle nejnovějších dějin dokazuje, že je to pravda. Nabádáme tě, abys o nich pečlivě uvažoval.
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 45]
Nový vládce země lépe pochopil lidstvo, protože žil mezi lidmi
