Jsi ochoten žít podle pravdy?
10. kapitola
Jsi ochoten žít podle pravdy?
1, 2. (a) Jak nám může být pravda užitečná? (b) Z jakého zdroje přijde podle tvého názoru mír a bezpečnost?
POZNÁNÍ pravdy je velmi žádoucí. Používáš-li je moudře, může tě uchránit před škodou nebo ztrátou a může tak přispět ke tvému štěstí a bezpečnosti. To platí zejména vzhledem k pravdě o tom, co čeká naši generaci.
2 Ve světle skutečnosti, o nichž se pojednávalo v této knize již dříve, souhlasíš snad s tím, že člověk nemůže vytvořit mír a bezpečnost. Snad si uvědomuješ, že je pravda to, co říká Bible, — že pouze Bůh může vyřešit problémy lidstva a že to učiní prostřednictvím svého království. Nebylo by tedy moudré, kdybys utvářel svůj život v souladu s tím, co nyní považuješ za pravdu? (Jakub 1:22) Co to znamená?
3. Jak důležité jsou změny, které člověk musí podniknout ve svém životě, jestliže chce žít v Božím novém světě?
3 Bible určuje měřítka, jimž musí odpovídat lidé, které Bůh přijme do svého spravedlivého nového světa. Tato měřítka vyžadují, aby každý člověk, který chce žít potom, učinil už nyní změny ve svém životě. Je pravda, že ne každý současný způsob života je z lidského stanoviska považován za špatný; nicméně změna podle biblických měřítek zahrnuje zcela nový náhled na život. Proto je v Římanům 12:2 napsáno: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přetvářejte se přeměnou své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“
4. Na jakém základě musíme určovat, co je správné a co je nesprávné, chceme-li skutečně chodit ‚po cestě pravdy‘?
4 Taková přeměna zapůsobí na to, jakým způsobem budeme určovat, co je správné a co nesprávné. V minulosti jsme se snad opírali o nedokonalé názory druhých nebo jsme si určovali svá vlastní měřítka. Nyní si však uvědomujeme, že to byl právě tento náhled, jenž přiměl Adama a Evu, aby zavrhli Boha jako svého vládce; a důsledky byly katastrofální. Toužíme-li po Božím schválení, musíme vzhlížet k Bohu po pravých měřítkách toho, co je správné a co nesprávné. Tato měřítka jsou snadno dosažitelná v Božím slově, v Bibli. V žalmu 119:151 je řečeno: „Všechna tvá přikázání jsou pravda“, a jestliže se jim přizpůsobíme, ‚chodíme po cestě pravdy‘. (Žalm 86:11) A není tvým přáním právě to?
Je nutná rada a kázeň
5. (a) Jakou pravdu o nás samotných musíme být ochotni uznat, chceme-li podniknout změny ve svém životě? (b) Proč se někdo často brání připustit chybu a k čemu to vede?
5 Jestliže se člověk rozhodne učinit změny ve svém životě, musí nahlédnout, že k tomu něco potřebuje. „Není člověk, který nehřeší,“ říká Bible. (1. Královská 8:46) A přece mnozí lidé nejsou ochotni připustit, že chybují. Proč? Překáží jim v tom pýcha. Místo aby pokorně připustili, že učinili něco nesprávného, často obviňují jiné. To problém jen zhoršuje.
6. K jakému zdroji bychom měli vzhlížet o kázeň a proč?
6 Značný problém tkví rovněž v tom, že ve své nedokonalosti často nerozlišíme správnou cestu, po které bychom měli jít. Můžeme se dokonce i klamat a škodlivý způsob jednání považovat za docela dobrý. (Přísloví 16:25) Proto potřebujeme kázeň ze zdroje, který stojí nad člověkem, abychom mohli důsledně jednat v souladu se svými vlastními nejlepšími zájmy a se zájmy svých bližních. Přísloví 3:11 ukazuje tento zdroj: „Nezavrhuj kázeň od Jehovy, můj synu.“
7. (a) Jak nás Jehova ukázňuje? (b) Co dokazujeme, jestliže přijímáme takovou kázeň a jednáme podle ní?
7 Jak provádí Jehova takové ukázňování? Činí to prostřednictvím svého Slova, Svaté Bible. Jestliže tedy čteme Bibli nebo některý spoluvěřící obrátí naši pozornost na její radu a my poznáme, že v některém ohledu nevyhovujeme, pak je to pro nás kázeň od Boha. Přijmeme-li tuto kázeň jako oprávněnou a jednáme-li podle ní, dokazujeme, že žijeme podle pravdy. Uznáváme, že Bůh má právo poskytnout nám vedení, a ukazujeme, že jsme takovými lidmi, které si On přeje mít ve svém novém světě. Ano, náš život závisí na tom, abychom se řídili božskou kázní. — Přísloví 4:13.
8. (a) Proč bychom poškozovali sami sebe, kdybychom předstírali, že přijímáme kázeň, ale ve skutečnosti bychom nezměnili svůj způsob jednání? (b) Proč nás osvěžuje vědomí, že nás Jehova vidí, ať jsme kdekoli?
8 Máme-li mít užitek z kázně od Boha, musíme být rozhodně čestní sami k sobě. Málo by nám prospělo, kdybychom se nějak přetvařovali, když nás pozorují druzí, a kdybychom se potom v soukromí vraceli ke svému dřívějšímu způsobu jednání. Kdybychom postupovali jako pokrytci, pouze by se tím otupovalo naše svědomí. I kdyby snad lidé na nás pohlíželi s obdivem, stvořitele oklamat nemůžeme. Přísloví 15:3 nám říká: „Oči Jehovovy jsou na každém místě a neustále pozorují lidi špatné i dobré.“ Víme, že Jehova Bůh nás pozoruje, a to by nás mělo odvrátit od špatného jednání. Zároveň můžeme najít povzbuzení v ujištění, že se dívá se zalíbením na „dobré“.
„Mluvte pravdivě jeden s druhým“
9. (a) Co je ve světě považováno za normální, pokud jde o pravdomluvnost? Proč? (b) Jakou změnu to vyžaduje, jestliže se někdo chce ‚přestat přizpůsobovat tomuto systému věcí‘?
9 Ačkoli dnes lidé většinou netvrdí, že se přísně drží Bible, přece se nepovažují za nečestné. Ale kolik je lidí, kteří důsledně mluví pravdu? Mnozí lidé obvykle skrývají pravdu nebo říkají jen to, o čem si myslí, že to povede k jejich vlastním cílům. Ve světě je to sice považováno za normální, ale to ještě neznamená, že je to správné. Svět lidí je odcizen Bohu a „leží v moci toho ničemného“. Onen ‚ničemný‘, satan ďábel, je „otec lži“. Lhaní pochází od něho. (1. Jana 5:19; Jan 8:44) Proto bychom neměli být překvapeni, jestliže zjistíme, že musíme učinit změny v otázce pravdomluvnosti, chceme-li se přestat utvářet podle tohoto světa.
10. Jak začarovaný kruh nečestnosti působí proti míru a bezpečnosti?
10 Máme dobrý důvod být čestní. Nic nepodkopává mír a bezpečnost více než nečestnost, a to vždy a všude — doma, v práci nebo v obchodě, při odpočinku i při společenských stycích. Jestliže lidé nedrží slovo, podvádějí nebo klamou, nikdo tím nezískává. Oběti nečestnosti často zahořknou a pociťují zlobu. Nečestnost působí napětí v citovém a myšlenkovém životě, může vést i k tělesnému poškozování a dokonce ke smrti. Tak je tomu například tehdy, jestliže špatně vykonaná práce, podřadný materiál a podvodná tvrzení přispějí k vážným nehodám. Kdo si myslí, že svou nečestností něco získává, ztrácí v téže chvíli nečestností druhých. Platí také vyšší ceny za zboží a služby, protože kradou jak zaměstnavatelé, tak i zákazníci. Nečestnost tedy vytváří začarovaný kruh. Čím více lidí zneužívá druhých, tím více se množí zklamání, násilné skutky, případy poškození a dokonce smrti.
11. Co pociťuje Jehova vzhledem k nečestnosti a lhaní?
11 Díváme-li se na takové špatné ovoce, není divu, že k tomu, co „Jehova skutečně nenávidí“, patří lhaní, křivé svědectví, falešné váhy a míry. (Přísloví 6:16–19; 20:23) Lidé, kteří ze zvyku lžou, se nebudou podílet na požehnáních, jež Bůh připravil pro ty, kteří ho milují. (Zj. 21:8) Neměli bychom právě to očekávat od spravedlivého Boha? Kdyby Bůh dále snášel ty, kteří chtějí podvodně získávat na účet svých bližních, jak by se potom někdo mohl cítit bezpečný v jeho novém světě?
12, 13. (a) Co říká sama Bible o pravdivé mluvě? (b) Jaký význam má naše čestnost v otázce, zda můžeme sloužit Jehovovi jako jeho svědkové?
12 Není proto možné brát na lehkou váhu biblický příkaz: „Mluvte pravdivě jeden s druhým.“ (Zecharjáš 8:16; Efezanům 4:25) Pokud jde o sliby nebo dohody, mělo by naše „Ano“ znamenat „ano“ a naše „Ne“ by mělo znamenat „ne“. (Jakub 5:12) Jestliže chceme zastupovat ‚Jehovu, Boha pravdy‘, musíme důsledně mluvit pravdu. (Žalm 31:5; 31:6, „KB“) Jestliže někdo nemluví pravdu, nezíská uznání od Boha ani od svých bližních. Nemůže také zastupovat Boha jako jeden z jeho svědků. Žalmista řekl: „Ničemnému bude Bůh muset říci: ‚Jaké máš právo vypočítávat mé předpisy a nosit mou smlouvu ve svých ústech? Svým ústům jsi dával volnost k tomu, co je špatné, a svůj jazyk necháváš lpět na podvodu.‘ “ — Žalm 50:16, 19.
13 Někteří lidé se však diví: Může být člověk pravdomluvný a čestný, a přitom se v tomto světě vůbec udržet? Může někdo úspěšně obchodovat, aniž jedná tak, jako jednají všichni ostatní?
Bůh se stará o ty, kteří jednají podle pravdy
14. Jak nám pomáhá Bible ocenit, že je možné uživit se, aniž jednáme nečestně?
14 Kdo by říkal, že se člověk nemůže uživit bez nečestnosti, říkal by tím, že se Bůh nestará o ty, kteří jej milují. To však odporuje zkušenostem, které během tisíciletí získali Boží služebníci. (Hebrejcům 13:5, 6) Žalmista David poznamenal: „Býval jsem mladík, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Žalm 37:25) To neznamená, že spravedliví lidé nezakoušejí potíže a těžké doby. Sám David byl nucen nějaký čas žít jako vyvrhel lidské společnosti, měl však všechno nezbytně nutné k životu.
15. Co řekl Ježíš o tom, zda má Bůh zájem, abychom získali hmotné věci k zachování života?
15 Přitažlivá síla pravého uctívání netkví v hmotařském zisku. Ježíš však učil své následovníky, že je vhodné modlit se k Bohu, aby požehnal jejich úsilí při opatřování ‚chleba pro ten den‘. (Lukáš 11:2, 3) Ježíš uznával, že jeho učedníci potřebují věci nezbytně nutné k životu, a proto je ujišťoval: „Váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ Ale nabádal je: „Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:25–34) Věříš tomu? Jestliže ano, nebudeš v pokušení vzdát se Božích spravedlivých měřítek jen proto, že tak jednají druzí. Naopak, oceníš, jak moudrá jsou slova zapsaná v 1. Timoteovi 6:6–8: „Jistě je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností. Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“
16. Jak nás může ochraňovat uplatňování těchto biblických zásad?
16 Abychom se řídili tímto varováním, musíme mít zcela odlišný názor, než jaký je obvyklý v dnešním světě. To je také spojeno s tím, že ‚přetváříme svou mysl‘. Jsme-li spokojeni s tím, co nutně potřebujeme k životu, chrání nás to, aby se usilování o peníze a hmotné věci nestalo hlavním smyslem našeho života, a také před pokušením využívat druhé ve snaze získat tyto věci. (Přísloví 28:20; Matouš 6:24; 1. Timoteovi 6:9, 10) Lidé, kteří mají za cíl bohatství, si snad myslí, že to pro ně představuje bezpečnost a štěstí. Nejsou však spíše pravdivá slova Bible, že „kdo jen miluje stříbro, nebude nasycen stříbrem, ani žádný, kdo miluje jmění, příjmem“? (Kazatel 5:10) Čím více člověk má, tím více chce. Často takoví lidé obětují své zdraví a rodinný život, aby získali majetek. Místo aby se cítili bezpeční, žijí ve strachu, že ztratí to, co mají.
17. (a) Jakou pravdu někdo přehlíží, jestliže zaměří své srdce na získání hmotného bohatství? (b) Jaký důkaz máme, že je v dnešní době praktické uplatňovat zásady čestnosti při získávání obživy?
17 Člověk, který se žene za bohatstvím, neuznává, že je skutečností to, co řekl Ježíš: „I když někdo má hojnost, jeho život nevyplývá z toho, co vlastní.“ (Lukáš 12:15) Daleko lepší je věřit v to, že Bůh je schopen postarat se o své služebníky. Ve více než dvou stech zemích mezi milióny Jehovových svědků existuje živý důkaz, že Bůh koná takové opatření. Pod vládami všech forem a v zaměstnání jakéhokoli zákonného druhu jsou svědkové Jehovovi všech ras a původu schopni žít šťastně a uspokojovat své potřeby. Jejich víra, že Bůh je schopen postarat se o ně, i když je pro ně čestnost zdánlivě nevýhodná, byla odměněna. Získali úctu u svých bližních a jsou často dáváni za příklad, protože lidé si stále ještě přejí jednat s důvěryhodnými lidmi. Je však ještě něco důležitějšího: přímí lidé se pro svou čestnost radují z čistého svědomí.
18, 19. (a) Proč tito lidé změnili svůj život, aby se přizpůsobili Božím měřítkům? (b) Jaký druh osob hledá Bůh, aby je zachoval do svého nového světa?
18 Než se stali svědky Jehovovými, přizpůsobovali se více či méně vzoru tohoto světa. Studovali však Bibli, a pravda, s níž se setkali, je přiměla, aby zanechali špatných návyků. Nyní se usilovně snaží projevovat „dobrou věrnost, aby ve všem zdobili učení našeho zachránce, Boha“. (Titovi 2:10) Nebylo pro ně vždy snadné, aby se chovali podle pravdy a podnikali změny ve svém životě. Ale láska k pravdě jim pomohla, aby jednali v souladu s ní.
19 Máš takovou lásku k pravdě? Jestliže ano, patříš mezi ty, které Bůh hledá, aby je zachoval naživu do svého nového světa. Abys byl Bohu přijatelný, musíš ho „uctívat duchem a pravdou“. (Jan 4:24) To tě označuje jako osobu, která se liší od okolního světa. Ještě v jiném ohledu se musíš lišit od světa, jestliže se skutečně chceš líbit Jehovovi. V jakém ohledu?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 82]
Může být člověk pravdomluvný a čestný a v tomto světě se finančně udržet?
