Kdo bude patřit k přežijícím?
8. kapitola
Kdo bude patřit k přežijícím?
1. (a) Na čem bude záviset přežití do Božího pokojného nového světa? (b) Jak popisuje 7. kapitola Zjevení ty, kteří přežijí k životu na rajské zemi?
PŘEŽITÍ nadcházející záhuby světa nebude věcí náhody, jak to často bývá v lidských válkách. Přežití nebude záviset na tom, kde člověk žije, ani na jeho spěchu do protileteckého krytu nebo do jiného útočiště při varovném zvuku sirény. Přežití bude záviset na Božím milosrdenství a také na tom, co si zvolíme, než začne „velké soužení“. Jak si můžeš vybrat, abys byl mezi těmi, kteří přežijí k životu na zemi, do pokojného Božího rajského nového světa? — Zjevení 7:9, 10, 14, 15.
2. Kdo určuje podmínky k přežití a kde je najdeme?
2 Bible nejen předpovídá, že budou existovat lidé, kteří přežijí nadcházející záhubu světa. Také nám poskytuje vzor, který nám pomůže poznat, jaký druh lidí to bude. Přežití umožní Bůh, a proto právem on sám určuje podmínky.
3. Proč je nutné, aby byli činitelé zla odříznuti, aby mohl nastat mír a bezpečnost?
3 Bůh se moudře postará o to, aby přežijící byli lidé, kteří budou přínosem v jeho novém pořádku a nebudou mu škodit. Kdyby nechal přežít nespravedlivé lidi, neexistovaly by mír a bezpečnost pro spravedlivé. Jejich domovy a osobní bezpečí by byly stále ohroženy. Bible však slibuje: „Zločinci budou odříznuti, ale ti, kteří doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi.“ Jedině proto, že Bůh uplatní měřítko, jež uvádí zde v žalmu 37:9–11, bude možné, aby přežijící ‚nalezli své největší potěšení v hojnosti míru‘. Jak to Bůh učiní, můžeme poznat ze zprávy o minulých událostech, kdy Bůh pro lidskou špatnost uznal za nutné přivodit zničení.
Příklady přežití v minulosti
4–6. (a) Co dokazuje, že je zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. historickou skutečností? (b) Proč došlo ke zničení? (c) Jak mohli uniknout Ježíšovi učedníci?
4 V městě Římě stojí dodnes vítězný oblouk z prvního století našeho letopočtu, který je známý jako Titův oblouk. Na něm je zobrazeno, jak jsou po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. odnášeny předměty z jeruzalémského chrámu. Toto zničení je historická skutečnost. Historická je také ta skutečnost, že Ježíš Kristus o desetiletí předem předpověděl, že k tomuto zničení dojde a jak mohou lidé přežít.
5 Židovský národ se odvrátil od Boha a následoval lidi a lidské náboženské tradice. (Matouš 15:3–9) Vložil svou důvěru v lidské politické vládce a ne v Boží zaslíbené království. (Jan 19:15) Židé šli tak daleko, že zavrhli pravdu, kterou oznamoval Boží Syn a jeho apoštolové, a bojovali proti ní. Ježíš varoval před následky, které jim přinese takový způsob jednání. — Matouš 23:27, 38; 24:1, 2.
6 Výsledky byly přesně takové, jak předpověděl. V roce 66 n. l. se Židé vzbouřili proti Římu. Po prvním římském útoku na Jeruzalém Římané neočekávaně ustoupili. Pro ty, kteří věřili Ježíšovi, to byl signál a příležitost, aby udělali to, co řekl: Utečte, vyjděte z odsouzeného města a z celé judské provincie, bez ohledu na to, co zde musíte zanechat. Praví Ježíšovi učedníci jednali přesně podle toho. Později, v roce 70 n. l., se Římané vrátili a po obklíčení zničili Jeruzalém a ty, kteří opomněli uposlechnout. Očitý svědek, židovský dějepisec Josephus, říká, že v Jeruzalémě zahynulo 1 100 000 osob hladomorem, chorobami, občanskou válkou nebo mečem Římanů. Avšak křesťané, kteří podnikli pozitivní kroky, unikli. — Lukáš 19:28, 41–44; 21:20–24; Matouš 24:15–18.
7. Co museli lidé učinit pro přežití, když Babylón plenil izraelský národ?
7 K podobné situaci došlo o téměř sedm století dříve, kdy Bůh připustil, aby babylónská vojska pod vedením krále Nebukadnecara (II.) vyplenila izraelský národ. Toto zničení je rovněž doloženo dějinami. Mnoho let předem varoval Bůh odpadlý lid prostřednictvím svých proroků, že jejich způsob jednání povede k neštěstí. „Odvraťte se, odvraťte se od svých špatných cest, neboť proč byste měli umírat?“, to byla Boží výzva. (Ezekiel 33:11) Většina výstraze nevěřila. I když babylónská vojska oblehla Jeruzalém, tito Izraelité stále doufali, že nedojde ke zničení. Vše se ale událo podle Boží předpovědi. A přece se Bůh postaral o to, aby ti, kteří projevili svou víru poslušností, byli zachráněni. — Jeremjáš 39:15–18; Sefanjáš 2:2, 3.
8–10. (a) Proč způsobil Jehova zničení světa v Noemových dnech? (b) Proč byl uchráněn Noe se svou rodinou?
8 Ještě ve vzdálenějších dějinách nacházíme nejstarší božský příklad přežití. Tehdy nešlo pouze o zničení národa, ale o zničení světa. A je to také historická skutečnost, tato celosvětová potopa v letech 2370/2369 př. n. l., za Noemových dnů. O poměrech před oním zničením světa říká Bible: „Jehova tedy viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po celou dobu špatný. A země se stala zkaženou v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím.“ — 1. Mojžíšova 6:5, 11.
9 Ničemnost a násilí přiměly Boha, aby zasáhl. Pouze Noe a jeho rodina projevovali víru a poslušnost. Z milosrdenství k nim a proto, aby na zemi zachoval právo a spravedlnost, Jehova Bůh „neupustil od potrestání starého světa . . . bezbožných lidí“. To mělo za následek, že „tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zaplaven vodou“. — 2. Petra 2:5; 3:5–7.
10 Noe a jeho rodina však přežili. Proč? Zaprvé proto, že se nepřipojili ke ‚světu bezbožných lidí‘ v jejich nespravedlnosti. Nepřipustili, aby je obyčejné věci života, jídlo, pití a sňatky tak plně upoutaly, že by se stali necitlivými k Boží vůli nebo hluchými k Boží výstraze. Noe „chodil s Bohem“ ve spravedlnosti. Nešlo pouze o to, že se on a jeho rodina stranili konání zla. Spíše jednali pozitivně, konali to, co je správné. Skutečně věřili tomu, co Bůh řekl, a projevovali to tím, že stavěli ohromnou třípodlažní archu, která byla více než 130 metrů dlouhá. Noe také jednal pozitivně v tom, že se stal „kazatelem spravedlnosti“. Mluvil o Božích předsevzetích a zastával se cesty spravedlnosti. — 1. Mojžíšova 6:9, 13–16; Matouš 24:37–39; Hebrejcům 11:7.
11. Co musíme dělat, máme-li přežít nadcházející záhubu světa, jak to ukazují tyto varovné příklady?
11 Těchto osm osob přežilo pro svou víru a skutky pramenící z víry. Ježíš a jeho apoštolové poukázali na zničení světa potopou jako na prorocký obraz toho, co očekává lidi v tomto „čase konce“. Je tedy jasné, že i my se musíme oddělit od světa, který směřuje ke zničení, jak to učinil Noe a jeho rodina. I my musíme žít v souladu s Boží vůlí. Nemůžeme se dát prostě vést svými vlastními měřítky a očekávat, že přežijeme. Boží slovo říká: „Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její konec jsou potom cesty smrti.“ (Přísloví 16:25) Nepřežijeme ani tak, že bychom budili jen povrchní zdání spravedlnosti. Jehova totiž vidí do srdce. — Přísloví 24:12; Lukáš 16:15.
Co Jehova hledá v lidském srdci
12, 13. (a) Jaké poměry působí, že si mnoho lidí přeje změnu? (b) Proč to nestačí k tomu, aby jim bylo zajištěno přežití do Božího nového světa? (c) Jaká musí být pohnutka našeho zármutku nad nynějšími špatnými poměry, máme-li být mezi přežijícími?
12 Mnozí lidé jsou nešťastní nad dnešními poměry a projevují to stížnostmi, demonstracemi a v některých zemích násilnými povstáními. Mnozí se zlobí pro vysoké daně a rychle rostoucí životní náklady. Naříkají si na nebezpečnou zločinnost. Ze strachu si přejí nějakou změnu. Stačí však tyto věci, aby jim bylo zajištěno přežití do Božího nového světa? Ne, nestačí. Proč ne?
13 Protože by se mohlo stát, že někdo je sice nešťastný pro takové poměry, ale přitom je sobecký. Dokonce by mohl schvalovat určité formy nepoctivosti a nemravnosti — pokud by jimi sám netrpěl. Lidé, kteří mají spravedlivé srdce, však na tyto věci pohlížejí jinak. Jestliže studují Bibli, vidí, že špatné poměry jsou pouze vnějším znakem opravdové choroby tohoto světa. Rozeznávají, že za těmito příznaky se skrývá nedostatek zájmu o poznání a činění Jehovovy vůle a nechuť žít podle jeho spravedlivých měřítek. Spravedlivě smýšlející lidé se v první řadě netrápí nad sociální nespravedlností, zločinností, znečišťováním životního prostředí nebo hrozbou války. Ne, rmoutí se spíše proto, že vidí, jak lidstvo svým zkaženým způsobem jednání hanobí Boží jméno. Trápí se také nad tím, že následkem takového jednání musí tolik trpět druzí, nejen oni sami.
14. Kteří lidé byli ‚označeni‘ pro přežití v době, kdy byl Jeruzalém zničen Babylónem?
14 Abychom přežili nadcházející záhubu světa, musíme se podobat lidem, kteří byli zachráněni, když Babylón zničil Jeruzalém v roce 607 př. n. l. Tito lidé byli popsáni jako ti, „kteří vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi“, které se děly v tomto městě. (Ezekiel 9:4) Panovaly tam „odporné“ poměry různého druhu. Například chudí byli utlačováni, a některé drželi jejich krajané dokonce nezákonně v otroctví. (Jeremjáš 34:13–16) Morální stav judského království byl však ještě horší než morální stav severního izraelského království, který dříve popsal prorok Ozeáš: „Rozmohlo se proklínání a podvádění a vraždění a krádeže . . . a krveprolévání se dotklo jiného krveprolévání.“ (Ozeáš 4:2; Ezekiel 16:2, 51) Pouze lidé, kteří byli v srdci zarmouceni nad takovou nespravedlností a neúctou vůči Bohu, byli ‚označeni‘ pro přežití. — Ezekiel 9:3–6.
15. Proč někteří lidé nechtějí podniknout změny, které jsou nutné pro přežití nadcházející záhuby světa?
15 Dnes je mnoho lidí, kteří by se navždy chtěli radovat ze života na zemi v míru, blahobytu a pohodlí, ale nechtějí změnit svůj způsob života, poznávat biblický vzor pro správný život a řídit se jím. Ve skutečnosti nemají lásku ke spravedlnosti a nemají také upřímný zájem o své bližní. Boží nový svět vytvoří novou společnost, v níž bude „přebývat spravedlnost“, a proto dobré poselství najde odezvu pouze u těch, kteří milují spravedlnost. Jiní se jím cítí odsuzováni. — 2. Petra 3:13; 2. Korinťanům 2:14–17.
Co můžeš nyní dělat
16–18. (a) Jak je někdo ‚označen‘ pro přežití? (b) Které kroky tedy musí podniknout nejprve vzhledem k falešnému uctívání a potom vzhledem k uctívání pravému? (c) Jak musí pohlížet na světské instituce, například na OSN?
16 Jehova zachrání pouze ty, kteří si upřímně přejí žít pod jeho spravedlivým panstvím. Nebude nikoho nutit k tomu, aby žil v poměrech, které si nepřeje. Proto ti, které zachrání, budou muset dokázat, že už skutečně nyní přijímají jeho božské panství. Stávají se ‚označenými‘ pro přežití tím, že oblékají křesťanskou „novou osobnost“, přizpůsobují svůj život Božím cestám a podávají důkaz, že jsou učedníky Božího Syna. Tak si ‚volí život‘ a požehnání, ne smrt. (Kolosanům 3:5–10; 5. Mojžíšova 30:15, 16, 19) Co si zvolíš ty?
17 Tvoje volba zahrnuje podřízenost Bohu v uctívání. Ježíš řekl: „Přichází však hodina, a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové ctitele.“ (Jan 4:23) Přežití nadcházející záhuby světa proto vyžaduje, aby se člověk vzdal falešného uctívání a účastnil se uctívání pravého. Ti, kteří přežijí, také nebudou patřit k lidem, kteří vkládají důvěru ve Spojené národy nebo v jiná uspořádání, protože ty jsou částí světa, který bude odstraněn. — Zjevení 17:11; 18:17–21.
18 Nekonečná požehnání očekávají ty, kteří nastupují cestu, která vede k přežití. Uvažuj nyní o některých velkolepých věcech, jež Bůh slibuje těm, kteří vkládají víru v jeho Slovo a dokazují svoji víru pozitivním jednáním.
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 64]
„Velký zástup“ přežije záhubu světa, aby žil na zemi v Božím novém světě
