Mír a bezpečnost na celé zemi — spolehlivá naděje
9. kapitola
Mír a bezpečnost na celé zemi — spolehlivá naděje
1, 2. Jaké poměry předpověděné v Bibli způsobí, že se tato Země stane nejpříjemnějším místem k životu?
ZEMĚ by mohla být nejpříjemnějším a nejzajímavějším bydlištěm, kdyby všude na ní panovaly skutečně pokojné a bezpečné poměry. Ačkoli nyní takový stav zdaleka neexistuje, Bible předpovídá, že se Země přece stane nádherným domovem, v němž se lidská rodina bude moci plně radovat ze života.
2 Jaká jsou však ta požehnání, která Bible slibuje, a proč můžeme mít jistotu, že se splní?
Pevný základ důvěry
3, 4. (a) O čem nás poučuje spolehlivost základních zákonů, které řídí vesmír? (b) Kdo je původcem těchto zákonů a v co jiného proto můžeme právem důvěřovat?
3 Určité základní zákony řídí vesmír. Mnohé z nich považujeme za samozřejmé. Východ a západ slunce, měsíční fáze a roční období se střídají způsobem, který přispívá ke stabilitě lidského života. Lidé sestavují kalendáře a plánují svou činnost na léta dopředu, protože vědí, že se mohou spolehnout na pohyby Slunce, Měsíce a planet. Čemu se z toho můžeme naučit?
4 Tvůrce těchto zákonů je naprosto spolehlivý. Můžeme se spolehnout na to, co říká a činí. Ve jménu tohoto stvořitele jsou dána biblická zaslíbení spravedlivého nového pořádku. (Izajáš 45:18, 19) V každodenním životě se obvykle do jisté míry spoléháme na druhé lidi — na ty, kteří přinášejí potraviny na trh, na poštovní doručovatele a na blízké přátele. Není tedy rozumné, abychom vkládali ještě více důvěry v Boha a v to, že jistě splní svá zaslíbení? — Izajáš 55:10, 11.
5. Jak nám dodává víru skutečnost, že Bůh neměl sobecké pohnutky v tom, co zaslíbil?
5 Je pravda, že lidské sliby jsou často nespolehlivé. Boží zaslíbení jsou naprosto spolehlivá a jsou k prospěchu našemu, nikoli jeho. Bůh od nás nic nepotřebuje, přesto však nalézá zalíbení v těch, kteří v něho důvěřují, protože ho milují a milují také jeho spravedlivé cesty. — Žalm 50:10–12, 14.
6. Jaký druh víry můžeme získat pomocí Bible?
6 Bible se však také dovolává našich rozumových schopností. Nevyžaduje slepou víru ani lehkověrnost. Ve skutečnosti definuje pravou víru jako „jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze vidět“. (Hebrejcům 11:1) V Bibli nám Bůh poskytuje zdravý základ pro víru. Jestliže rosteme v poznání Božího slova a vidíme, jak působí pravda v našem životě a ve splňování proroctví Bible, je pro nás stále jasnější, že je to zdravý základ. — Žalm 34:8–10; 34:9–11, „KB“.
7. Jaká víra se od nás nevyžaduje při zkoumání biblických příslibů a budoucích požehnání?
7 Biblické sliby budoucích požehnání daleko převyšují všechno, co se lidé odvažují nabídnout. A přece od nás tato zaslíbení nevyžadují, abychom věřili něčemu, co by odporovalo všem lidským zkušenostem. Také nejsou v rozporu s normálními lidskými tužbami. Uvažuj o některých z těchto požehnání a uvidíš, jak jsou pravdivá.
Země se stane domovem podobným zahradě
8, 9. (a) Jakou představu by v naší mysli mělo vyvolávat slovo „ráj“? (b) Existovalo již něco takového na zemi? (c) Co ukazuje, že je Božím předsevzetím, aby se ráj rozšířil po celé zemi?
8 Slovo „ráj“ je překladem slov (hebrejsky pardes‘; persky pairidaeza; řecky paradeisos), která se používala už ve starověku k popisu věcí, jež tehdy na zemi skutečně existovaly. Základní význam všech těchto slov je krásný park nebo zahrada podobná parku. Jako ve starověku, existují i dnes ještě mnohá taková místa a některá z nich jsou dokonce velkými parky. Člověk touží po takových krásách zcela přirozeně. Bible slibuje, že přijde den, kdy se celá naše planeta stane zahradou podobnou parku neboli rájem.
9 Když Bůh stvořil první lidský pár, dal jim jako domov zahradu Eden a toto jméno znamenalo „ráj rozkoše“. Ráj však neměl být omezen jen na jediné místo. Bůh tomuto páru řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojžíšova 1:28; 2:8, 9) To mělo zahrnovat rozšiřování ráje do všech konců země. Neposlušností Adama a Evy ovšem neskončilo předsevzetí, jež Bůh vyjádřil. Ježíš Kristus projevil důvěru v toto předsevzetí, když slíbil muži, který umíral po jeho boku, že bude mít příležitost žít v takovém pozemském ráji. (Lukáš 23:39–43) Jak se to stane?
10. Jaké překážky, jež stojí v cestě ráji, odstraní Bůh podle příslibu ve Zjevení 11:18?
10 V nadcházejícím „velkém soužení“ odstraní Bůh všechny překážky pro příchod pozemského ráje tím, že ‚zničí ty, kteří ničí zem‘. (Zjevení 11:18) Bůh tedy učiní to, co by nikdy nemohly dokázat lidské vlády. Odklidí všechny, kteří sobecky znečišťují zem, aby uspokojili svou ziskuchtivost, všechny, kteří vedou ničivé války, a všechny, kteří zneužívají zem, protože si neváží bohatých darů, jež Bůh poskytuje.
11. (a) Která historická událost ukazuje, že obnovení ráje na Zemi není v rozporu s lidskou zkušeností? (b) Víru v jaký slib si tím posilujeme?
11 Celá země pak rozkvete do krásy, vzduch, voda a půda pak budou svěží a čisté. Takové obnovení ráje rozhodně není neuvěřitelné a neodporuje lidským zkušenostem. Před mnoha staletími, když izraelský národ vyšel z babylónského zajetí, uvedl je Bůh zpět do jejich vlasti, která tehdy byla opuštěným úhorem. Protože však na nich a na jejich práci spočívalo Boží požehnání, byla země brzy tak krásná, až sousední národy mohly zvolat: „Stala se podobnou zahradě Eden!“ Půda byla velice plodná, takže přestal hrozit nedostatek potravy a hladomor. (Ezekiel 36:29, 30, 35; Izajáš 35:1, 2; 55:13) Co Bůh tehdy učinil, znázorňovalo v malém měřítku to, co učiní v celosvětovém měřítku, aby splnil svůj slib. Všichni lidé, kteří budou pokládáni za hodné života, se pak budou těšit z radostí rajského života, jež opatřil Bůh. — Žalm 67:6, 7; 67:7, 8, „KB“; Izajáš 25:6.
Konec chudoby a hospodářského zotročování
12. Jaké hospodářské a pracovní podmínky musejí být odstraněny, máme-li se skutečně radovat ze života?
12 Chudoba a omezující vliv národních hospodářských systémů jsou obvyklé na celé zemi. Lidé by se skutečně nemohli radovat z ráje, kdyby milióny musely dále těžce pracovat jen proto, aby si opatřily nejnutnější životní potřeby, nebo kdyby musely dále konat jednotvárnou práci, při níž člověk ztrácí svou osobnost a stává se pouhým kolečkem ohromného stroje.
13–15. (a) Kde nacházíme historický příklad, který nám ukazuje, jaká je v tomto ohledu Boží vůle vzhledem k člověku? (b) Jak přispělo toto uspořádání k bezpečnosti a radosti ze života pro každého jednotlivce a každou rodinu?
13 Boží vůli vzhledem k člověku v tomto směru poznáme ze způsobu, jak Bůh řídil záležitosti ve starověkém Izraeli. Každá rodina tam dostala půdu jako dědičný majetek. (Soudci 2:6) Půdu sice bylo možné prodat a také jednotlivci se mohli sami prodat do nevolnictví, pokud se zadlužili, ale Jehova učinil opatření, aby je chránil proti nahromadění obrovského množství pozemků a proti tomu, aby se někdo nedostal na dlouhou dobu do zotročení. Jak je chránil?
14 Hospodářskými ustanoveními Zákona, který dal svému lidu. Sedmý rok nevolnictví byl ‚rokem propuštění‘, kdy musel být propuštěn každý Izraelita, který byl v poddanství. Také každý padesátý rok byl ‚jubilejním rokem‘ pro celý národ, kdy měla být ‚provolána svoboda‘ všem obyvatelům země. (5. Mojžíšova 15:12; 3. Mojžíšova 25:10) Tehdy byl každý prodaný dědičný majetek vrácen svému původnímu majiteli. Všichni byli propuštěni z nevolnictví, i když ještě neuplynulo sedm let. Byla to radostná doba, kdy se rodiny opět šťastně spojily a kdy hospodářsky začínal nový život. Půda tedy nemohla být prodána navždy, ale její prodej byl vlastně jen jakýsi pronájem, který skončil nejpozději v jubilejním roce. — 3. Mojžíšova 25:8–24.
15 To všechno přispívalo k hospodářské stabilitě národa a k bezpečnosti a pokoji každé rodiny. Zachovávání těchto zákonů chránilo národ, aby se nedostal do smutného stavu, jaký dnes vidíme v tolika zemích, kde vedle sebe existují nesmírné bohatství a chudoba. Dobrodiní poskytované jednotlivci posilovalo celý národ, protože nikdo nemusel pociťovat nevýhody a tíseň následkem špatných hospodářských poměrů. O panování krále Šalomouna je napsáno: „Juda a Izrael stále bydleli v bezpečí, každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem.“ (1. Královská 4:25) Mnozí lidé dnes nemohou rozvinout všechno svoje nadání a iniciativu, protože jsou lapeni do pasti hospodářských systémů, které je nutí plnit přání malé skupiny lidí či dokonce pouze jednotlivce. Pod Božími zákony se pilnému člověku dostalo pomoci, aby svými schopnostmi přispěl k dobru a radosti všech. To nám poskytuje představu o tom, z jakého pocitu osobní ceny a důstojnosti se budou těšit lidé, kteří získají život v Božím novém světě.
16. Co přinese Boží království všem svým poddaným, pokud jde o životní podmínky a hospodářskou situaci?
16 Po celé zemi se podivuhodně splní proroctví Micheáše 4:3, 4. Mírumilovní lidé, kteří budou žít pod Božím spravedlivým panstvím, „budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli; vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk“. Žádný z poddaných Božího království nebude žít v chudinské čtvrti ani v přelidněných sídlištích. Budou mít svou vlastní půdu a svůj domov. (Izajáš 65:21, 22) Král Ježíš Kristus kdysi slíbil, že ‚mírní zdědí zemi‘ a že on má ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘, takže on se také postará, aby se to stalo. — Matouš 5:5; 28:18.
Zdraví a život bez konce
17–19. (a) Co ukazuje, že dobré zdraví a dlouhý život jsou přirozené tužby lidstva? (b) Které skutečnosti o lidském životě a o rostlinstvu působí, že se zdá podivné, nač je lidský život tak krátký? (c) Která vlastnost lidského mozku ukazuje, že je rozumné věřit, že člověk je určen k věčnému životu?
17 Nic z těchto vynikajících podmínek by však nemohlo zaručit, že náš život bude skutečně pokojný a bezpečný, pokud by budoucnost kalily nemoci, stáří a smrt. Je snad nerozumné doufat v osvobození od těchto věcí? Nebo odporuje to lidské zkušenosti? Taková touha jistě není v rozporu s lidskou přirozeností, vždyť lidé ve snaze toho dosáhnout strávili tím celý život a věnovali tomu nezměrné částky peněz.
18 Naděje na zdraví a život bez konce není vůbec nerozumná. Není spíše nerozumný opak — že totiž lidé stárnou a nakonec umírají, sotva dosáhnou věku, kdy začínají mít dostatek vědomostí, zkušeností a schopností, aby mohli vykonat něco hodnotného? Jsou přece stromy, které žijí tisíce let! Proč by měl člověk, který byl vytvořen k Boží podobě, žít daleko kratší dobu, než některé rostliny, jež nemají inteligenci? Neměl by — rozumně vzato — žít mnohem, mnohem déle?
19 Pro odborníky, kteří zkoumají příčiny stáří, je proces stárnutí stále ještě ve značné míře tajemstvím. Také je pro ně záhadou skutečnost, že lidský mozek byl zřejmě určen k tomu, aby pojal v podstatě neomezené množství informací. Jeden vědec-spisovatel řekl, že mozek „je dokonale schopen zvládnout jakékoli lidské nároky na učení a paměť a může pojmout ještě miliardkrát více“.55 To znamená, že tvůj mozek je schopen zvládnout nejen úkol, který bys mu ukládal během sedmdesáti až osmdesáti let života, ale také miliardkrát více. Nemůžeme se tedy divit, že člověk má takovou žízeň po poznání, takovou touhu něčemu se naučit a skutečně to potom dělat. Brání mu však krátkost jeho života. Mělo by smysl, aby měl člověk tak úžasnou kapacitu mozku, a přitom by mohl využívat jen nepatrný zlomek jeho výkonnosti? Není mnohem rozumnější, jak to ukazuje Bible, že Jehova určil člověka k věčnému životu na zemi a dal mu mozek, který byl k tomuto účelu obdivuhodně vybaven?
20. Co podle Bible slíbil Bůh učinit pro lidstvo vzhledem k účinkům hříchu, včetně samotné smrti?
20 Bible ukazuje, že člověk měl původně příležitost žít navždy, ale že ji ztratil vzpourou: „Skrze jednoho člověka [Adama] přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Bible však také obsahuje Boží slib, že v obnoveném ráji „smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. (Zjevení 21:3, 4; srovnej 7:16, 17) Bible ukazuje, že Božím předsevzetím pro lidstvo je věčný život, osvobození od následků hříchu. (Římanům 5:21; 6:23) Kromě toho obsahuje příslib, že požehnání Božího nového světa budou poskytnuta také miliardám lidí, kteří zemřeli v minulosti. Jak? Vzkříšením z mrtvých bude vyprázdněn všeobecný hrob lidstva. Ježíš s důvěrou předpověděl: „Přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ — Jan 5:28, 29.
21, 22. Proč není vyhlídka na obnovení dokonalého zdraví něco takového, v co bychom nemohli doufat?
21 Dnešní lékařská věda je schopná vyrobit „zázračné léky“ a provádí chirurgické výkony, které by se dokonce před několika desetiletími zdály neuvěřitelné. Měli bychom pochybovat o tom, že stvořitel člověka může vykonat pro uzdravení daleko úžasnější věci? Stvořitel je jistě schopen obnovit spravedlivě smýšlejícím lidem pevné zdraví a dokonce obrátit proces stárnutí. A to vše může udělat bez léků, chirurgie nebo umělých orgánů. Ve své péči nám Bůh dal důkaz o tom, že tato požehnání nejsou taková, že bychom v ně nemohli doufat.
22 Když byl jeho Syn na zemi, dal mu Bůh schopnost vykonávat mocné skutky uzdravování. Tyto skutky nám poskytují jistotu, že žádná slabost, vada nebo nemoc není tak velká, že by Bůh neměl moc ji uzdravit. Když jeden člověk, jehož tělo bylo postiženo malomocenstvím, úpěnlivě prosil Ježíše o uzdravení, dotkl se ho Ježíš soucitně a řekl mu: „Buď očištěn.“ A jak říká historický záznam: „Ihned bylo jeho malomocenství očištěno.“ (Matouš 8:2, 3) Ježíš konal podobné věci před očima mnoha svědků, jak to oznamuje dějepisec Matouš: „Přistoupily k němu velké zástupy a měly s sebou lidi, kteří byli chromí, zmrzačení, slepí, němí a mnoho jiných, a jednoduše je skládaly k jeho nohám a on je léčil. A tak byl zástup ohromen, . . . a oslavovali Boha Izraele.“ (Matouš 15:30, 31) Přečti si sám zprávu u Jana 9:1–21 a uvidíš, jak je historický záznam o takovém vyléčení založen na faktech a že je pravdivý. Pravdivost těchto událostí potvrdilo mnoho svědků a také jeden lékař, Lukáš. — Marek 7:32–37; Lukáš 5:12–14, 17–25; 6:6–11; Kolosanům 4:14.
23, 24. Proč není nerozumné věřit, že pod Božím královstvím mohou být mrtví znovu přivedeni k životu?
23 Z podobných důvodů nemusíme pokládat za neuvěřitelný biblický příslib, že „nastane vzkříšení“ z mrtvých. (Skutky 24:15) Dokonce mnoho let po něčí smrti je možné reprodukovat jeho hlas, vzhled a jednání na filmu nebo na videozáznamu. Nemohl by tedy ten, kdo člověka stvořil, kdo zná jeho přesnou atomovou a molekulární strukturu, učinit ještě mnohem víc? Lidmi vyrobené počítače mohou pojmout a uspořádat doslova miliardy souborů informací. Bůh však vytvořil vesmír, který vzbuzuje bázeň, s miliardami galaxií, z nichž každá obsahuje miliardy hvězd. Jsou jich trilióny, kvadrilióny, a dokonce ještě více. Žalm 147:4 o tom říká: „Sčítá počet hvězd; všechny je nazývá jejich jmény.“ Jistě tedy bude jednoduché, aby Bůh, jehož paměť má tak ohromnou kapacitu, si vzpomněl na jednotlivé osobnosti a přivedl je zpět k životu. — Job 14:13.
24 Jehova také poskytl příklady z dějin k posílení naší víry v tuto nádhernou naději. Svému Synu dal moc, aby v malém měřítku ukázal to, co bude činit ve velkém v době svého spravedlivého panství nad zemí. Ježíš vzkřísil mnoho mrtvých lidí, často před zraky přihlížejících. Lazar, jejž vzkřísil blízko Jeruzaléma, byl mrtev tak dlouho, že se již jeho tělo začalo rozkládat. Naděje na vzkříšení má tedy jistě pevný základ. — Lukáš 7:11–17; 8:40–42, 49–56; Jan 11:38–44.
Země je schopna pojmout tolik obyvatel
25, 26. Kde bude pro každého dost životního prostoru, až budou vzkříšeni mrtví?
25 Může tato planeta poskytnout dostačující životní prostor pro tolik obyvatel, kteří zde budou po vzkříšení z mrtvých? Trvalo to více než 5 000 let, než počátkem 19. století vzrostlo obyvatelstvo země na jednu miliardu. Dnes je na Zemi asi pět miliard lidí.
26 Dnes žijící lidé tedy tvoří podstatnou část celkového počtu lidí, kteří kdy žili na Zemi. Někteří odhadují, že by celkové množství obyvatelstva během celých lidských dějin mohlo dosahovat 15 000 000 000. Povrch zemské půdy má více než 15 miliard hektarů. Tak by měl každý člověk k dispozici více než 1 hektar půdy. To by poskytovalo nejen prostor pro produkci potravin, ale zůstalo by místo i pro lesy, hory a další malebné prostory, aniž by byl ráj zbytečně přelidněn. Bible navíc ukazuje, že ne všichni dnes žijící lidé přežijí do nového světa. Ježíš totiž řekl: „Široká a prostranná je cesta vedoucí ke zničení, a mnoho je těch, kteří po ní vcházejí.“ Také poznamenal, že ti, kteří nečiní Jehovovu vůli, „odejdou do věčného odříznutí“, až dojde k záhubě světa. — Matouš 7:13; 25:46.
27. Mohla by Země vydat dostatek potravy pro všechny tyto lidi?
27 Mohla by však Země vydat dostatek potravy pro tolik lidí? Vědci dnes tvrdí, že by to bylo možné i za nynějších podmínek. List „Toronto Star“ přinesl zprávu: „Podle Organizace pro výživu a zemědělství při Spojených národech (FAO) se již pěstuje na celém světě dostatek obilí pro nasycení každého člověka na Zemi 3 000 kaloriemi denně, což . . . asi o 50% převyšuje minimální přijatelnou úroveň.“56 A tato zpráva vzhledem k budoucnosti vysvětlila, že i za dnešních podmínek by bylo dost potravy pro uspokojení potřeb dvojnásobku současného počtu obyvatel. Také si musíme připomenout, že Jehova bude řídit svůj lid, aby správně využíval hospodářský potenciál země, protože žalm 72:16 nás ujišťuje: „Na zemi bude mnoho obilí; a na vrcholku hor bude nadbytek.“
28. Proč není nebezpečí, že by Země mohla být jednou přelidněna, jestliže lidé budou žít navždy?
28 Měli bychom si uvědomit, jaké je Boží předsevzetí, jež bylo původně oznámeno prvnímu lidskému páru. Prvním lidem bylo řečeno, aby ‚naplnili zemi a podmanili si ji‘ a rozšířili hranice Edenu až do nejvzdálenějších končin země. (1. Mojžíšova 1:28) To zřejmě znamenalo, že Země měla být lidmi příjemně naplněna, a ne přeplněna. Tak by stále bylo možné, aby ‚podmaněná‘ Země byla celosvětovým parkem podle vzoru původního domova lidí, který se podobal parku. Tento božský příkaz tedy naznačuje, že růst obyvatelstva bude řízen v Bohem stanoveném čase a Božím způsobem.
Bezpečný základ pro trvalé štěstí
29. Jak působí vztahy člověka k druhým lidem na jeho štěstí?
29 Krásné prostředí, hmotný blahobyt, zajímavá práce a dobré zdraví ti však nezaručují trvalé štěstí. Mnozí lidé to dnes všechno mají, a přece jsou nešťastní. Proč? Kvůli lidem kolem dokola, kteří jsou možná sobečtí, svárliví, pokrytečtí a nenávistní. Trvalé štěstí v Božím novém světě bude velkou měrou vyplývat ze změněného postoje lidí na celé zemi. Jejich láska k Bohu a úcta před ním a jejich touha vykonávat jeho předsevzetí způsobí duchovní blahobyt. Bez něho by byl hmotný blahobyt neuspokojující a prázdný.
30. Jak víme, že v Božím novém světě budou žít pouze lidé, kteří přispívají k míru a bezpečnosti druhých?
30 Ano, skutečná radost vyplývá z toho, že jsme obklopeni lidmi, kteří jsou laskaví, pokorní a přátelští, lidmi, které můžeme skutečně milovat a důvěřovat jim a kteří cítí vůči nám totéž. (Žalm 133:1; Přísloví 15:17) Láska k Bohu zaručuje pravou lásku k bližnímu, a ta způsobí, že život v Božím spravedlivém novém světě bude tak příjemný. Všichni, jimž Bůh ve své přízni poskytne věčný život, budou lidé, kteří prokázali svoji lásku k němu a ke svým bližním. Budeš-li mít takové lidi jako své sousedy, přátele a spolupracovníky, budeš se moci těšit z míru a bezpečnosti a z trvalého štěstí. — 1. Jana 4:7, 8, 20, 21.
31. Co bychom měli nyní dělat, jestliže skutečně chceme žít v Božím novém světě?
31 Jaká opravdu velkolepá vyhlídka se před tebou otevírá! Jednej tedy s praktickou moudrostí a zjisti, co máš dělat, abys toho dosáhl. Nyní je na čase, abys uvedl svůj život do souladu s Božími požadavky pro ty, kteří budou ušetřeni v nadcházejícím „velkém soužení“. — 2. Petra 3:11–13.
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 71]
Brzy přijde den, kdy celá země bude přeměněna v ráj
