Přežijící nesmějí být „částí světa“
11. kapitola
Přežijící nesmějí být „částí světa“
1, 2. (a) Co řekl Ježíš o vztahu svých učedníků ke světu? (b) Co to neznamená a proč?
CO MYSLEL Ježíš, když říkal, že jeho následovníci jsou „ve světě“ a přece nesmějí být „částí světa“? (Jan 17:11, 14) Chceme-li být mezi lidmi, kteří přežijí do Božího nového světa, musíme tomu rozumět.
2 Nejprve uvažujme o tom, co neznamená, že nesmíme být „částí světa“. Neznamená to, že se oddělujeme jako poustevníci do jeskyně nebo odejdeme do kláštera či na jiné odlehlé místo. Naopak, v noci před smrtí se Ježíš modlil ke svému Otci za své učedníky slovy: „Neprosím tě, abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ — Jan 17:15, 16.
3, 4. (a) Při jaké činnosti přicházejí křesťané nutně do styku se světskými lidmi? (b) Čemu se však musejí vyhnout?
3 Ježíšovi učedníci se neměli skrývat před lidmi, ale naopak byli ‚vysláni do světa‘, aby oznamovali pravdu. (Jan 17:18) Při oznamování pravdy sloužili jako „světlo světa“, nechali svítit světlo pravdy, aby viděli, jak Boží pravda ovlivňuje lidský život k dobrému. — Matouš 5:14–16.
4 Křesťané se stýkají s mnoha lidmi, když pracují, aby uživili sebe a své rodiny a když přinášejí lidem dobré poselství o Božím království. Jak ukazuje apoštol Pavel, neočekává se od nich, že doslova ‚vyjdou ze světa‘. Nemohou se úplně ‚přestat směšovat‘ se světskými lidmi. Ale mohou a musejí se chránit před nesprávnými zvyklostmi většiny lidstva. — 1. Korinťanům 5:9–11.
5. Jak znázorňuje případ Noema a jeho rodiny, že je nutné oddělit se od světa?
5 Je to podobná situace jako v Noemových dnech, kdy si Jehova povšiml, že „všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu“. (1. Mojžíšova 6:12, „EP“) Noe a jeho rodina však žili jinak. Noe odmítl připojit se k okolní zkaženosti a kázal spravedlnost, a tím „odsoudil svět“. Ukázal, že svět jedná neomluvitelně proti Boží vůli. (Hebrejcům 11:7; 2. Petra 2:5) Proto přežil Noe i se svou rodinou, když přišla celosvětová potopa a skoncovala s bezbožným lidstvem. Byli „ve světě“, a přece zároveň nebyli „částí světa“. — 1. Mojžíšova 6:9–13; 7:1; Matouš 24:38, 39.
V čem spočívá správná láska ke světským lidem?
6. Je vhodné projevovat nějakým způsobem lásku ke světským lidem?
6 Přestaneš-li být „částí světa“, znamená to snad, že začneš nenávidět lidstvo? Kdybys tak jednal, stavěl by ses proti Jehovovi Bohu, který podle Ježíšových slov „tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život“. Boží laskavost a soucit s lidmi všeho druhu je tedy pro nás příkladem k napodobování. — Jan 3:16; Matouš 5:44–48.
7, 8. (a) Co říká Bible o milování světa? (b) Co je svět, od něhož musíme být odděleni?
7 Neříká nám však apoštol Jan: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska.“? Jestliže Bůh miloval svět, proč to apoštol řekl? — 1. Jana 2:15.
8 Bible ukazuje, že Bůh miluje svět lidstva prostě jako lidi, kteří jsou nedokonalí, umírající a zoufale potřebují pomoc. Na druhé straně satan zorganizoval většinu lidstva do odporu proti Bohu. Praví křesťané se musí oddělit od „světa“ — lidské společnosti odcizené Bohu, která je pod satanovým vedením. (Jakub 1:27) Boží slovo varuje před láskou k nesprávným žádostem a skutkům tohoto světa: „Všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ — 1. Jana 2:15–17.
9, 10. (a) Jak může být řečeno, že tyto žádosti ‚pocházejí ze světa‘? (b) Jak tyto žádosti působily na lidstvo?
9 Ano, tyto žádosti těla a očí a touha po vyvyšování sebe samého ‚pocházejí ze světa‘. Vyvinuly se u prarodičů lidstva a svedly je, aby se snažili být nezávislí na Bohu a tak mohli jít za svými sobeckými zájmy. Sledování těchto sobeckých světských žádostí vedlo k porušování Božích zákonů. — 1. Mojžíšova 3:1–6, 17.
10 Uvažuj o tom, co nyní vidíš kolem sebe. Nestaví většina lidí svůj život na žádostech těla a očí a na ‚okázalém vystavování prostředků, které má někdo k životu‘? Neutvářejí se jejich naděje a zájmy podle těchto věcí, a nedávají se lidé právě jimi vést ve svém způsobu jednání a v chování k sobě navzájem? Právě proto jsou dějiny lidstva jedinou dlouhou zprávou o nejednotě a válce, o nemravnosti a zločinnosti, o ziskuchtivosti a útlaku, o pyšné ctižádosti a úsilí o slávu a moc.
11. Proč tedy Boží láska ke světu neodporuje tomu, co odsuzuje jeho Slovo?
11 Můžeme tedy vidět rozdíl mezi způsobem, jímž Bůh miluje svět, a mezi milováním jeho nesprávných žádostí a zvyklostí, které odsuzuje. Boží láska k lidstvu otevřela cestu k osvobození od těchto hříšných žádostí a jejich špatných následků, dokonce i včetně smrti. Tuto lásku vyjádřil Bůh obětováním svého vlastního Syna k vykoupení lidstva. Ale o každém, kdo odmítá tuto oběť a pokračuje v neposlušnosti, říká Bible, že „na něm zůstává Boží zloba“. — Jan 3:16, 36; Římanům 5:6–8.
Nenechat se vést vládcem tohoto světa
12. Jak můžeme rozpoznat, zda láska, kterou máme ke světským lidem, se Bohu líbí nebo nelíbí?
12 Co tedy můžeme říci sami o sobě? Milujeme lidi ve světě v tom smyslu, že jim upřímně chceme pomoci, aby našli cestu k životu v Boží přízni? Nebo snad milujeme právě ty věci, které jim brání, aby se stali Božími služebníky — jejich ducha nezávislosti, jejich okázalé vystavování prostředků k životu, jejich důvěru ve vlastní důležitost a slávu? Milujeme-li lidi pro tyto vlastnosti, pak ‚milujeme svět‘ způsobem, před nímž apoštol varoval.
13. Jak by mohla láska ke světu bránit člověku ve službě Bohu?
13 V Ježíšově době mnozí lidé milovali způsoby světa, a proto nezaujímali neohrožený postoj jako Ježíšovi učedníci. Nechtěli ztratit popularitu a své místo mezi lidmi ve svých společenských a náboženských kruzích. Milovali chválu od lidí více než schválení od Boha. (Jan 12:42, 43) Je pravda, že někteří konali dobročinné skutky nebo jiné náboženské činy. Činili to však v první řadě proto, že chtěli, aby druzí k nim s obdivem vzhlíželi. (Matouš 6:1–6; 23:5–7; Marek 12:38–40) Nevidíš také dnes lidi, kteří projevují stejnou lásku k nesprávnému způsobu života? A přesto Bible ukazuje, že takový druh „lásky“ povede ke zničení.
14. Kdo vystavil Ježíše, když byl na zemi, pokušení a s jakým výsledkem?
14 Boží vlastní Syn byl vystaven pokušení v tomtéž ohledu. Bylo vynaloženo úsilí, aby se v něm roznítila sobecká žádost a aby se dal přimět k okázalému jednání, které by zapůsobilo na lidi, a aby se začal podobat světu. Dokonce mu bylo nabídnuto panství nad všemi národy světa s jejich slávou. Rozhodně však odmítl tyto pobídky k sobeckým žádostem. Pocházely od toho, jenž první uvedl v pochybnost svrchovanost Jehovy Boha, od satana ďábla. — Lukáš 4:5–12.
15. Ukaž z Bible, kdo je ‚panovník tohoto světa‘.
15 Pro nás je nesmírně důležité vědět, že panství nabídl Ježíšovi satan. Potom pochopíme, proč nesmíme být „částí světa“. Tato nabídka ukazuje, že neviditelným panovníkem světa lidí, včetně všech jeho panství, je Boží odpůrce. Ježíš sám mluvil o satanovi jako o ‚panovníkovi tohoto světa‘. (Jan 12:31; 14:30; 2. Korinťanům 4:4) Apoštol Pavel také mluvil o ‚ničemných duchovních silách‘ neboli o démonech pod satanovým vedením jako o neviditelných ‚světovládcích této tmy‘. Pavel varoval křesťany, že potřebují duchovní výzbroj, aby se mohli chránit proti těmto „panovníkům.“ — Efezanům 6:10–13.
16. Do jaké míry se dal svět svést satanem a je v jeho moci?
16 Byla to vždy menšina, jež zůstala osvobozena od nadvlády tohoto neviditelného panovníka a jeho sil. Ale „svět“, to znamená množství lidí odcizených Bohu, „leží v moci toho ničemného“. Démonským vlivem „svádí celou obydlenou zemi“, včetně pozemských panovníků, a vede je proti Bohu a jeho království. — 1. Jana 5:19; Zjevení 12:9; 16:13, 14; 19:11–18.
17. (a) Co dosvědčuje postoj, který projevuje svět, o tom, kdo vede lidstvo? (b) Líbilo by se stvořiteli, kdybychom projevovali takového ducha?
17 Snad to zní až neuvěřitelně. Nedává však většina lidí tohoto světa jasně najevo postoj a skutky Božího odpůrce? Na celém světě vidíme lež, nenávist, násilí a vraždu, jimiž se vyznačují lidé, kteří ‚pocházejí z ďábla‘, což znamená, že on je jejich duchovním „otcem“. (1. Jana 3:8–12; Jan 8:44; Efezanům 2:2, 3) Tento duch jistě nepochází od láskyplného stvořitele.
18. Jak ukazuje náš postoj k panství, zda jsme osvobozeni od nadvlády ‚panovníka tohoto světa‘?
18 Nespoléhá se také velká většina lidí na lidské plány, jež mají přivodit mír a bezpečnost? Kolik znáš lidí, kteří skutečně vzhlížejí k Bohu a jeho království po vyřešení problémů lidstva? A přece vložili svou důvěru v lidské systémy nesprávně, jak řekl Ježíš: „Mé království není částí tohoto světa.“ Původ Ježíšova království není ve světě, protože je nevytvářejí ani neudržují u moci lidé. Je to Boží vlastní opatření. (Jan 18:36; Izajáš 9:6, 7) Abychom tedy byli mezi těmi, kteří doufají, že přežijí, až Boží království vystoupí proti všem svým odpůrcům, musíme uznat tvrdou skutečnost, že tento svět je ovládán satanem. K němu patří i taková uspořádání, jako jsou Spojené národy. Musíme zůstat osvobozeni od toho všeho tím, že se pevně postavíme na stranu Jehovova spravedlivého panství pod Kristem Ježíšem. — Matouš 6:10, 24, 31–33.
19. Jakými způsoby podle svědectví dějin ukazovali první křesťané, že nejsou „částí světa“?
19 Dějiny ukazují, že první křesťané byli občany, kteří projevovali úctu a dodržovali zákony. Byli však také rozhodnuti, že se nestanou „částí světa“, i kdyby si tím přivodili pronásledování. Čteme o tom například:
„Vladaři pohanského světa projevovali málo porozumění a málo přízně prvním křesťanům . . . Křesťané odmítali plnit určité povinnosti, jež měli římští občané . . . Nezastávali žádné politické úřady.“ — „Na cestě k civilizaci, Světové dějiny“, angl.57
„Odmítali aktivně se podílet na civilní správě a na vojenské obraně říše . . . Bylo nemožné, že by křesťané přijali postavení jako vojáci, soudci nebo knížata, aniž by se přitom vzdali svatější povinnosti.“ — „Dějiny křesťanství“, angl.58
„Origenes [který žil ve druhém a třetím století našeho letopočtu] . . . poznamenává, že ‚křesťanská církev nemůže vstupovat do války proti jinému národu. Od svého vůdce se naučili, že jsou dětmi pokoje.‘ V onom období bylo mnoho křesťanů umučeno.“ — „Poklad křesťanského světa“, angl.59
20. Na jakých rozdělujících světských činnostech se nepodílejí Jehovovi služebníci, aby se osvobodili od nadvlády ‚panovníka tohoto světa‘?
20 Tím, že se Jehovovi služebníci nezaplétají do záležitostí světa a zachovávají si svobodu, nepřispívají k rozdělujícímu nacionalismu, rasismu ani k sociálním konfliktům. Zaujímají Bohem určený postoj, který přispívá k míru a bezpečnosti mezi lidmi všeho druhu. (Skutky 10:34, 35) Přežijící, kteří vycházejí z „velkého soužení“, budou skutečně pocházet „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. — Zjevení 7:9, 14.
Přátelé světa, nebo přátelé Boží?
21. Proč nemůže člověk, který se řídí Biblí, očekávat, že jej bude svět milovat?
21 Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí . . . Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:19, 20) Je naprostá pravda, že si můžeme zachovat přátelství se světem jen tehdy, jestliže se mu podobáme, podílíme se na jeho přáních, ctižádostivém úsilí a předsudcích, obdivujeme jeho myšlení a filozofie a přejímáme jeho zvyklosti a způsoby. Lidé, kteří podporují tento svět, však nelibě nesou, jestliže někdo odkrývá jejich chyby nebo je varuje před nebezpečím, do něhož se uvádějí svým způsobem života. Proto člověk, který se řídí ve svém jednání a způsobu života biblickými naukami a mluví v jejich prospěch, nemůže prostě uniknout nenávisti světa. — Jan 17:14; 2. Timoteovi 3:12.
22. Před jakou volbou vzhledem k přátelství stojí každý z nás?
22 Bible tedy ukazuje, že máme jasnou volbu. U Jakuba 4:4 čteme: „Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli chce tedy být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ Bůh má rovněž svá měřítka na přátelství a ta nejsou v souladu s měřítky hříšného lidstva. — Žalm 15:1–5.
23. (a) Co by dokazovalo, že člověk je přítelem světa? (b) Jak můžeme ukázat, že jsme Boží přátelé?
23 Naše přátelství s Bohem závisí na více věcech než na tom, zda patříme či nepatříme k určitým organizacím tohoto světa. Jestliže projevujeme ducha světa, sdílíme světský názor na život, pak označujeme sami sebe jako přátele světa, ne jako Boží přátele. Duch světa vede ke ‚skutkům těla‘, což je „smilstvo, nečistota, volné chování, modlářství, provádění spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci“. Bible jasně říká, že „ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. Na druhé straně, jsme-li Boží přátelé, budeme mít Božího ducha s jeho ovocem, což je „láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. — Galaťanům 5:19–23.
24. (a) Proč je nemoudré napodobovat lidi, jimž svět prokazuje úctu? (b) Jak může ukázat náš postoj k hmotnému majetku, čí přátelství skutečně hledáme?
24 Čí je to duch, který my zrcadlíme? Když poznáme, pomůže nám to zjistit, čí jsme skutečně přátelé. Žijeme v přítomném zlém světě a jsme vystaveni jeho vlivu, a proto by nás nemělo překvapit, zjistíme-li, že musíme podniknout změny ve svém životě, abychom se líbili Bohu. Světští lidé například zahrnují poctami a slávou ty, kteří se svým ctižádostivým úsilím domohli velkého majetku, moci nebo proslulosti. Lidé si berou příklad z takových světských hrdinů a model a napodobují jejich řeč, chování, vzhled i oblečení. Chtěl by ses zařadit mezi obdivovatele takových lidí? Jejich skutky jsou pravým opakem životního cíle, o nějž bychom měli podle výzvy Božího slova usilovat. Bible nám ukazuje cestu k duchovnímu bohatství a duchovní síle a také ke cti sloužit jako Boží zástupci a mluvčí na zemi. (1. Timoteovi 6:17–19; 2. Timoteovi 1:7, 8; Jeremjáš 9:23, 24) Světová obchodní propaganda obrací pozornost lidí ke hmotařství a k víře, že štěstí závisí na majetku. Přikládá tedy majetku mnohem větší důležitost než věcem, jež mají duchovní hodnotu. Ano, půjdeš-li cestou světa, získáš si přátelství světa. Zabrání ti to však v přátelství s Bohem. Co má pro tebe větší cenu? Co povede k většímu a trvalejšímu štěstí?
25. (a) Co bychom měli očekávat od světa, když opouštíme jeho cesty? (b) Co nám umožní, abychom skutečně ‚přetvořili‘ svou mysl a viděli věci tak, jak je vidí Bůh?
25 Je snadné řídit se vzorem světa. A protože svět má špatného ducha, budou ti jeho podporovatelé zazlívat, půjdeš-li jinou cestou. (1. Petra 4:3, 4) Budeš vystaven tlaku, aby ses přizpůsobil, aby ses nechal utvářet světskou lidskou společností do její podoby. Ve snaze ovládnout tvé myšlení bude použito světské moudrosti a filozofie o tom, co přináší úspěch v životě. Budeš proto muset vynaložit velké úsilí a projevit víru, abys ‚přetvořil svou mysl‘ a viděl věci z Božího hlediska a abys pochopil, proč je ‚moudrost světa pošetilá‘ v Božích očích. (Římanům 12:2; 1. Korinťanům 1:18–20; 2:14–16; 3:18–20) Pilným studiem Božího slova můžeme prohlédnout falešnou světskou moudrost. Můžeme poznat, jaké špatné výsledky pocházejí z takové „moudrosti“ a k jak katastrofálnímu konci musí vést. Potom také můžeme plně ocenit moudrost Boží cesty a jistá požehnání, která zaručuje.
Je bezúčelné věnovat život a energii zanikajícímu světu
26. Bylo by moudré, kdybychom se účastnili činnosti ve světských lidumilných organizacích s úmyslem zlepšit poměry?
26 Někteří lidé možná namítají: ‚Mnoho světských organizací činí dobro, pracuje pro ochranu, zdraví, vzdělání a osvobození lidí.‘ Jistě, určité organizace přechodně odstraňují několik málo lidských těžkostí. Všechny jsou však částí světa, který je odcizený Bohu. A obracejí pozornost lidí k udržování tohoto přítomného světa. Žádná z těchto organizací se nezastává Boží vlády nad zemí, Božího království prostřednictvím Božího Syna. I někteří zločinci přece zakládají rodiny, starají se o ně a dokonce konají dobročinné skutky pro společnost. Byly by však takové věci ospravedlněním, abychom jakýmkoli způsobem podporovali zločinecké organizace? — Srovnej 2. Korinťanům 6:14–16.
27. Jak jedině můžeme pomoci lidem, aby mohli přežít do Božího nového světa?
27 Můžeme skutečně projevovat pravou lásku k lidem tím, že se připojujeme k nějakým světským plánům a věnujeme jim čas a energii? Kdybys chtěl pomoci někomu, kdo má nějakou nemoc nebo nákazu, přibližoval by ses k němu natolik, abys získal tutéž nemoc nebo nákazu? Nebo bys mu pomohl mnohem víc, kdybys sám zůstal zdravý a snažil by ses mu pomoci, aby našel cestu ke zdraví? Současná lidská společnost je postižena duchovní nemocí a nákazou. Nikdo z nás ji nemůže zachránit, protože Boží slovo ukazuje, že její nemoc vede k smrti. (Srovnej Izajáše 1:4–9.) Pokud však sami zůstaneme odděleni od světa, můžeme pomáhat jednotlivcům ve světě, aby našli cestu k duchovnímu zdraví a přežili do Božího nového světa. (2. Korinťanům 6:17) Jednej tedy moudře a nevměšuj se do světských plánů. Snaž se vyhnout nákaze duchem světa a napodobování jeho nespravedlivých způsobů. Nikdy nezapomeň: „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ — 1. Jana 2:17.
[Studijní otázky]
