Sporná otázka, která se tě dotýká
5. kapitola
Sporná otázka, která se tě dotýká
1. Proč se lidem zdá obtížné porozumět, proč Bůh dovolil, aby mezi lidstvem byla špatnost?
VZDOR všeobecné tužbě po míru a bezpečnosti jsou dějiny člověka zohyzděny krveproléváním a jinými škodlivými činy. Bible ukazuje, že Bohu jsou takové skutky odporné; proč tyto poměry již dříve neodstranil? Jistě to nemůže být z nedostatku zájmu. Bible a též krása Božích pozemských stvořitelských děl nám poskytují množství důkazů, že Bůh miluje lidstvo a zajímá se o ně. (1. Jana 4:8) Ještě důležitější je, že jde o čest Božího vlastního jména, protože lidé Boha pro tyto poměry tupí. Jaký tedy mohl mít důvod, že snášel po tisíciletí nepokoje a násilí?
2. (a) Kde v Bibli nacházíme důvod, proč Bůh tak dlouho připouštěl špatné poměry? (b) Co zřetelně ukazuje, že biblická zpráva o Adamovi a Evě spočívá na historické skutečnosti?
2 Odpověď můžeme najít v úvodu Bible, ve zprávě o Adamovi a Evě. Tato zpráva není pouhou alegorií. Je to historická skutečnost. Bible poskytuje úplnou a doloženou zprávu o rodopisu, který sahá od prvního století našeho letopočtu zpět až k prvním lidem. (Lukáš 3:23–38; 1. Mojžíšova 5:1–32; 11:10–32) Naši předkové Adam a Eva na nás měli rozhodující vliv a biblická zpráva nám pomáhá porozumět okolnostem, které ovlivňují náš dnešní život.
3. Jaká opatření učinil Bůh pro lidstvo na počátku?
3 Bible zjevuje, že všechna Boží opatření pro první lidský pár byla velmi dobrá. Měl všechno potřebné ke šťastnému životu — domov, který byl jako park, v území nazvaném Eden, hojnost rozmanité potravy, uspokojující práci, vyhlídku, že uvidí, jak jejich rodina roste a naplňuje zemi, a měl též požehnání svého stvořitele. (1. Mojžíšova 1:28, 29; 2:8, 9, 15) Kdo by si rozumně mohl přát ještě více?
4. (a) V jakém ohledu byli lidé již od svého stvoření jiní než ostatní pozemští tvorové? (b) Jakým způsobem bylo pro ně opatřeno potřebné vedení?
4 Inspirovaná zpráva v 1. Mojžíšově zjevuje, že lidé zaujímali na zemi jedinečné postavení. Na rozdíl od zvířat byli obdařeni mravním smyslem a svobodnou vůlí. Proto byli vybaveni silami rozumu a soudnosti. K vedení člověka vštípil Bůh mužovi a ženě schopnost svědomí, takže měli jako dokonalí lidé přirozený sklon k dobrému. (Římanům 2:15) Kromě toho jim Bůh řekl, proč žijí, co mají dělat a kdo opatřil všechny ty nádherné věci v jejich okolí. (1. Mojžíšova 1:28 až 30) Jak si potom můžeme vysvětlit špatný stav, který dnes existuje?
5. (a) Jaký jednoduchý požadavek předložil Bůh prvnímu lidskému páru a proč? (b) Proč s tím byly právem spojeny vyhlídky do budoucnosti?
5 Biblická zpráva ukazuje, že vznikla sporná otázka — sporná otázka, která se dnes dotýká každého z nás. Vyvstala následkem okolností, které se rozvinuly nedlouho po stvoření první lidské dvojice. Bůh dal mužovi a ženě příležitost, aby projevovali lásku a ocenění svému stvořiteli tím, že by poslušně splnili jeden požadavek. Tento požadavek nijak nenaznačoval, že by člověk měl zvrácené sklony, které by musel držet na uzdě. Naopak, týkal se něčeho, co samo o sobě bylo normální a správné — přijímání potravy. Bůh řekl člověku: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Tento požadavek neochuzoval první dvojici o nic nezbytného k životu. Mohli jíst ze všech ostatních stromů v zahradě. Tento požadavek měl však rozhodně význam pro jejich životní vyhlídky do budoucnosti, a to právem. Proč? Protože poslušnost vyžadoval ten, kdo byl vlastním zdrojem lidského života a jeho zachovatelem.
6. (a) V souladu s kterou základní biblickou pravdou týkající se panství měli jednat naši prarodiče, aby mohli žít navždy? (b) Proč měli mít pohnutku poslouchat Boha?
6 Božím předsevzetím nebylo, aby lidé umírali. Bůh se nezmínil Adamovi a Evě o smrti jinak, než v souvislosti s trestem za neposlušnost. Naši prarodiče měli před sebou vyhlídku na věčný život ve svém pokojném domově, který se podobal parku. Jaký požadavek museli splnit, aby toho dosáhli? Měli pouze uznat, že země, na které žijí, patří tomu, kdo ji vytvořil, a že Bůh jako stvořitel má právem autoritu nad svým stvořením. (Žalm 24:1, 10) Ten, kdo dal člověku pro jeho potřebu všechno, i život, si jistě zasloužil poslušnost, ať by vyžadoval cokoli. Nepřál si však, aby tato poslušnost byla vynucená. Naopak, měla vycházet z ochotného srdce a její pohnutkou měla být láska. (1. Jana 5:3) Naši první lidští rodiče však nedokázali projevit takovou lásku. Jak k tomu došlo?
Původ odporu proti Božskému panství
7. (a) Kde podle Bible začal odpor proti Božímu panování? (b) Proč je rozumné věřit v duchovní říši?
7 Bible ukazuje, že odpor proti Božímu panování nezačal nejprve na zemi, ale v říši, která je neviditelná lidským očím. Měli bychom i my, jako to činí mnozí lidé, pochybovat o existenci této říše pouze proto, že ji nemůžeme vidět? Zemskou přitažlivost a vítr také není vidět, a přece jsou jejich účinky velice skutečné. Stejně tak je možné pozorovat účinky neviditelné říše. I když „Bůh je Duch“, jeho stvořitelská díla můžeme vidět všude kolem nás. Jestliže věříme v něho, musíme věřit i v duchovní říši. (Jan 4:24; Římanům 1:20) Kdo jiný však ještě obývá tuto říši?
8. Jaké osoby jsou andělé?
8 Podle Bible to byly milióny duchovních osob, andělů, které byly uvedeny v existenci už před člověkem. (Job 38:4, 7; Žalm 103:20; Daniel 7:10) Ti všichni byli stvořeni dokonalí a neměli zlé sklony. Stejně jako pozdějšímu Božímu stvoření, člověku, jim však byla dána svobodná vůle. Proto si mohli zvolit cestu věrnosti nebo nevěrnosti vůči Bohu.
9, 10. (a) Jak je možné, aby dokonalý duchovní tvor pociťoval sklon ke špatnému jednání? (b) Jak se tedy jeden z andělů stal satanem?
9 Mnozí lidé se však ptají: Jak mohl u kteréhokoli z nich, dokonalého tvora, vzniknout již jen sklon k nesprávnému jednání? Nuže, v našem vlastním životě přichází mnohokrát chvíle, která nás staví tváří v tvář různým možnostem — jednat buď dobře, nebo špatně. Skutečnost, že máme rozumovou schopnost rozlišit možnost špatného jednání, nás přece automaticky nečiní špatnými? Skutečná otázka tedy zní: Na který způsob jednání zaměříme svou mysl a své srdce? Jestliže se zaměříme na škodlivé myšlenky, můžeme být svedeni k tomu, abychom pěstovali nesprávnou žádost ve svém srdci. Taková žádost nás nakonec může přimět k nesprávnému jednání. Tento zhoubný proces popsal biblický pisatel Jakub: „Každý je zkoušen tím, že je přitahován a lákán vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; a když je dovršen hřích, zplodí smrt.“ — Jakub 1:14, 15.
10 Písmo nám zjevuje, co se stalo jednomu z Božích duchovních synů. Zlákaly ho vlastní žádosti. Možnosti jejich naplnění viděl v lidech, které stvořil Bůh. Mohli by se dostat do podřízenosti jemu a ne Bohu? Zřejmě začal žádostivě toužit po tom, aby uchvátil alespoň část uctívání, které patří Bohu. (Lukáš 4:5–8) Jednal podle své žádosti, a tak se stal Božím odpůrcem. Proto se o něm Bible zmiňuje jako o satanovi, což znamená odpůrce. — Job 1:6.
11. Jaký je základní důvod pro víru, že satan skutečně existuje?
11 V našem hmotařském dvacátém století není populární věřit v takovou duchovní osobu, jakou je satan. Byl však populární názor někdy bezpečným vodítkem k pravdě? Mezi lidmi, kteří studují choroby, bylo kdysi nepopulární věřit, že neviditelné mikroorganismy hrají důležitou úlohu, ale nyní je jejich vliv dobře známý. Něco nepopulárního tedy jistě neznamená, že by se to mělo přehlížet. Ježíš Kristus sám přišel z duchovní říše a tak mohl mluvit s autoritou o životě v ní. Rozhodně označil satana jako zlou duchovní osobu. (Jan 8:23; Lukáš 13:16; 22:31) Pouze tehdy, vezmeme-li v úvahu existenci tohoto duchovního odpůrce, můžeme porozumět, jak začaly na zemi špatné poměry.
12. Jak začal satan hovořit se ženou Evou a proč tak jednal?
12 Inspirovaná zpráv ve 3. kapitole 1. Mojžíšovy popisuje, jak satan usiloval o uspokojení své nesprávné žádosti. V zahradě Edenu se přiblížil k ženě Evě tak, že skryl svou skutečnou totožnost. Použil zvíře, které lidská dvojice běžně vídala — hada. Zřejmě využil způsob, který bychom mohli nazvat břichomluvectví, a způsobil, že se zdálo, jako by jeho slova vycházela z tohoto tvora. Hadova přirozená opatrnost mohla dobře vyvolat dojem, který chtěl satan vzbudit. — 1. Mojžíšova 3:1; Zjevení 12:9.
13. Co řekl satan Evě a s jakým zřejmým úmyslem?
13 Satan se nejprve nesnažil o to, aby k němu žena vzhlížela jako k panovníkovi, ale spíše usiloval vštípit do její mysli pochybnost. Proto se zeptal: „Je to to skutečně tak, že Bůh řekl: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Vlastně říkal: ‚Je to velmi špatné, že Bůh řekl, že nesmíte jíst ze všech stromů v zahradě.‘ Tím naznačil, že Bůh možná před nimi skryl něco dobrého. Eva odpověděla citováním Božího zákazu, který se týkal pouze jednoho stromu, a také mluvila o trestu smrti jako následku neposlušnosti. Potom se satan pokusil podkopat její úctu k Božímu zákonu, když řekl: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, zcela jistě se vám otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:1–5) Co bys dělal, kdybys stál před takovou situací?
14. (a) Proč se Eva stala satanovou obětí? (b) Co učinil Adam?
14 Eva se dala svést sobeckou žádostí a jedla to, co Bůh zakázal. Potom na její naléhání jedl i její manžel Adam. Rozhodl se, že spojí svůj úděl s jejím, místo aby se držel svého stvořitele. (1. Mojžíšova 3:6; 1. Timoteovi 2:14) K čemu to vedlo?
15. Co je tedy příčinou zločinů a násilí a také nemocí a smrti, jež poznamenaly existenci lidí?
15 Celá lidská rodina zapadla do hříchu a nedokonalosti. Adam a Eva nyní nemohli předat svým potomkům dokonalost, kterou měli dříve. Stejně jako odlitky z vadné formy mají všechny stejnou vadu, tak se i všichni potomci prvních lidí narodili v hříchu se zděděným sklonem k sobectví. (1. Mojžíšova 8:21) Pokud tento sklon není potlačován, vede ke zlu, které oloupilo lidstvo o mír a bezpečnost. Toto dědictví hříchu má také za následek nemoci a smrt. — Římanům 5:12.
Vyvstala sporná otázka
16, 17. (a) Co musíme pochopit, abychom rozuměli, proč Bůh tak dlouho snášel tuto situaci? (b) Co je vlastně sporná otázka, která vyvstala?
16 Ve světle těchto skutečností se vraťme ve své mysli k otázce, proč Bůh snášel tuto situaci a připustil, aby se rozvinula do dnešního rozsahu. Je to proto, že vyvstala závažná sporná otázka, která zapůsobila na celý vesmír. Co to znamená?
17 Satan tvrdil, že zákon, který Bůh dal Adamovi a Evě, pro ně nebyl dobrý, a popíral, co Bůh řekl o následcích neposlušnosti. Tak uvedl v pochybnost Boží panství. Nepochyboval o tom, že Bůh je vládce. Sporná otázka vyvolaná satanem byla spíše zaměřena na to, zda je Jehovovo panství právoplatné a zda jeho svrchovanost a jeho cesty jsou spravedlivé. Satan podvodně tvrdil, že by se lidem dařilo lépe, kdyby jednali nezávisle, kdyby se rozhodovali sami a nepodřizovali se Božímu vedení. (1. Mojžíšova 3:4, 5) Takovým jednáním by se však člověk ve skutečnosti dostal pod vedení Božího odpůrce.
18. (a) Jaká další sporná otázka se připojila a kde je to ukázáno v Bibli? (b) Jak se tato sporná otázka týká i nás?
18 Připojila se další sporná otázka. Protože se tito Boží tvorové v Edenu obrátili proti Bohu, co učiní další? Později, ve dnech člověka Joba, satan veřejně obvinil ty, kteří slouží Jehovovi, že to nečiní z lásky k Bohu a k jeho panství, ale ze sobectví, protože jim Bůh všechno dává. Satan z toho vyvozoval, že nikdo nebude s věrnou oddaností podporovat Jehovovu svrchovanost, jestliže bude vystaven tlaku. Tak byla uvedena v pochybnost věrná oddanost a ryzost každého inteligentního tvora v nebi i na zemi. Tato sporná otázka se týká i tebe. — Job 1:8–12; 2:4, 5.
19, 20. Jakou příležitost dal Jehova svým duchovním i lidským tvorům tím, že buřiče hned nezničil?
19 Co měl Jehova učinit tváří v tvář takové výzvě? Snadno mohl zničit satana, Adama i Evu. Tak by dokázal svoji svrchovanou moc. Byla by to však odpověď na otázky, jež nyní vyvstaly v mysli všech Božích tvorů, kteří pozorovali tento vývoj? Pro věčný mír a bezpečnost ve vesmíru je nezbytné, aby se tyto otázky vyřešily úplně a jednou provždy. Kromě toho byla uvedena v pochybnost ryzost a věrná oddanost všech Božích inteligentních tvorů. Jestliže Boha skutečně milují, budou chtít odpovědět na tuto falešnou obžalobu sami. Jehova jim poskytl příležitost, aby to učinili. Bůh také dovolil Adamovi a Evě, aby rodili potomky (i když nedokonalé), a tak zabránil zániku lidské rodiny — rodiny, do níž patříme i my všichni, kteří dnes žijeme. Tak tito potomci dostali příležitost, aby si sami zvolili, zda chtějí poslouchat božské panování. Před touto volbou stojíš nyní i ty!
20 Jehova tedy nevykonal trest smrti hned a připustil, aby buřiči žili ještě nějaký čas. Adam a Eva byli vyhnáni z ráje a museli zemřít, než uplynulo tisíc let. (1. Mojžíšova 5:5; srovnej 1. Mojžíšovu 2:17 a 2. Petra 3:8.) V pravý čas měl být zničen i satan, jako by to byl had, jemuž byla rozdrcena hlava. — 1. Mojžíšova 3:15; Římanům 16:20.
Co se projevilo během doby
21, 22. (a) Co vzhledem k panství učinil satan a lidstvo během doby, kterou jim Bůh vymezil? (b) Co ukazují lidské dějiny o panství, které se snaží přehlížet Boha?
21 K čemu vedla výzva, jež se týkala oprávněnosti Božího panství? Prospěl člověk sám sobě úsilím řídit své vlastní záležitosti? Lidstvu bylo dovoleno, aby se pokusilo o všechny možné druhy vlád. Jehova neukončil snahy člověka mnohem dříve, než se mohly projevit jejich úplné výsledky. Ještě před sto lety by bylo příliš brzy. Člověk tehdy právě vstupoval do „věku techniky“ a právě začínal prohlašovat velké věci o tom, čeho dosáhne.
22 Je však ještě potřebné další století, aby se vidělo, kam vede lidská cesta nezávislosti na Bohu? I význační vládní činitelé a vědci uznávají, že země stojí před vážným nebezpečím zničení. Bůh jistě nemusí připustit úplné zničení, aby prokázal, že lidské nezávislé panství naprosto selhalo. Svědectví šesti tisíc let dokazuje, co se děje, když světská autorita nedbá na Boha, a proto nikdo nemůže říci, že na dokonalé lidské panství nebylo dost času. Skutečnosti ukazují, že žádné na Bohu nezávislé panství nemůže celému lidstvu přinést skutečný mír a bezpečnost.
23. Co se má brzy stát, aby byla vyčištěna cesta pro spravedlivé panství Božího syna nad zemí?
23 Jak uvidíme později, označil Jehova Bůh již dávno předem a s přesným časovým určením generaci, která uvidí, jak On očistí vesmír od každé vzpoury proti svému božskému panství. Nebudou odstraněni pouze zlí lidé, ale satan a jeho démoni budou uzavřeni jakoby do propasti, aby již nemohli ovlivňovat záležitosti lidí ani andělů. To otevře cestu spravedlivému pozemskému panství prostřednictvím vlády Božího Syna. Během období tisíce let odstraní toto panství všechny škody, jež po tisíciletí přinášelo sobecké panství člověka. Obnoví na této zemi rajskou krásu a poslušné lidstvo přivede zpět k dokonalosti, jež byla v Edenu. — Zjevení 20:1, 2; 21:1–5; 1. Korinťanům 15:25, 26.
24. (a) Proč má být satan se svými démony propuštěn na konci tisíce let? (b) K čemu to povede?
24 Bible ukazuje, že v závěru tohoto tisíciletého panství budou satan a jeho démoni na krátký čas zproštěni svého omezení. Proč? Aby všichni, kteří potom budou žít, měli příležitost projevit svou věrnou oddanost Jehovovu svrchovanému panství. Nespočetní lidé vyjdou vzkříšením. Pro mnohé z nich to bude první příležitost, aby ve zkoušce projevili svou lásku k Bohu. Sporná otázka bude stejná jako ta, jež vyvstala v Edenu — zda podporovat Jehovovu svrchovanost věrnou poslušností. Jehova si přeje, aby jeho poddanými byli pouze ti, kteří mají lásku, jež podněcuje k takové věrné oddanosti. Ti, kteří si přejí stát na straně Božího odpůrce a jeho démonů v různých pokusech znovu rušit mír v Božím vesmíru, budou moci svobodně učinit tuto volbu. Tím však s opovržením zamítnou Boží panství a zaslouží si zničení. Tentokrát přijde rychle, jakoby ohněm z nebe. Všichni duchovní i lidští buřiči potom navždy zahynou. — Zjevení 20:7–10.
25, 26. Jak působí Jehovovo vedení záležitostí k užitku každého z nás?
25 Je pravda, že lidstvo po tisíciletí mnoho trpělo. Bylo to však následkem volby, kterou učinili naši prarodiče, a ne Bůh. Ten po celou tu dobu snášel potupu a trpěl věci, jež jsou mu odporné. Bůh, u něhož ‚tisíc let je jako jeden den‘, se pak na věci dívá z dlouhodobého hlediska a to působí k dobru jeho tvorů. Inspirovaný apoštol o tom píše: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:8, 9) Kdyby nebylo Boží trpělivosti a shovívavosti, nikdo z nás by neměl příležitost k záchraně.
26 Neměli bychom však z toho usuzovat, že Bůh hrál v minulých šesti tisíci letech pouze pasivní úlohu. Ne, nebylo to tak, že by prostě trpěl zlo, čekal na příležitost a nic nepodnikal. Jak uvidíme, skutečnosti ukazují pravý opak.
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 38]
Satan tvrdil, že ve zkoušce všichni lidé poruší svou ryzost a budou jednat nezávisle na Bohu
