Volba, která zajišťuje život v míru a bezpečnosti
16. kapitola
Volba, která zajišťuje život v míru a bezpečnosti
1. Jaký druh pokoje a důvěry nyní můžeme mít, učiníme-li správnou volbu?
JAKÁ radost to je, máme-li skutečný smysl života a víme-li, kam jdeme! A jaký pokoj mysli a srdce nám poskytuje jistota, že neexistuje žádná lepší cesta, po níž bychom mohli jít! Takový pokoj a takovou důvěru můžeš mít i ty, ale jedině tehdy, jestliže nyní učiníš správnou volbu.
2. Jak zapůsobí na naši životní vyhlídku, že jsme poznali Jehovu a jeho předsevzetí?
2 Důkazy, že nemůžeme vzhlížet ke světu jako ke zdroji míru a bezpečnosti, jsou jasné. Nemohou to uskutečnit žádná světská uspořádání, ani Spojené národy se svými prohlášeními o ‚míru a bezpečnosti‘. Bible tedy poukazuje na Jehovu Boha jako na jediný zdroj míru a bezpečnosti. Poznáváme-li jej a jeho předsevzetí, pomůže nám to porozumět, proč jsme zde a proč je dnes na zemi takový stav. Poznáváme velkou spornou otázku Jehovovy univerzální svrchovanosti i to, jak se dotýká každého z nás. Učíme se vážit správnost a moudrost svých cílů a získáváme spolehlivá mravní měřítka, podle nichž budeme žít. I kdybychom stáli tváří v tvář nemoci, stáří nebo smrti, máme povzbuzující naději na život ve spravedlivém novém světě, v němž bude panovat zdraví — i kdyby bylo nutné, abychom byli vzkříšeni z mrtvých.
3. Proč vkládáme všechny své naděje jen v Jehovu?
3 Nemůžeme se tedy divit, že nás Izajáš 26:4 vybízí: „Důvěřujte v Jehovu po všechny časy, vždyť v Jah Jehovovi je Skála neurčitých časů.“ Neměnný, všemohoucí a věčný Jehova je skutečně ten, v něhož vkládáme všechny své naděje. Chceš se těšit z jeho vedení a ochrany nejen v přítomnosti, ale po celou budoucnost v jeho zaslíbeném novém světě? Jestliže ano, co musíš dělat?
4. Co potřebujeme, abychom získali Jehovovu přízeň, a jak se to dá uskutečnit?
4 Lidstvo jako celek se odcizilo Bohu následkem hříchu našich prarodičů. Bůh však otevřel cestu k tomu, aby se s ním lidé smířili a získali jeho přátelství prostřednictvím oběti jeho Syna. (2. Korinťanům 5:19–21; Efezanům 2:12, 13) A přece nestačí, abychom prostě řekli, že chceme být Božími přáteli.
5. Z jaké pohnutky bychom měli vyhledávat Jehovovo přátelství?
5 Měli bychom být ochotni, a dokonce horlivě Bohu dokázat, že si to přejeme, a to ze správné pohnutky. Hledáme například Jehovovo přátelství jen proto, abychom unikli neštěstí? Máme-li získat správné postavení před Jehovou, nemůže to být jen pro naléhavé období před jeho soudem, abychom přežili nadcházející „velké soužení“. (Matouš 24:21, 22) Musíme zaujímat takový postoj po všechny budoucí časy. Podnět k tomu nám dává jedině pravá láska. Abychom mohli dokázat, že svou touhu po přátelství s Jehovou myslíme upřímně, musíme pro své smíření s ním konat určité věci, jež naznačil ve svém Slově.
Živá víra
6. Jakou důvěru musíme mít vzhledem k Bohu, abychom se mu líbili?
6 Jehova je Bůh pravdy. Můžeme tedy mít absolutní důvěru v jeho sliby. Skutečně „bez víry je nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Hebrejcům 11:6) Máš-li takovou víru, pak víš, že Bůh všechno činí se spravedlivým záměrem a že je vždycky zaměřen na naše dobro. Z jeho stvoření a z jeho psaného Slova vidíš, že je nejen absolutně moudrý a mocný, ale že je to také Bůh milující laskavosti. Ačkoli jsme nedokonalí a dopouštíme se chyb, přece nám jeho jednání s námi přinese požehnání, milujeme-li spravedlnost.
7. Jak nás bude chránit důvěra v Jehovovu spravedlnost a moudrost?
7 I když nás Bůh vede k nápravě, víme, že je to k našemu věčnému prospěchu. Budeme se spoléhat na Jehovu jako se syn nebo dcera spoléhá na láskyplného, moudrého a silného otce. (Žalm 103:13, 14; Přísloví 3:11, 12) Máme-li takovou víru, nebudeme pochybovat o jeho moudré radě ani o jeho spravedlivých cestách, i když snad po nějakou dobu zcela nechápeme některé věci. Tak se ocitneme mezi těmi, které žalmista popisuje slovy: „Hojný pokoj patří těm, kteří milují tvůj zákon; a není pro ně žádný kámen klopýtání.“ — Žalm 119:165; Přísloví 3:5–8.
8. (a) Proč nestačí pouze víra? (b) K jakému jednání, o němž se zmiňují Skutky 3:19, by nás měla podněcovat víra?
8 Jakub 2:26 však zdůrazňuje, že ‚víra bez skutků je mrtvá‘. Pravá víra vede člověka k činnosti. A vede nás k jedné základní věci, k níž nabádal apoštol Petr: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány, aby přišla období osvěžení od Jehovovy osoby.“ (Skutky 3:19) Co to znamená?
Činit pokání a obrátit se
9. (a) Co je pravé pokání? (b) Proč musíme činit pokání?
9 Slovo „pokání“ označuje v Bibli změnu smýšlení spojenou s upřímnou lítostí nad dřívějším způsobem života nebo nad nesprávnými skutky. (2. Korinťanům 7:9–11) Abychom se však mohli těšit ze zaslíbených „období osvěžení“ od Boha, nestačí, abychom jen litovali svých špatných činů, jichž jsme se dopustili v minulosti. Naopak, musíme projevovat pokání, protože uznáváme, že jsme jako Adamovi potomci hříšní již ve své podstatě. Jak říká apoštol Jan: „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, svádíme sami sebe . . . děláme z něho [z Boha] lháře a jeho slovo není v nás.“ (1. Jana 1:8, 10) Měli bychom správně zastupovat svého stvořitele, zrcadlit ‚jeho obraz a podobu‘. Brání nám v tom však zděděný hřích, takže to nemůžeme dělat dokonale. ‚Míjíme cíl‘, což je doslovný význam slova „hřích“ v Bibli. — 1. Mojžíšova 1:26; Římanům 3:23.
10, 11. (a) Komu vděčíme za život a proč? (b) Jak bychom proto měli používat svůj život?
10 Potřebujeme tedy Boží odpuštění. (Matouš 6:12) Uvědomujeme si, že Bohu vděčíme za život, protože je náš stvořitel. Nyní se však dovídáme, že prostřednictvím oběti Božího Syna byli lidé také „koupeni za cenu“ velké hodnoty. Neměli bychom tedy být „otroky lidí“, a dokonce ani svých vlastních sobeckých žádostí. (1. Korinťanům 7:23) A přece, nebyli jsme takoví i my všichni, než jsme poznali a přijali pravdu? — Jan 8:31–34.
11 Vážíš si ve svém srdci Božího daru, jeho Syna, a toho, co pro nás Bůh učinil prostřednictvím Krista, aby opatřil únik z pout hříchu a smrti? Pak budeš jistě upřímně litovat, že jsi v minulosti nežil v poslušnosti svého stvořitele. To tě přiměje k upřímnému pokání, že jsi žil životem, jímž žije svět, v rozporu s Boží vůlí a Božím předsevzetím. — Skutky 17:28, 30; Zjevení 4:11.
12. Jak ukazuje ten, kdo činí pokání, že skutečně zavrhl svůj dřívější způsob jednání?
12 Takové pravé pokání vede k ‚otočení se‘, což je význam slova „obrácení“. Ten, kdo činí opravdové pokání, nelituje pouze toho, že dříve nesprávně používal svůj život. Zavrhuje takový nesprávný způsob jednání a své své nesprávné skutky nenávidí. Dokazuje to tím, že ‚se otočí‘, bude „konat skutky, které odpovídají pokání“ a uvádět svůj život do souladu s Boží vůlí. — Skutky 26:20; Římanům 6:11.
13. (a) Jaký je význam Ježíšova výroku, že se jeho učedníci musí ‚zříci sami sebe‘? (b) Proč se tak podřizujeme Jehovovi a jak to ovlivňuje náš život?
13 K takovému pokání a obrácení patří to, co Ježíš nazval ‚zříci se sám sebe‘. (Matouš 16:24) To znamená, že již nežijeme podle vlastních sobeckých žádostí bez ohledu na Boží vůli a předsevzetí. Místo toho uznáváme, že Jehova Bůh má plný nárok na náš život, protože je náš stvořitel a výplatce prostřednictvím výkupní oběti svého Syna. Bible to vyjadřuje tak, že ‚nepatříme sami sobě, neboť jsme byli koupeni za cenu‘. (1. Korinťanům 6:19, 20) Nezneužíváme tedy této velkolepé svobody, která se nám odhalila pravdou, ale plně se podřizujeme, abychom konali Boží vůli. (Galaťanům 5:13; 1. Petra 2:16) A nejednáme tak jen proto, že je to správné, ale proto, že milujeme Jehovu Boha „svým celým srdcem, svou celou duší, svou celou myslí a svou celou silou“. (Marek 12:29, 30) To od každého z nás vyžaduje žít v oddanosti Bohu. Tento způsob života není břemenem, ale dává nám možnost, abychom se radovali ze života víc než kdy dříve. — Matouš 11:28–30.
Činit veřejné prohlášení k záchraně
14. (a) Jak může ten, kdo uznává, že Jehova je právem jeho vlastníkem, vyjádřit své uznání Bohu? (b) Co ještě by si měl přát učinit, jak to ukazuje Římanům 10:10?
14 Je vynikající, když vyjadřujeme v modlitbě k Bohu svou víru v jeho opatření, a uznáváme, že je naším vlastníkem. Můžeme však vyjadřovat svou víru ještě více, a měli bychom si to přát, jak nám říká Římanům 10:10: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ Měli bychom s radostí „veřejně“ vyjadřovat svou víru v Jehovu a v jeho opatření a měli bychom mít srdce naplněné vděčností. K tomuto prohlašování patří oddat svůj život Jehovovi ke konání jeho vůle a symbolizovat to křtem ve vodě.
15. Proč bychom měli vážně přemýšlet o křtu ve vodě?
15 Když Ježíš Kristus zahájil svou veřejnou službu, dal se od Jana Křtitele ponořit do vody. Bible oznamuje, že Ježíš pak řekl Bohu: „Přišel jsem, abych činil tvou vůli.“ (Hebrejcům 10:9; Žalm 40:7, 8; 40:8, 9, „KB“) Ježíš učil, že všichni, kteří se stávají jeho učedníky, by také měli být pokřtěni. Jsi takovým učedníkem? Pak to ‚veřejně prohlásíš‘ svým křtem ve vodě. — Matouš 28:19, 20.
16. (a) Jak můžeš určit, zda jsi připraven dát se pokřtít? (b) Jak pomáhají dozorci jednotlivcům při přípravě ke křtu?
16 Je to velkolepá přednost stát se oddaným, pokřtěným svědkem Jehovy, svrchovaného Pána vesmíru. Promysli si, co to znamená: Jehova ti láskyplně otevřel cestu k přátelství s ním. Abys toto přátelství získal, musíš mít víru, musíš doopravdy věřit, že Bible je inspirované Boží slovo. (2. Timoteovi 3:16, 17) Musíš také projevovat víru v Ježíšovu výkupní oběť a tak jedině získat přijatelné postavení před Bohem. (Skutky 4:12) Musíš uznávat svou závislost na Jehovovi, podřídit mu svůj život a konat jeho vůli ne jen několik let, ale provždy. K tomuto způsobu jednání patří také, že nejsi „částí světa“. (Jan 17:16; 1. Jana 2:15) Na důkaz toho, že jsi činil pokání a ‚obrátil se‘, musel ses vzdát zvyklostí, které odporují Božím spravedlivým měřítkům, a nyní musíš konat to, co Bůh přikazuje. Přetvořil jsi svou mysl tak, že nyní takto pohlížíš na život? (Římanům 12:1, 2) Jestliže ano, pak tě Bible povzbuzuje, abys učinil „veřejné prohlášení“ o takové víře. Nejprve bys měl promluvit s některým dozorcem ve sboru svědků Jehovových ve svém území a říci mu, co cítíš. Zařídí, aby s tebou byly zopakovány základní biblické nauky jako příprava ke křtu.
17. Použij Bibli a ukaž, jak musíme dále činit ‚veřejné prohlášení o své víře‘.
17 Učiníš-li krok ke křtu, nebude to znamenat, že ukončíš ‚veřejné prohlašování své víry‘. Jako křesťan oddaný Jehovovi Bohu budeš chtít dál prohlašovat svou naději, a budeš se vyjadřovat ve veřejném shromáždění, ‚chvalořečit Bohu ve velkém sboru‘. (Žalm 35:18; 40:9, 10; 40:10, 11, „KB“) Také se budeš chtít podílet na zvláštním díle „veřejného prohlašování“, jež Jehova přiděluje všem, kteří mu chtějí sloužit — na kázání dobrého poselství o království po celém světě a na činění učedníků z lidí všech národů. — Matouš 24:14; 28:19, 20)
Hluboce si vážit svého vztahu k Bohu
18. Jak důležité je osobní studium, abychom si zajistili trvalý vztah k Jehovovi?
18 Jestliže jsi již získal vztah k Jehovovi Bohu, jak si můžeš zajistit, aby tento vztah trval po celou věčnost s radostí v míru a bezpečnosti? V první řadě si jistě přeješ, aby rostlo tvé poznání o něm. Při osobním studiu najdeš skutečné potěšení z toho, když budeš čerpat z pokladu moudrosti, který je uložen v Božím slově. Můžeš se podobat člověku, kterého popisuje Žalm 1:2, 3: „Jeho potěšení je v Jehovově zákoně, a v jeho zákoně si čte polohlasem dnem i nocí. A jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co dělá, se podaří.“ Získávat poznání o Bohu a uplatňovat je ti umožní, abys chodil po ‚cestách příjemnosti‘ a po ‚vozových cestách pokoje‘, protože obdržíš moudrost, s níž budeš čelit všem životním problémům. (Přísloví 3:13, 17, 18) Tvá touha po tomto biblickém poznání nyní prokáže, že jsi připraven na život v Božím novém světě, protože pak „země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. — Izajáš 11:9.
19. Proč je v životě Jehovova lidu nutná pravidelná návštěva shromáždění?
19 K tomu ještě nutně potřebuješ pravidelně navštěvovat shromáždění s jinými Jehovovými služebníky. Tam najdeš opravdové podněty k lásce a ke znamenitým skutkům, povzbuzení, aby sis stále zachovával svůj správný vztah k Bohu. (Hebrejcům 10:23–25) V tomto příjemném společenství Jehovových služebníků podobném rodině najdeš posilující důkaz, že pokojné vztahy a bezpečnost, jež byly zaslíbeny pro Boží nový svět, jsou skutečné. — Žalm 133:1; 1. Korinťanům 14:26, 33.
20. Jak nám mohou starší muži ve sboru pomáhat v dobách odporu a osobních těžkostí?
20 Ve sboru můžeš mít ještě užitek z dalšího láskyplného opatření. Ježíš, „znamenitý pastýř“, má na zemi ‚nižší pastýře‘. Jsou to dozorci neboli duchovně starší muži, kteří se starají o jeho „ovce“. To je mocný činitel přispívající k míru a bezpečnosti mezi Božím lidem shromážděným po celé zemi. (1. Petra 5:2, 3) Tito muži se prokazují „jako skrýš před větrem a jako místo úkrytu před lijavcem, jako proudy vody v bezvodé zemi, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi“. (Izajáš 32:1, 2) Ano, v bouřlivých dobách tlaku a napětí, jež vznikají pro odpor ze strany světa nebo z osobních obtíží, mohou tito duchovně starší muži být skutečnou oporou, protože mají víru pevnou jako skála a drží se Božího slova. Mohou ti poskytnout osvěžující radu a povzbuzení.
21. Co nás ochrání, abychom nikdy nepřipustili, že by nedokonalosti druhých poškodily náš vztah k Jehovovi?
21 Je pravda, že se i mezi Božími služebníky projevuje lidská nedokonalost. Všichni denně chybujeme. (Jakub 3:2) Připustíme však, abychom klopýtali pro nedokonalost druhých a aby se poškodil náš vztah k Jehovovi? My sami přece také děláme chyby. Neměli bychom tedy projevovat druhým totéž odpuštění, po němž sami toužíme? (Matouš 6:14, 15) Máme-li dokázat, že jsme způsobilými poddanými Božího pokojného nového světa, musíme už nyní ukázat, že jsme schopni vycházet s druhými v míru. Nemůžeme milovat Boha, jestliže také nemilujeme své duchovní bratry a sestry, za něž zemřel Kristus. — 1. Jana 4:20, 21.
22. Jaké místo by měla mít v našem životě modlitba?
22 Tvůj správný vztah k Bohu ti poskytuje další velkolepou přednost: můžeš se přibližovat k Bohu v modlitbě s jistotou, že tě slyší. Hluboce si važ této přednosti a využívej ji každý den, neustále. Vyvstanou problémy, snad ti způsobí těžkosti tvá vlastní nedokonalost. Bible však radí: „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním; a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Filipanům 4:6, 7.
23. Co nám pomůže vytrvat, když stojíme tváří v tvář zkouškám a strastem pro svou víru?
23 Svou volbou jsi začal správně sloužit Jehovovi, pravému zdroji míru a bezpečnosti. Vložil jsi naději do jeho nového světa. A nyní, jak říká Bible, ‚potřebuješ vytrvalost, abys, až vykonáš Boží vůli, přijal splnění toho zaslíbení‘. (Hebrejcům 10:36) Když jsi okusil požehnání, která přináší tvůj vztah k Jehovovi, rozhodni se, že se jej nikdy nevzdáš. Nikdy se nedej odlákat pomíjivými světskými radovánkami. I kdyby nastaly těžké zkoušky ze strany nepřátelského světa, uvědom si, že jsou pouze přechodné. Ve srovnání s požehnáními, jež Jehova dá těm, kteří ho milují, jsou takové strasti zanedbatelné. — 2. Korinťanům 4:16–18.
24. (a) Z čeho se můžeme radovat zejména dnes? (b) Co bychom měli cítit vzhledem k Jehovovi a ke svému vztahu k němu, jak to cítil žalmista?
24 Jednej se zbožnou oddaností, s důvěrou, že je to již nyní nejlepší životní cesta a že povede k věčnému životu v Božím novém světě. (1. Timoteovi 4:8) Raduj se z důkazů, že tento nový svět je již blízko a že přinese natrvalo mír a bezpečnost. Stále buduj svůj vztah k Jehovovi a vždy měj přitom pocit jako žalmista David, když napsal: „Bůh je skála mého srdce a můj podíl na neurčitý čas. Vždyť pohleď — právě ti, kteří se od tebe drží stranou, zahynou. Jistě umlčíš každého, kdo tě nemravně opouští. Pokud však jde o mne, přiblížit se k Bohu je pro mne dobré. U svrchovaného Pána Jehovy jsem umístil své útočiště, abych oznamoval všechna tvá díla.“ — Žalm 73:26–28.
[Studijní otázky]
