Jak se vysvětluje trojice?

ŘÍMSKOKATOLICKÁ církev stanoví: „Trojice je pojem používaný k označení ústřední nauky křesťanského náboženství. Slovy Athanasiánského vyznání tedy ‚Otec je Bůh, Syn je Bůh a Svatý Duch je Bůh, a přece to nejsou tři Bohové, ale jeden Bůh‘. V této trojici. . . jsou Osoby stejně věčné a sobě rovné: všechny nebyly stvořeny a jsou všemohoucí.“ — Katolická encyklopedie, angl.

Téměř všechny ostatní církve v křesťanstvu s tím souhlasí. Například řecká ortodoxní církev také nazývá trojici „základní naukou křesťanství“ a dokonce říká: „Křesťané jsou ti, kteří přijímají Krista jako Boha.“ V knize Naše ortodoxní křesťanská víra (angl.) prohlašuje táž církev: „Bůh je trojjediný. . . Otec je naprosto Bůh. Syn je naprosto Bůh. Svatý Duch je naprosto Bůh.“

Trojice je tedy pokládána za „jednoho Boha  ve třech osobách“. Každý je prý bez počátku, protože existoval celou věčnost. Každý je prý všemohoucí, a žádný není větší ani menší než ostatní.

Je těžké rozumět takovým úvahám? Mnoha upřímným věřícím se zdá, že je to matoucí, že to odporuje normálnímu rozumu a že se to nepodobá ničemu, s čím mají nějaké zkušenosti. Ptají se: Jak by mohl Otec být Bůh, Ježíš být Bůh a svatý duch být Bůh, a přece to nebyli tři Bohové, ale jen jeden Bůh?

„Nepostižitelná lidským rozumem“

TENTO zmatek je všeobecný. The Encyclopedia Americana poznamenává, že nauka o trojici je pokládána za „nepostižitelnou lidským rozumem“.

Mnozí, kteří přijímají trojici, na ni také tak pohlížejí. Monsignor Eugene Clark říká: „Bůh je jeden a Bůh je tři. Protože ve stvoření nic takového neexistuje, nemůžeme tomu rozumět, ale pouze to přijmout.“ Kardinál John O’Connor prohlašuje: „Víme, že je to velmi hluboké tajemství, kterému ani trochu nerozumíme.“ A papež Jan Pavel II. mluví o „nevyzpytatelném tajemství Boha trojice“.

Proto říká Slovník náboženského poznání (angl.): „Co je přesně trojice, nebo spíš jak se má přesně vykládat, na tom se trinitáři mezi sebou nedohodli.“

Můžeme tedy pochopit, proč Nová katolická encyklopedie (angl.) poznamenává: „V římskokatolických seminářích je málo učitelů trinitářské teologie, kteří nikdy nebyli pronásledováni otázkou: ‚Ale jak mám vlastně vyučovat trojici?‘ A jestliže je ta otázka příznačná pro zmatek na straně studentů, je možná neméně příznačná pro podobný zmatek na straně jejich profesorů.“

Pravdivost tohoto postřehu lze ověřit návštěvou knihovny a zkoumáním knih, které podporují trojici. Bylo napsáno nespočetně stránek, které se ji pokoušejí vysvětlit. A přesto, když se badatelé proderou bludištěm matoucích teologických pojmů a vysvětlení, odcházejí nespokojení.

Jezuita Joseph Bracken o tom říká ve své knize Co říkají o trojici? (angl.): „Kněží, kteří se se značným úsilím naučili. . . trojici během svých let v semináři, přirozeně váhali předkládat ji svému lidu z kazatelny, a to i o Trojiční neděli. . .Proč mají lidi nudit něčím, co ti nakonec stejně pořádně nepochopí?“ Říká také: „Trojice je věcí formální víry, ale na každodenní křesťanský život a uctívání má malý nebo žádný [vliv].“ A přesto je to „ústřední nauka“ církví!

Katolický teolog Hans Küng poznamenává ve své knize Křesťanství a světová náboženství, že trojice je jeden důvod, proč nemohly církve nijak výrazně prorazit u nekřesťanských národů. Prohlašuje: „Ani vzdělaní muslimové prostě nedokážou sledovat myšlenku trojice, stejně jako Židé ji zatím také nepochopili. . . Rozlišování, které činí nauka o trojici mezi jedním Bohem a třemi hypostázemi, muslimy neuspokojuje. Ti jsou zmateni, spíše než osvíceni, teologickými pojmy odvozenými ze syrštiny, řečtiny a latiny. Pro muslimy je to všechno hra se slovy. . . Proč by měl chtít někdo něco přidávat k myšlence Boží jedinosti a jedinečnosti, když to může tu jedinost a jedinečnost pouze zředit nebo zrušit?“

„Není Bohem zmatku“

JAK mohla vzniknout taková matoucí nauka? Katolická encyklopedie tvrdí: „Tak tajemné dogma předpokládá Božské zjevení.“ Katoličtí učenci Karl Rahner a Herbert Vorgrimler prohlašují ve svém Teologickém slovníku (angl.): „Trojice je tajemství. . . v přísném slova smyslu. . ., jež nemohlo být  známo bez zjevení, a ani po zjevení se nemůže stát plně srozumitelným.“

Ovšem tvrzení, že trojice musí pocházet z božského zjevení, jelikož je to takové matoucí tajemství, vyvolává jiný velký problém. Jaký? Samo božské zjevení totiž takový pohled na Boha nepřipouští: „Bůh není Bohem zmatku.“ — 1. Korinťanům 14:33, Žilka.

Mohl by snad být Bůh podle tohoto výroku odpovědný za nauku, která je tak matoucí, že ji nemohou vysvětlit ani znalci hebrejštiny, řečtiny a latiny?

A musí být lidé teology, aby ‚poznali jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista‘? (Jan 17:3, Petrů) Kdyby to tak bylo, proč uznalo tak málo vzdělaných židovských náboženských vůdců Ježíše jako Mesiáše? Jeho věrní učedníci byli naopak pokorní rolníci, rybáři, výběrčí daní a hospodyně. Ti obyčejní lidé si byli tak jisti tím, co Ježíš vyučoval o Bohu, že to mohli učit jiné, a byli dokonce ochotní pro svou víru zemřít. — Matouš 15:1–9; 21:23–32, 43; 23:13–36; Jan 7:45–49; Skutky 4:13.

[Obrázek na straně 4]

Ježíšovi učedníci byli pokorní, obyčejní lidé, ne náboženští vůdci