Je to opravdu biblická nauka?

KDYBY byla trojice pravdivá, musela by být jasně a důsledně v Bibli předložena. Proč? Protože v Bibli se Bůh zjevil lidstvu, jak dotvrdili apoštolové. A protože potřebujeme Boha znát, abychom ho uctívali přijatelně, Bible by nám měla jasně povědět, kdo vlastně je.

Věřící v prvním století přijímali Písmo jako věrohodné zjevení Boha. Byl to základ jejich víry, konečná autorita. Když například Pavel kázal lidem v městě Beroji, „přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak“. — Skutky 17:10, 11.

Co používali tehdejší přední muži jako svou autoritu? Skutky 17:2, 3 nám říkají: „Podle svého zvyku. . . s nimi [Pavel] rozmlouval z Písma. Vysvětloval a dokazoval pomocí odkazů [z Písma].“

Sám Ježíš dal příklad používání Písma jako základu svého učení. Opakovaně říkal: „Je psáno.“ „Vykládal jim věci, které se na něj v celém Písmu vztahovaly.“ — Matouš 4:4, 7; Lukáš 24:27.

Ježíš, Pavel a věřící z prvního století tedy používali Písmo jako základ pro své vyučování. Věděli, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. — 2. Timoteovi 3:16, 17; viz také 1. Korinťanům 4:6; 1. Tesaloničanům 2:13; 2. Petra 1:20, 21.

Protože Bible může ‚napravovat věci‘, měla by jasně zjevovat informace o nauce tak základní, jako je prý trojice. Říkají však sami teologové a historikové, že je to opravdu biblická nauka?

„Trojice“ v Bibli?

JEDNA publikace říká: „Slovo trojice se v Bibli nevyskytuje. . . V teologii církve formálně našlo místo teprve ve 4. století.“ (Ilustrovaný biblický slovník, angl.) A katolická autorita říká, že trojice „není. . . přímo a bezprostředně Boží slovo“. — Nová katolická encyklopedie, angl.

Katolická encyklopedie také poznamenává: „V Písmu zatím není žádný jednotlivý pojem, jímž jsou společně označeny Tři Božské Osoby. Slovo τρίας [trias] (jehož překladem je latinské trinitas), se poprvé vyskytuje u Theofila Antiochijského kolem roku 180 n. l.. . . Krátce poté se objevuje v latinské podobě trinitas u Tertulliana.“

To samo ovšem nedokazuje, že Tertullianus vyučoval trojici. Katolické dílo Trinitas — Teologická encyklopedie Svaté trojice (angl.) například poznamenává, že některá Tertullianova slova později použili jiní, aby  popsali trojici. Pak varuje: „Z používání však nelze vyvozovat ukvapené závěry, neboť on tato slova na teologii o trojici neuplatňuje.“

Svědectví Hebrejských písem

KDYŽ se slovo „trojice“ v Bibli nevyskytuje, podává se tam alespoň jasně idea trojice? Co například zjevují Hebrejská písma („Starý zákon“)?

Encyklopedie náboženství (angl.) připouští: „Teologové se dnes shodují na tom, že hebrejská Bible neobsahuje nauku o trojici.“ A Nová katolická encyklopedie také říká: „Nauka o Svaté trojici se ve S[tarém] z[ákoně] nepodává.“

Podobně přiznává jezuita Edmund Fortman ve své knize Trojjediný Bůh (angl.): „Starý zákon. . . nám nic výslovně neříká ani z něho nic nevyplývá o trojjediném Bohu, který je Otec, Syn a Svatý Duch. . . Nejsou žádné důkazy, že kterýkoli posvátný pisatel třeba jen tušil něco o existenci [trojice] v Božstvu. . . Už jen vidět ve [„Starém zákoně“] náznaky nebo předstínění či ‚zahalená znamení‘ trojice osob znamená jít nad to, co napsali a zamýšleli posvátní pisatelé.“ — Kurziva od nás.

Zkoumání Hebrejských písem tyto výroky potvrdí. V prvních třiceti devíti knihách Bible, které tvoří pravý kánon inspirovaných Hebrejských písem, tedy není žádné jasné učení o trojici.

Svědectví Řeckých písem

MLUVÍ tedy jasně o trojici Křesťanská řecká písma [„Nový zákon“]?

Encyklopedie náboženství říká: „Teologové se shodují, že ani Nový zákon neobsahuje žádné výslovné učení o Trojici.“

Jezuita Fortman prohlašuje: „Pisatelé Nového zákona nám. . . nepředkládají žádnou formální ani formulovanou nauku o Trojici, žádné výslovné učení, že jsou v jednom Bohu tři sobě rovné božské osoby. . . Nikde nenalézáme žádnou trinitářskou nauku o třech rozlišených subjektech božského života a božské činnosti v témže Božstvu.“

The New Encyclopaedia Britannica poznamenává: „V Novém zákoně se nevyskytuje ani slovo trojice ani nějaké výslovné učení o ní.“

V Krátkých dějinách křesťanského učení (angl.) říká Bernhard Lohse: „Pokud jde o Nový zákon, člověk v něm vlastně nenajde nauku o trojici.“

Podobně se vyjadřuje Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie (angl.): „N[ový] z[ákon] neobsahuje rozvinutou nauku o trojici, ‚Bible postrádá výslovné prohlášení, že Otec, Syn a Svatý Duch jsou stejné podstaty‘ [řekl protestantský teolog Karl Barth].“

Profesor E. Washburn Hopkins z Yaleovy univerzity potvrdil: „Ježíšovi a Pavlovi byla nauka o trojici zřejmě neznámá;. . . nic o ní neříkají.“ — Původ a vývoj náboženství, angl.

Historik Arthur Weigall poznamenává: „Ježíš Kristus se o takovém jevu nikdy nezmínil a v Novém zákoně se slovo ‚Trojice‘ nikde nevyskytuje. Tu myšlenku přijala církev až tři sta let po smrti svého Pána.“ — Pohanství v našem křesťanství.

Takže jasnou nauku o trojici nepodává ani 39 knih Hebrejských písem ani kánon 27 inspirovaných knih Křesťanských řeckých písem.

Vyučovali ji raní křesťané?

VYUČOVALI trojici raní křesťané? Všimni si následujících poznámek historiků a teologů:

„Prvotní křesťanství nemělo výslovnou nauku o trojici, jakou později vypracovala vyznání.“ — Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie.

„Raní křesťané však zprvu nepomýšleli na uplatňování myšlenky [trojice] na svou vlastní víru. Prokazovali oddanost Bohu Otci a Ježíši Kristu, Synu Božímu, a uznávali. . . Svatého Ducha; nikdy však ani nepomyslili na to, že ti tři jsou skutečná trojice, sobě rovná a spojená v jedno.“ — Pohanství v našem křesťanství.

„Křesťanská víra zprvu neznala Trojici. . . Ani v apoštolských ani v poapoštolských dobách, jak vysvítá z N[ového] z[ákona] a jiných  raně křesťanských spisů.“ — Encyklopedie náboženství a etiky, angl.

„Formulace ‚jeden Bůh ve třech osobách‘ nebyla ustálena a rozhodně ne plně vtělena do křesťanského života a jeho vyznání víry dříve než na konci 4. století. . . Mezi Apoštolskými otci nebylo nic, co by se jen vzdáleně přibližovalo k takovému smýšlení nebo náhledu.“ — Nová katolická encyklopedie.

Co učili přednikajští Otcové

PŘEDNIKAJŠTÍ Otcové byli uznáváni jako vůdčí náboženští učitelé v raných staletích po Kristově narození. Je zajímavé, co učili.

Justin Mučedník, který zemřel kolem roku 165 n. l., nazýval předlidského Ježíše stvořeným andělem, který je „jiný než Bůh, jenž stvořil všechny věci“. Řekl, že Ježíš byl nižší než Bůh a „nikdy nedělal nic než to, co Stvořitel. . . chtěl, aby dělal a říkal“.

Irenaeus, který zemřel kolem roku 200 n. l., řekl, že předlidský Ježíš měl existenci oddělenou od Boha a byl nižší než on. Ukázal, že Ježíš není roven „Jednomu pravému a jedinému Bohu“, který je „svrchovaný nade vším a kromě něhož není žádný jiný“.

Klement Alexandrijský, který zemřel kolem roku 215 n. l., nazval Boha „nestvořeným a nezničitelným a jediným pravým Bohem“. Řekl, že Syn „je hned po jediném všemohoucím Otci“, ale není mu roven.

Tertullianus, který zemřel kolem roku 230 n. l., vyučoval o Boží svrchovanosti. Poznamenal: „Otec se liší od Syna, (jiného), jelikož je větší; jako ten, kdo plodí, se liší od toho, koho zplodil; ten, kdo posílá, se liší od toho, kdo je poslán.“ Řekl také: „Byla doba, kdy Syn nebyl. . . Přede vším byl Bůh sám.“

Hippolytos, který zemřel kolem roku 235 n. l., řekl, že Bůh je „jeden Bůh, první a jediný, Původce a Pán všeho“, který „neměl u sebe nic stejně starého. . . Byl však Jeden, sám o sobě; protože chtěl, povolal k bytí to, co předtím žádné bytí nemělo,“ například stvořeného předlidského Ježíše.

Origenes, který zemřel kolem roku 250 n. l., řekl, že „Otec a Syn jsou dvě podstaty. . . dvě věci, pokud jde o jejich jsoucnost“ a že „ve srovnání s Otcem je [Syn] velmi malé světlo“.

V Církvi prvních tří století (angl.) shrnuje Alvan Lamson historické důkazy takto: „Moderní populární nauka o trojici. . . nečerpá žádnou podporu z jazyka Justina [Mučedníka]: a tento postřeh lze rozšířit na všechny přednikajské Otce, totiž na všechny křesťanské pisatele prvních tří století po narození Krista. Pravda, mluví o Otci, Synovi a . . . svatém Duchu, ale ne jako o sobě rovných, ne jako o jedné podstatě, ne jako o Třech v Jednom v jakémkoli smyslu, který nyní připouští trinitáři. Opak je pravdou.“

Svědectví Bible i dějin tedy jasně ukazuje, že trojice byla neznámá v biblických dobách i několik století potom.

[Praporek na straně 7]

„Nejsou žádné důkazy, že kterýkoli posvátný pisatel třeba jen tušil něco o existenci [trojice] v Božstvu.“ — Trojjediný Bůh