Uctívej Boha tak, jak si to on sám přeje

JEŽÍŠ řekl v modlitbě k Bohu: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Jaký druh poznání? „[Boží] vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:4) Rozšířená bible (angl.) to spojení překládá takto: „Aby přesně a správně poznali [božskou] Pravdu.“

Bůh tedy chce, abychom ve shodě s božskou pravdou přesně znali jeho i jeho předsevzetí. A Boží slovo, Svatá bible, je zdrojem té pravdy. (Jan 17:17; 2. Timoteovi 3:16, 17) Když se lidé přesně naučí, co říká Bible o Bohu, pak se nebudou podobat těm, o nichž se mluví v Římanům 10:2, 3. Ti měli „horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání“. Nebo se nebudou podobat Samaritánům, jimž řekl Ježíš: „Uctíváte, co neznáte.“ — Jan 4:22.

Chceme-li tedy mít Boží schválení, je třeba se zeptat: Co o sobě říká sám Bůh? Jak chce být uctíván on sám? Jaké je jeho předsevzetí a jak bychom se s ním měli srovnat? Přesné poznání pravdy nám dává správné odpovědi na takové otázky. Potom můžeme uctívat Boha tak, jak si to on přeje.

Zneuctívají Boha

„BUDU ctít ty, kteří ctí mne,“ říká Bůh. (1. Samuelova 2:30) Ctí to Boha, když se o někom říká, že je roven Bohu? Ctí ho, když je Marie nazývána „matkou Boží“ a „Prostřednicí. . . mezi stvořitelem a jeho tvory“, jak stojí v Nové katolické encyklopedii? Ne, takové představy Boha urážejí. Nikdo mu není roven; neměl také tělesnou matku, protože Ježíš nebyl Bůh. A není žádná „Prostřednice“, protože Bůh ustanovil jen „jednoho prostředníka mezi Bohem a lidmi“, Ježíše. — 1. Timoteovi 2:5; 1. Jana 2:1, 2.

Nauka o trojici bezpochyby zmátla a zředila lidské pochopení toho, jaké skutečné postavení má Bůh. Brání lidem přesně znát univerzálního svrchovaného panovníka Jehovu Boha a uctívat ho tak, jak si to on přeje. Jak řekl teolog Hans Küng: „Proč by měl chtít někdo něco přidávat k představě Boží jedinosti a jedinečnosti, když to může tu jedinost a jedinečnost jen zředit nebo zrušit?“ Ale právě to udělala víra v trojici.

Ti, kdo věří v trojici, ‚se nepřidržují Boha v přesném poznání‘. (Římanům 1:28) Tento verš také říká, že je Bůh vydal „neschválenému stavu mysli, aby dělali to, co se nehodí“. Verše 29 až 31 uvádějí některé z těch věcí, které ‚se nehodí‘, třeba ‚vraždu, svár, nedodržování smluv, že nemají přirozenou náklonnost, jsou nemilosrdní‘. Právě to dělají náboženství, která přijímají trojici.

Zastánci trojice například často pronásledovali, a dokonce i zabíjeli ty, kteří zavrhovali nauku o trojici. A šli ještě dál. Za války zabíjeli i své druhy — zastánce trojice. Co by se mohlo ‚hodit‘ méně než to, že katolíci zabíjejí katolíky, ortodoxní zabíjejí ortodoxní, protestanti zabíjejí protestanty — všichni ve jménu téhož trojjediného Boha?

Přitom Ježíš jasně řekl: „Podle toho totiž všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku“. (Jan 13:35) Boží slovo to rozvíjí výrokem: „Podle toho se poznají Boží děti a ďáblovy děti: Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra.“ Ty, kdo zabíjejí své duchovní bratry, přirovnává ke Kainovi, „který pocházel z toho ničemného [satana] a zabil svého bratra“. — 1. Jana 3:10–12.

Vyučování zmatených nauk o Bohu tedy vedlo k činům, které porušují jeho zákony. Ano, to co se dělo v celém křesťanstvu, popsal dánský teolog Søren Kierkegaard: „Křesťanstvo  zabilo křesťanství, aniž si to plně uvědomilo.“

Duchovní stav křesťanstva odpovídá tomu, co napsal apoštol Pavel: „Veřejně oznamují, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají, protože jsou odporní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému dílu.“ — Titovi 1:16.

Brzy, až Bůh ukončí tento dnešní ničemný systém věcí, bude trinitářské křesťanstvo voláno k odpovědnosti. A bude odsouzeno za své jednání i učení, které zneuctívá Boha. — Matouš 24:14, 34; 25:31–34, 41, 46; Zjevení 17:1–6, 16; 18:1–8, 20, 24; 19:17–21.

Odmítni trojici

BOŽÍ pravdy nepřipouštějí kompromis. Uctívat Boha tak, jak si to on přeje, znamená tedy odmítnout nauku o trojici. Je v rozporu s tím, čemu věřili a co učili proroci, Ježíš, apoštolové a raní křesťané. Je v rozporu s tím, co o sobě říká Bůh ve svém vlastním inspirovaném Slově. Radí tedy: „Uznejte, že já jediný jsem Bůh a že není nikdo jiný jako já.“ — Izajáš 46:9.

Božím zájmům neslouží, když kolem něho vytváříme záhady a zmatek. Naopak, čím jsou lidé zmatenější ohledně Boha a jeho předsevzetí, tím lépe se to hodí Božímu odpůrci, satanu ďáblovi, ‚bohu tohoto světa‘. To on podporuje takové falešné nauky, aby ‚zaslepil mysli nevěřících‘. (2. Korinťanům 4:4) A nauka o trojici také slouží zájmům duchovních, kteří si chtějí udržet moc nad lidmi, protože se tváří, jako by tuto nauku mohli chápat pouze teologové. — Viz Jana 8:44.

Přesné poznání Boha přináší velkou úlevu. Osvobozuje nás od nauk, které jsou v rozporu s Božím slovem, a od organizací, které odpadly. Jak řekl Ježíš: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ — Jan 8:32.

Když budeme Boha ctít jako nejvyššího a uctívat ho tak, jak si to on přeje, můžeme se vyhnout soudu, který brzy přivede na odpadlé křesťanstvo. Můžeme se naopak těšit na Boží přízeň, až skončí tento systém: „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ —1. Jana 2:17.

[Obrázek na straně 31]

Tato několik set let stará plastika ve Francii zobrazuje korunovaci panny Marie trojicí. Víra v trojici vedla k ctění Marie jako „matky Boží“