32. kapitola

„Šťastni jsou pokojní“

ZNÁŠ také hochy, kteří se vždy rádi chlubí a dělají ze sebe siláky? — Jsi s nimi rád pohromadě? Nebo bys raději byl s někým, kdo je pokojný? —

Velký Učitel ví, jaký druh lidí má Bůh rád. Řekl: „Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ Takovými lidmi chceme být, viď? — Chceme být pokojní. — Matouš 5:9.

Ale někdy dělají jiní lidé něco, co nás rozzlobí. A my bychom jim to rádi oplatili. To se stalo jednou Ježíšovým učedníkům.

Cestovali s Ježíšem do Jeruzaléma. Když ušli kus cesty, Ježíš poslal některé z nich napřed do vesnice, aby našli místo, kde by si mohli odpočinout. Ale tamější lidé je nechtěli přijmout. Měli jiné náboženství a neměli rádi ty, kteří chodili k uctívání do Jeruzaléma.

Kdyby se to stalo tobě, co bys učinil? Rozzlobil by ses? Chtěl bys jim to oplatit? —

To chtěli udělat učedníci Jakub a Jan. Řekli Ježíšovi: „Chceš, abychom svolali oheň z nebe, aby je zničil?“ Ale Ježíš jim řekl, že by nebylo správné jednat s druhými takovým způsobem. — Lukáš 9:51–56.

Může se stát, že někdy lidé s námi špatně jednají.  Tví kamarádi třeba nechtějí, aby sis s nimi hrál. Mohou dokonce říci: „Nechceme tě tu mít.“ Něco takového nás může urazit, viď? — Snad bychom rádi něco udělali, abychom jim to oplatili. Ale měli bychom to udělat? —

Proč bychom si nevzali k ruce Bibli? A podíváme se na Přísloví, kapitola 24, verš 29. Tam čteme: „Neříkej: ‚Udělám mu právě to, co udělal on mně. Odplatím každému podle jeho jednání.‘“

Jak tomu rozumíš? — To znamená, že bychom se neměli snažit oplácet stejné. Neměli bychom špatně jednat s druhými, protože oni jednali špatně s námi. Bůh nechce, abychom to dělali.

Ale co když někdo chce s tebou začít spor? Snad tě chce rozzlobit tím, že ti dává potupná jména. Snad se ti vysměje a řekne, že jsi strašpytel. Snad tě dokonce nazve slabochem. Co uděláš? — Měl by ses pustit do sporu? —

Opět se podíváme, co říká Bible. Najdi si Matouše, kapitolu 5, verš 39. Ježíš tam říká: „Neodporujte tomu, kdo je zlý; ale kdokoli tě plácne na pravou tvář, obrať k němu i druhou.“

Co tím Ježíš myslel? Myslel tím, že když tě někdo  udeří pěstí na jednu stranu obličeje, máš ho nechat udeřit ještě na druhou stranu? — Ne, tak to nemyslel.

Plácnutí není totéž co rána pěstí. Je to spíše jako úder nebo štulec, který někdo uštědří druhému, aby vyvolal spor. Chce nás rozzlobit. A co se stane, když se necháme podráždit a plácneme ho také? — Pravděpodobně se dostaneme do sporu.

Ježíš nechtěl, aby jeho následovníci jednali takovým způsobem. A proto řekl, že když nás někdo plácne, nemáme mu to oplatit. Nemáme se rozzlobit a dát se do sporu. Když to uděláme, ukazujeme, že nejsme lepší než ten, kdo začal spor.

Když začne hádka, nejlepší je odejít. Druhý člověk nám sice může zasadit ještě několik dalších štulců, ale tím to pravděpodobně skončí. Když odejdeš, není to známkou slabosti. Dokazuje to, že jsi dosti silný, abys udělal to, co je správné.

Ale co bychom měli dělat, když vidíme, že se jiní lidé hádají? Měli bychom přistoupit a postavit se na stranu jednoho z nich? —

Bible nám říká, co je správné. Podívej se ještě jednou na Přísloví, kapitolu 26, verš 17. Čteme zde: „Jako člověk, který chytá psa za uši, takový je ten, kdo jde kolem a rozzuří se kvůli sporu, který není jeho.“

Co se stane, když chytneš psa za uši? Bude ho to bolet a chňapne po tobě, že? — Čím více se bude pes snažit, aby se osvobodil, tím více budeš tisknout jeho uši a tím zuřivější bude pes. Když jej pustíš, pravděpodobně  tě pořádně kousne. Mohl bys však stát a pořád jej držet za uši? —

Do tak obtížného postavení bychom přišli, kdybychom se mísili do cizího sporu. Nemůžeme vědět, kdo začal spor a proč se hádají. Někdo snad může být bit, ale třeba druhému něco ukradl. Kdybychom mu pomáhali, mohli bychom pomáhat zloději. To by nebylo dobré, viď? —

Co bys tedy měl dělat, když vidíš nějaký spor? — Jestli je to ve škole, můžeš běžet a říci to učiteli. A když je to mimo školu, můžeš zavolat strážníka.

I když jiní lidé chtějí vyvolat spor, můžeme být pokojní. Budou se chtít třeba hádat. Ale my můžeme ukázat, že jsme dost silní, abychom dělali to, co je správné.

(Více dobrých rad, které mohou člověku pomoci, aby se zdržel sporu, jsou v Římanům 12:17–21, v Žalmu 34:14 (34:15, KB), 2. Timoteovi 2:24.)