37. kapitola

Apoštol, který se stal zlodějem

UŽ se ti stalo, že tě někdo o něco okradl? — Jaký jsi měl potom pocit? — Ať to byl kdokoli, byl to zloděj a zloděje nemá nikdo rád.

Věděl jsi, že jeden z Ježíšových apoštolů se stal zlodějem? — Jmenoval se Jidáš Iškariotský.

Jidáš věděl, co je správné a co není. Již jako malý chlapec slyšel Boží zákon. Věděl, že jednou Bůh dokonce mluvil z nebes silným hlasem a řekl svému lidu: „Nebudeš krást.“ Jidáš také věděl, že Boží zákon je správný. — 2. Mojžíšova 20:15.

Když vyrostl, potkal velkého Učitele. Jidášovi se líbilo to, co Ježíš říkal, a stal se jeho učedníkem. Později Ježíš dokonce vybral Jidáše, aby se stal jedním z jeho dvanácti apoštolů.

Ježíš a jeho apoštolové spolu strávili mnoho času. Cestovali spolu a jedli spolu. A peníze pro celou svou skupinu ukládali do společné pokladny. Ježíš tuto pokladnu svěřil do opatrování Jidášovi.

Peníze přirozeně nepatřili Jidášovi. Byl to Ježíš, který mu říkal, jak je má použít. Ale víš, co Jidáš za nějakou dobu udělal? Začal si peníze z pokladny brát; bral je, když se jiní nedívali. Stal se zlodějem. Začal stále myslet na peníze a hledal příležitosti, aby jich získal více.

 Jednoho dne vzala jedna žena ten nejlepší olej a natřela jím Ježíšovi nohy, aby se dobře cítil. Ale Jidáš si stěžoval. Řekl, že olej mohli prodat, aby měli více peněz na rozdávání chudým. Ve skutečnosti mu však šlo o to, aby se v pokladně, ze které kradl, nashromáždilo co nejvíce peněz. Co si myslíš o takovém člověku? — — Jan 12:1–6.

Ježíš tehdy ještě neoznačil Jidáše za zloděje. Ale řekl mu, aby nedělal žádné těžkosti ženě, která byla tak laskavá. Jidášovi se to nelíbilo. Co potom udělal?

Místo aby pocítil lítost nad svým jednáním, místo aby přiznal Ježíšovi, že kradl, a vrátil peníze, udělal něco mnohem strašnějšího.

Šel k předním kněžím, kteří byli Ježíšovými nepřáteli a chtěli Ježíše zatknout. Ale chtěli to udělat v noci, aby je lidé neviděli. Jidáš jim řekl: ‚Řeknu vám, jak se můžete Ježíše zmocnit, dáte-li mi peníze. Kolik mi dáte?‘ Kněží řekli: ‚Dáme ti třicet kousků stříbra!‘ To bylo hodně peněz. — Matouš 26:14–16.

Zlý Jidáš vzal peníze. Bylo to jako by velkého Učitele těm mužům prodal. Dovedeš si představit, že někdo může učinit něco tak strašného? — Ano, taková věc se přihodí, když se člověk stane zlodějem. Miluje peníze více nežli Boha.

Ještě si to vysvětlíme: abychom pochopili, kdo je  to zloděj, musíme vědět, co znamená být majitelem určité věci. Lidé mají prostě nějaký majetek. Ty věci jim patří, protože si je buď koupili za peníze, které vlastní prací vydělali, nebo je dostali darem.

Když tvůj otec pracuje, dostane za to peníze. Patří mu tyto peníze? — Ano, protože pracuje. Nejsou tvoje; jsou jeho.

Z těchto peněz kupuje věci do vašeho bytu. Ty věci patří jemu. A protože mu patří, má právo říci, kdo je může používat. Řekne ti, zda si s nimi můžeš hrát nebo nesmíš. A asi řekne tvé matce, aby s tebou o tom také mluvila.

Jindy si jdeš třeba hrát s kamarády do jejich domova, že? — Věci v jejich bytě patří jejich otci. Bylo by správné vzít něco z jejich bytu a odnést si to domů? — Jistě ne, pokud jejich otec nebo matka ti neřeknou, že si to můžeš vzít. Kdybys odnesl něco domů bez jejich dovolení, byla by to krádež.

Proč člověk krade? — Dejme tomu, že vidí něco, co patří někomu jinému. Třeba kolo. Čím více se na to kolo dívá a myslí na ně, tím více se mu líbí. Je-li sám necitelný, nestará se o to, co cítí druhý. Buď jej udeří a snaží se vzít mu kolo, anebo počká, až ten druhý se nedívá, a pak si kolo odvede. Co ve skutečnosti udělal? — Kradl.

Možná, že ten druhý člověk jej nevidí, jak krade kolo, ale někdo jej při tom přece vidí. Víš kdo? — Jehova Bůh. Ten vidí, že je zloděj.

Nezáleží na tom, má-li ten druhý člověk mnoho  nebo jen málo věcí. Někteří lidé jdou do obchodu a vidí tam mnoho věcí, vidí něco, po čem velmi touží. Mohou si říci, že tu jednu věc nikdo nebude postrádat. Tak si ji vezmou, ale nezaplatí za ni. Je to správné? — Ne, je to krádež.

Když to lidé dělají, jsou jako Jidáš, protože ten byl zloděj! Dávejme pozor, abychom nikdy nebyli jako on.

(Je nesprávné krást. Bible to jasně ukazuje u Marka 10:17–19; Římanům 13:9; Efezským 4:28.)