20. kapitola

Děti vzkříšené z mrtvých

NENÍ krásné vědět, že tě má někdo rád? — Je to dobré, že máš lidi, kteří se o tebe opravdu starají. Ale víš, že je někdo, kdo tě miluje víc než kdokoli na zemi? — Je to Jehova Bůh.

Jak mnoho nás miluje Jehova? — Myslí na nás pouze, když jsme zde, a zapomene na nás, když jsme odešli? Nebo si nás skutečně pamatuje? — Bible říká, že ani ‚smrt, ani život, ani přítomné, ani budoucí věci nás nemohou oddělit od Boží lásky‘. — Římanům 8:38, 39.

Bůh tedy nezapomíná. Pamatuje si lidi, kteří mu slouží, a pamatuje též na jejich malé děti. I kdyby zemřely, přivede je opět k životu.

Když byl Boží Syn Ježíš na zemi, ukázal, že se Jehova stará o malé děti. Ježíš si udělal čas, aby mluvil s dětmi o Bohu. Dokonce používal Boží síly, aby křísil děti z mrtvých! Chtěl bys slyšet, jak to Ježíš učinil pro jednu rodinu? —

Tehdy žil muž, který se jmenoval Jairus. On a jeho žena a jejich dvanáctiletá dceruška žili v blízkosti Galilejského moře. Otec a matka velice milovali svou dcerušku. Byla jejich jediným dítětem.

Proto si dovedeš představit, jak byli smutní, když malá dívka těžce onemocněla. Dělali vše, co mohli,  aby jí pomohli, ale bylo jí stále hůře. Jairus poznal, že jeho dceruška zemře. A nebylo nic, čím by jí on nebo lékař mohli pomoci.

Ale snad by mohl pomoci Ježíš. Jairus slyšel o tomto podivuhodném muži i o tom, jak může uzdravovat lidi. Proto jej Jairus šel hledat. Našel Ježíše na břehu Galilejského moře, právě když poučoval mnoho lidí.

Jairus si proklestil cestu zástupem a padl k Ježíšovým nohám. Řekl mu: ‚Moje malá dcera je velmi nemocná. Přijdeš a pomůžeš jí? Prosím tě, přijď!‘

Ježíš šel ihned s Jairem. Zástup, který přišel za velkým Učitelem, je také následoval. Ale když ušli kus cesty, vyšlo několik mužů z Jairova domu a řekli mu: „Tvá dcera zemřela. Proč ještě máme učitele obtěžovat?“

Ježíš slyšel muže, když to říkali. Věděl, jak je Jairus smutný, když ztrácí své jediné dítě. Proto mu řekl: ‚Neboj se. Důvěřuj Bohu. Tvá dcera bude opět zdráva.‘

Šli dále, až přišli k Jairovu domu. Rodinní přátelé tam plakali. Byli smutní, protože jejich malá přítelkyně zemřela. Ale Ježíš jim řekl: ‚Neplačte. Dítě nezemřelo, ale spí.‘

Když to Ježíš řekl, začali se mu lidé vysmívat, neboť věděli, že děvčátko zemřelo. Ale Ježíš řekl, že pouze spí, aby je poučil. Chtěl, aby věděli, že může Boží mocí přivést mrtvého člověka k životu tak snadno, jako my můžeme probudit člověka ze spánku.

Ježíš nyní poslal všechny lidi z místnosti, kromě  svých tří apoštolů a rodičů dítěte. Pak šel tam, kde bylo dítě. Vzal je za ruku a řekl: ‚Děvčátko, vstaň!‘ Ta ihned vstala a začala chodit! Otec a matka byli naplněni radostí. — Marek 5:21–24, 35–43; Lukáš 8:40–42, 49–56.

Měl jsi již kamaráda, který zemřel? — Chtěl bys, aby se vrátil k životu, takže by ses mohl opět radovat z jeho společnosti? — Myslíš, že je to možné? —

Když Ježíš mohl přivést k životu toto malé děvčátko, může učinit totéž i pro druhé, že ano? — Ale učiní to skutečně? — Ano, neboť Ježíš sám řekl: „Přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ A tato doba přijde již brzy pod vládou Božího království. — Jan 5:28, 29.

Představ si, jak to bude krásné, vítat lidi zpět  k životu! Někteří z nich budou lidé, které jsme znali. A budeme vědět, kdo jsou, když se vrátí z mrtvých, právě jako Jairus znal svou dceru, když ji Ježíš vzkřísil. Ostatní budou lidé, kteří zemřeli před několika tisíci lety. Ale Bůh na ně nezapomene jen proto, že žili již dávno.

Není krásné vědět, že Jehova Bůh a jeho Syn Ježíš nás tolik milují? — Chtějí, abychom žili, nejen několik let, ale navždy!

(O nádherné biblické naději pro mrtvé čtěte též Skutky 24:15; 1. Korintským 15:20–22 a Izaiáše 25:8.)