17. kapitola

Dva lidé, kteří nemluvili pravdu

DEJME tomu, že dívka slíbí matce: „Ano, přijdu domů přímo ze školy.“ Ale pak ji jiné děti požádají, aby zůstala a hrála si s nimi. Bylo by to správné, aby zůstala, třeba jen na malou chvíli? —

Nebo chlapec slíbí otci: „Ne, již si nebudu házet doma míčem.“ Bylo by správné dělat to třeba jen několikrát, když se otec právě nedívá? —

Velký Učitel ukázal, co je správné. Řekl: „Prostě ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne; neboť co je nad to, pochází od toho, který je zlý.“ — Matouš 5:37.

Co tím Ježíš myslel? — Myslel tím, že máme vždy dodržovat své sliby; máme vždy mluvit pravdu.

Zde je příběh, který ukazuje, jak je důležité mluvit pravdu. Je o dvou lidech, kteří tvrdili, že jsou Ježíšovi učedníci.

Krátce po Ježíšově smrti se mnozí lidé stali jeho učedníky. Někteří z nich přišli do Jeruzaléma ze vzdálených míst. Zde se poprvé něco dozvěděli o Ježíšovi. Chtěli znát ještě více. Proto zůstali v Jeruzalémě déle, než očekávali. Některým z nich došly peníze a potřebovali pomoc, aby si mohli koupit potravu.

 Učedníci v Jeruzalémě jim chtěli vypomoci. A tak mnozí prodali některé věci, které měli v majetku, a přinesli peníze Ježíšovým apoštolům. Apoštolové pak dali peníze těm, kteří je potřebovali.

Učedník jménem Ananiáš a jeho žena Zafira prodali pole, které jim patřilo. Nikdo jim neřekl, že je musí prodat. Sami se k tomu rozhodli. Ale neučinili to proto, že by milovali nové učedníky. Ve skutečnosti si přáli, aby si lidé o nich mysleli, že jsou lepší, než opravdu byli. Proto se rozhodli zařídit věc tak, aby to vypadalo, jako by dávali všechny peníze na pomoc druhým. Ale ve skutečnosti chtěli dát jenom část peněz a zbytek si nechat. Co si o tom myslíš? —

Ananiáš nejprve přišel k Ježíšovým apoštolům. Dal jim peníze. Ale Ananiáš jim nedal všechny peníze. Bůh to věděl. Proto dal poznat apoštolu Petrovi, že Ananiáš nejednal pravdivě. Nato řekl Petr:

‚Ananiáši, proč ses dal svést satanem, abys to učinil? Pole ti patřilo. Nemusel jsi je prodat. A i když jsi pole prodal, bylo na tobě, aby ses rozhodl, co uděláš s penězi. Ale proč jsi předstíral, že dáváš všechny peníze, když jsi dal pouze část? Tím jsi lhal, nejen nám, ale i Bohu.‘

Tak vážné to bylo. Ananiáš lhal! Neudělal to, co řekl, že dělá. On i jeho žena pouze předstírali, že to dělají.

Bible nám říká, co se stalo pak. Praví: ‚Když slyšel Petrova slova, Ananiáš padl a zemřel.‘ Bůh ranil Ananiáše smrtí! Jeho tělo bylo vyneseno a pohřbeno.

 Asi o tři hodiny později vstoupila jeho žena Zafira. Nevěděla, co se stalo jejímu manželovi. Petr se jí zeptal: ‚Prodali jste vy dva pole za ten obnos, který jste nám dali?‘

Zafira odpověděla: ‚Ano, prodali jsme pole právě za tento obnos.‘

Ale byla to lež! Nechali si nějaké peníze pro sebe. Tak Bůh ranil také Zafiru smrtí. — Skutky 5:1–11.

Co myslíš, měli bychom se něčemu naučit z toho, co se stalo s Ananiášem a Zafirou? — Ano. Učí nás to, že Bůh nemá rád lháře. Chce, abychom vždy mluvili pravdu.

Mnozí lidé říkají, že není nic špatného lhát. Lžou skoro celý den. Ale myslíš, že to je správné? —

Věděl jsi, že všechny nemoci, bolest a smrt, které jsou na zemi, přišly pro jednu lež? — Ďábel lhal první ženě Evě o Bohu. Výsledkem bylo, že porušila Boží zákon. A pak přiměla Adama, aby též porušil Boží zákon. Nyní byli hříšníky a všechny jejich děti se musely narodit jako hříšníci. A pro hřích musí trpět a umírat. Jak to všechno začalo? — Lží.

Není divu, že Ježíš řekl, že ďábel „je lhář a otec lži“. Je první, kdo řekl lež. Když někdo lže, dělá to, co dělal ďábel. Měli bychom na to myslet, když někdy cítíme, že jsme v pokušení říci lež. — Jan 8:44.

 Když člověk udělá něco špatného, může často cítit, že je v pokušení o tom lhát. Na příklad můžeš něco rozbít. Nechtěl jsi to udělat, ale nějak se to rozbilo. Co bys měl dělat? — Měl by ses snažit zatajit to a doufat, že na to nikdo nepřijde? —

Měli bychom si vzpomenout na Ananiáše a Zafiru. Snažili se zakrýt pravdu. A Bůh ukázal, jak je to špatné, když je ranil smrtí.

Bez ohledu na to, co děláme, nikdy bychom neměli lhát. Bible říká: „Mluvte pravdu.“ Také říká: „Neobelhávejte se navzájem.“ Jehova vždycky mluví pravdu a očekává, že budeme dělat totéž. — Efezským 4:25; Kolossenským 3:9.

(Měli bychom vždy mluvit pravdu. To je zdůrazněno v 2. Mojžíšově 20:16; Přísloví 6:16–19; 14:5; 12:19; 16:6.)