30. kapitola

Dva muži, kteří slavili narozeniny

MÁŠ rád společenské zábavy? — Jsou-li to dobré zábavy, mohou způsobit mnoho radosti.

Ale ne všechny společenské zábavy jsou dobré. Některé jsou tak hřmotné, že se sousedé zlobí. A jsou některé zábavy, které ani Bůh neschvaluje. Věděl jsi to? — Chtěl bys být na zábavě, o níž bys věděl, že ji Bůh neschvaluje? —

Bible mluví o slavnostech. Velký Učitel šel jednou do společnosti i se svými apoštoly. Byla to slavnost pořádaná při jedné svatbě. Byl jsi někdy na takové slavnosti? —

Bible mluví též o společnostech na oslavu narozenin. Byla snad pořádána jedna z nich k oslavě narozenin velkého Učitele? — Ne. Obě tyto slavnosti byly k oslavě narozenin mužů, kteří nesloužili Jehovovi.

Jedna ze společností byla na oslavu narozenin krále Herodesa Antipy. Byl vládcem Galileje, když tam Ježíš žil.

Král Herodes dělal mnoho špatných věcí. Vzal si za ženu manželku svého bratra. Jmenovala se Herodias. Boží služebník, Jan Křtitel, řekl Herodesovi, že to od něho není správné. Herodesovi se  to nelíbilo a dal Jana zavřít do vězení. — Lukáš 3:19, 20.

Zatímco byl Jan v žaláři, přišel den Herodesových narozenin. Herodes uspořádal velkou slavnost. Pozval mnoho vážených lidí. Všichni jedli a pili a radovali se.

Pak vstoupila Herodianina dcera a tančila jim. Všem se její tanec tak líbil, že si král Herodes přál dát jí velký dar. Zavolal si ji a řekl: ‚Cokoli si ode mne vyžádáš, dám ti, až do poloviny svého království.‘

Oč měla žádat? O peníze? O hezké šaty? O vlastní palác? Dívka nevěděla, co má odpovědět. Proto šla k matce Herodias a řekla: „Oč mám požádat?“

Herodias velmi nenáviděla Jana Křtitele. Proto řekla dceři, aby žádala jeho hlavu. Dívka přišla zpět ke králi a řekla: ‚Přeji si, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.‘

Král Herodes nechtěl Jana zabít, protože věděl, že je to dobrý člověk. Ale Herodes učinil slib a bál se, co by si ostatní přítomní o něm pomyslili, kdyby slib nesplnil. Tak poslal do žaláře muže, aby Jana sťal. Muž se brzy vrátil. Měl Janovu hlavu na míse a dal ji dívce. Dívka běžela a dala ji své matce. Nebylo to hrozné? —

A která byla druhá slavnost na oslavu narozenin, o níž mluví Bible? Byla lepší? —

Tato slavnost byla uspořádána k oslavě egyptského  krále. Při ní dal též jednomu člověku setnout hlavu. A pak jej pověsil, aby mohli ptáci jíst jeho maso. — 1. Mojžíšova 40:20–22.

Myslíš, že Bůh souhlasí s takovými slavnostmi? — Chtěl bys při nich být? —

Nyní víme, že všechno, co je v Bibli, má nějaký důvod. Bible nám vypráví o dobrých lidech, abychom je mohli napodobit. A vypráví nám o špatných lidech, abychom nedělali to, co dělají oni. Bible mluví pouze o dvou oslavách narozenin a obě byly strašné. Co myslíš, že nám Bůh říká o oslavách narozenin? Chce, abychom oslavovali narozeniny? —

Je pravda, že se dnes při podobných slavnostech nikomu hlava nestíná. Ale zvyk oslavovat narozeniny začal u lidí, kteří takové věci dělali. Byli to pohané. Byli to lidé, kteří nesloužili Jehovovi. Chceme být takoví jako oni? —

A co velký Učitel? Oslavoval narozeniny? — Ne. V celé Bibli není řečeno nic o oslavě Ježíšových narozenin.

Ani když Ježíš zemřel, neoslavovali jeho věrní následovníci jeho narozeniny. Nechtěli být jako pohané. Ale později byli lidé, kteří chtěli oslavovat Ježíšovy narozeniny. Nemohli užívat skutečného data Ježíšova narození, protože Bible neříká, kdy to bylo. Proto si zvolili datum, kdy měli pohané svátek. Bylo  to 25. prosince. I dnes je oslavován tento den, kdy lidé slaví vánoce. Myslíš, že to Bůh schvaluje? —

Většina lidí ví, že vánoce nejsou dnem narození Ježíše. Ale mnozí je přesto oslavují. Nestarají se skutečně o to, co si Bůh myslí. Ale my se chceme Jehovovi líbit, že ano? —

A proto, když pořádáme slavnosti, chceme být jisti, že to jsou dobré slavnosti. Můžeme je mít kdykoli, po celý rok. Nemusíme čekat na určitý den. Můžeme jíst zvláštní jídlo a hrát si různé veselé hry. Líbilo by se ti to? — Ale dříve než si uděláme plány, chceme mít jistotu, že to je slavnost, kterou schvaluje Bůh.

(Jak je důležité konat vždy to, co Bůh schvaluje, je ukázáno i u Jana 8:29, Římanům 12:2, Přísloví 12:2 a v 1. Jana 3:22)