10. kapitola

Jeden z malomocných oslavuje Boha

PŘIPRAVILA ti dnes matka dobré jídlo? — Bylo od ní hezké, že to udělala, viď? — Poděkoval jsi jí? — Někdy zapomeneme poděkovat, když nám někdo prokáže laskavost, že ano? Když byl na zemi velký Učitel, zapomněli mu jednou někteří malomocní poděkovat.

Víš, kdo je malomocný? — Malomocný je člověk, který má nemoc nazývanou malomocenství neboli lepra. Tato nemoc může dokonce způsobit, že odpadávají kousky masa z těla. Když Ježíš žil na zemi, nesměli malomocní bydlet společně s jinými lidmi. A když malomocný viděl někoho přicházet, musel volat: ‚Jsem malomocný. Nepřibližujte se!‘ Jinak se lidé mohli od něho nakazit malomocenstvím.

Ježíš byl velmi laskavý k malomocným. Jednoho dne, na své cestě do Jeruzaléma, se Ježíš přiblížil k malému městu. Deset malomocných vyšlo, aby jej viděli.

Malomocní nepřišli příliš blízko k Ježíši. Stáli v jisté vzdálenosti. Slyšeli, že Ježíš má od Boha moc léčit nemoci všeho druhu, i malomocenství. Proto na něj volali: ‚Ježíši, Učiteli, pomoz nám!‘

 Je ti líto lidí, kteří jsou nemocní? — Ježíšovi jich bylo líto. Věděl, jak je smutné být malomocný. Proto jim odpověděl a řekl: ‚Jděte a ukažte se Božím kněžím.‘

Proč jim Ježíš řekl, že to mají udělat? — Pro zákon, který dal Jehova svému lidu. Tento zákon říkal, že se Boží kněz má podívat na tělo malomocného. Kněz to měl říci malomocnému, když jej nemoc úplně opustila. Pak mohl opět bydlet se zdravými lidmi. — 3. Mojžíšova 13:16, 17.

Ale těchto deset malomocných mělo stále ještě svou nemoc. Půjdou a vyhledají kněze, jak jim to Ježíš řekl? — Ano, udělali to. Tito muži museli věřit, že je Ježíš může uzdravit z jejich nemoci.

A co se stalo? — Zatímco byli na cestě ke knězi, nemoc je opustila. Jejich těla se uzdravila. Byli zdrávi! Jejich víra v Ježíšovu moc byla odměněna. Jakou radost cítili!

Ale co měli nyní udělat, aby ukázali svou vděčnost? Co bys byl udělal ty? —

Jeden z uzdravených mužů se vrátil k Ježíši. Začal oslavovat Jehovu a říkat dobré věci o Bohu. Muž padl též k nohám velkému Učiteli a děkoval mu. Tak byl vděčný za to, co Ježíš učinil.

Ale co bylo s ostatními devíti muži? Ježíš se zeptal: ‚Bylo přece deset malomocných, kteří byli uzdraveni, že ano? Kde je těch ostatních devět? Pouze jeden se vrátil, aby oslavoval Boha?‘

Ano, tak to bylo. Pouze jeden z deseti oslavoval Boha a vrátil se, aby poděkoval Ježíši. A byl to  Samaritán, muž z jiné země. Ostatních devět mužů nepoděkovalo Bohu; ba ani Ježíši nepoděkovali. — Lukáš 17:11–19.

Kterému z těchto mužů se podobáš? — My oba bychom přece chtěli být jako Samaritán, že ano? — Když nám tedy někdo prokáže laskavost, co nemáme zapomenout udělat? — Máme vyjádřit svůj dík.

Lidé často zapomenou poděkovat. Ale je dobré děkovat. Je správné tak jednat. A když to děláš, líbí se to Jehovovi Bohu a jeho Synovi Ježíši.

Když o tom přemýšlíš, vzpomeneš si, že jiní lidé pro tebe mnoho udělali. Vzpomínáš si, že jsi byl nemocný? — Asi jsi nebyl nikdy tak nemocný jako oněch deset malomocných. Ale snad jsi byl velmi nastydlý nebo tě bolel žaludek. Starala se tvá matka nebo tvůj otec o tebe? — Máš radost, že ti pomohli, aby ti bylo zase dobře? —

Samaritán děkoval Ježíši, protože jej uzdravil, a Ježíše to potěšilo. Myslíš, že tví rodiče budou mít radost, když jim poděkuješ za to, co pro tebe dělají? Ano, budou mít radost.

Někdy pro nás lidé dělají něco každý den  nebo každý týden. Snad je jejich povinnost, aby to dělali. Snad jsou dokonce šťastni, že to mohou dělat. Ale my jim možná zapomínáme poděkovat.

Tvá učitelka se asi velmi namáhá, aby tě mnohému naučila. Je to její úkol. Ale potěší ji, když jí poděkuješ, že ti pomáhá při učení.

Někdy pro tebe lidé udělají maličkost. Přidržel ti již někdo dveře? — Nebo podal ti někdo u stolu jídlo? — Je dobré poděkovat i za takové maličkosti.

Myslíme-li na to, že máme poděkovat lidem na zemi, měli bychom ještě více myslet na to, abychom děkovali svému Otci v nebesích. A jak mnoho toho je, zač můžeme Jehovovi děkovat! Dal nám život a všechno dobré, co dělá život příjemným. Proto máme všechny důvody oslavovat Boha tím, že každý den o něm dobře mluvíme.

(O vyjadřování díků čtěte také Žalm 92:2 a Efezským 5:20.)