38. kapitola

Láska k Božímu domu

MÁŠ radost, když tě někdo k sobě pozve na oběd? — Co kdybychom byli pozváni do Božího domu, chtěl bys tam jít? —

Možná, namítneš, že Bůh nebydlí v domě. Máš pravdu, Bůh nebydlí v takovém domě jako my.

Ale velký Učitel řekl, že Bůh má „dům“. A Ježíš tam chodíval, když byl ještě malý chlapec. Tento dům byl nádherný Jehovův chrám ve městě Jeruzalémě. Chrám patřil Bohu a sloužil k jeho uctívání. Proto byl nazýván „Jehovův dům“.

Když byl Ježíš malý chlapec, bydlel daleko od „Jehovova domu“. Tehdy ještě nikdo neměl auto a nebyly vlaky, kterými by se mohlo jet. Museli jít pěšky, když se chtěli dostat do chrámu. To nebyla pouze hodina cesty z toho místa, kde bydleli. Museli jít pěšky nejméně tři dny, aby se tam dostali. A zpáteční cesta trvala další tři dny. Stálo za tolik námahy, podniknout takovou cestu? Byl bys ty putoval tak daleko, abys mohl strávit chvíli v „Božím domě“? —

Lidé, kteří milovali „Boží dům“, nemysleli, že to je příliš daleko. Ježíšovi rodiče chodívali každý rok k uctívání do Jeruzaléma a Ježíš chodil s nimi.

Když jednou nastoupili cestu domů, Ježíš s nimi  nebyl. Nikdo to nezpozoroval, až když ušli již dlouhou cestu. Jeho rodiče se tedy vrátili, aby jej hledali. A kde myslíš, že byl? —

Našli ho přímo v chrámě. Naslouchal učitelům, kladl otázky a když oni se jej na něco ptali, odpovídal jim. Byli udiveni, jak výborně odpovídal.

Když jej rodiče konečně našli, s ulehčením si oddechli. Ale Ježíš si nedělal žádné starosti. Věděl, že je dobré být v chrámu. Proto se jich zeptal: „Což jste nevěděli, že musím být v domě svého Otce?“ Věděl, že chrám je „Boží dům“, a byl v něm rád. — Lukáš 2:41–49.

Nebylo to pouze jednou za rok, kdy Ježíš a jeho rodiče chodili do shromáždění, aby uctívali Boha. Každý týden byly schůzky k uctívání ve městě v němž žili.

Při těchto shromážděních vždy někdo povstal a předčítal z Bible. Tehdy ji neměli celou v jedné knize. Byla napsána na dlouhých svitcích. Museli svitek rozvinout až k místu, které hledali, a pak začali číst. Pak to bylo vysvětlováno. Bible říká, že to byl Ježíšův „zvyk“ být přítomen při shromážděních. To znamená, že přicházel pravidelně. — Lukáš 4:16.

My bychom to měli také dělat. Ale kde je dnes „Boží dům“? Kam máme jít, abychom jej uctívali? —

Chrám v Jeruzalémě, který navštěvoval Ježíš, již nestojí. Byl zničen. Tam chodit nemůžeme.

Ale Bůh má stále ještě „dům“. Není to dům vystavěný z kamene, ale skládá se z lidí.

 Jak je to možné? Dům je místo, kde bydlíme. A Bůh říká, že bydlí se svým lidem. Neopouští pro to nebe a nesestupuje dolů na zem. Ale je tak blízko u svého lidu, že ten má pocit, jako by Bůh byl přímo s ním. — 1. Petra 2:5; Efezským 2:22; 1. Timoteovi 3:15.

Kam bychom tedy měli jít, chceme-li navštívit „Boží dům“? — Měli bychom jít tam, kde se Boží lid shromažďuje k uctívání. Může to být velká budova, ale i docela malý byt. Důležité je, aby tam byl skutečně Boží lid. Ale jak to poznáme? —

Co dělají na svých shromážděních ti, kteří patří k tomuto lidu? Vyučují skutečně tomu, co je v Bibli? Čtou v ní a hovoří o ní? Tak nasloucháme Bohu, že ano? — A jistě očekáváme, že v „Božím domě“ uslyšíme to, co říká Bůh. —

A co když někdo říká, že není zapotřebí žít tak, jak tvrdí Bible? Myslíš, že patří k Božímu lidu? —

Ještě jedna věc stojí za zamyšlení. Bible říká, že Bůh má ‚lid pro své jméno‘. Jaké je Boží jméno? — Jehova. Můžeme se tedy ptát lidí, jestli je jejich Bohem Jehova. Odpovědí-li „Ne“, víme, že nejsou jeho lidem. — Skutky 15:14.

 To však nestačí, považuje-li někdo Jehovu za svého Boha. Je třeba to dokázat skutky; především tím, že bude o něm a o Božím království mluvit s jinými lidmi. Také je třeba mít víru v Božího syna a projevovat lásku k Bohu tím, že dodržujeme jeho zákony. — Izaiáš 43:10.

Známe lidi, kteří to všechno činí? — Pak bychom se s nimi měli scházet k uctívání. A měli bychom při tom být pravidelně. Měli bychom naslouchat těm, kteří vyučují, a odpovídat na otázky, které jsou kladeny. To dělal Ježíš, když byl v „Božím domě“. Následujeme-li jeho příkladu, ukazujeme, že i my opravdu milujeme „Boží dům“.

(Měli bychom mít radost z toho, že pravidelně navštěvujeme shromáždění s Božím lidem. Čtěte, co je o tom řečeno v Žalmu 122:1; Židům 10:23–25.)