15. kapitola

Nemilosrdný otrok

UBLÍŽIL ti již někdy někdo? — Zranil tě, nebo ti řekl něco nelaskavého? — Jistě tě to bolelo, že je to pravda? —

Když se ti něco takového stane, měl bys jednat s tím člověkem stejně nelaskavým způsobem, jako se choval on k tobě? — Mnozí lidé to dělají.

Ale velký Učitel řekl, že bychom měli odpouštět těm, kteří nám ublížili. Aby ukázal, jak velmi důležité je odpouštět, Ježíš vyprávěl příběh. Chtěl bys jej slyšet? —

Byl jednou jeden král. Byl to dobrý král. Byl velmi laskavý. Půjčil svým otrokům dokonce peníze, když potřebovali pomoc.

Ale přišel den, kdy král chtěl mít své peníze zpět. Proto si svolal své otroky, kteří mu byli dlužni peníze, a vyzval je, aby mu splatili dluhy. Jeden muž byl králi dlužen 60 miliónů peněz! To je spousta peněz. Je to víc, než jsem kdy v životě měl.

Otrok spotřeboval královy peníze a neměl nic, co by mu mohl splatit. Tu poručil král, aby byl tento otrok prodán. Král též řekl, aby byly prodány otrokova žena a děti, i všechno, co mu patřilo. A penězi, které by za to dostal, měl být splacen dluh králi. Co myslíš, jak asi bylo tomu otroku? —

 Otrok prosil krále: ‚Prosím, neudělej mi to. Dopřej mi čas a já ti splatím všechno, co ti jsem dlužen.‘ Co bys byl udělal s tím otrokem, kdybys byl králem? —

Dobrý král měl soucit s tím otrokem. Proto mu řekl, že nic nemusí splácet. Nemusel z 60 miliónů peněz skutečně vrátit ani jediný. Jak ho to muselo obšťastnit!

Ale co udělal pak otrok? Když vycházel, potkal jiného otroka, který mu byl dlužen 100 peněz. To jistě není mnoho ve srovnání s 60 milióny. Muž chytil svého spoluotroka za límec a začal ho škrtit. A řekl mu: ‚Splať mi těch sto peněz, které jsi mi dlužen.‘

Dovedeš si představit, že někdo může tak jednat? — Dobrý král mu tolik odpustil. A nyní on napadl svého spoluotroka a žádal, aby mu splatil sto peněz. To jistě nebylo laskavé.

Otrok, který mu byl dlužen pouze 100 peněz, byl chudý. Nemohl ihned splatit peníze. Padl tedy na kolena před svým spoluotrokem a prosil ho: ‚Prosím, dopřej mi čas a já ti splatím, co jsem ti dlužen.‘ Měl muž dopřát svému spoluotroku čas? — Ty bys to byl udělal? —

Tento muž nebyl tak laskavý jako byl král. Protože jeho spoluotrok mu ihned nemohl zaplatit, dal ho uvrhnout do vězení. Jistě nebyl milosrdný.

Ostatní otroci viděli, co se stalo. Řekli to králi.  Král se velmi rozhněval na nemilosrdného otroka. Zavolal ho a řekl mu: ‚Zlý otroku, neodpustil jsem ti, co jsi mi byl dlužen? Neměl bys také ty odpustit svému spoluotroku?‘

Mohl se něčemu naučit od dobrého krále. Ale neudělal to. A proto dal nyní král nemilosrdného otroka uvěznit, dokud nezaplatí 60 miliónů peněz. Ve vězení si přirozeně nikdy nemohl vydělat peníze, aby je splatil. Proto tam zůstal, dokud nezemřel.

Když Ježíš skončil svůj příběh, řekl svým následovníkům: ‚Právě tak bude jednat můj nebeský Otec s vámi, když každý z vás nebude od srdce odpouštět svému bratru.‘ — Matouš 18:21–35.

Všichni jsme Bohu velmi mnoho dlužni, že? Náš život pochází od Boha, ale protože často jednáme nesprávně, mohl by nám jej vzít. Kdybychom se snažili zaplatit Bohu penězi, nikdy, za celý život, bychom nemohli vydělat dost, abychom mu zaplatili, co jsme mu dlužni.

Ve srovnání s tím, co my jsme dlužni Bohu, dluží nám jiní lidé velmi málo. Co jsou nám dlužni odpovídá stu penězům, které dlužil jeden otrok druhému. Ale co jsme my dlužni Bohu, odpovídá 60 miliónům peněz, které dlužil otrok králi.

 Bůh je velmi laskavý. I když jsme dělali špatné věci, odpustí nám. Nechce abychom zaplatili dluh tím, že nám vezme navždy život. Ale odpouští nám pouze tehdy, když věříme v jeho Syna Ježíše a když odpouštíme jiným, kteří nám nějak ublížili. Měli bychom o tom trochu přemýšlet, viď? —

Co tedy uděláš, když ti někdy někdo ublíží, ale pak řekne, že je mu to líto? Odpustíš mu? — A co když se to stane častěji? — I tehdy mu odpustíš? —

Připusťme, že bychom o odpuštění žádali my. Nechtěli bychom, aby nám druhý odpustil? — A my bychom měli jednat stejně. Neměli bychom jen říci, že mu odpouštíme, ale měli bychom mu skutečně ze srdce odpustit. Když to děláme, ukazujeme, že opravdu chceme být Ježíšovými následovníky.

(K potvrzení toho, jak je důležité odpouštět, čtěte též Matouše 6:14, 15, Lukáše 17:3, 4 a Přísloví 19:11.)