25. kapitola

Ti, kteří vyhledávali nejlepší místa

NĚKTEŘÍ lidé si přejí to nejlepší vždy jen pro sebe. Chtějí získat tyto věci dříve, než je může dostat někdo jiný. Už sis toho také povšiml? — Já ano.

Viděl jsem na příklad podávat na stůl velkou mísu, naplněnou výbornými kousky cukroví. Jak šla mísa z ruky do ruky, každý člověk si pečlivě prohlížel kousky, aby se ujistil, že si bere ten největší. Myslíš, že je to správné? —

Pozoroval jsem ještě něco: jeden otec s matkou vzali své děti na návštěvu k příteli. Když přišli do přítelova domu, vyhledaly si děti rychle nejpohodlnější židle. Je to správné? —

Když byl na zemi velký Učitel, stalo se jednou něco podobného: byl pozván na slavnostní hostinu do domu jednoho vznešeného farizea. Bylo pozváno mnoho hostů. Když hosté přicházeli ke stolu, všiml si Ježíš, že vyhledávají nejlepší místa u stolu. Chtěli čestná místa. Chtěl bys slyšet, co jim Ježíš řekl? —

Vyprávěl jim příběh, který obsahoval dobrou radu pro ony hosty a obsahuje dobrou radu i pro nás dnes.

Ježíš řekl: ‚Někdo tě může pozvat na velkou svatební hostinu. Když tam jdeš, nevyhledávej si nejčestnější  místo, protože může být pozván též někdo váženější, než jsi ty. Pak ten, který je hostitelem, by mohl přijít k tobě a říci: „Pusť tohoto muže na své místo.“ Pak by ses cítil zahanben, kdyby se všichni dívali, jak jdeš k nižšímu místu.‘

Ježíš chtěl ukázat hostům, jak by správně měli jednat. Proto jim dále řekl:

‚Jsi-li pozván na svatební hostinu, posaď se na nejnižší místo. Potom může přijít ten, kdo tě pozval, a může říci: „Příteli, máme pro tebe lepší místo, než je toto!“ Potom si tě budou všichni ostatní vážit, když postoupíš na lepší místo.‘ — Lukáš 14:1–11.

Porozuměl jsi, co chtěl Ježíš tímto příběhem říci? — Abychom se přesvědčili, jestli jsi tomu rozuměl, podívejme se na příklad. Představ si, že bychom šli k někomu na oběd. Vyhledal by sis nejpohodlnější křeslo, nebo bys nechal nejlepší místo někomu jinému? — Co myslíš, že od tebe očekává Ježíš?

Nebo si vezmi jiný příklad: představ si, že vstoupíš do přeplněného autobusu. Měl by sis pospíšit, abys dostal místo a nechal starší osobu stát? — Chtěl by Ježíš, abys to udělal? —

Snad někdo řekne, že se Ježíš nestará o to, co děláme. Ale věříš tomu? —

 Když byl Ježíš na slavnostní hostině ve farizeově domě, dával pozor na to, jaká místa si lidé vyhledávali. A nemyslíš, že má stejný zájem o to, co děláme my dnes? — Protože Ježíš je nyní v nebi, může nás jistě pozorovat ještě lépe.

Když se každý snaží získat nejlepší místo jenom pro sebe, vzniká mnoho nepříjemností. Někdy se to stává, když děti jedou společně na výlet. Jakmile se otevřou dveře vagónu, tlačí se všechny dovnitř, aby dostaly nejlepší místa u okna. A hned vznikají hádky. Děti jsou na sebe zlé, protože by každý chtěl mít nejlepší místo pro sebe.

To se může stát i tehdy, když si jdou děti hrát ven s míčem. Ještě než si začnou hrát, mohou se hádat o to, kdo má být první. Není škoda, že se stávají takové věci? —

Přání být vždycky první může způsobit mnoho těžkostí. Způsobilo těžkosti i mezi Ježíšovými apoštoly. Věděl jsi to? —

Ježíš jim všem musel dát dobrou radu. Řekl jim, že vládcové národů jsou rádi velcí a důležití. Chtějí, aby je každý poslouchal. Ale Ježíš řekl svým následovníkům, že nemají být takoví. Naopak, řekl jim: „Kdo chce být první mezi vámi, musí být otrokem všech.“ Představ si to! — Marek 10:35–45.

Víš, co dělá otrok? — Slouží jiným lidem, nenechává se od ostatních obsluhovat. Zaujímá to nejnižší místo. Jedná jako by byl nejméně důležitý, nikoli nejdůležitější. A pamatuj, že Ježíš řekl, že ten,  kdo si přeje být první, měl by jednat vůči ostatním jako otrok.

Co si teď myslíš, že to znamená pro nás? — Hádal by se otrok se svým pánem o to, kdo má dostat první místo? — Nebo by se hádal o to, kdo má jíst první? — Ježíš ukázal, že otrok vždy dává svému pánu přednost. Neměli bychom to také dělat? — — Lukáš 17:7–10.

Ano, jako křesťané bychom měli vždy dávat přednost ostatním. Velký Učitel to dělal. A řídíme-li se jeho příkladem, budeme se Bohu líbit.

(Další texty, které nás povzbuzují, abychom dávali druhým přednost, najdeme v Římanům 12:3 a Filippenským 2:3, 4.)