Přejít k článku

Přejít na obsah

Uctívání patří Bohu

Uctívání patří Bohu

34. kapitola

Uctívání patří Bohu

ZEPTÁM se tě na jednu důležitou věc. Je tak důležitá, že způsob, kterým odpovíš, ovlivní tvůj budoucí život. Kdo je tvůj Bůh? —

Tvůj Bůh je ten, koho uctíváš. Lidé na celé zemi uctívají mnoho druhů bohů. Někteří z těchto bohů jsou jednoduše vyřezáni nebo vyrobeni ze dřeva či z kamene. Jinými bohy jsou lidé dobře známí ve sportu nebo hudbě. Mluví se o nich jako o „hvězdách“ a „idolech“. Ale je správné oslavovat takové bohy? —

Velký Učitel řekl: „Jehovu svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.“ — Matouš 4:10.

Ježíš to ukázal jasně: naše uctívání náleží pouze Jehovovi Bohu. Nemůžeme dát ani trochu svého uctívání žádnému jinému bohu. V Bibli je popsán napínavý příběh o několika mladých mužích, kteří to věděli.

Jejich jména byla Sidrach, Mizach a Abdenágo. Byli to Hebrejci, ale žili v babylónské zemi. Babylónský král postavil ohromný zlatý obraz. Přikázal, že každý se má poklonit tomuto obrazu jakmile začne hrát hudba. ‚Kdo se nepokloní a nebude uctívat, bude okamžitě hozen do hořící ohnivé pece,‘ varoval. Co bys udělal ty? —

Sidrach, Mizach a Abdenágo obyčejně dělali všechno, co král přikazoval, ale něco takového odmítli udělat. Víš proč? — Boží zákon totiž říkal: ‚Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si vyřezávaný obraz a nebudeš se mu klanět.‘ A tak Sidrach, Mizach a Abdenágo poslouchali Jehovův zákon více než králův rozkaz. — 2. Mojžíšova 20:3, 4.

Král se velmi rozhněval, když o tom slyšel. Hned si dal přivést k sobě Sidracha, Mizacha a Abdenága a ptal se jich: ‚Je to pravda, že nesloužíte mým bohům? Dám vám ještě jednu příležitost. Až uslyšíte hudbu, padnete k zemi a budete uctívat obraz, který jsem učinil. Neuděláte-li to, budete hozeni do hořící ohnivé pece. A kdo je ten Bůh, který vás může zachránit z mé ruky?‘ —

Víš, co nyní udělali Sidrach, Mizach a Abdenágo? Co bys byl udělal ty? — Oni důvěřovali Jehovovi. Mluvili přímo a řekli králi: ‚Náš Bůh, kterému sloužíme je schopen nás zachránit. Ale i když to neučiní, tvým bohům sloužit nebudeme. Nebudeme se klanět tvému zlatému obrazu.‘

Král se rozzuřil a rozkázal: ‚Rozpalte pec sedmkrát více než jindy!‘ A přikázal silným mužům ze svého dvora, aby Sidracha, Mizacha a Abdenága spoutali. Pak řekl: ‚Hoďte je do pece!‘

Královi služebníci je hodili dovnitř. Ale pec byla tak horká, že královi mužové byli usmrceni plameny! A co se stalo se třemi Hebrejci?

Sidrach, Mizach a Abdenágo padli právě doprostřed ohně. Ale pak vstali! Nebyli poraněni a již nebyli ani spoutáni. Jak to bylo možné?

Král se podíval do pece a to, co viděl, jej poděsilo. ‚Nehodili jsme do ohně tři muže?‘, ptal se.

Jeho služebníci odpověděli: ‚Ano, králi.‘

Ale král řekl: ‚Hle, vidím tam chodit čtyři muže a oheň neporanil žádného z nich.‘

Víš, kdo byl ten čtvrtý? — Byl to Jehovův anděl. A byl tam, aby ochraňoval věrné hebrejské služebníky pravého Boha.

Když to král viděl, přiblížil se ke dveřím pece a zavolal: „Sidrachu, Mizachu a Abdenágo, služebníci Nejvyššího Boha, vystupte a pojďte sem!“ Když vyšli, každý viděl, že nebyli popáleni a nebyl z nich ani cítit oheň.

Pak řekl král: ‚Ať je požehnaný Bůh Sidracha, Mizacha a Abdenága, který zachránil své služebníky, protože nechtěli uctívat žádného jiného boha, kromě svého vlastního Boha.‘ — Daniel, 3. kapitola.

Nebylo to krásné? — Jehovovi se líbilo, co udělali tito tři mladí muži. A my si z toho můžeme vzít poučení.

I dnes si staví lidé obrazy k uctívání. Některé jsou vyrobeny ze dřeva nebo kamene nebo kovu. Klaněl by ses před těmito obrazy? —

Jiné obrazy jsou vyrobeny zase z látky. Již jsi viděl takové obrazy? — Myslíš, že pro Boha je v tom rozdíl, jsou-li obrazy udělány z látky nebo dřeva nebo kamene? — Bylo by správné, aby Jehovův služebník prováděl akt uctívání před takovým obrazem? —

Sidrach, Mizach a Abdenágo chtěli uctívat pouze Jehovu. Bohu se jejich rozhodnutí líbilo. Chceš napodobit jejich příklad? —

(Ti, kdo slouží Jehovovi, nemohou též uctívat obrazy. Přečtěte, co je o tom řečeno u Izaiáše 42:8 a Jozue 24:14, 15, 19–22.)