35. kapitola

Více štěstí je v dávání

ZNÁM jedno tajemství. Chtěl bys o něm slyšet? — Je to tajemství štěstí.

Je mnoho lidí, kteří nejsou šťastni. Někteří jsou příliš závislí na tom, co dělají jiní lidé. Když jim někdo dá něco hezkého, jsou šťastni. Když pro ně nikdo nic zvláštního neudělá, nejsou šťastni.

Nyní ti prozradím to tajemství: Velký Učitel řekl: „Je více štěstí v dávání než v přijímání.“ Podle toho tedy není nejšťastnější ten, kdo přijímá dárky, ale ten, který sám něco dává. Věděl jsi to? — — Skutky 20:35.

Přemýšlej o tom, co to znamená. Řekl Ježíš, že ten, kdo dostává dárek, není šťastný? — Ne. Jistě máš radost, když dostaneš dárek, viď? — Já také. Jsme šťastni, když něco hezkého dostaneme.

Ale Ježíš řekl, že jsme ještě šťastnější, když dáváme. A Ježíš má vždycky pravdu, že? —

Co tedy můžeme dát jiným? Co myslíš? —

Někdy, když bys chtěl dát dárek, stojí to peníze. Dárek, který koupíš v obchodě, musíš zaplatit. Kdybys tedy chtěl dát takový dárek, musel by sis šetřit peníze, dokud bys neměl dost, abys jej mohl koupit.

Ale všechny dárky se nedostanou v obchodě.  Vysvětlím ti to. Za horkého dne není nic tak dobrého jako sklenice čerstvé, studené vody. Pro tu nemusíš jít do obchodu. Když ji však podáš někomu, kdo je žíznivý, můžeš poznat štěstí, které je v dávání.

Třeba se ti někdy stalo, že jsi mamince pomáhal při pečení cukroví. Jistě tě to bavilo a těšil ses, jak si pochutnáš. Ale co myslíš, že by tě potěšilo ještě víc, než kdybys to cukroví snědl sám?

Ano, větší štěstí je v dávání. Může nám udělat radost, když něco sami sníme. Ale chceme-li mít ještě větší radost, můžeme trochu cukroví zabalit a darovat je některému z našich přátel. Chtěl bys to někdy udělat? —

Apoštol Pavel znal štěstí z dávání. Víš, co dával jiným lidem? — Mohl jim dát to nejlepší, co je na světě. Znal totiž pravdu o Bohu a o Kristu a s radostí se o ni dělil s jinými. A dělal to, aniž přijímal od někoho za svou pomoc peníze.

Apoštol Pavel a jeho druh Lukáš vyšli jednoho dne za město k řece, na místo, o kterém slyšeli, že se tam scházejí lidé k modlitbám. Nalezli tam několik žen.

Pavel jim začal vyprávět o Jehovovi Bohu a jeho království. Jedna z nich, jménem Lydia, velmi pozorně naslouchala. Velmi se jí líbilo to, co slyšela. Chtěla udělat něco, čím by projevila své ocenění.

 Lukáš nám říká: „Prosila usilovně: ‚Jsem-li podle vašeho úsudku věrná Jehovovi, pak pojďte do mého domu a zůstaňte.‘ A přiměla nás, abychom přišli.“ — Skutky 16:11–15.

Lydia byla šťastná, že měla ve svém domově tyto Boží služebníky. Milovala je, protože jí pomohli poznat Boží cestu, která vede lidi k věčnému životu. Činilo ji šťastnou, že jim mohla poskytnout jídlo a odpočinek.

Lydia byla šťastná proto, že skutečně chtěla dávat. A to bychom si měli pamatovat. Někdo nás může požádat, abychom mu dali dárek. Ale když to sami nechceme udělat, dávání nás v tomto případě neučiní šťastnými.

Kdybys na příklad měl tabulku čokolády, kterou bys chtěl sníst, měl bys radost, kdybych ti řekl, že ji máš dát jinému dítěti? — Ale třeba máš tabulku čokolády a potkáš kamaráda, kterého máš velmi rád. Kdybys nyní zcela sám přišel na myšlenku, že by bylo hezké rozdělit se s ním o tu čokoládu, pak bys byl jistě šťastný, viď? —

A víš, že někdy máme někoho tak rádi, že bychom mu chtěli dát všechno a pro sebe si nenechat nic? Takový vztah bychom měli mít k Bohu, když postupně roste naše láska.

Velký Učitel znal jednu ženu, která tak cítila. Viděl ji v Jeruzalémském chrámu. Měla jen dva malé penízky; to bylo vše, co měla. Ale vhodila oba do schránky jako příspěvek nebo dárek pro chrám. Nikdo ji k tomu nenutil. Udělala to proto, že chtěla  a že skutečně milovala Boha. Byla šťastná, že může něco dát.

Můžeme tedy dávat různým způsobem, že ano? — A velký Učitel ví, že budeme šťastni, jestliže dáváme, protože chceme dávat. Proto nám říká: „Pěstujte dávání.“ To znamená, zvykněte si dávat jiným lidem. Když to budeme dělat, nebudeme smutní, protože nebudeme čekat na to, až pro nás někdo něco hezkého učiní. Budeme se sami snažit obšťastňovat jiné lidi. A jestliže to budeme dělat, budeme ze všech nejšťastnější! — Lukáš 6:38.

(Více krásných myšlenek o způsobu dávání, které přináší štěstí, najdeme u Matouše 6:1–4, ve 2. Korintským 9:7 a u Lukáše 14:12–14.)