36. kapitola

Vychloubavý farizeus

CO TO znamená být vychloubavý? Uměl bys to vysvětlit? —

Podívej se na příklad. Jistě ses už někdy pokoušel o něco, co ti zrovna příliš nejde: buď různé hry s míčem nebo skoky přes švihadlo, či něco jiného. Možná, že k tobě někdo přišel a vysmíval se ti a řekl: „Já to umím lépe než ty!“ Takový člověk se vychloubal. Chlubil se svým vlastním uměním.

Jaký máš pocit, když ti to někdo udělá? Líbí se ti to? — Jaký pocit by měli druzí, kdyby ses ty vychloubal? — Myslíš, že je laskavé říci někomu: „Umím to lépe než ty“? — Má Jehova rád lidi, kteří to dělají? —

Velký Učitel znal některé lidi, kteří se tak chovali. Jednoho dne jim vyprávěl příběh o farizeovi a o výběrčím daní.

Farizeové byli pyšní náboženští učitelé. Často jednali, jako by byli spravedlivější nebo svatější než ostatní lidé. Farizeus v Ježíšově příběhu šel do Božího chrámu v Jeruzalémě, aby se tam modlil.

Ježíš řekl, že se tam šel modlit také výběrčí daní. Lidé většinou neměli rádi výběrčí daní, protože se domnívali, že výběrčí jsou zaměřeni proti nim. A navíc někteří výběrčí daní skutečně nebyli vždycky  čestní. V chrámu se pak začal farizeus modlit k Bohu tímto způsobem: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem hříšníkem jako jiní lidé. Nepodvádím lidi ani nedělám jiné špatné věci. Nejsem jako tento výběrčí daní. Jsem spravedlivý muž. Nejím dvakrát v týdnu, takže mám více času, abych o tobě přemýšlel. A dávám chrámu desetinu všeho, co dostávám.‘ Tento farizeus si opravdu myslel, že je spravedlivý, že? — A také to Bohu říkal.

Ale výběrčí daní uvažoval jinak. Cítil, že není dobrý ani natolik, aby přišel k Božímu chrámu. Neodvážil se ani pozvednout oči k nebi. Zůstal stát opodál se skloněnou hlavou. Byl nešťastný pro své hříchy a v zármutku se bil do prsou. Nesnažil se přesvědčovat Boha, jak je dobrý. Ale modlil se: ‚Bože, buď milostivý ke mne, hříšnému.‘

Co myslíš, který z těchto dvou mužů se Bohu líbil? Byl to vychloubavý farizeus, ten, který myslel, že je tak dobrý? Nebo to byl výběrčí daní, který litoval svých hříchů? —

Ježíš řekl: ‚Před Bohem byl výběrčí daní spravedlivější než farizeus. Protože každý, kdo chce budit zdání, že je lepší než jiní lidé, bude ponížen. Ale ten, kdo je nízký ve svých vlastních očích, bude povýšen.‘ — Lukáš 18:9–14.

Rozuměl jsi tomu poučení, které dal Ježíš? — Ukázal, že je špatné myslet si, že jsme lepší než jiní lidé. Podívejme se, jak se toto poučení hodí pro náš život.

Možná, že tobě a jiným dětem ve škole byly položeny  nějaké otázky. Ty jsi třeba uměl dát ihned odpověď a některý spolužák byl pomalejší. Jistě máš radost, když znáš odpovědi, ale bylo by přívětivé, říci tomu spolužákovi, že je hloupý? — Je správné snažit se sám vypadat lepší tím, že ponižujeme druhé? —

To udělal farizeus. Chlubil se, že je lepší než výběrčí daní. Ale velký Učitel řekl, že nemá pravdu.

Je pravda, že někdo může umět určitou věc lépe než druhý. Ale znamená to, že je také lepším člověkem? —

Přemýšlej o tom. Měli bychom se vychloubat, i když mnoho známe? — Udělali jsme si sami svůj mozek? — Ne, byl to Bůh, kdo dal člověku mozek. A všechno, co známe, jsme se naučili od někoho druhého. Možná, že jsme to četli v knize. Nebo snad nám to někdo řekl. I když jsme na to přišli sami, jak jsme k tomu došli? Tím, že jsme se dívali na věci, které učinil Bůh. Vše, co máme, pochází od někoho jiného.

Někteří lidé jsou silní. Jsou proto lepší než druzí? — Udělali si snad sami svá těla? — Byl to Bůh, který dal člověku svaly. A je to Bůh, který způsobuje,  že roste potrava a že můžeme jíst a být silní.

Má tedy někdo z nás důvod vychloubat se? Jsme lepší než jiní lidé? — Místo abychom jiným říkali, jak jsme dobří, měli bychom jim spíše vyprávět o velikosti a moci Jehovově, že ano? — Protože je to on, kdo nám umožňuje, abychom dělali věci dobře.

Když se někdo velmi namáhá, je laskavé říci mu něco, co jej potěší. Řekni mu, že se ti líbí to, co udělal. Snad mu dokonce můžeš pomoci, aby to udělal ještě lépe. Také bys chtěl, aby s tebou lidé tak jednali, viď? — Ježíš řekl: ‚Právě tak, jako vy chcete, aby lidé činili vám, tak čiňte i vy jim.‘ To je dobré pravidlo, podle kterého bychom se měli řídit, že ano? — — Lukáš 6:31.

Když to děláme, nikdy se nebudeme vychloubat. Nechceme být takoví jako ten vychloubavý farizeus.

(Pýcha a vychloubání jsou věci, kterých se musíme vystříhat. Čtěte, co říkají tyto texty: Přísloví 16:5, 18; 1. Korintským 4:7; 13:4.)