Kapitola 88

Boháč a Lazar

JEŽÍŠ mluví se svými učedníky o správném používání hmotného majetku a vysvětluje jim, že nemůžeme být současně otroky bohatství a otroky Božími. Naslouchají také farizeové, a začínají se Ježíšovi pošklebovat, protože mají rádi peníze. Proto jim říká: „Jste těmi, kteří se prohlašují před lidmi za spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce; protože to, co je mezi lidmi povýšené, je v Božích očích ohavnost.“

Přišel však čas, aby se změnila situace těch, kteří jsou bohatí, pokud jde o hmotné statky, politickou moc a náboženskou nadvládu a vliv. Mají být sníženi, a ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu, mají být vyvýšeni. Ježíš poukazuje na takovou změnu, když dále říká farizeům:

„Zákon a Proroci byli až do Jana [Křtitele]. Od té doby je oznamováno Boží království jako dobrá zpráva a lidé všeho druhu se do něho tlačí. Vskutku je snadnější, aby nebe a země pominuly, než aby se nesplnila jedna částečka písmene ze Zákona.“

Znalci Zákona a farizeové tvrdí, že se drží Mojžíšova Zákona, a jsou na to hrdí. Vzpomeň si na jejich vychloubání, když Ježíš zázračně způsobil, aby slepý muž viděl. Tehdy říkali: „My jsme Mojžíšovi učedníci. Víme, že Bůh mluvil k Mojžíšovi.“ Nyní však už Mojžíšův Zákon splnil svůj účel, totiž přivést pokorné lidi k Božímu ustanovenému králi, Ježíši Kristu. Od chvíle, kdy začal svou službu Jan, snaží se tedy lidé všeho druhu, především pokorní a chudí, aby se stali poddanými Božího Království.

Protože se mojžíšský Zákon nyní naplňuje, povinnost zachovávat jej má být zrušena. Zákon dovoluje rozvod z různých důvodů, ale Ježíš nyní říká: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s ženou rozvedenou s manželem, cizoloží.“ Tyto výroky musí farizey skutečně popouzet, protože oni sami připouštějí rozvod z nejrůznějších důvodů.

Ježíš se stále obrací k farizeům a vypráví podobenství o dvou mužích, jejichž stav neboli situace se během doby dramaticky mění. Víš, koho představují tito mužové a co znamená změna v jejich situaci?

„Ale jeden člověk byl bohatý,“ vypráví Ježíš, „a krášlíval se purpurem a plátnem a den co den si velkolepě užíval. Ale jistý žebrák jménem Lazar, plný vředů, býval pokládán k jeho bráně a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova stolu. Ano, přicházeli i psi a lízali mu vředy.“

Ježíš zde užívá boháče ke znázornění židovských náboženských vůdců, k nimž patří nejen farizeové a znalci Zákona, ale také saduceové a přední kněží. Jsou bohatí, pokud jde o duchovní přednosti a příležitosti, a chovají se jako ten boháč. Královský purpur, jímž jsou oděni, znázorňuje jejich význačné postavení a bílé plátno naznačuje, že jsou ve svých vlastních očích spravedliví.

Tato pyšná třída boháče se dívá na chudé, obyčejné lidi naprosto pohrdavě. Nazývají je ‛am ha’arec, totiž lidé země. Žebrák Lazar tedy představuje lidi, kterým náboženští vůdcové odpírají patřičnou duchovní výživu a přednosti. Na prosté lidi se tedy dívají jako na Lazara plného vředů, jako na duchovně nemocné, pro něž jsou vhodnou společností jen psi. Ale ti, kteří patří k Lazarově třídě, hladovějí a žízní po duchovní výživě, a snaží se proto u brány získat alespoň malé drobečky duchovní potravy, jež padá z boháčova stolu.

Ježíš nyní dále popisuje, jak se mění stav boháče i Lazara. K jakým změnám dochází a co znázorňují?

Boháč a Lazar prožívají změnu

Boháč znázorňuje náboženské vůdce, kteří jsou obdařeni duchovními přednostmi a příležitostmi, a Lazar znázorňuje prostý lid, který hladoví po duchovní výživě. Ježíš pokračuje ve svém příběhu a popisuje dramatickou změnu okolností těchto mužů.

Ježíš říká: „Během času žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamovy náruče. Boháč také zemřel a byl pohřben. A v hádu pozdvihl oči, protože byl v trýzních, a v dálce viděl Abrahama, a Lazara u něho v náruči.“

Boháč ani Lazar nejsou doslovné osoby, ale symbolizují třídy lidí. Je tedy logické, že i jejich smrt je symbolická. Co tedy symbolizuje neboli znázorňuje jejich smrt?

Ježíš právě poukázal na změnu okolností, když řekl, že ‚Zákon a Proroci byli až do Jana Křtitele, ale od té doby je oznamováno Boží království‘. Kázáním, které prováděl Jan a Ježíš Kristus, tedy umírá jak boháč, tak i Lazar svým dřívějším okolnostem neboli svému stavu.

Ti, kteří patří k pokorné, kajícné třídě Lazarově, umírají svým dřívějším duchovně chudým poměrům a přicházejí do postavení božské přízně. Dříve čekali na to, co odpadne jako malé drobečky z duchovního stolu náboženských vůdců, ale nyní uspokojují jejich potřeby biblické pravdy, které jim vštěpuje Ježíš. Tak jsou přivedeni do náruče neboli do postavení přízně většího Abrahama, Jehovy Boha.

Naproti tomu ti, kteří tvoří třídu boháče, se dostávají do Boží nepřízně, protože soustavně odmítali přijmout poselství o Království, které vyučoval Ježíš. Tak umírají svému dřívějšímu zdánlivě příznivému postavení. Ano, mluví se o nich, jako by byli obrazně v trýzních. Poslyšme, co říká teď boháč:

„Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil koneček prstu ve vodě a zchladil mi jazyk, protože prožívám mučivou úzkost v tomto planoucím ohni.“ Boží ohnivá soudní poselství, která ohlašují Ježíšovi učedníci, jsou pro jednotlivce z třídy boháče mučivá. Chtějí, aby učedníci polevili v oznamování tohoto poselství, a aby jim tak poskytli trochu úlevy v jejich mukách.

„Ale Abraham řekl: ‚Dítě, vzpomeň si, že jsi během svého života přijal v plnosti své dobré věci, ale Lazar zase věci škodlivé. On tu však má teď pohodlí, ale ty prožíváš mučivou úzkost. A kromě toho všeho byla mezi námi a vámi ustanovena velká propast, takže ti, kteří chtějí přejít odtud k vám, nemohou, ani lidé nemohou přejít odtamtud k nám.‘ “

Jak spravedlivá a vhodná je tato dramatická změna, jež nastala s třídou Lazarovou a třídou boháčovou! Tato změna stavu bude dovršena o několik měsíců později, o letnicích roku 33 n.l., kdy je stará smlouva Zákona nahrazena novou smlouvou. Pak se stává naprosto jasným, že Boží přízeň mají učedníci, a ne farizeové a jiní náboženští vůdcové. „Velká propast“, která odděluje symbolického boháče od Ježíšových učedníků, tedy znázorňuje Boží neměnný, spravedlivý soud.

Boháč dále žádá „otce Abrahama“, aby poslal Lazara „do domu mého otce, neboť mám pět bratrů“. Boháč tedy přiznává, že má bližší vztah k nějakému jinému otci, jímž je ve skutečnosti Satan Ďábel. Boháč žádá, aby Lazar rozředil Boží soudní poselství, aby se jeho „pět bratrů“, jeho náboženští spojenci, nedostali „do tohoto místa trýzně“.

„Ale Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky; ať jim naslouchají.‘ “ Ano, chce-li „pět bratrů“ uniknout mukám, stačí, aby se řídili spisy Mojžíše a Proroků, které ukazují, že Ježíš je Mesiáš, a aby se pak stali jeho učedníky. Boháč však namítá: „Opravdu nikoli, otče Abrahame, jestliže k nim však půjde někdo z mrtvých, budou činit pokání.“

Řekl mu však: „Jestliže nenaslouchají Mojžíšovi a Prorokům, nedají se přesvědčit, ani když někdo vstane z mrtvých.“ Bůh neposkytne žádná zvláštní znamení ani zázraky, aby lidi přesvědčil. Lidé musí číst a uplatňovat Písma, chtějí-li získat jeho přízeň. Lukáš 16:14–31; Jan 9:28, 29; Matouš 19:3–9; Galaťanům 3:24; Kolosanům 2:14; Jan 8:44.

▪ K jaké změně dochází podle Ježíše s počátkem Janovy služby?

▪ Co má být odstraněno po Ježíšově smrti a jak se to dotkne otázky rozvodů?

▪ Koho v Ježíšově podobenství představuje boháč a koho Lazar?

▪ Proč musí být smrt boháče i Lazara symbolická a co znázorňuje jejich smrt?

▪ Co jsou trýzně, které prožívá boháč, a jakým způsobem chce získat úlevu?

▪ Co představuje „velká propast“?

▪ Kdo je boháčovým pravým otcem a kdo je jeho pět bratrů?