Přejít k článku

Přejít na obsah

Dělníci na vinici

Dělníci na vinici

Kapitola 97

Dělníci na vinici

„MNOZÍ, kteří jsou první,“ řekl právě Ježíš, „budou poslední a poslední budou první.“ Nyní to znázorňuje vyprávěním. „Nebeské království,“ začíná, „je. . . podobné člověku, hospodáři, který vyšel časně ráno, aby najal dělníky na svou vinici.“

Ježíš pokračuje: „Když se [hospodář] dohodl s dělníky na denáru denně, vyslal je na svou vinici. Když vyšel také kolem třetí hodiny, viděl jiné, jak stojí bez zaměstnání na tržišti; a řekl jim: ‚Vy také jděte na vinici, a chci vám dát, co odpovídá právu.‘ Odešli tedy. Opět vyšel kolem šesté a deváté hodiny a udělal totéž. Konečně vyšel kolem jedenácté hodiny a našel jiné, kteří stáli, a řekl jim: ‚Proč tu stojíte celý den bez zaměstnání?‘ Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici.‘ “

Hospodář neboli majitel vinice je Jehova Bůh a vinice je izraelský národ. Dělníci na vinici jsou osoby, které byly uvedeny do smlouvy Zákona; jsou to zejména ti Židé, kteří žijí v době apoštolů. Úmluva o mzdě je uzavřena pouze s dělníky, kteří mají pracovat celý den. Mzdou je denár za celodenní práci. Protože „třetí hodina“ je devátá hodina dopoledne, pracovali ti, kteří byli pozváni ve třetí hodině, pouze devět hodin, ti ze šesté hodiny pouze šest hodin, ti z deváté hodiny pouze tři hodiny a ti, kteří byli povoláni v jedenácté hodině, pracovali pouze jednu hodinu.

Dělníci, kteří pracovali dvanáct hodin neboli celý den, znázorňují židovské vůdce, kteří byli stále zaměstnáni v náboženské službě. Ti se liší od Ježíšových učedníků, kteří pracovali převážnou část života jako rybáři nebo v nějakém jiném světském zaměstnání. Teprve na podzim roku 29 n. l. poslal „hospodář“ Ježíše Krista, aby je shromáždil jako své učedníky. Tak se stali „posledními“ dělníky na vinici, těmi z jedenácté hodiny.

Konečně Ježíšovou smrtí končí symbolický pracovní den a přichází doba, kdy mají dělníci dostat výplatu. A tu je uplatněno neobvyklé pravidlo, při němž jsou poslední vyplaceni jako první, jak je vysvětleno: „Když nadešel večer, pán vinice řekl muži, který to měl u něho na starosti: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim jejich mzdu a postupuj od posledních k prvním.‘ Když přišli najatí v jedenáct hodin, každý dostal denár. Když tedy přišli první, usuzovali, že dostanou více; ale také oni dostali zaplaceno po denáru. Když jej dostali, reptali proti hospodáři a řekli: ‚Ti poslední odevzdali práci za jednu hodinu; přesto jsi je učinil rovnými nám, kteří jsme nesli břemeno dne a palčivý žár!‘ Ale jednomu z nich odpověděl a řekl: ‚Nekřivdím ti, člověče. Nedohodl ses snad se mnou na jednom denáru? Vezmi si, co je tvoje, a jdi. Chci dát tomuto poslednímu totéž, co tobě. Není snad zákonné, abych dělal se svými vlastními věcmi, co chci? Nebo je snad tvé oko ničemné, protože já jsem dobrý?‘ “ V závěru Ježíš zopakoval myšlenku, kterou pronesl předtím. Řekl: „Tak budou poslední prvními a první posledními.“

K přijetí denáru nedochází při Ježíšově smrti, ale o letnicích roku 33 n. l., kdy Kristus, ‚muž, který to měl na starosti‘, vylévá na své učedníky svatého ducha. Tito Ježíšovi učedníci jsou jako „poslední“ dělníci, ti z jedenácté hodiny. Denár neznázorňuje samotný dar svatého ducha. Denár je něco, co mají učedníci používat zde na zemi. Je to něco, co znamená jejich živobytí, jejich věčný život. Je to výsada být duchovním Izraelitou, který je pomazán ke kázání o Božím Království.

Ti, kteří byli najati jako první, si brzy všímají, že Ježíšovi učedníci již dostali výplatu, a vidí, jak symbolického denáru používají. Chtějí však víc než svatého ducha a s ním spojené přednosti Království. Jejich reptání a námitky se projeví pronásledováním Kristových učedníků, „posledních“ dělníků na vinici.

Je toto splnění v prvním století jediným splněním Ježíšova podobenství? Ne. Duchovenstvo křesťanstva v našem dvacátém století bylo na základě svého postavení a odpovědností těmi „prvními“, kdo byli najati k práci na Boží symbolické vinici. Oddané kazatele spojené s Biblickou a traktátní společností Strážná věž považovali za „poslední“, kteří by mohli mít nějaký platný úkol v Boží službě. Ale právě ti, jimiž duchovenstvo pohrdalo, obdrželi denár — čest sloužit jako pomazaní vyslanci Božího nebeského Království. Matouš 19:30–20:16.

▪ Co znázorňuje vinice? Koho znázorňuje majitel vinice a dělníci, kteří pracovali dvanáct hodin a jednu hodinu?

▪ Kdy skončil symbolický pracovní den a kdy došlo k výplatě?

▪ Co znázorňuje výplata denáru?