Kapitola 81

Další pokusy zabít Ježíše

JE ZIMA, a tak se Ježíš prochází v zastřešeném prostoru, známém jako Šalomounovo sloupořadí, které stojí podél chrámu. Židé se tam shromažďují kolem něho a začínají říkat: „Jak dlouho budeš držet naše duše v napětí? Jsi-li Kristus, pověz nám to otevřeně.“

„Řekl jsem vám,“ odpovídá Ježíš, „a přece nevěříte.“ Ježíš jim neřekl přímo, že je Kristus, jak to kdysi zjevil Samaritánce u studny. Ale odhalil jim, kdo je, když jim vysvětlil, že je z oblasti nahoře a že existoval dřív než Abraham.

Ježíš však chce, aby lidé sami dospěli k závěru, že je Kristus, když srovnají jeho činnost s tím, co bylo o Kristově činnosti předpověděno v Bibli. Proto dříve přikazoval svým učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Kristus. A tak nyní dále říká těmto nepřátelským Židům: „Skutky, které činím ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale nevěříte.“

Proč nevěří? Je snad málo dokladů, že Ježíš je Kristus? Ne. Ježíš jim však ukazuje příčinu, když jim říká: „Nejste žádná z mých ovcí. Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mě následují. A dávám jim věčný život a rozhodně nebudou nikdy zahubeny a žádný je neuchvátí z mé ruky. Co mi dal můj Otec, je něco většího než všechno ostatní a nikdo je nemůže uchvátit z Otcovy ruky.“

Potom Ježíš popisuje svůj blízký vztah ke svému Otci: „Já a Otec jsme jedno.“ Ježíš je na zemi a jeho Otec je v nebi, proto zjevně neříká, že on a jeho Otec jsou doslovně neboli tělesně jedno. Spíše tím vyjadřuje, že jsou jedno v předsevzetí, že jsou v jednotě.

Ježíšova slova Židy rozhněvala, a proto sbírají kamení, aby ho zabili. Stejně jednali před několika měsíci při svátku chýší. Ježíš odvážně říká těmto mužům, kteří usilují o jeho život: „Předvedl jsem vám mnoho znamenitých skutků od Otce. Za který z těchto skutků mě kamenujete?“

„Nekamenujeme tě za nějaký znamenitý skutek,“ odpovídají, „ale za rouhání, protože ty, ač jsi člověk, děláš se bohem.“ Ježíš nikdy netvrdil, že je bohem. Proč to tedy Židé říkají?

Zřejmě proto, že si Ježíš připisuje moc, o které se domnívají, že náleží výlučně Bohu. Právě například řekl o svých „ovcích“: „Dávám jim věčný život.“ To nemůže učinit žádný člověk. Židé však přehlížejí, že Ježíš připouští, že dostal autoritu od svého Otce.

Ježíš tvrdí, že je menší než Bůh, jak je patrné z jeho další otázky: „Není napsáno ve vašem Zákoně [v Žalmu 82:6]: ‚Řekl jsem: „Jste bohové“ ‘? Jestliže nazval ‚bohy‘ ty, proti nimž přišlo Boží slovo, a Písmo přece nemůže být prohlášeno za neplatné, říkáte mně, kterého Otec posvětil a vyslal do světa: ‚Rouháš se‘, protože jsem řekl, že jsem Boží Syn?“

Protože Písmo nazývá i nespravedlivé lidské soudce ‚bohy‘, co mohou tito Židé vytýkat Ježíšovi, jestliže říká: „Jsem Boží Syn“? Ježíš dodává: „Jestliže nečiním skutky svého Otce, nevěřte mi. Ale jestliže je činím, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a nadále věděli, že Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem.“

Když to Ježíš říká, Židé se ho chtějí zmocnit. On jim však uniká, stejně jako předtím při svátku chýší. Opouští Jeruzalém a putuje přes řeku Jordán na místo, kde začal Jan křtít téměř před čtyřmi lety. Toto místo není zřejmě daleko od jižního břehu Galilejského moře, což je z Jeruzaléma přibližně dva dny cesty.

Mnozí lidé tam k Ježíšovi přicházejí a říkají: „Jan vskutku neprovedl ani jediné znamení, ale všechno, co Jan řekl o tom člověku, je pravé.“ Proto zde v Ježíše mnozí uvěří. Jan 10:22–42; 4:26; 8:23, 58; Matouš 16:20.

▪ Podle čeho mají lidé poznat, že Ježíš je Kristus?

▪ V jakém smyslu je Ježíš se svým Otcem jedno?

▪ Proč zřejmě Židé říkají, že se Ježíš činí bohem?

▪ Jak ukazuje Ježíšův citát ze Žalmů, že se neprohlašuje za rovného Bohu?