Kapitola 63

Další rady, které vedou k nápravě

JEŽÍŠ je dosud s učedníky v jednom domě v Kafarnaum. Mluví se nejen o tom, že se apoštolové přeli, kdo z nich je nejvyšší. Přichází řeč na událost, která se možná také stala, když se vraceli do Kafarnaum a Ježíš s nimi osobně nebyl. Apoštol Jan vypráví: „Viděli jsme, jak kdosi vyhání démony používáním tvého jména, a pokoušeli jsme se mu bránit, protože nás nedoprovázel.“

Jan zřejmě považuje apoštoly za výlučnou skupinu, která má oprávnění uzdravovat. Proto si myslí, že ten muž konal mocné skutky neoprávněně, protože nepatřil k jejich skupině.

Ježíš však radí: „Nepokoušejte se mu bránit, vždyť není nikdo, jenž učiní nějaký mocný skutek na základě mého jména, který bude rychle schopen mi spílat; vždyť ten, kdo není proti nám, je pro nás. Kdokoli vám totiž dá napít pohár vody na základě toho, že patříte Kristu, vpravdě vám říkám, ten rozhodně neztratí svou odměnu.“

Nebylo nutné, aby tento muž Ježíše tělesně následoval, jestliže chtěl být na jeho straně. Tehdy ještě nebyl založen křesťanský sbor, takže okolnost, že nepatřil k jejich skupině, ještě neznamenala, že by patřil k nějakému oddělenému sboru. Ten muž měl opravdu víru v Ježíšovo jméno, a proto se mu dařilo vyhánět démony. Dělal něco, co si podle Ježíšových slov zasloužilo odměnu. Ježíš ukazuje, že o svou odměnu nepřijde.

Ale co kdyby ten muž klopýtl o to, co říkají nebo dělají apoštolové? To by byla vážná věc. Ježíš poznamenává: „Kdokoli přivede ke klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro něho by bylo znamenitější, kdyby mu byl dán kolem krku mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a byl skutečně vhozen do moře.“

Ježíš říká, že by jeho následovníci měli odstranit ze svého života cokoli, co by jim bylo tak drahé jako ruka, noha nebo oko, kdyby je to přivádělo ke klopýtání. Je lépe být bez této ceněné věci a vstoupit do Božího Království, než si ji podržet a být uvržen do gehenny (hořící smetiště blízko Jeruzaléma), jež symbolizuje věčné zničení.

Ježíš také varuje: „Dbejte na to, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých, neboť vám říkám, že jejich andělé v nebi stále hledí na obličej mého Otce, který je v nebi.“ Pak ukazuje, jakou cenu mají tito „maličcí“, když mluví o muži, který má sto ovcí, ale jednu ztratí. Ten muž opustí oněch devadesát devět, aby hledal tu ztracenou, říká Ježíš, a když ji najde, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti. „Podobně,“ vyvozuje Ježíš, „není žádoucí v očích mého Otce, který je v nebi, aby zahynul jeden z těchto maličkých.“

Ježíš má zřejmě na mysli rozepři svých apoštolů, když nabádá: „Mějte sůl sami v sobě a udržujte mezi sebou pokoj.“ Jídlo, které nemá chuť, se stane chutnějším, když se osolí. A tak obrazná sůl působí, že je snadnější přijmout to, co člověk říká. Máme-li takovou sůl, přispěje to k udržení pokoje.

Jsme však nedokonalí, a proto může někdy dojít k vážným sporům. Ježíš také poskytuje vodítko, jak v takovém případě jednat. „Jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a odhal jeho chybu mezi čtyřma očima. Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.“ Jestliže nebude naslouchat, Ježíš radí: „Vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků.“

Podle Ježíšových slov lze teprve jako poslední krok předložit věc „sboru“, to znamená odpovědným dozorcům sboru, kteří mohou učinit právní rozhodnutí. Jestliže se hříšník nebude řídit jejich rozhodnutím, pak má být podle Ježíšových slov „pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní“.

Při takovém rozhodování se musí dozorci přísně držet pokynů obsažených v Jehovově slovu. Jestliže tedy zjistí, že se někdo provinil a zaslouží si potrestání, bude jejich soud již ‚svázán v nebi‘. A jestliže něco ‚rozváží na zemi‘, to znamená, že zjistí něčí nevinu, bude to již „rozvázáno v nebi“. Ježíš říká, že kde se při takových právních záležitostech „shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich“. Matouš 18:6–20; Marek 9:38–50; Lukáš 9:49, 50.

▪ Proč nebylo nutné doprovázet Ježíše v jeho době?

▪ Jak vážné je přivést ke klopýtání maličkého a jak Ježíš znázorňuje, že jsou takoví maličcí důležití?

▪ Co pravděpodobně vede k tomu, že Ježíš povzbuzuje apoštoly, aby měli mezi sebou sůl?

▪ Jaký význam má ‚svazování‘ a ‚rozvazování‘?