Kapitola 115

Dochází ke sporu

O NĚCO dříve v ten večer dal Ježíš krásné poučení o pokorné službě, když umyl nohy svým apoštolům. Potom zavedl slavnost na památku své nadcházející smrti. Nyní dochází k epizodě, která je překvapující především pro to, co jí předcházelo. Ježíšovi apoštolové se začínají rozhořčeně přít, kdo se zdá být největším. Je to zřejmě rozepře, která trvá již déle.

Vzpomeňme si, že po Ježíšově proměnění na hoře se apoštolové mezi sebou přeli o to, kdo je mezi nimi největší. Jakub a Jan kromě toho žádali o význačné postavení v Království, což vedlo k dalšímu sporu mezi apoštoly. Jak smutný pohled to musí být pro Ježíše, když vidí, jak se znovu hašteří — poslední noc, kdy je s nimi! Jak se zachová?

Ježíš své učedníky nehubuje za jejich chování, ale znovu jim věc logicky vysvětluje: „Králové národů se nad nimi vypínají jako páni a ti, kteří mají nad nimi autoritu, jsou nazýváni dobrodinci. Takoví však nemáte být. . . Kdo je totiž větší, ten, kdo spočívá u stolu, nebo ten, kdo slouží? Není to ten, kdo spočívá u stolu?“ Pak jim připomíná svůj příklad a říká: „Ale jsem uprostřed vás jako ten, kdo slouží.“

Ježíšovi apoštolové jsou sice nedokonalí, ale přece s ním vydrželi v jeho zkouškách. Proto jim říká: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království.“ Tato osobní smlouva mezi Ježíšem a jeho věrnými následovníky je s ním spojuje, aby se podíleli na jeho královské vládě. Do této smlouvy pro Království je nakonec pojat jen omezený počet 144 000.

Ačkoli dostávají apoštolové tuto nádhernou vyhlídku podílet se s Kristem na královské vládě, jsou v této chvíli duchovně slabí. „Všichni tuto noc klopýtnete ve spojitosti se mnou,“ řekne Ježíš. Petrovi Ježíš říká, že se za něho modlil, a nabádá ho: „Jakmile se vrátíš, posiluj své bratry.“

„Děťátka,“ vysvětluje Ježíš, „jsem s vámi ještě chvíli. Budete mě hledat; a právě jak jsem řekl Židům: ‚Kam jdu, nemůžete přijít‘, říkám nyní také vám. Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“

„Pane, kam jdeš?“ zeptá se Petr.

„Tam, kam jdu, mě nemůžeš nyní následovat,“ odpoví Ježíš, „ale budeš mě následovat později.“

„Pane, jak to, že tě nemohu nyní následovat?“ chce vědět Petr. „Chci se vzdát své duše v tvůj prospěch.“

„Vzdáš se své duše v můj prospěch?“ ptá se Ježíš. „Vpravdě ti říkám: Ty dnes, ano tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, i ty mě třikrát zapřeš.“

„I kdybych musel s tebou zemřít,“ namítne Petr, „rozhodně tě nechci zapřít.“ A zatímco ostatní apoštolové se připojují a říkají totéž, Petr se chlubí: „I když všichni ostatní klopýtnou ve spojitosti s tebou, já nikdy nechci klopýtnout!“

Ježíš připomíná dobu, kdy vyslal apoštoly na kazatelskou cestu po Galileji bez měšce a mošny s jídlem, a ptá se: „Nedostávalo se vám snad něčeho?“

„Ne!“ odpovídají.

„Teď však ať ten, kdo má měšec, si jej vezme, stejně i mošnu s jídlem,“ říká, „a ať ten, kdo nemá meč, prodá svůj svrchní oděv a koupí si jej. Vždyť vám říkám, že to, co je napsáno, se musí na mně dovršit, totiž: ‚A byl počítán k bezzákonným.‘ To, co se mě týká, se totiž dovršuje.“

Ježíš poukazuje na dobu, kdy bude přibit na kůl se zločinci neboli s bezzákonnými. Naznačuje také, že pak bude jeho následovníky čekat kruté pronásledování. „Pane, pohleď, tady jsou dva meče,“ říkají.

„To stačí,“ odpovídá. A jak uvidíme, to, že budou mít s sebou meče, umožní Ježíšovi, aby jim poskytl další důležité poučení. Matouš 26:31–35; Marek 14:27–31; Lukáš 22:24–38; Jan 13:31–38; Zjevení 14:1–3.

▪ Proč je spor apoštolů tak překvapující?

▪ Jak se Ježíš v tomto sporu zachová?

▪ K čemu slouží smlouva, kterou uzavírá Ježíš se svými učedníky?

▪ Jaké nové přikázání dává Ježíš a jak je důležité?

▪ Jakou přehnanou sebedůvěru projevuje Petr a co říká Ježíš?

▪ Proč se Ježíšovy pokyny ohledně měšce a mošny s jídlem liší od pokynů, které jim dal dříve?