Kapitola 17

Ježíš poučuje Nikodéma

PŘI slavnosti pasach roku 30 n. l. provádí Ježíš pozoruhodná znamení neboli zázraky. Mnozí lidé v něj proto uvěří. Nikodém, člen sanhedrinu, židovského nejvyššího soudu, je tím velmi zaujat a chtěl by se dovědět více. Proto Ježíše navštíví, ale v noci, snad ze strachu, aby neutrpěla jeho pověst u jiných židovských vůdců, kdyby ho někdo viděl.

„Rabbi,“ říká, „víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, neboť nikdo nemůže provádět tato znamení, která ty provádíš, ledaže je Bůh s ním.“ Ježíš Nikodémovi odpovídá, že se člověk musí ‚znovu narodit‘, aby mohl vejít do Božího Království.

Ale jak se může člověk znovu narodit? „Nemůže přece podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se?“ ptá se Nikodém.

Ne, ‚narodit se znovu‘ nemá takový význam. „Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království,“ vysvětluje Ježíš. Když byl Ježíš pokřtěn a sestoupil na něho svatý duch, narodil se „z vody a ducha“. Zároveň zaznělo prohlášení z nebe: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ Tak dal Bůh najevo, že zplodil duchovního syna, který má vyhlídku, že vejde do nebeského Království. Později, o letnicích roku 33 n. l., obdrží další pokřtěné osoby svatého ducha, a tak se rovněž narodí znovu jako duchovní synové Boží.

Boží zvláštní lidský Syn hraje však zcela nezbytnou úlohu. „Právě jako Mojžíš pozvedl hada v pustině, tak musí být pozvednut Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život,“ říká Ježíš Nikodémovi. Ano, když byli tehdy Izraelité uštknuti jedovatými hady, museli vzhlížet k měděnému hadovi, aby byli zachráněni. Stejně musí všichni lidé projevovat víru v Božího Syna, aby byli zachráněni ze svého stavu, v němž umírají.

Ježíš pak zdůrazňuje Jehovovu velkou lásku, když říká Nikodémovi: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ Zde v Jeruzalémě tedy Ježíš právě šest měsíců po započetí své služby objasňuje, že on je nástrojem Jehovy Boha k záchraně lidstva.

Ježíš pak ještě Nikodémovi vysvětluje: „Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět“, totiž aby jej odsoudil, vynesl nad lidstvem rozsudek záhuby. Byl spíše poslán, jak sám říká, „aby byl svět skrze něho zachráněn.“

Nikodém přišel k Ježíšovi bojácně pod rouškou tmy. Je tedy zajímavé, že Ježíš uzavírá svůj rozhovor s ním slovy: „A to je základ pro soud, že světlo [které zosobňoval svým životem a učením Ježíš] přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo, neboť jejich skutky byly ničemné. Kdo totiž provádí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány. Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“ Jan 2:23–3:21; Matouš 3:16, 17; Skutky 2:1–4; 4. Mojžíšova 21:9.

▪ Co vede Nikodéma k návštěvě a proč přichází v noci?

▪ Co znamená ‚narodit se znovu‘?

▪ Jak znázorňuje Ježíš svou úlohu při naší záchraně?

▪ Co znamená to, že Ježíš nepřišel soudit svět?