Kapitola 19

Ježíš poučuje Samaritánku

CESTOU z Judeje do Galileje prochází Ježíš se svými učedníky samařským územím. Unaveni putováním se kolem poledne zastavují, aby si odpočinuli u jedné studny blízko města Sychar. Tuto studnu vykopal před staletími Jákob, a je tam až dodnes, blízko dnešního města Nablu.

Ježíš zde odpočívá a jeho učedníci jdou do města nakoupit potraviny. Ke studni přichází jakási samařská žena načerpat vodu a Ježíš ji prosí: „Dej mi napít.“

Židé a Samaritáni se spolu obvykle nestýkají, protože mají proti sobě navzájem hluboko zakořeněné předsudky. Žena je tedy velice překvapená a ptá se: „Jak to, že mne, když jsem Samaritánka, prosíš o napití, ač jsi Žid?“

„Kdybys byla znala,“ odpovídá Ježíš, „toho, kdo ti říká: ‚Dej mi napít‘, byla bys ho poprosila, a dal by ti živou vodu.“

„Pane,“ odpovídá žena, „nemáš ani vědro, abys načerpal vodu, a studna je hluboká. Z jakého zdroje tedy máš tu živou vodu? Nejsi přece větší než náš praotec Jákob, který nám dal tu studnu a jenž z ní sám pil spolu se svými syny a svým skotem?“

„Každý, kdo pije z této vody, dostane zase žízeň,“ poznamená Ježíš. „Kdokoli pije z té vody, kterou mu chci dát, vůbec nikdy nedostane žízeň, ale voda, kterou mu chci dát, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež předává věčný život.“

„Pane, dej mi tu vodu, abych již nežíznila ani nemusela chodit na toto místo čerpat vodu,“ odpoví žena.

Pak ji Ježíš vybídne: „Jdi, zavolej svého manžela a přijď sem.“

„Nemám manžela,“ řekne.

Ježíš její výrok potvrzuje. „Dobře jsi řekla: ‚Nemám manžela.‘ Měla jsi totiž pět manželů a ten muž, kterého máš teď, není tvým manželem.“

„Pane, uvědomuji si, že jsi prorok,“ říká užaslá žena. Dává najevo, že má zájem o duchovní věci, protože poznamenává, že Samaritáni „uctívali na této hoře [nedaleké Gerizim]; ale vy [Židé] říkáte, že v Jeruzalémě je místo, kde se má uctívat“.

Ježíš poukazuje na to, že není důležité, kde lidé Boha uctívají. „Přichází,“ říká, „hodina. . . , kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové lidi, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kteří ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“

To na ženu hluboce zapůsobí. „Vím, že přichází Mesiáš, který je nazýván Kristus,“ říká. „Až přijde, všechno nám otevřeně oznámí.“

„Jsem to já, který s tebou mluvím,“ říká Ježíš. Jen si to představ! Této ženě, která přichází v poledne načerpat vodu, snad aby se vyhnula styku se ženami z města, které jí pohrdají pro její způsob života, prokazuje Ježíš podivuhodným způsobem přízeň. Naprosto otevřeně jí říká, co ještě nikomu jinému přímo neřekl. K čemu to vede?

Mnoho Samaritánů uvěří

Když se učedníci vracejí s jídlem ze Sycharu, naleznou Ježíše u Jákobovy studny, kde ho opustili. Ale nyní hovoří se Samaritánkou. Když učedníci přicházejí, ona odejde, nechá tam džbán na vodu a míří k městu.

Hluboce zaujata tím, co jí Ježíš řekl, vypráví mužům v městě: „Pojďte sem a uvidíte člověka, který mi pověděl všechno, co jsem dělala.“ Pak se zeptá tak, aby vzbudila zvědavost: „Není to snad přece Kristus?“ Otázka splní účel — muži se jdou podívat sami.

Mezitím učedníci naléhají na Ježíše, aby snědl jídlo, které přinesli z města. On však odpovídá: „Mám k jídlu pokrm, o kterém nevíte.“

„Snad mu někdo nepřinesl něco k jídlu?“ ptají se učedníci jeden druhého. Ježíš vysvětluje: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo. Neříkáte, že jsou ještě čtyři měsíce, než přijde žeň?“ Vzápětí však poukázal na duchovní žeň a řekl: „Pozvedněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již dostává mzdu a sklízí ovoce k věčnému životu, aby se rozsévač i žnec radovali spolu.“

Možná, že Ježíš již vidí velkolepý účinek svého setkání se Samaritánkou — že v něho mnozí uvěří dík jejímu svědectví. Žena vydává svědectví lidem ve městě a říká: „Pověděl mi všechno, co jsem dělala.“ Když tedy za ním přicházejí ke studni muži ze Sycharu, žádají ho, aby zůstal a více s nimi pohovořil. Ježíš přijímá pozvání a zůstává dva dny.

Zatímco Samaritáni naslouchají Ježíšovi, uvěří jich mnohem víc. Pak říkají ženě: „Nevěříme již kvůli tvé řeči, neboť jsme sami slyšeli a víme, že tento muž je určitě zachránce světa.“ Samaritánka jistě dává znamenitý příklad toho, jak můžeme svědčit o Kristu tím, že vzbudíme zvědavost, takže posluchači budou hledat sami.

Vzpomeň si, že se to děje čtyři měsíce před žní — zřejmě žní ječmene, která v Palestině přichází na jaře. Je tedy pravděpodobně listopad nebo prosinec. To znamená, že od pasachu roku 30 n. l. strávil Ježíš a jeho učedníci asi osm měsíců v Judeji, kde vyučovali a křtili. Nyní se ubírají do svého domovského území v Galileji. Co je tam čeká? Jan 4:3–43.

▪ Proč je Samaritánka překvapena, že k ní Ježíš promluvil?

▪ Jak ji Ježíš poučuje o živé vodě a o místě uctívání?

▪ Jak jí Ježíš zjevuje, kým je, a proč je to odhalení tak ohromující?

▪ Jaké svědectví vydává Samaritánka a k čemu to vede?

▪ Jak se Ježíšův pokrm vztahuje ke žni?

▪ Jak můžeme určit délku Ježíšovy služby v Judeji po pasach roku 30 n. l.?