Kapitola 41

Ježíš středem sporu

KRÁTCE po návštěvě v Šimonově domě se Ježíš vydává na druhou kazatelskou cestu po Galileji. Při minulé pouti ho provázeli jeho první učedníci, Petr, Ondřej, Jakub a Jan. Ale nyní ho provází dvanáct apoštolů a také nějaké ženy. Patří k nim Marie Magdalena, Zuzana a Johana, jejíž manžel je úředníkem krále Heroda.

Jak nabírá na důrazu Ježíšova služba, sílí i spory o jeho činnost. K Ježíšovi přivedou muže posedlého démonem; je také slepý a nemůže mluvit. Když ho Ježíš uzdraví, takže se muž zbaví démonské nadvlády a může mluvit i vidět, jsou zástupy prostě uneseny. Začínají říkat: „Není to snad Syn Davidův?“

Okolo domu, kde Ježíš zůstává, se shlukují takové davy, že se nemůže se svými učedníky ani najíst. Kromě těch, kteří soudí, že by to mohl být zaslíbený „Syn Davidův“, jsou tu znalci Zákona a farizeové, kteří přišli až z Jeruzaléma, aby ho znevážili. Když Ježíšovi příbuzní slyší o zmatku kolem Ježíše, přicházejí si pro něho. Proč?

Ani Ježíšovi vlastní bratři totiž zatím nevěří, že je Boží Syn. Také veřejný rozruch a spory, které vyvolal, jsou zcela netypické pro Ježíše, kterého znali, když vyrůstal v Nazaretu. Proto si myslí, že Ježíš má nějakou vážnou duševní poruchu. Dojdou k závěru: „Pomátl se“, a jdou si pro něho, aby ho odvedli.

Přesto je jasně patrné, že Ježíš muže posedlého démonem uzdravil. Znalci Zákona a farizeové vědí, že to nemohou popřít. Proto se snaží Ježíše znevážit tím, že říkají lidem: „Tento člověk nevyhání démony vyjma prostřednictvím Belzebuba, panovníka démonů.“

Ježíš zná jejich myšlení, povolává znalce Zákona a farizey k sobě a říká: „Každé království rozdělené samo proti sobě bývá zpustošeno a žádné město nebo dům rozdělený sám proti sobě neobstojí. Stejně, jestliže Satan vyhání Satana, rozděluje se sám proti sobě; jak potom obstojí jeho království?“

To je drtivá logika. Protože farizeové tvrdí, že i lidé z jejich vlastních řad vyháněli démony, ptá se ještě Ježíš: „Nadto, jestliže vyháním démony prostřednictvím Belzebuba, prostřednictvím koho je vyhánějí vaši synové?“ Jinými slovy, jejich obvinění proti Ježíšovi by mělo platit na ně stejně jako na něho. Ježíš pak varuje: „Pokud však vyháním démony prostřednictvím Božího ducha, pak vás Boží království skutečně dostihlo.“

Na znázornění toho, že vyhánění démonů je svědectvím o jeho moci nad Satanem, Ježíš říká: „Jak může někdo vpadnout do domu silného muže a zmocnit se jeho movitostí, pokud nejdříve toho silného muže nespoutá? A potom vydrancuje jeho dům. Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ Farizeové jsou jasně proti Ježíšovi a dokazují, že jsou Satanovými zmocněnci. Rozptylují Izraelity od Ježíše.

Proto Ježíš varuje tyto satanské odpůrce, že „rouhání proti duchu nebude odpuštěno“. Vysvětluje: „Kdokoli například mluví slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno; kdokoli však mluví proti svatému duchu, nebude mu to odpuštěno, nikoli, ani v tomto systému věcí ani v budoucím.“ Tohoto neodpustitelného hříchu se dopustili znalci Zákona a farizeové tím, že zlomyslně připsali Satanovi to, co je zjevně zázračné působení Božího svatého ducha. Matouš 12:22–32; Marek 3:19–30; Jan 7:5.

▪ Čím se Ježíšova druhá cesta po Galileji liší od první?

▪ Proč se chtějí Ježíšovi příbuzní Ježíše zmocnit?

▪ Jak se snaží farizeové znevážit Ježíšovy zázraky a jak Ježíš obvinění vyvrátí?

▪ Čím se provinili ti farizeové a proč?