Kapitola 109

Ježíš veřejně odsuzuje své odpůrce

JEŽÍŠ uvedl své náboženské odpůrce tak důkladně do rozpaků, že se ho již nechtějí na nic ptát. Sám se proto ujímá iniciativy a odhaluje jejich nevědomost. „Co si myslíte o Kristu?“ ptá se. „Čí je syn?“

„Davidův,“ odpovídají farizeové.

Ježíš sice nepopírá, že je David tělesným předkem Krista neboli Mesiáše, ale ptá se: „Jak to, že ho potom David pod inspirací [v Žalmu 110] nazývá ‚Pánem‘, když říká: ‚Jehova řekl mému Pánu: „Posaď se po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele pod tvé nohy“ ‘? Jestliže ho tedy David nazývá ‚Pánem‘, jak je jeho synem?“

Farizeové mlčí, protože neznají pravou totožnost Krista neboli pomazaného. Mesiáš není jenom lidským potomkem Davida, jak se zřejmě domnívají farizeové, ale existoval v nebi a byl Davidovým nadřízeným neboli Pánem.

Nyní se Ježíš obrací k zástupům a ke svým učedníkům a varuje je před znalci Zákona a farizey. Protože se „posadili na Mojžíšově místě“ a vyučují Božímu Zákonu, Ježíš nabádá: „Čiňte a zachovávejte všechno, co vám povídají, ale nečiňte podle jejich skutků, protože mluví, ale nekonají.“

Jsou to pokrytci a Ježíš je odsuzuje podobnými slovy, jako když před několika měsíci stoloval v domě jednoho farizea. „Všechny skutky, které činí,“ říká, „činí proto, aby se na ně lidé dívali.“ A ukazuje to na příkladech:

„Rozšiřují. . . pouzdra obsahující text Písma, která nosí jako ochranný předmět.“ Tato poměrně malá pouzdra, která se nosí na čele nebo na paži, obsahují čtyři úseky Zákona: 2. Mojžíšovu 13:1–10, 11–16 a 5. Mojžíšovu 6:4–9; 11:13–21. Ale farizeové zvětšují rozměry těchto pouzder, aby budili dojem, že se horlivě zastávají Zákona.

Ježíš pokračuje, že „prodlužují třásně svých oděvů“. Ve 4. Mojžíšově 15:38–40 je příkaz pro Izraelity, aby si na oděvech dělali třásňové obruby, ale farizeové si dělají obruby delší než kdokoli jiný. Všechno dělají kvůli obdivu. „Mají rádi nejvýznamnější místo,“ prohlašuje Ježíš.

Je smutné, že i na jeho učedníky zapůsobila tato touha po vynikajícím postavení. Proto Ježíš radí: „Ale vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. Kromě toho, nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec, Ten nebeský. Ani se nenechte nazývat ‚vůdci‘, protože váš Vůdce je jeden, Kristus.“ Učedníci se musí zbavit touhy po nejpřednějším postavení. „Největší mezi vámi bude vaším služebníkem,“ napomíná je Ježíš.

Potom ohlašuje celou řadu běd znalcům Zákona a farizeům a opakuje jim, že jsou pokrytci. ‚Zavírají nebeské království před lidmi,‘ říká, a „jsou to ti, kteří pohlcují domy vdov a pod nějakou záminkou se dlouze modlí“.

„Běda vám, slepí vůdcové,“ říká Ježíš. Odsuzuje farizey za to, že nemají ocenění pro duchovní hodnoty, což je patrné z toho, jak vydávají rozhodnutí podle své libovůle. Říkají například: „Jestliže někdo přísahá při chrámu, není to nic; jestliže však někdo přísahá při chrámovém zlatu, má závazek.“ Chrámové zlato zdůrazňují víc než duchovní hodnotu tohoto místa uctívání, a tím projevují svou morální slepotu.

Potom Ježíš znovu odsuzuje farizey za to, že zanedbávají „závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost“, zatímco věnují velkou pozornost placení desátku neboli desetiny z nevýznamných bylin.

Ježíš říká, že farizeové jsou ‚slepí vůdcové, kteří cedí komára, ale polykají velblouda‘. Cedí komára ze svého vína nejen proto, že je to hmyz, ale protože je z obřadního hlediska nečistý. Ale nedbají na závažnější věci Zákona, což se dá srovnat s polykáním velblouda, který je také z obřadního hlediska nečisté zvíře. Matouš 22:41–23:24; Marek 12:35–40; Lukáš 20:41–47; 3. Mojžíšova 11:4, 21–24.

▪ Proč farizeové mlčí, když se jich Ježíš vyptává na to, co řekl David v Žalmu 110?

▪ Proč zvětšují farizeové svá pouzdra s Písmy a třásňové obruby na svých oděvech?

▪ Jakou radu dává Ježíš svým učedníkům?

▪ Jaká svévolná rozhodnutí vydávají farizeové a jak je Ježíš odsuzuje za to, že zanedbávají závažnější záležitosti?