Kapitola 94

Je nutná modlitba a pokora

KDYŽ byl Ježíš ještě v Judeji, vyprávěl znázornění, jak je důležité vytrvale se modlit. Nyní při své závěrečné cestě do Jeruzaléma opět zdůrazňuje, že je nutné nepřestat s modlitbami. Ježíš je pravděpodobně dosud v Samařsku nebo v Galileji, když vypráví svým učedníkům toto další znázornění:

„V jednom městě byl nějaký soudce, který neměl bázeň před Bohem a neměl úctu k člověku. V tom městě však byla vdova a stále k němu chodívala a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému protivníkovi před zákonem.‘ Po nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Ačkoli se Boha nebojím ani nemám úctu k člověku, v každém případě, protože mi tato vdova neustále dělá těžkosti, jí chci zjednat právo, aby nepřicházela a nakonec mě neutloukla.‘ “

Potom Ježíš uplatňuje tento příběh slovy: „Slyšte, co řekl soudce, ačkoli byl nespravedlivý! Opravdu, nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené, kteří k němu křičí dnem i nocí, i když je k nim shovívavý?“

Ježíš tím nechce říci, že se Jehova Bůh nějak podobá tomuto nespravedlivému soudci. Naopak, jestliže i nespravedlivý soudce reaguje na neustálé snažné prosby, pak Bůh, který je naprosto spravedlivý a dobrý, jistě odpoví, jestliže se jeho lid nevzdá modlitby. Proto Ježíš pokračuje: „[Bůh] zjedná jim právo spěšně.“

S poníženými a chudými se mnohdy nejedná podle práva, a mocní a bohatí mají často výhody. Ale Bůh se postará nejen o to, aby byli ničemní lidé podle práva potrestáni, ale zajistí také, aby se s jeho služebníky jednalo podle práva tím, že jim dá věčný život. Ale kolik lidí pevně věří, že Bůh spěšně zjedná právo?

Když se Ježíš ptá: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“, poukazuje především na víru ohledně moci modlitby. Ačkoli otázka zůstává bez odpovědi, snad to naznačuje, že taková víra nebude obvyklá, až Kristus přijde v moci Království.

Někteří z Ježíšových posluchačů projevují ve své víře značnou sebejistotu. Důvěřují sami v sebe, že jsou spravedliví, a na druhé se dívají svrchu. Možná k nim patří i někteří z Ježíšových učedníků. Takovým lidem je proto určeno další podobenství:

„Dva lidé vešli do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý výběrčí daní. Farizeus stál a modlil se pro sebe: ‚Ó Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo dokonce jako tento výběrčí daní. Postím se dvakrát týdně, dávám desetinu ze všeho, co získám.‘ “

Farizeové jsou známí tím, že dávají okázale najevo svou spravedlnost, aby zapůsobili na druhé. Půst, který si sami uložili, drží zpravidla v pondělí a ve čtvrtek, a úzkostlivě platí desetinu i z malých polních rostlin. Před několika měsíci se projevilo jejich opovržení vůči prostým lidem při svátku stánků, kdy řekli: „Tento zástup, který nezná Zákon [to znamená jeho farizejský výklad], jsou prokletí lidé.“

Ježíš pokračuje ve svém podobenství a říká o jednom takovém ‚prokletém‘ člověku: „Ale výběrčí daní stál opodál a nechtěl ani pozvednout oči k nebi, ale stále se bil v prsa a říkal: ‚Ó Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.‘ “ Výběrčí daní pokorně uznával své nedostatky, a proto Ježíš pokračuje: „Říkám vám: Tento muž odešel domů prokazatelně spravedlivější než onen muž; protože každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“

Ježíš tedy opět zdůrazňuje, jak nutná je pokora. Jeho učedníci vyrostli ve společnosti, v níž mají samospravedliví farizeové velký vliv a v níž se stále klade důraz na postavení a společenskou hodnost, a proto nepřekvapuje, že to působí i na ně. Ale poučení, která dává Ježíš ohledně pokory, jsou opravdu znamenitá. Lukáš 18:1–14; Jan 7:49.

▪ Proč vyslýchá nespravedlivý soudce žádost vdovy a jaké poučení poskytuje toto Ježíšovo podobenství?

▪ Jakou víru bude Ježíš hledat, až přijde?

▪ Komu Ježíš adresuje podobenství o farizeovi a o výběrčím daní?

▪ Jakého postoje farizeů je nutné se vyvarovat?